NIS
Nábytkářský informační systém

Ze stonků


čalounická tráva (dle ČSN 48 0541- 1963) – zvaná též lesní tráva obsahuje zejména listy a stébla rostlin:

  • ostřice třeslicovitá (Carex brizoides L.) – „nepravý afrik“

  • metlica křivolaká (Deschampsia fleuxuosa TRIN)

  • třtina křovištní (Calamagrostis epigeos ROTH)

  • třtina rákosovitá (Calamagrostis arundinacea (L) ROTH

  • ostatní druhy ostřic (Carex), sítin (Juncus), které jsou vhodné pro vycpávkové účely

 

Rostliny se v  bezkvětém stavu podobají travám, liší se tím, že nemají stéblo s kolínky, ale dutý stonek.

 

 Obr.č. 17 Čalounické trávy


 

Čalounická tráva se sklízí v době jejího technického vyzrání, tj. před odkvětem, kdy je nejzpůsobilejší pro čalounické účely. Pokosená tráva se rozprostře do tenkých vrstev a suší se ve stínu, aby jí zůstala pružnost a přirozená barva. Nejmenší dovolená délka dodávané trávy je 25 cm. K dosažení potřebné pružnosti se listy za vlhka stáčí do provazců a tím se kadeří. Sušením se tvar fixuje. Čalounická tráva se dodává stočená ve vrkočích tloušťky nejvýše 10 cm. Jakost čalounické trávy se zkouší kroucením v rukou, přičemž se zjišťuje pružnost trávy. Použití čalounické trávy je jako méně kvalitní tvarovací materiál, nahrazující africkou trávu, avšak časem ztrácí svoji pružnost, usychají, drolí se a práší. Používaly se na výrobky s kratší dobou životnosti, např. na plnění levných druhů matrací a polštářů.

 

Sáma – byla nejčastějším výplňovým materiálem levných jednoročních matrací. Je přirozeně antimikrobiální. Používala se zejména žitná (Secale), protože je dlouhá, ale i ostatní druhy slámy. Lámání a drolení stébel a následně prašnost předurčuje tento materiál ke krátkodobému použití. Sláma se plní do jutových pytlů a pro zamezení přesunu materiálů se matrace prošívají v ploše motouzem a také hrany se zpevňují prošitím. Zpevňování hran prošíváním je velmi často užívanou klasickou čalounickou technologií a rozlišuje se jednoduché a dvojité hranování. Tato technologie se užívá prakticky u všech nepojených vláknitých tvarovacích materiálů, jak rostlinných tak živočišných a téměř u všech čalouněných výrobků, kde je aplikována vyšší vrstva vláknitých materiálů ve tvarovací vrstvě. Zpevnění je stěžejní technologická operace pro zachování tvaru výrobku při užívání.

 

Obr.č. 18 Žito a žitná sláma



Mořská tráva – vlákna se získávají z Vochy mořské (Zostera maritima L) neboli pásemnice. Vocha mořská je kvetoucí rostlina podobná běžné trávě, která vyhání z plazivého oddenku, jímž vězí v mořském dnu, větevnaté, 5-10 dm dlouhé, ve vodě vzplývající lodyhy s čárkovitými listy.

 

 Obr.č. 19 Vocha mořská – mořská tráva



Listy, vyvrhnuté z moře na břeh se usuší a využívají jako levný tvarovací a vycpávkový materiál, který vykazuje relativně vysokou odolnost proti deformacím. Mořská tráva zpracovaná na šnůry se užívá jako alternativa výpletů sítí na židle. Tento levný vycpávací material pod názvem "mořské tráva" se vyváží i do vnitrozemí.

 

 

Strofa – se získává ze žitné slámy, připravuje se v bílé a černé barvě, usušená se balí do balíků nebo provazců jako africká tráva. Vázáním do copů - provazců se zajišťuje její zkadeření či tvarování a tím zlepšení funkce výplňového materiálu. Využívá se jako plnicí materiál ke krátkodobému užití, např. na výrobu slamníků.

