NIS
Nábytkářský informační systém

Ze srsti


Koňské žíně- jsou velmi lehké, pružné, stabilní s dobrou tvarovou pamětí a jsou odolné proti opotřebení. Nejlepší jsou žíně ocasové, jsou dlouhé až 120 cm, pružné, hladké a tuhé. Hřívové žíně mají délku až 45 cm a jsou tenčí. Původně byly používány samotné koňské žíně, ale později se do nich stále více přidávaly materiály živočišného (srst ze skotu, vepřové štětiny) i rostlinného původu (kokosová vlákna, fíbr, sisal). Žíně mají oba konce hladké, na rozdíl od kravské srsti, která se štěpí na dvě vlákna. Základem zpracování žíní je dokonalá dezinfekce vláken. Poté se žíně nebo vlákenné směsi stáčejí do provazců a tvar je fixován v horké páře, potom se provazce suší a tím je dosažen trvale zkadeřený tvar vláken, který zlepšuje pružnost materiálu. Před vlastním zpracováním na výrobek se žíně musí rozvolnit a rozčesat. Žíně mají vysokou trvanlivost a lze je opětovně aplikovat ve výrobku, musí však být vyčištěny a opětně rozvolněny a rozčesány. Žíně mají vynikající pohltivost vodních par (až 25% vlastní hmotnosti) a také schopnost zpětného odpaření vlhkosti, což zabraňuje kondenzaci vlhkosti uvnitř výrobku. Kvalita žíněné směsi závisí na podílu jednotlivých druhů vláken. Žíněná směs s vyšším podílem živočišných srstí a chlupů se užívala na výrobky vyšší jakosti a jako tvarovací materiál do matrací klasické konstrukce. Nejvíce ceněné byly tzv. „bílé žíně“, které byly chemicky bělené.

 

 Obr.č. 55 Koňské žíně


Žíně ocasové a hřívové jsou nejkvalitnější vycpávkový a kypřicí materiál, používaný v klasickém čalounění. Z žíní se též splétáním vyráběly lana, ozdobné šňůry a pásy. Starší odborná literatura se zmiňuje o přízích z ručně svazovaných jednotlivých žíní, případně byly příze opřádané bavlnou nebo vlnou. Z žíní se také dosud vyrábí velmi kvalitní potahové textilie. Tyto textilie jsou tkány na hedvábné nebo bavlněné osnově pouze z nejkvalitnějších žíní. Žíně jsou získávány z živých zvířat a jsou vetkávány do hedvábné nebo bavlněné osnovy. Jsou tkány na tradičních tkalcovských stavech technologiemi, jejichž vznik se datuje okolo roku 1870. Textilie z koňských žíní byly často používány slavnými nábytkovými designéry, např. Chippendailem, Hepplewhitem nebo Rennie Macintoshem. Textilie z koňských žíní mají ojedinělý lesk, velkou odolnost, unikátnost a vysokou užitnou hodnotu.

 

Pryžožíně a pryžokokos - je plošný, pružný a prodyšný čalounický materiál, který se vyrábí v pásech a následně se krátí na desky. Pro výrobu pryžovláknitých materiálů je žíněná směs jedním z výchozích materiálů. Její složení se však časem pozměňovalo a převahu nabyla vlákna rostlinného původu, zejména vlákna kokosová.

 

 Obr.č. 56 Pryžovláknité materiály

 

Vzniklý produkt pryžožíně je velmi kvalitní tvarovací materiál, svou vyšší tuhostí a nosností vhodný jako tvarovací vrstva pro sendvičové konstrukce pevného i volného čalounění. Používá se na kovové pružicí konstrukce pod změkčující materiály, má nízké deformační vlastnosti, pokud není uložen na tvrdý podklad. Rozdíl mezi pryžožíní a pryžokokosem je v převaze podílu vláken žíněných a kokosových.

 


Ovčí vlna – zpracovává se srst z ovce merinové, nížinné, anglické a kříženecké. Stříháním ovcí (1x až 2x do roka) se získává vlna ve formě rouna, tvořící souvislou vrstvu spojenou vlasovým tukem, která se skládá z podsady, pesíků a krycí srsti. Poměr jednotlivých složek rouna se mění podle druhu ovce. Uvnitř rouna je různá kvalita vlny. Nejkvalitnější vlna je na lopatkách a bocích (značeno dle obrázku - I, II), nejhorší je na nohou a ocase (XIV). Vlákna jsou zvlněná a na omak teplá. Je to velmi kvalitní textilní a výplňová surovina.

