NIS
Nábytkářský informační systém

BIDERMEIER a DRUHÉ ROKOKO


Tématem této doby byla obnova řádu monarchie a rozvoj průmyslu.

Po porážce Napoleona se v Evropě konsolidují staré monarchistické pořádky. Vyjímaje Francii, zvítězila v roce 1848 feudální reakce. Toto normalizační období bylo ale spojeno i s industriální revolucí a ve společnosti se postupně prosadila ekonomicky silná buržoazie. Příslibem nové doby bylo úplné zrušení otroctví v anglických koloniích roku 1833. 

 

Významné události doby:

Po vládě Georga IV. usedla v roce 1837 na trůn královna Viktorie, která se stala synonymem rozmachu britského impéria. Rakousko po pádu Napoleona utužilo řád monarchie. Německou říši rozbil Napoleon a Prusko s Rakouskem soupeřilo o ovládnutí zemí německého spolku. Černým koněm bylo ambiciózní Prusko, které zvolna přejímalo vůdčí roli v Evropě. Elita českého národa se snažila dosáhnout národní emancipaci s následným prosazením občanských svobod. Tyto snahy vyvrcholily v pražské revoluci, která byla rozdrcena Alfredem Windischgrätzem, jemuž zbloudilá střela zabila manželku, která události u okna pozorovala. Rakousko potlačilo povstání Čechů, Poláků, Maďarů a s pomocí ruského cara i povstání Italů. Italové nakonec s podporou Francie (Napoleon III.) vytvořili své Piemontské království. Významnou mocností zůstala Francie, která se pasovala na mentora Evropy. Následovala válka Francie s Rakouskem, v níž bylo Rakousko úspěšné, ale nakonec se území kolem Milána a Benátek vzdalo. Politický tlak na Rakousko vytvářelo Prusko zosobněné po r. 1862 velkostatkářem, mužem silné vůle, Otto von Bismarckem. Tento přímočarý muž vytvořil z Pruska mocný stát a ze zemí německého spolku vytvořil Německou říši. Bismarck proslul výrokem: „Velké otázky dějin se neřeší smlouvami, nýbrž železem a krví.“ Rozvoj průmyslové výroby provázely i sociální požadavky. Karel Marx r. 1847 vydal Komunistický manifest a Bismarck vytvořil první důchodový systém, neboť pochopil, že hodnoty vytváří sociální smír. Ve viktoriánské Anglii se buržoazie snažila vyrovnat aristokracii. Neorokokové tvary deklarovaly prestižní postavení aristokratů i moc buržoazie.  

 

Společnost a její styl:

Po porážce napoleonských vojsk probíhala na území střední Evropy normalizace starých pořádků. Buržoazie sympatizující s myšlenkami velké francouzské revoluce rezignovala pod policejním tlakem monarchie na veřejný život a orientovala se na nekonfliktní tématainfo. Ústup měšťanstva od velkých ideálů k zajištěné životní existenci karikovaly literární postavičky Biedermana a Brumelmeiera (Bodrého a Bručouna), které této době daly označení biedermeier. Byt se stal útočištěm před nejistotou vnějšího světa, a proto byl na soukromí kladen velký důraz. Vlivem rozdělování rodiny přestala být ve městech rozhodující tradiční pospolitost, která byla uchovávána již jen na venkově. Stabilita Evropy přinesla stavební a průmyslový boom i v Rakouské monarchii. Navzdory policejní represi byly Čechy místem průmyslového rozvoje a poválečná obnova hospodářství zajistila prosperitu i nižším vrstvám obyvatel, jejichž kupní síla byla impulzem pro další hospodářský rozvoj. Po revolučním roce 1848 došlo sice znovu k utužení moci monarchie, ale průmyslová revoluce provázená ekonomickými úspěchy měšťanstva definitivně proměnila základní strukturu společnosti a vytvořila novou společenskou elitu - buržoazii.