 

 Obr.č. 20 Strofa

 

Len setý – (Linum usitatissimum) je polní rostlina, která se dělí na len přadný a len olejný. Obsahuje velmi pevná, nepravidelná a hladká vlákna s hedvábným leskem a studená na dotek. Len je pevnější než bavlna, avšak je méně pružný. Zpracovává se rosením a máčením, lámáním – kalandrováním, potěráním (odstranění dřevoviny), vochlováním (pročesáváním – vzniklý odpad je koudel) a předením.  Jemnější vlákna z česaného lnu se používají na výrobu kvalitních pláten a potahových textilií. Hrubší vlákna lnu jsou určena pro výrobu lan a provazů. Je odolný vůči chemikáliím a zvýšeným teplotám. Kromě textilií se z něj vyrábí koudel a pazdeří, které se užívaly jako levný výplňový materiál.

 

Obr.č. 21 Len setý

 

 

Lonopí – vlákna se získávají z rostliny Konopí seté (Canabis sativa), což je jednoletá dvoudomá rostlina s dlouhým stonkem, která dosahuje výšky až 3,5 m. Je extrémně odolná, houževnatá, trvanlivá a nepotřebuje žádnou chemickou úpravu. Zpracovává se rosením, lámáním, potěráním, vochlováním a trháním na menší kousky. Z technického konopí se získává konopné vlákno a konopná koudel. Struktura vlákna je podobná lnu, ale je tmavší, hrubší a pevnější, pružnost a tažnost má však nižší. Barva je stříbrošedá nebo hnědá. Nejlépe ze všech přírodních vláken odolává vlivům vody.

 


Obr.č. 22 Konopí seté


Konopná vlákna se užívají spolu s bavlnou, vlnou a lnem na výrobu technických pláten, motouzů, lan, sítí, popruhů a v kombinaci s lnem na potahové textilie. Kratší vlákna se zpracovávají na hrubé příze horší jakosti, které se užívají jako méně kvalitní tvarovací a plnicí materiál – koudel. Konopná vlákna se také lisují a spojují přírodním latexem na desky o tloušťce 2-3 cm, které se užívají jako izolační vrstva.

 

Juta – zvaná též kalkatské konopí se získává z jutovníků, které se pěstují zejména pro pevná lýková vlákna. Jutovník tobolkatý (Corchorus capsularis - Lohova kulatá a Corchorus olitorius - Lohova zelinná) jsou jednoleté rostliny (dorůstající výšky až 5m), jejíž lýkové buňky jsou zdřevnatělé.

 

 Obr.č. 23 Juta


Rostliny se zpracovávají sušením, poté máčením s přídavkem oleje, mechanicky trháním, potom se získaná vlákna propírají ve vodě a suší na slunci. Takto upravená vlákna se smotávají do rulíků a stlačují do velikých balíků. Vlákna mají menší pevnost (než len nebo konopí), pružnost i tažnost a jsou silně navlhavá a hořlavá, ale také přirozeně antimikrobiální Účinkem tepla, světla a vlhka se uvolňují elementární částice vláken, které se práší. Nejlepší juta má barvu bělavě žlutou nebo stříbřitě šedou a je lesklá. Spřadatelnost je omezena vyšší dřevnatostí vláken. Juta svými vlastnostmi konkurovala lnu a konopí, zejména z důvodu nízké ceny. Vlákna se užívají na hrubší příze pro technické textilie v plátnové vazbě a na popruhy. Spřádají se také s lnem, vlnou, bavlnou a hedvábím na výrobu tkaných textilií (záclony, koberce, pokrývky). Jutové textilie mají velmi dobrou pevnost v tahu, jsou poddajné a dobře zpracovatelné ručním i strojovým sešíváním. Dobře se lepí na tvarovací materiály a tvoří vhodnou izolační vrstvu zejména pro kovové pružicí prvky nebo rošty. Užívá se na překrytí tvarovacích materiálů – např. africké trávy, kde lze následně jejím ručním prošitím vytvořit hranování výrobku. Hustota tkané juty je od 50 do 450 g.m-2.

