NIS
Nábytkářský informační systém

INDIVIDUALISTICKÁ MODERNA


Tématem byla revize výsledků 1. světové války, nástup fašismus a 2. světová válka.


Významné události doby:

Válečný požár 1. světové války byl ukončen roku 1919 versailleským mírem. Po roce 1920 následovala obnova hospodářství až do krize roku 1929. Německo bylo povinováno vysokými reparacemi, smělo udržovat armádu jen 100 000 mužů a stalo se republikou. Doba po první světové válce byla prodchnuta optimismem z nabyté svobody, ale bylo to i období nedostatku, nouze a hladu. V roce 1920 vzniká Společnost národů, v jejímž čele je pět stálých členů (USA, Anglie, Francie, Itálie a Japonsko). Ke Společnosti národů se přidružil Mezinárodní soudní dvůr v Haagu. V ČSR byly první volby a následně byl parlamentem potvrzen prezident T. G. Masaryk. Společnost národů přijala Ženevský protokol o zabraňování mezistátním konfliktům. Následoval vstup Německa do společenství a zrušení jeho kontroly zeměmi dohody. V roce 1929 začala v USA hospodářská krize, která otřásla celým světem. V roce 1933 byl jmenován A. Hitler německým kancléřem. Nástup fašismu vedl ke zbrojení, které v Německu sice eliminovalo krizi, ale přivodilo druhou světovou válku (1939 -1945). V roce 1938 bylo připojeno Rakousko k říši A. Hitlera. V roce 1939 obsadila vojska německého wehrmachtu Československo a následně Německá říše vyhlásila válku Polsku. Nastala největší válka dějin, provázená hrůznými činy proti lidskosti.

 

 

Společnost a její styl:

Města plná sazí a popílku, plná úzkých a nevětraných ulic bez svitu slunce, podmiňovala rozvoj řady nemocí, zejména tuberkulózy, tetanu a tyfu. Silná argumentace lékařů o zdravém prostředí a hygieně přinášela nové urbanistické pohledy na výstavbu měst. Ve společnosti byla na vrcholu obliby četba knih, kterým začaly konkurovat rozhlasové hry. Dne 25. 10. 1925 se zrodil nejvyšší konkurent knihy, televize. Skot John Logie Baird převedl poprvé v Londýně obrázek své domácí kočky na televizní obrazovku a v roce 1927 je přenesl z Londýna do Glasgowa. První barevné obrázky poslal éterem do Paříže již v roce 1928. Ve městě rostla obliba divadel, koncertů, cirkusu a zejména kin. Kromě kultury žila Evropa sportovním kláním a rozvojem tělesné výchovy. Svět kinematografu žil groteskami, doba byla prodchnuta literaturou a básnickou poezií. V této době převládala zejména levicově orientovaná kultura a intelektuální život byl orientován na debaty o Rusku a jeho revoluci. Největšími osobnostmi této doby, byli bezesporu Karel Čapek, Jiří Voskovec a Jan Werich.

 

 

 Zdobení a ornament moderny:

V tomto období je nutno odlišit počiny umělecké avantgardy a běžný život společnosti. V první polovině století vládly v interiéru (i přes počiny avantgardy) květinové vzory a hluboké tvarování ploch čalouněného nábytku. Po válce byl stres bídy zcela přirozeně eliminován navozením jistot venkovské soběstačnosti. Potřeba stability a sociálních jistot vyvolala návrat přírodních motivů. Na rozdíl od jemných úponkovitých dekorů secese bylo zdobení tvořeno velkými a bohatými květinovými vzory. Na konci třicátých let se pod vlivem funkcionálních vizí ornament zjemnil a proměnil na motiv kontrastních puntíků. Rozhodující vliv měl v této době průmysl, který preferoval jednoduchost tvaru, která se promítala nejen v nábytku ale i v bytových doplňcích.

 

Ve dvacátých letech století došlo ke zmnožení umělec­kých idejí. Francouzské Art Deco bylo pokračováním předchozích dekorativních stylů a secese.  Českým specifikem byl rondokubizmus (obloučkový dekorativismus). Z řady směrů lze jmenovat futurismus (A. S. Eua), kubismus (P. Janák, J. Gočár), expresionismus (E. Mendelson) a rondokubismus.  Formy nevznikaly skládáním konstrukčních dílů, ale odebíráním či přidáváním hmoty. Základem tvorby kubismu byla hmota, která popírala tektoniku konstrukce. Zdobným motivem byly geometrické motivy čtverců, trojúhelníků a kosoúhelníků. Kubismus nebyl jen reakcí na secesi, ale i na strohý konstruktivismus, který se vymezil techničností konstrukce (Ch. R. Macintosh, G. T. Rietveld).

