TÉMA | ODPOVĚDI | ZALOŽENO |
---|---|---|
Zahradní nábytek Jak chránit nohy venkovního nábytku proti vlhkosti? Lze doporučit kovové prvky ve styku noh se zemí? |
26. 05. 2016 poslední: 26. 05. 2016 |
|
Re:Zahradní nábytek Kovové prvky jsou zdánlivě dobrým řešením, ale je tomu právě naopak. Kolem kovových prvků dochází kromě držení vlhkosti ze srážek i k častému rosnému bodu a části dřeva ve styku s kovem podléhají rychle houbovému napadaní (hniloba) a to i v přístřešku. Dokonce i spojovací prvky pergol aj., které tvoří vruty, hřebíky aj. podléhají v místech spojovačů degradaci dřeva. Vhodnější je lepení PUR lepidly pro venkovní expozice, dobře funguje i tzv. „lepení na lak“ pomocí luxolu. Ale zpět k nohám. Ideální je dřevo dubové, akátové a některých exotických dřev. Konce nohou neochrání ani lak, protože v místě čelního dřeva je jeho adheze špatná a oděr je velký. Za úvahu by možná stály ale babiččiny „štepovací“ hříbkovité kluzáky z lignamonu či thermowoodu, zapuštěné do konců noh, protože i zde je rosný bod položen jinde než u kovů a plastů. Problematika těchto materiálů byla mnohokrát zkoumána a jejich cena poněkud omezuje smysl nových a nákladných výzkumných experimentů, ale pro drobné součásti mohou být účelné. Problémem při tomto řešení zůstává rozdílné “pracovování“ dřeva (změny vlhkosti), které spolu s používáním poškodí každý lepený spoj. Koneckonců je známo, že i kombinace dvou dřev je u zahradního nábytku špatně. Například použití bukových kolíků ve smrkovém nebo dubovém dřevu (též orientace vláken) vede nakonec k uvolnění spojů. Ověřené jsou prostě čepy a dlaby ve stejném materiálu a klínkování či dřevěné hranaté závlačkové hřeby, které používali naši chytří předci. Ti totiž naslouchali zase svým předkům a neřešili krátkozraké inovace. Ony ty dubové hřeby přežily staletí a v místech styku dřeva se dřevem k hnilobě nedocházelo. |
26. 05. 2016 poslední: 26. 05. 2016 |
Zpět na témata |