„Domov v posvěceném smyslu nemůže vzniknout bez národní tradice. Skoro všichni pocházíme v několikáté generaci ze sedláků a chalupníků. Tradice, na kterou se můžeme odvolávat, je tradice prostoty, jadrné služebnosti a důkladnosti věcí, se kterými žijeme a ze kterých zakládáme svůj domov“- „Dnes se bydlí hůře, především nebydlí se tak ctnostně. Nejsme obklopeni prostými věcmi, jsme-li chudí, ale jsme obklopeni věcmi fórovými. V životě našich dědů nebylo zbytečných a falešných věcí, nebylo laciného a sprostého luxusu, protože vůbec nebylo luxusu, nebylo náhražkových hmot, protože nebylo úmyslu něco předstírat.“
Karel Čapek
Národní tradice jsou dlouhodobou zkušeností ustálené institucionální formy společnosti, které obsahují vztah obyvatel k obývanému prostředí. Sustainable development je prastarým principem života na zemi, který spočíval v šetrnosti a účelném efektu věcí. V tom byl skryt i úspěch nábytku IKEA, u nějž nebyl kladen důraz na nekonvenční design, ale na důsledný průzkum trhu a tradice. Návrhy nábytku zde netvořily ani tak celebrity, ale spíše lidé bez „velkého“ uměleckého vzdělání. Pokud se nám podaří pochopit, v čem je naše bydlení a nábytek tradiční, můžeme se lépe orientovat v trendech tvorby interiéru a nepodléhat módnosti, která do obytného prostoru sice proniká, ale vlivem povrchní formálnosti skutečný domov nevytváří.
Na rozdíl od dnešních technicky dokonalých, ale anonymních výrobků, jimž dal „duši“ stroj, utvářel dříve domov i starší nábytek po rodičích nebo rukodělné předměty. Tyto věci vytvořily ruce k obrazu člověčenství, které utváří i předivo milého domova a pojmu láska. Mezi zásadní tradiční hodnoty tak musíme zařadit i strukturu rodiny. Po dlouhá tisíciletí byla uchovávána jednota rodiny a koexistence starých s mladými. To se však v Evropě s francouzskou revolucí v 19. století změnilo. Tradiční hodnoty se staly brzdou rozletu mladých a tento trend pokračuje i dnes. U nás vzala za své tradice rodiny definitivně po revoluci v roce 1989. Důsledkem je citová frustrace dětí, kterým chybí láska babiček a dědečků. Nová generace začíná svou podvědomou skrytou zlobu společnosti vracet i s úroky a svět hrubne. Velmi se změnil také obsah pojmu komfortu bydlení, který je dnes chápán výhradně jen po stránce technické. Co je ale v tradičním pojetí obsahem pojmu komfort? Komfortem bydlení je respektování teritoriálních požadavků člověka a naplňování jeho individuálních potřeb. Znamená to, že nám (rodičům, dětem, babičce, dědovi, psovi) je doma dobře. Pak je ještě nutno (s ohledem na módní pojem design) dodat, že mezi tradicí a konvencí je malý, ale přece jen velký rozdíl.
"Jestliže dnes naše veřejnost nenaříká nad tím, že není lépe pečováno o kvalitu zařízení bytu, není to v žádném směru argument pro tvrzení, že tato péče není potřebná.“ Jindra Halabala
Nábytek sloužil v historii nejen pro uspokojování rostoucích potřeb, ale byl i prostředkem pro vyjádření nových idejí a postojů člověka. Nábytek byl na styčné hranici intimního a veřejného života, a proto citlivě reagoval na nová očekávání společnosti. Při pohledu na tisícileté a zcela pravidelné střídání zdobení nábytku formami antiky nebo přírody lze analogicky předpovídat obdobný vývoj i v budoucnosti. Nábytek na styčné hranici intimního a veřejného života citlivě reagoval na nové postoje a očekávání společnosti. Stylové artefakty doby románské, renesance, klasicismu, empiru a neorenesance deklarují zejména antické motivy. Naopak gotika, baroko, rokoko, biedermeier, druhé rokoko a secese preferují přírodní motivy, které vyjadřují stabilitu společnosti a sílu státu nebo jeho úpadek. Při pohledu na tisícileté pravidelné střídání zdobení nábytku lze analogicky předpovídat obdobný vývoj i v budoucnosti. Společenské proměny a postoje se pravidelně střídaly, střídají, vyvažují a určují vývoj naší civilizace i dnes.info Věrnou reflexí proměn je nábytek, který je vždy stejný jako jeho doba a její společnost.i.nfo Pokud je dnes například rysem společnosti švindl, je takový i nábytek.