 

 

Zdobení a ornament biedermeieru:

Biedermeier byl slohem interiérů střední Evropy, který trval přibližně od roku 1815 do roku 1848. Po roce 1848 na tento styl navázalo druhé rokoko, pak neogotika a po roce 1860 další neostyly. V Anglii, Francii, Rusku a v zemích severní Evropy vládl klasicismus i empír. Viktoriánská Anglie byla spojena s etablováním nové buržoazní aristokracie a styl ovlivněný rokokem byl doplňován motivy z kolonií britského impéria.

 

Jestliže se v předchozí době snažilo měšťanstvo napodobo­vat životní styl šlechty, bylo tomu v tomto období naopak. Pompézní tvary empiru vystřídal elegantní měšťanský styl. Antické vzory a velké ideály vystřídala „květina“, podvědomě spjatá s intimním prostorem člověka, který se stal únikem před metternichovskou normalizací. Květinové motivy byly přejímány ale i feudální vrstvou, pro niž byly tyto motivy vzpomínkou na moc v době rokoka. Oblíbené byly drobné květinové motivy nebo stylizované přírodní motivy kombinované se zaoblenými tvary. V módě byly oblíbeny středně hnědé tóny a strohé tvary empíru se barokně zaoblily. Přes aplikované květinové motivy bylo ale možno z  nábytku cítit empír a tichý odboj měšťanstva proti policejnímu státuinfo.

 

Bydlení biedermeieru:

Bydlení měst na počátku 19. století bylo ovlivně­no přílivem vesnického obyvatelstva, které přicházelo za prací do měst. Nároky těchto lidí byly malé a bydlení se omezilo na používání jedné nebo dvou místností. Obyvatelstvo měst tvořila různorodá, majetkově diferencovaná společnost od živnostníků přes zámožné měšťany až k feudálům. Rozhodu­jící pro styl biedermeieru byla střední vrstva obyvatel, která platila nájem - činži (Zins) v pavlačových nebo nových schodišťových domech. Pa­vlačové domy měly pokoj a kuchyň nebo dva pokoje. Vstup do bytu vedl přímo z pavlače do ku­chyně (bez předsíně). Nové schodišťové domy byly doplňovány kolmě připojeným pavlačovým křídlem. Za komfort běžného bytu byla považována komora nebo spíž, nutností byl sklep pro otop.

 

Objev kovových kamen měl pro bydlení zásadní význam. Nejstarším typem byla kamna irská, které utvářel prostý válec, do něhož se nasypalo uhlí a shora se zapálilo. Voda byla zpravidla dostupná z veřejného vodovodu nebo z pumpy na dvoře. Záchody byly suché, umístěné na konci pavlače. Splašky se nosily na dvůr do kanálu, kde byly odváděny nově budovanou kanalizační sítí.

 

Hlavní místností bytu byla kuchyně, kde se odehrával celodenní režim a stravování rodiny. Pokoj byl vyhrazen především pro spaní. Bohatší vrstvy měly parádní pokoj, který byl určen jen pro návštěvy nebo pro rodinné oslavy. Bytové zařízení neoslňovalo velkou zdobností, ale upřímným vztahem obyvatel k maličkostem vystaveným v jejich bezprostřed­ní blízkosti. Stěny tvoři­la vápenná omítka a sádrový štuk nebo jednoduchá papírová tapeta či patronova mal­ba (malba přes šablony). Oblíbené byly kultivované odstíny modré, zelené a oranžově-zlaté.  Na stěny byly zavěšovány upomínkové předměty a portréty v jednoduchých rámečcích, dále rytiny, litografie, siluety a další doplňky, kte­ré vytvářely milou domácí atmosféru. Místnosti bytu začaly mít konkrétní funkci. Vznikl sedací kout, pracovní kout s psacím nebo šicím stolkem a vyčlenilo se místo pro stolování.

 

Nábytek biedermeieru:

S nábytkem doby biedermeieru žila Němcová, Borovský, Svět­lá, Tyl a další. U nábytku tohoto období došlo k zjednodušení tvarů, které bylo podmíněno požadavky produktivní výroby. Současně se snažili výrobci nábytku zachovat znaky luxusu, které byly u nábytku určeného pro novou společenskou elitu očekávaným atributem.