 

Souběžně se vyvíjel funkcionalismus, jako ryze racionalistické hnutí. Výtvar­ná působivost byla hledána v tvaro­vé jednoduchosti, proporcích, měřítku a harmonii materiálů (O. Wagner, P. Behrens, T. Garnier, A. Perret a L. Wright.). A. Loos formuloval radikální puristické postoje v práci „Ornament a zločin“. Význam technického řešení a výtvarného projevu konstrukce rozvíjel Le Corbusier, Walter Gropius, Mies van der Rohe. Zásady funkcionalistické architektury a urbanismu byly v r. 1933 deklarovány Le Corbusierem v Athénské chartě. Filosofie funkcionalismu vycházela z nových sociálních očekávání společnosti a definovala nové postuláty městského sídelního prostoru. Slunce, vzduch, zeleň a čistota byly reakcí na průmyslové znečistění měst a hygienickou prevencí proti tuberkulóze aj. rozšířeným nemocem. Funkcionalistické stavby měly být „narovnané“, obrysy jednoduché, ale co možno nejvíc „energické“, vyloučena byla symetrie (je moc nesvobodná, ukázněná). Velmi silnou opozicí byla idea organické architektury inspirovaná přírodou, představovaná tvorbou F. L. Wrighta, a R. J. Neutra. Tato filosofie nenutila člověka přizpůsobit se prostoru, ale vycházela z jeho požadavků, kterým se snažila co nejvíce přizpůsobit stavbu domu.

 

Motivy meziválečného zdobení:

Poznámka: S ohledem na zmnožení nových idejí a současnému zachování květinových motivů je velmi obtížné vybrat typické zdobné motivy doby a to zejména i proto, že modelová­ní a tvarování mělo větší význam než dekor. Umělecké směry je nutno posuzovat samostatně, neboť ovlivnily spíše styl života elit a nezasáhly masivně bytovou kulturu celé společnosti.



     Obr. 1: zdroj Kienzle, W.,  Möbel und Wohnraum

 


„Rádi se oháníme nejvyššími kulturními hodnotami, ale zapomínáme na běžnou a obecnou kulturu života, domov. Bytová kultura je ale zařízení bytu ne už se zvláštním a tvořivým zřením k architektuře, nýbrž se zvláštním zřením k dobrému bydlení a tím i lepšímu životu.“

 (K. Čapek)



Bydlení období moderny:

První světová válka a následující hospodářská stagnace omezily bytovou vý­stavbu.  Z tohoto důvodu byla preferována výstavba malých bytů, které tvořil často jeden pokoj s kuchyní.  Novým typem byly světlíkové domy v uzavřeném bloku a zahradou ve dvorním traktu. Vzorem byl anglický a severský způsob bydle­ní, který přinesl strmé sedlové střechy a zeleň v městském celku. Při výstavbě rodinných domů bylo záměrem docílit úzký vztah domu a zahrady. Tento slibný rozvoj bydlení byl zpomalen krizí a zastaven druhou světovou válkou. Ve stavbách dominovaly nové materiály: sklo, železobe­ton, železo a neomítané cihlové zdivo. Vysokou úroveň bydlení přinesl další rozvoj elektrifikace, plynofikace, ústřední vytápění a výtahy. V interiéru nových bytů se důsledně uplatňovalo světlo, vzdušnost a jednoduchost. Tato racionální prostota se postupně odrážela i v nábytkové tvorbě.  Přesto si měšťanské byty zachovaly reprezentativní jídelnu a ložnici jako katafalk manželských pos­telí s nočními stolky a skříněmi. Pokrok se projevil jen u kuchyňského zařízení díky technickým novinkám vybavení kuchyně.



Nábytek období moderny:

 

Byty ztrácely svou velikost a tomu muselo odpovídat i jejich zařízení, které se zjednodušilo a přijalo mě­řítko úměrné danému prostoru. Výrobci nábytku ale setrvačně dále vyráběli kom­plety jídelen, ložnic, kuchyní, pracoven v duchu 19. století. V první polovině 20. století měl nábytek ještě charakter in­vestice pro celý život a nábytkové předměty se dědily, tak jako v minulosti, z ge­nerace na generaci. První etapou proměny bylo období Art Deco, které ovlivňovalo nábytek až do 30. let. Ve třicátých letech se již plně prosadily jednoduché vzory anglického a vídeňského nábytku. Rámec Československa překročily Spojené UP závody Brno s ladným nábytkem „ do výtahu“ a sektorovým systémem výroby a prodeje, kterým dokonce ovlivnily i vývoj evropského nábytku.