 

 

Obr.č. 24 Jutové produkty

 

Kopřiva – vlákna se získávají z rostlin trvalek např. Kopřiva konopná (Urtica10 cannabina11 L.), Kopřiva dvoudomá (Urtica dioica L.), Kopřiva stříbrná (Pipturus12 velutinus13 Wedd.), některé dorůstají výšky až 2 m. Stonky kopřiv obsahují lesklá a dosti pevná vlákna. Po sklizni se loupe ze zdřevnatělého stonku kůra, která se vyváří pro oddělení vláken. Barva vláken je krémově bílá až šedá, omak je příjemně měkký. Kopřiva se zpracovává podobně jako len a konopí, tedy rosením, lámáním, potěráním, vochlováním a trháním na menší kousky. Z lýkových vláken se soukají šňůry na chytání ryb, tkají se z nich provazy. Z vláken kopřivy (Urtica dioica L.) tkali ve středověku jemné, bílé tkaniny. Když však začali obchodníci do Evropy dovážet bavlnu, byla kopřivová vlákna z tkalcovství úplně vytlačena. Teprve v počátku 20. století se opět začaly pěstovat kopřivy pro vlákna. Vlákna se nejvíce používala v době nedostatku (např. v období 1. světové války) k výrobě méně namáhaných textilií nebo na výrobu lan.

 

 Obr.č. 25 Kopřiva


 

Ramie – zvaná též čínská tráva se získává z mnoholetých tropických rostlin z Ramie přepevné (Boehmeria tenacissima) a Ramie sněhobílé (Boehmeria nivea). Ramie je rostlina listy podobná kopřivě, dosahuje až 5 m výšky, stonek má tloušťku asi 2 cm. Pěstuje se pro lýkové vlákno. Byla nalezena i jako obal mumií. Po odstranění lístků ze stonku se loupe lýko na pásky, z nichž se vlákna získávají máčením, loupáním kůry (dekortizací) a degumováním. Zpracovávají se sušená lýková vlákna, která jsou dlouhá, pevná, měkká, jemná a lesklá. Jsou nejpevnější ze všech rostlinných vláken. Spřádají se na měkké a pevné příze, občas i s ovčí vlnou. Příze se používají na výrobu jemných i těžších textilií, rohoží, sítí, lan a motouzů. Ramie se také používá jako plnicí a tvarovací materiál ve směsích nebo jako vlákenná surovina k výrobě pryžovláknitých materiálů.

 


 Obr.č. 26 Ramie

 

Bambus – Bambus obecný (Bambusa arundinacea) je stálezelená dřevnatá travina, vyhánějící z vytrvalého oddenku dutá, na povrchu hladká, záhy zdřevnaťující, 5-25 cm v průměru silná stébla do výše až 40 m. Je to nejrychleji rostoucí dřevina světa.

 

 Obr.č. 27 Bambus



Stébla bambusu mají dle druhu různou barvu - zelenou, hnědou, žlutou nebo černou, jsou hladká, lesklá, tvrdá, kolénkovitá a dutá. V celých kusech jsou lehká, ale samotná hmota stébla je hustá a těžká. Pevná a pružná stébla starších, tlustších stébel jsou velmi trvanlivá. Tkanivo mají plně proniklé kyselinou křemičitou a tím se stávají nerozpustná, téměř ohnivzdorná a tvrdá jako kámen, v tropech se užívají velmi často jako stavební materiál. Bambusová stébla se používají na výrobu koster čalouněného nábytku a na výrobu bambusových pružin. Na výrobu výpletů a pletiv se užívají naštípané tenké pásky stébel, nebo odloupnuté pásky z vnější kůrové vrstvy mladých bambusových stébel. Z bambusových listů se vyrábějí rohože. Vlákna bambusu jsou používána na výrobu textilií a lan již stovky let. Užitné vlastnosti jsou podobné jako u ramie. Vlákno je snadno spřádatelné samotné nebo ve směsích s vlnou či bavlnou. Textilie z bambusových vláken mají měkký omak a téměř hedvábný lesk, jsou přirozeně antimikrobiální, mají schopnost neutralizovat zápach a velmi dobře přijímají vlhkost (až čtyřikrát více než bavlna).

