NIS
Nábytkářský informační systém

Požadavky na nábytek



Nábytek určený pro starší a motoricky omezené seniory má splňovat požadované antropometrické, ergonomické, fyziologické aj. požadavky plynoucí z účelu jeho použití. Navrhování bezpečných výroků musí respektovat požadavky na primární prevenci dle pokynů EU. To znamená aplikovat pasivní strategie prevence proti úrazu, kdy senior nemusí udělat nic pro to, aby byl chráněn. Aktivní strategie pak vyžadují, aby jednotlivec nějak jednal, což je v případě seniorů a osob s hendikepem nevhodné.

Nábytek pro seniory musí kromě obecné bezpečnosti a zvýšené pevnosti splňovat další požadavky plynoucí z určeného účelu. Pokud má určení zdravotní pomůcky, musí kromě obecné bezpečnosti splňovat i další požadavky stanovené zvláštním předpisem, nebo stanovené odborným atestem oprávněné instituce. Nábytek dle znění ČSN 91 0100 Nábytek – Bezpečnostní požadavky nesmí být označen komerčními přívlastky: „zdravotní“, „ortopedický“, apod., nemá-li protokol o těchto parametrech vydaný akreditovaným pracovištěm, nebo stvrzení o tom, že prošel klinickými zkouškami. Dle ČSN 91 0100 musí mít nábytek určený pro běžné použití, obvyklé parametry, tedy nelze jeho technické parametry vymezit pro výlučnou skupinu osob, neboť může být použit i jinou osobou (vyšší tělesná hmotnost aj.). Součásti vyčnívající z ploch nábytku nesmí nebezpečným tvarem a neobvyklou polohou způsobit zranění osob při běžných činnostech v interiéru. Na ostré konzoly, úchytky, výčnělky aj. je nutno dávat velký pozor, protože ve snaze o krásný design toto nebezpečí často vzniká.


Sedací nábytek

Sedací nábytek musí umožnit fyziologicky nenáročné a „nediskriminující“ usedání. Nevhodná jsou hluboká odpočivná křesla, do kterých senior "zapadne" a bez pomoci obtížně vstává. Proto starší lidé preferují židle, jejichž sedadlo je výše než u čalouněných křesel. Mladí lidé zapomínají na to, že dříve neproblematický nábytek může být s narůstajícím věkem seniora, stresorem a jeho nepřítelem. Sezení musí zamezit nežádoucímu stláčení podkoleních cév, které při zhoršeném krevním oběhu může vyvolat značné zdravotní potíže. Sedací nábytek určený pro seniory musí mít pevné opěrky s oblým tvarováním ploch, které umožňují bezbolestnou oporu dlaním rukou při usedání a vstávání. Větší výška sedáků je u seniorů nezbytná neboť tělo s atrofovanými svaly neudrží řízený sed a tělo dopadá na sedák z výšky. Vyšší sed rovněž umožňuje lepší vstávání, které je z hlubokého křesla pro seniory často nemožný a stresující. Ideální je, aby při vstávání z křesla, mohl senior zasunout nohu pod sedák a současně se rukami zapřít do madel. Vhodná jsou proto křesla na nožkách. Na čalouněných plochách nesmí být citelné prvky konstrukce, které by při dlouhodobém odpočinku, nebo při prudkém usednutí, byly příčinou bolesti, otlaků, hematomů nebo dokonce úrazu. Mobiliář má respektovat fyzické možnosti seniorů, váha židle by neměla přesáhnout 7 kg.

Univerzální židle, určené jako sedací nábytek pro seniory a tam, kde je předpokládán pohyb osob se sníženou pohyblivostí bez asistence, nesmí být vybaveny kolečky (ujetí při opření). Židle musí být vybaveny podnožím tvořeným pěti rameny tak, aby nedošlo ke ztrátě stability výrobku obdobně jako u kancelářské židle - ČSN EN 1335–1. Navazující ČSN EN 1335–2 stanovuje odpor proti ujetí v nezatíženém stavu větší než 12 N, aby v důsledku neúmyslného odsunutí židle při usedání, nedošlo k pádu uživatele na podlahu. Nezbytná je ovšem správná volba koleček, která jsou určena buď pro koberec, nebo pro hladký povrch. Uvedené požadavky je nutno respektovat i při zařizování interiéru s pobytem seniorů.

Pro seniory s omezenou pohyblivostí jsou nevhodné velké vzdálenosti mezi záchytnými body prostoru. Senior je vystaven velkému riziku pádu na zem, z níž se bez pomoci často nezvedne, což přináší i smrtelná rizika opuštěným osobám (zlomeniny, úrazy hlavy, dehydratace aj.). Při realizaci interiéru je nutno respektovat členění prostoru a dynamické stereotypy vytvořené v předchozím období života. Křeslo nebo klasický ušák je místem, kde pohybově omezený senior zpravidla tráví většinu dne. Na rozdíl od požadavků uváděných u odpočivných křesel aktivních vozíčkářů, je možné použít materiály s větším tepelným odporem - viskoelastické pěny (líné pěny) a to s ohledem na nižší tvorbu bazálního tepla jejich tělem. Komfortním řešením jsou polohovací křesla opatřená elektrickým servomotorem. Jednoduché ovládání tlačítkovým panelem, bez zvýšené námahy uživatele, umožňuje nastavení požadovaných změn polohy těla a upravení parametrů sezení pro vstávání, či usedání. Značnou nevýhodou těchto komfortních výrobků je ovšem jejich vysoká pořizovací cena.