Proměny nábytku:

Novinkou bylo povinné značení výrobků, které nahradilo dobrovolné signování z doby secese. Výrazná proměna je u kuchyňského nábytku, který razantně změnil svo­ji solitérní sestavu na laboratorní styl sektorového nábytku. Trend vývoje byl určován nejprve ame­rickým vzorem, který zapojil do kuchyně řadu nových spotřebičů. Tak jako vodovod s dřezem v lince vy­tlačil stůl s mycí nádobou, tak elektrické spotřebiče (chladničky, roboty, mlýnky aj.) vytlačily klasické kredence. Objevily se i první mechanické myčky nádobí. Novinkou byly elektrické nebo plynové skříně na sušení prádla, pračky, odstředivky, elektrické žehličky aj. U nás se tento trend kuchyňských linek začal prosazovat až po druhé světové válce. Novinkou meziválečného období byl kovový nábytek, který se poprvé od období starověku výrazně projevil až v první polovině 20. století. Novinkou byl nábytek z ohýbaných trubek Le Corbusiera, Ludwiga Miese van der Rohe, Marcela Breuera a Marka Stama. Funkcionální tvary nábytku z tvarované překližky Alvara Aalta předznamenaly nástup nového tvarování a no­vých technologií, které vynesly skandinávský nábytek na vr­chol slávy. Opomenout nelze úžasnou nábytkovou tvorbu amerického architekta F. L. Wrighta.


S novým  nápadem přišly Spojené UP závody. Na místo nezávislých, přistavování schopných skříněk navrhly systém otevřené stavebnice z rozměrově  koordinovaných nábytkových prvků. Výroba takového systému musela být velice přesná, což vyžadovalo zavedení nových technologií i vhodné materiály. Nový systém (označen jako sektor „H“)  byl připravován od roku 1928 a vyráběn do roku 1935. Nástupcem řady „H“ se stal sektorový nábytek řady „E“, který byl vyráběn od 1935 do 1947.

 

Tato řada byla vyráběna s tzv. krycími deskami a to jak na boky, tak i na půdy sestavy. Systém již umožňoval nejen horizontální, ale i vertikální sestavování.  Nedílnou součástí úspěchu UP závodů byly i nové formy prodeje, zejména poradenské služby a servisu zákazníkům. Pro zákazníka byli ve vzorkovně trvale k dispozici kvalifikovaní poradci, kteří uměli byt zařídit s ohledem na jejich společenské postavení a typ bytu.  Úspěchy v prodeji byly zcela neočekávané, takže sestavovací systém úložného nábytku byl rychle rozšiřován o nábytek sedací, ložnice i bytové doplňky. Ve své době bylo zcela nové funkční i výtvarné pojetí výstavních kójí. Platila zásada, že kóje budou zařízeny jako hotové interiéry, aby zákazník uviděl kus ideálního bytu za dostupnou cenu. Nábytek UP se prosadil i ve filmové tvorbě  třicátých let a provázel herce V. Buriana, J. Marvana, N. Gollovou, O. Nového a další.

 

 

Ložnice měly stále tabuizovanou sestavu dvou postelí, nočních stolků, dvou skříní a toaletky se zrcadlem. Komplety byl uzavřené a neumožňovaly zpravidla jinou volbu a doplnění. S rozvojem průmyslu a služeb se začala vyčleňovat speciální výroba atypického nábytku pro veřejný interiér. Významnou skupinu tvořil kancelářský nábytek vybavený oblíbeným žaluziovým uzávěrem (tzv. registračka) a nezbytnými stolky pro psací stroje. Novinkou byly dýhované obklady stěn. Ve třicátých letech se na trhu objevil kovový nábytek pro venkovní použití na zahradě nebo v městském interiéru. Specifickou kategorií byl „hřbitovní nábytek“ (lavičky, židle), který nebyl tehdy na hřbitovech předmětem zcizení.

 

Od zónování měst, k řešení zón bytu:

   Obr. 2: zdroj Honzík K., Moderní byt; Honzík K., Tvorba životního slohu


Materiály konstrukce:

V tomto období byly kromě dřeva hlavními konstrukčními materiály laťovka, překližka a nově multiplex. Poprvé se objevily lamináty a kompozitní materiály. Vynález elektromotoru a jeho zdokonalení podpořilo rozvoj dřevoobráběcích strojů. Šroubové lisy a poky info byly nahrazovány lisy s hydraulickým pohonem. Běžnou součástí byly elektrické kotoučové pily, soustruhy, vrtačky, dlabačky, kotoučové a pásové brusky. Produktivitu výroby zvýšila výkonná tloušťkovací a srovnávací fréza. Spodní frézka se stala nejdůležitějším strojem, který umožňoval produktivní tvarování. Objevily se stroje s rotačními dvoubřitými nástroji, výměnnými noži a přeřezávacími břity. Složitější tvarovací nástroje byly ale zpravidla jen jednobřité, a proto nevyvážené. Současně bylo ale možno „na koleni“ vytvořit jakýkoliv požadovaný tvar nástroje. Tento způsob obrábění byl ale velmi nebezpečný a výrobu nábytku v této době provázela řada úrazů.