 

 Obr.č. 57 – Označení kvality vlny dle výskytu na ovci


V čalounické výrobě se používají hrubá vlákna a odpady, vznikající při spřádání rouna. Vlákna se smíchávají buď s méně hodnotnými žíněmi do kypřicí vrstvy čalouněného výrobku, nebo s dalšími materiály jako je divoké hedvábí, kozí a velbloudí srst. Kvalitní ovčí vlna se dodává v nábalech jako tabulová vata na plnění přikrývek. Ovčí vlna, zpracovaná ve formě rouna je výborným kypřicím materiálem na výrobu matrací. Vlna vykazuje absorpční, antibakteriální, termoregulační a voděodolné vlastnosti, uchovává si vzdušnost a nevede statickou elektřinu. Vlna jako plošný materiál izoluje oběma směry (dovnitř i ven). Z vlny se také vyrábí hodnotné potahové textilie, které mají přirozenou sníženou hořlavost. Jemná vlákna vlny jsou vhodná na výrobu plstí, případně se mísí s bavlnou nebo jinými vlákny jako výplňový materiál. Identifikace spalovacím testem: Vlněné vlákno hoří a škvaří se, zapáchá po rohovině. Na konci spáleného vlákna se tvoří černá pórovitá kulička. Popel lze mezi prsty rozemnout na hrubší prach.

 

 Obr.č. 58 Ovčí rouno

 

Významným vedlejším produktem z ovčí vlny je lanolin, chemicky velmi složitý voskovitý tuk, který se používá na zvláčnění usně.

 

Kašmírská vlna – se získává ze srsti kozy kašmírské. Srst je složena ze dvou druhů chlupů, rovných pesíků a dlouhé, jemné a husté podsady. Podsada se vyčesává v době línání jedenkrát do roka a je známá jako kašmírová nebo tibetská vlna, pesíky se získávají střiží. Vlna patří mezi nejdražší materiály s nejjemnějším textilním vláknem. Je to hedvábně lesklá, jemná, měkká a dlouhá srst, má malou hmotnost a schopnost tepelné izolace. Používá se na výrobu jemných textilií, které se svými vlastnostmi podobají hedvábným tkaninám. Pesíky se spřádají na hrubší příze, z nichž se vyrábí převážně textilie. Cenově převyšuje kašmírová vlna ovčí vlnu nejméně desítinásobně. Kašmír se proto zpravidla nezpracovává čistý, ale ve směsi s vlnou. Ušlechtilá forma kašmíru se nazývá pašmína, což je starý perský výraz pro vlnu. Vlákna se získávají z nejjemnějšího chmýří kašmírské kozy, především pak z tibetské horské kozy. Odpady z výroby se zapracovávají do směsných vlněných roun nebo do vycpávkových materiálů.

 

 Obr.č. 59 Kašmírská vlna

 

Mohérová vlna – se získává ze srsti kozy angorské. Má velmi lesklá, jemná, až 25 cm dlouhá vlákna (některé až 40 cm), a oproti ovčí vlně má vyšší schopnost absorbovat vodu, pevnost asi o třetinu nižší než ovčí vlna, má extrémně vysokou odolnost proti opotřebení a je méně plstivá. Barva je bílá nebo světle šedá a vlákna se snadno barví. Je výrazně dražší než ovčí vlna. Někdy se napodobuje srstí angorských králíků.

 

 Obr.č. 60 Koza angorská


Používá se na výrobu textilií, vyrábějí se z ní jemné tkaniny nebo se používá jako útek pro polohedvábné tkaniny. Z příze se také vyrábí nábytkové vlasové textilie. Mohérová vlna se míchá s ovčí vlnou. Odpady z výroby se zapracovávají do směsných vlněných roun nebo do vycpávkových materiálů.