 

 

Rákos – např. Rákos obecný –(Phragmites australis) je 2-3,5 m vysoká travina, která je vytrvalá a vlhkomilná. Stonek je pevné a vzpřímené stéblo. Listy jsou drsné, světle zelené, čárkovité, až 50 cm dlouhé se světlými chomáčky chloupků.

 

 Obr.č. 28 Rákos obecný



Z povrchově hladkých stébel se štípou tenké pruty, které se předem vlhčí a zaplétají se ještě vlhké, aby byly dostatečně ohebné. Používají se na výplety židlí a na výrobu rohoží. Vyrábí se z nich také pevná točená šnůra, která se používá na nosné a zdobné výplety sedáků a opěráků židlí. Sušená vlákna, získaná z listů se také užívala jako příměs do výplňových směsí.

 

Tokozelka vodní hyacint (Eichhornia crassipes) – je vodní rostlina původem z Jižní Ameriky, která vytváří souvislé, vzájemně propletené porosty na povrchu všech sladkovodních ploch. Vyskytuje se na všech kontinentech s výjimkou Antarktidy a Evropy. Vodní hyacint je agresivní rostlina, která velmi rychle roste a dokáže zdvojnásobit svoji velikost již během 14 dní. Její semena dokáží přežít až třicet let. Patří s ohledem na množství vytvářené biomasy k nejproduktivnějším rostlinám na zeměkouli. Je považována za obtížný plevel.

 

 Obr.č. 29 Vodní hyacint


 

Rostlina se zpracovává na provazy, které se potom vplétají do konstrukce. Získaný materiál je velmi odolný, houževnatý, pevný a snadno udržovatelný. Často se vplétá také mezi usušené banánové listy, kde slouží ke zpevnění výpletu. Materiál není vhodné dlouhodobě vystavovat slunečnímu záření, neboť křehne. Vlákna ze stonků se používají nejen na výrobu výpletů, ale zpracovaná také na výrobu textilií.

 

Tillandsia šedá – (Tilandsia usneoides) - zvaná též- caragato – je epifytická bylina z čeledi jednoděložných rostlin ananasovitých (Bromeliaceae), rostoucí na kůře starých stromů. Tvoří husté převislé chomáče, spletené z trsů nitkovitých, 1/2-3 m dlouhých, článkovaných, rozvětvených, volně dolů visících lodyh a větví, které nesou úzké listy s napuchlými pochvami a zakončují se drobnými kvítky. Tato rostlina nemá žádné kořeny, avšak není parazit, protože nebere živiny a vodu z hostitelského stromu, na kterém žije.

 

 Obr.č. 30 Tillandsie mechovitá



Uschlé lodyhy Tillandsie byly zejména v Americe všeobecně užívaným materiálem na balení a vycpávání. Asi od 40. let 20. století byly přiváženy také do Evropy, převážně loupané, tj. zbavené listů a svrchní pokožky. Loupaná vlákna jsou hnědá nebo černá, lesklá, dostatečně pevná i pružná, vzhledově připomínají žíně. Dříve se v obchodě nejčastěji uváděla pod názvem rostlinných žíní. Vlákna se používala jako tvarovací materiál jako náhrada žíní nebo do výplňových směsí smíchané s koňskými a kravskými žíněmi. Používala se na vycpávání žíněnek, polštářů, pohovek a sedadel.