 

U čalouněného nábytku byl vytvářen základ nejen ze stáčených pružin, ale i pružnými ocelovými pásy nebo plošnými ocelovými pletivy. Pletivo bylo vypnuté v ploše do různě konstruovaných rámů. Nové pružné systémy (tažné spirálové pero nebo tlačné vertikální pero) tvořily plochý a pružný základ (vložku) pro postelové nebo pohovkové matrace. V této době vznikla perová vložka jako samostatný kovový prefabrikát, který vytvářel základ čalounění z vertikálních, vzájemně spojených tlačných per - pružin. Dále vznikaly vložky se samostatnými (různě utvářenými) horizontálními spirálovými péry. Péra byla spojena nejen navzájem, ale i s obvodovým rámečkem pomocí válcových spon, ocelových drátů nebo tažných ocelových spirál. Dále vznikaly pérové vložky, jejichž pružicí systém byl tvořen spirálovými péry vytočenými ze souvislého drátu, přičemž jednotlivé spirálové útvary byly vzájemně propojeny zapletením jednotlivých kroužků spirál.

 

     Obr. 3: zdroj Halabala J., Výroba nábytku, vpravo Honzík, K. - sklopná postel pojízdná

 

  Obr. 4: Jančová V. (Práce čalouníkova na nábytku, kniha třetí)

 

   Obr. 5: zdroj Bücheler, R. Das praktische Polstern 1939, upravila Jančová V.

 

   Obr. 6: zdroj Naumann, W. Fachbuch für Tapeziere -  upravila Jančová V.

 

 

     Obr. 7: zdroj Bücheler, R. Das praktische Polstern 1939, upravila Jančová V.

 



    Obr. 8: zdroj Buben, F., Kouřil, J. Konstrukce nábytku. Praha 1944

 

 

   Obr. 9: zdroj Buben, F., Kouřil, J. Konstrukce nábytku. Praha 1944

 

 

Typologie nábytku:

Typologie nábytku byla doplněna o nové nábytkové prvky. Novinkou byl otevřený systém skříňkových stavebnic - sektorový nábytek, který flexibilně umožňoval vytvářet nábytek na míru a stal se vzorem pozdějších dílcových systémů tzv. „bytových stěn“. V kuchyni se objevily specializované mycí skříňky a skříně na kuchyňské pomůcky s názvem Amerika, inspirované americkým nábytkem s technickým vybavením. V USA byly v této době uváděny na trh první kuchyňské linky se zabudovanými spotřebiči, vodovodem i výlevkou, doplněné plynovým či elektrickým sporákem, ledničkou aj. technickými novinkami. Souběžně se hovoří o kredenci, jejíž název byl odvozen z gotické credenzy pro uložení nádobí.

 

 Poprvé se objevily pohovky s horním prostorem pro ukládání lůžkovin, které sloužily někdy současně pro opření zad a také samostatné peřinové skříňky (peřináče). Pohovky byly vybaveny hřebenovými systémy pro zvětšení lehací plochy s pomocí volných polštářů tvořených pružinovou kostrou. Mezi novými prvky byly skříňky s rádiem a gramofonem (gramoskříň), stolky pod pro psací stroj, stolky pro rádio, pro květiny atd.  Sedací soupravy doplňovaly nízké „konferenční stolky“ a solitéry se specializovanou funkcí. Novinkou byl speciální předsíňový nábytek pro ukládání svrchníků a obuvi. Vymožeností doby byla skříňka pro umístění telefonu a časopisů.

 

 

Individualistická moderna:

 

   Obr. 10: Zdroj KAESZ, G. Möbelstile


Formalismus, dekorativizmus, kubismus, Ch. R. Macintosh 1910, G. T.  Rietveld 1918,  M. Breuer 1925, A. AAlto 1934, E. Grayova 1927,

Mies van der Rohe 1929, A Le Corbusier 1928, Mies van der Rohe 1932.

 

 

Meziválečný nábytek – třicátá a čtyřicátá léta:

 

 

 

    Obr. 11: zdroj Kienzle, W.,  Möbel und Wohnraum


 

Nábytek Spojených UP závodů Brno:

 

    Obr. 12: zdroj Halabala, J. Výroba nábytku    



Podle potřeby sestavitelné dřevěné rámy se šrouby, které se používaly pro lepení za studena.