 

Nábytek získal měkkou obrysovou linii, která je zřetelná zejména u pohovek, opěradel židlí, ale i u sekretářů a prosklených vitrín. Boha­tí měšťané si objednávali často několik modelů židlí, které doma po nějakou dobu „prubovali“ a teprve potom si objednali židle, které se jim zdály být nejpohodlnější. Tento výběr měl za nás­ledek postupné zlepšování sedacího nábytku, ke kterému přispěl i vývoj strojního zařízení.

 

Po zvládnutí technologie průmyslového ohýbání na­pařeného dřeva (Thonet) se radikálně změnilo i utváření sedacího nábytku. Židle byly najednou velmi subtilní vlivem pevnosti ohnutého bukového dřeva. Lehkost ohýbaného nábytku a jeho cena pak prosadily ohýbaný nábytek i ve veřejném interiéru. Současně přinesl překotný technický rozvoj i strojovou výrobu nábytku, která často zaplnila byty nevkusem, který se stal synonymem následující doby neostylů a eklektismu.

 

Motivy zdobení biedermeieru:

 Obr. 1 : zdroj SPELTZ, A. Der Ornamentstil

 

 

Proměny nábytku:

- dominující je tvar aplikující empírovou stavbu bez antických ozdob a plastik

- obrys nábytku se mírně „barokizuje“ a zjemňuje empírový tvar ladnou křivkou

- zohledněno je měřítko tělesných proporcí a nábytek se přizpůsobuje člověku

- na rozdíl od empíru jsou v módě světlé dřeviny (kořenice, křížové sesazenky)

- čalounická péra jsou již od r. 1826 vyráběna průmyslově

- nábytek je modelován ~ zkoušeny jsou funkční vzorky, prototypy (zejména židlí)

- u lůžek definitivně mizí baldachýn a lůžko se po empíru stalo znovu intimním nábytkem

- na reprezentativním vybavení salónů je znovu požadován vysoký lesk

- znovu byl objeven anglický ušák, jako prostředek rodinné péče o seniora

 

 

Materiál a konstrukce:

Na nábytku převládala světlejší dýha a kořenice. Častý byl i ořech a dřeva ovocných stromů. V této době byl sestrojen horizontální krájecí stroj na dýhy a loupací stroj, který umožnil vývoj nových překližovaných materiálů. Poprvé se objevily vedle klasických spárovek i první průmyslové laťovky. Vynález pásové pily umožnil ve druhém rokoku vy­rábět i zakřivené části nábytku strojově. První výkres pily je z r. 1852.

 

 

Po roce 1820 se rozvíjela konstrukce čalounění za pomoci ocelových spirálových pružin. Velké množství drahého vycpávkového materiálu bylo nahrazeno vrstvou pružin. Levným způsobem tak bylo možné vytvořit objemné tvary, které byly s dosavadními materiály nereálné.

 

 

  Obr. 2: zdroj Naumann W., Fachbuch für Tapeziere, Leipzig 1958, upravila Jančová V.

 

 


  Obr. 3: Vídeňská židle kolem roku 1820, zdroj Klatt E.

 

 

  Obr. 4: Biedermeier a druhé rokoko – Thonet č. 14, rok 1859 (vývoj od 1855) a formy.


Nápad Thoneta lze vyjádřit slovy: „obrobit a pak ohnout“. Nejprve proběhlo soustružení či okružování, pak napaření, ohnutí ve formě a sušení. Pak byly dílce rašplovány, broušeny, mořeny a lakovány. Sedák byl ohnut v hranolu, který byl následně po obvodu frézován (řezání kotoučem a první frézování). Patent byl r. 1856 udělen na výrobu židlí a noh stolů z ohýbaného dřeva. K ohýbání dochází působením vodní páry nebo vařící kapaliny. Bang O.