Jestliže se doba a její společnost měnila, měnil se i nábytek
Programem člověka je „ego“, které je řízeno naší genetickou informací. Homo sapiens je rukojmím svého genu, jehož snahou je přežít a vytvářet pro svou existenci co nejlepší podmínky. Tato silná motivace přiváděla v dějinách společnost k racionalismu a hmotné prosperitě. Zvykne-li si ale jednotlivec na určitý životní standard, nesleví z něj a snaží se jej dosáhnout i na úkor druhých. Stejně tak jako toxoplazma ovlá-dne myš, aby se nevyhýbala kočkám (jen kočičí tělo jí totiž umožňuje reprodukci), tak i lidský gen ovládá naši motivaci, jejímž základem je osobní prosperita a s ní šance jeho četnější reprodukce. Silnější motivaci nám bohové do vínku nedali a gen obdařen ctí ve staletích hrdinství vymíral. „Základní program“ člověka uchopil marketing, který neustále vytváří prostor pro potřeby nové. Jejich uspokojení je závislé na penězích, které lze dosáhnout nejen úsilím, ale i šejdířstvím. Budoucnost je ale omezena zdroji. Zázračnou proměnu genu či vesmírné osvícení asi nelze předpokládat. K dispozici je tak scénář zániku, přísný řád a bolící disciplína nebo objev nových zdrojů. Pokud dějiny střídaly království, republiku a císařství, je možné že přijde konečně Platónův osvícený kormidelník? Přesto zůstává rychlý růst potřeb fatálním trendem společnosti, která po vynaložení veškeré energie na prosperitu rezignuje na potřeby duchovní i etické, protože jsou komplikací úspěchu. „Carpe diem“ dává křídla švindlu s důsledkem vulgarizace tradičních hodnot a vede i k povrchnosti, která je velmi zřetelná i u nábytku.
Nábytek je dnes primárně posuzován zejména podle vzhledu a nikoliv podle toho, jak plní svou funkci. Příčinou je celospolečenský fenomén formalismu a pak i to, že nábytek nakupují převážně ženy v přesvědčení, že jeho nákup je stejný jako nákup kabelky. Nábytek provází snaha o "haló" efekt, provokaci či být "sexy“, upoutat zákazníka a vnutit mu snad vše. Tradiční hodnoty nábytku (i společnosti) byly ale zcela jiné. Novým hlediskem budoucnosti by měly být environmentální požadavky, které nebylo dříve nutné zohledňovat. Hodnotu věcí bude nutno chápat v širším pojetí, kdy na jedné misce vah bude prospěšnost věci a na druhé pak veškeré náklady (i environmentální) na její realizaci. Bude-li pokračovat dosavadní tempo růstu potřeb člověka a pokles zdrojů, budou tím definovány i trendy oboru. Důležité bude využití obnovitelných zdrojů, efektivnost odpadového hospodářství a využití věcí po spotřebě. Rozhodující složkou bude eliminace důsledků životního stylu, který determinuje civilizační nemoci a růst nákladů na lékařskou péči. Bude-li komplexní pojetí tvorby provázet i dobrý nápad a estetické cítění, vznikne i dobrý nábytek. Tomuto cíli může velmi pomoci správně koncipovaný interdisciplinární univerzitní výzkum.v ob
Cílem člověka je uspět, cílem nábytku je prospět.