 

Vřes – Vřes obecný (Calluna vulgaris L.)- (lidově zvaný břes, břasa, erika, aj.) je nízkorostoucí vždy zelený keř, který dorůstá výšky 20 až 50 cm, zřídka i 100 cm. Má poléhavé a často kořenující větve, porostlé střídavými lístky. Roste v lesích, na výslunných skalách a stráních, ale také na rašelinách. Obyčejně tvoří rozsáhlé porosty, jimž říkáme vřesoviště. Uschlý květ zůstává na rostlině i po odkvětu. Celé usušené rostliny se zřídka užívaly i jako tvarovací a výplňový čalounický materiál. Nevýhodou je kratší životnost a po určité době prašnost.

 

 Obr.č. 31 Vřes obecný


 

Rýžová stébla – se získávají z odrůd rýže, kterých je asi 20 druhů. Rýže setá (Oryza sativa) je jednoděložná rostlina (jednoletá obilnina), rostoucí v trsech, která je pěstovaná na rýžovištích. Nadzemní část rostliny je tvořena svazkem vzpřímených stébel dosahujících délky až 1 m, s dutými stébly a s úzkými 2-3 dm dlouhými listy. Nahoře se stébla rozvětvují v latu drobných, krátce stopkatých, jednokvětých klásků. Má zelenou barvu, která se s vegetačním stářím mění do žluté či tmavě červené. Vymlácená rýžová stébla se používají jako tvarovací materiál. Nejvýznamnější využití rýžových stébel je výroba nosných rýžových rohoží zejména pod matrace. Rohože se vyrábí pletením nebo tkaním a používají se pod futony jako nosná a izolační vrstva. Rohože z tohoto materiálu jsou v trvanlivosti srovnatelné s rohožemi, vyráběnými z kokosových vláken nebo z africké trávy. Rýžová sláma se používá k výrobě rohoží, košíků a jemného papíru.

 

 

Obr.č. 32 Rýžová stébla

 

 

Sunn – (zvaný též matras) je konopí podobná jednoletá bylina Chřestnatec sitinovitý (Crotalaria juncea L.). Bylina je 1 až 2 m vysoká, rozvětvená v tenké, prutovité stonky, které jsou porostlé kopinatými listy. Je prastarou kulturní indickou rostlinou, kde jej pěstují pod jménem sun nebo shanapum.



 Obr.č. 33 Chřestnatec sitinovitý


 

Stonky jsou prostoupeny pevnými lýkovými vlákny, která se získávají podobným způsobem jako vlákna lnu nebo konopí, tj. máčením, sušením, potíráním a vochlováním. Pod názvem bengálské konopí se dováží také do Evropy. Surovina sestává z vláken různé jemnosti a délky, má bledožlutou barvu a vyznačuje se vysokou odolností proti vlhkosti. Bylina je pěstována pro pevná vlákna na výrobu pláten, sítí a popruhů. Zřídka se vlákna užívají jako méně kvalitní tvarovací a plnicí materiál, popřípadě jako přídavek do volných plnicích směsí nebo přídavek do pryžovláknitých materiálů, obdobně jako lněná nebo konopná vlákna.

 

 

Kenaf – zvaný též Guinejské konopí nebo Bombayské konopí– jsou lýková vlákna, které se získávají z jednoleté rostliny Proskvirník konopný (Hybiscus cannabinus), která dorůstá výšky až 2 m. Kenaf má světle zabarvené bělavé vlákno s matným leskem a obsahuje méně necelulózových materiálů než juta. Vlákna mají menší pevnost než juta a používají se jako její náhrada na výrobu technické textilie – pytloviny.

 

 Obr.č. 34 Proskvirník konopný

 

Klejicha – (klejcha) je dvouděložná rostlina (Klejicha hedvábná - Asclepias syriaca L). Vlákna, získaná ze stonků se užívají na výrobu textilií nebo načechrané (čili zkadeřené) jako méně kvalitní tvarovací výplň nebo přídavek do plnicích vycpávkových směsí nebo směsí na výrobu pryžovláknitých materiálů.

 

 Obr.č. 35 Klejicha hedvábná