 

Angorská vlna – se získává ze srsti angorského králíka. Je to nejjemnější vlna, hladká, měkká, velmi lehká, barvy bílé, o délce vláken 12 až 75 mm. Vlákno je na povrchu mastné, tudíž odpuzuje vlhkost, lehce se elektrostaticky nabíjí. Vlákna mají vzduchové kapsy, což zlepšuje tepelně izolační vlastnosti materiálu, který v sobě udržuje teplo. Vlákna se z králíků dvakrát za rok vyčesávají a jednou se stříhají.

 

 Obr.č. 61 Angorský králík


Používá se na výplň polštářů a do drahých čalouněných výrobků jako kypřicí materiál. Odpady vláken z výroby se zapracovávají do směsných vlněných a jiných roun.

 

Velbloudí vlna – se získává ze srsti dvouhrbých a jednohrbých velbloudů. Vlna se nemusí stříhat. Chomáče vláken se sbírají v době línání, když je velbloudi ztrácejí po studeném ročním období (až 5 kg za sezonu).

 

 Obr.č. 62 Dvouhrbý a jednohrbý velbloud


Velbloudí vlna je směsová, obsahuje podsadu, pesíky a přechodný vlas, uvnitř vláken jsou patrné pigmenty. Pesíky jsou hrubší a snadno se zplsťují. Podsada je jemnější, je zkadeřená a pružná. Za velbloudí vlnu se považuje nejen hrubá srst velbloudů ale i jemnější srst několika druhů lam. Vlna se používá na výrobu roun pro kypřicí vrstvu zejména ve výrobě matrací a pro výrobu textilií. Odpady vláken z výroby se zapracovávají do směsných vlněných roun nebo do vycpávkových materiálů.

 

Lamí vlna - se získává ze srsti zvířeny, např. lama vikuňa a lama alpaka. Lama vikuňa je divoká příbuzná lamy (také z velbloudí čeledi), s hodnotnou srstí. Vlákna vikuně se dala opatřit prakticky jen z mrtvých zvířat. Od roku 1968 je však lov vikuní zakázán, vlna tohoto druhu proto zcela zmizela z trhu. Lama vikuňa má velmi kvalitní jemnou srst, která je hodnocena jako nejkvalitnější vlna. Vyráběly se z ní zejména textilie, nebo se užívala pro velmi drahé výrobky jako kypřicí materiál. Odpady z výroby se zapracovávaly do směsných vlněných roun nebo do vycpávkových materiálů.

 

 Obr.č. 63 Lama vikuňa

 

Alpaka – vlna se získává ze srsti zvířete Lama alpaka, což je druh velblouda. Srst se stříhá jednou za dva roky, každá střiž dává 3 až 4 kg vlny až v 22 barevných odstínech. Srst je velmi kvalitní, ale méně kadeřavá než ovčí vlna, alpaková vlákna jsou dlouhá, lesklá s velmi měkkým omakem a hedvábným leskem, jsou více navlhavá. Vzduchové kapsy ve vláknu zlepšují tepelně izolační vlastnosti materiálu. Používá se jako výplň polštářů nebo ve tvaru rouna do kypřicí vrstvy, dále na výrobu textilií. Odpady z výroby se zapracovávají do směsných vlněných roun nebo do vycpávkových materiálů.

 

 Obr.č. 64 Lama alpaka

 

Hovězí chlupy se zpracovávají ze srsti a ohonu skotu. Mají délku 100 mm až 300 mm a různou barvu. Jsou přirozeně kadeřavé a měkčí než koňské, užívají se jako volná příměs do žíněné směsi nebo do směsí na výrobu desek pryžožíně a pryžokokosu.

 

Vepřové štětiny – jsou krátké (50 mm až 70 mm), málo pružné a dosti tuhé. Na spodním konci u kořene jsou tlustší, na horním konci jsou špičaté. Často jsou rozdvojené. Používají se jako příměs do žíněné směsi nebo do směsí na výrobu pryžožíně a pryžokokosu.

 

Kozí srst – je velmi tenká a jemná. Vlákna mají délku 50 až 80 mm.  Používá se jako příměs do žíněné směsi nebo do směsí na výrobu pryžožíně a pryžokokosu.

 

Srst divoké zvěře – používá se jako příměs do žíněné směsi nebo do směsí na výrobu pryžožíně.

 

 Obr.č. 65 Směs různých typů srstí

 

Marena – se vyrábí z živočišného odpadu vlasů a srstí, používá se jako výplň čalounění.