Lehací nábytek

Naprosto nevhodné jsou pro seniory různé rozkládací systémy pohovek, které vyžadují značnou námahu pro přípravu lůžka. Výška lehací plochy těchto výrobků je zpravidla také velmi nízká a pro starší nebo nemocné osoby jsou tyto výrobky téměř nepoužitelné.

Problematika ležení starších seniorů je obdobná jako u hendikepovaných. Matrace nesmí být ve středu konvexně vydutá a obvod musí být ztužen tak, aby nedocházelo ve spánku ke sklouzávání ležícího z plochy lůžka a k jeho pádu na podlahu. Ztužený obvod matrace poskytuje i dobrou oporu rukám při vstávání z lůžka. Pro seniory je nutné navrhovat větší výšku lehací plochy. Výška matrace cca 55 – 65 cm umožňuje snadnější užívání lůžka a jeho úklid. Nižší hmotnost matrace umožňuje obsluze snadnou výměnu lůžkovin. Senioři podvědomě vyhledávají tužší matraci, která neomezuje jejich motoriku na lůžku. Příčinou je menší tvorba bazálního tepla, která nekompenzuje kontaktní odvod tepla v jedné stabilní poloze. Nerovnoměrný odvod tepla je nejúčinněji regulován právě podvědomou motorikou těla na lůžku. Motorické pohyby u seniorů s nižší vitalitou mohou být ale při použití měkké matrace omezeny. Vhodnější je tedy tvrdší matrace, která seniorům umožňuje využít opěrné body skeletu (ramenní, kyčelní, kolenní kloub) - matrace neklade odpor proti otáčení.

V případě, kdy lidé trpí artrózou kloubů, mají křehký žilní systém (trpí hematomy v oblasti opěrných bodů skeletu), je ovšem nezbytné tlak na opěrné body tělesného skeletu omezit. Vhodným řešením ale není výrazné zónové změkčení matrace (omezení motoriky), ale tužší matrace, která musí být vybavena horní vrstvou z vysoce elastické pěny (líná pěna). Tyto pěny vhodně přenáší tlak z opěrných bodů skeletu do okolí a jsou používány pro „antidekubitní matrace“. U seniorů není vyšší tepelný odpor nových pěn na závadu s ohledem na jejich nízkou tvorbu bazálního tepla. Tyto matrace jsou vhodnějším řešením, než elektricky vyhřívané podložky, které mohou být i nebezpečné. Vrstva pěny musí být volena individuálně, úměrně k hmotnosti seniora, tak aby nezamezovala motorické pohyby těla na lůžku. U dlouhodobě ležících pacientů, kteří nemají vitalitu pro motorické změny polohy těla, je nezbytné použití speciálních „antidekubitních matrací“. Využívat tento typ matrací z preventivních důvodů je ale spíše škodlivé. Tepelná pohoda a bezbariérová motorika na lůžku je ovšem i dobrou prevencí proti zápalu plic. Průvodním jevem tohoto onemocnění je nekompenzovaný odvod tepla z oblasti zad a imobilita pacienta.

Při dlouhodobému ležení hrozí seniorům nebezpečí nekróz tkání (tzv. dekubitů). Proto jsou pro nemocniční zařízení určena speciální lůžka a lůžka s elektronickým ovládáním polohování. Nemocniční nábytek musí mít způsobilost pro speciální použití ověřenou klinickými zkouškami, atestem oprávněné osoby a splňovat předpisy Ministerstva zdravotnictví. Obvod matrace musí být ztužen tak, aby nedocházelo ke sklouzávání ležícího z plochy lůžka, jeho pádu na podlahu během spánku a umožnit rukám oporu při vstávání z lůžka. Specifické požadavky pro zdravotnická a pečovatelská zařízení jsou: nepropustnost tekutin potahovým materiálem matrace, paropropustnost potahu, čistitelnost propařováním a povrchová údržba desinfekčními prostředky. Pro zdravotnický personál je nezbytné zvýšit konstrukční výšku lehací plochy z důvodu snadnější obsluhy pacientů a lůžka. Lehací nábytek pro nebytové použití musí vyhovovat specifickým požadavkům, které vyplývají z účelu jeho použití. Nezbytná je snížená hořlavost čalounických materiálů, viz vyhláška MVČR 23/2008. Pro zdravotnický personál je nutno zvýšit konstrukční výšku lehací plochy z důvodu snadnější obsluhy pacientů a lůžka. Vyšší výška (55 – 65 cm) rovněž umožňuje snadnější užívání lůžka pacienty. Nižší hmotnost matrace umožňuje snadnou výměnu lůžkovin. Pro lůžka osob se zdravotním postižením platí ČSN EN 1970 Nastavitelná lůžka pro osoby se zdravotním postižením – Požadavky a metody zkoušení.


Nejčastější rizika pro seniory jsou patrná z níže uvedených obrázků:





Nejčastější rizika spojená s užíváním nábytku