 

Typologie nábytku:

Sedací nábytek biedermeieru je charakterizován plynulou, měkkou obrysovou linií. Typologii doby představuje pohovka, křeslo a čalouněné židle. Novinkou bylo křeslo pro seniora, oblíbeným typem byl anglický ušák. Opěradla byla zpravidla oblá, půlkruh se přenášel i na loketníky pohovek, které přejímaly loďkovitý tvar empíru. Nová materi­álová skladba čalounění byla umožněna aplikací stáčených kovových pér. Kovová péra byla průmyslově vyráběna od roku 1826. Pro ča­lounění byla používána africká tráva, kokosové vlákno a koňské žíně. Častou součástí pohovek byl dřevěný lem ve tvaru „měkké křivky“. Čalounění bylo doplňováno volnými polštáři, jejichž obliba dosáhla v biedermeieru vrcholu. Potah tvořil převážně květovaný kreton, černý damašek a pruhované rypsy. V končícím údobí biedermeieru se objevil prv­ní ohýbaný nábytek Michaela Thoneta (1796–1871).

 

Lůžkový nábytek byl spíše tvrdší, přestože byla již známa výroba per, která se při výrobě lůžek používala zatím zřídka. Lehací plochu tvořily žíněné matrace na prkenném roštu. Ložnice měla u „lepších rodin“ intimní funkci, byla bez skříní, které byly ve zvláštní místnosti. Lůžka se vyznačovala jedno­duchostí hladkých ploch bez ozdob. Jedinou ozdobou byl lesk nábytku, díky němuž vyznívalo oblíbené žilkované dřevo a kořenice. Konstrukci lůžka tvořila čela spojená s postranicemi, baldachýn zmizel i z ložnic nejbohatších vrstev.

 

Skříňový nábytek provází zjednodušování tvaru a ústup zdobení. Bronzové empírové ozdoby vystří­dal leštěný povrch nábytku, dýhovaný světlými dřevy, ko­řenicí nebo křížovou sesazenkou, případně jednoduchým intarzováním. V měšťanské rodině byl oblíben sekretář, nízká skříň po vzoru komody a ze tří stran prosklená vitrína pro vystavování drobných předmětů, parádního skla, nádobí a maličkostí. Oblíbe­ný byl žaluziový uzávěr sekretáře nebo sklopná psací deska. V jídelnách se objevila nízká příborníková skříňka.

 

Stolový nábytek byl často kruhový na jedné noze, která byla v dolní části rozšířena do empírové trojúhelníkové podstavy. V jídelně byl používán roztahovací stůl pro zvětšení jídelní plochy. Časté byly šicí stolky a toaletní stolky s oválným naklopitelným zrcadlem, nazývané slangově psycha nebo květinové či karetní stolky. Jednoduché stoly nechávaly vyznít tvaru a kresbě přírodního dřeva.

 

Nábytkové kování - poprvé po gotickém cínování dochází na konci biedermeieru k pokovování nábytkového kování. Schopnost zinku ochránit ocel proti korozi byla objevena již v roce 1741 a od roku 1837, kdy byl zaregistrován první patent na žárové zinkování, se metoda ochrany oceli pokovením zinkem používala průmyslově. Zinkovaná kovová pouzdra používal později i Thonet na stabilizaci dřevěných závitů noh proti vlivu mořské vlhkosti při vývozu svých demontovatelných židlí do USA.

 

Biedermeier:

 

    Obr. 5: zdroj UN MENDELU Brno a KAESZ, G., Möbelstile

 

 

   Druhé rokoko:


    Obr. 6: zdroj KAESZ G., Möbelstile a BANG O., Thonet Geschichte eines Stuhls

 

 




Historická věda na základě listinných dokumentů hodnotí postoj Čechů v tomto období jako naprosto loajální a protinapoleonský. Se stejnou vážností může ovšem historie tvrdit, že na základě listinných dokumentů z dob "socíku" byli Češi naprosto loajální s komunistickým režimem. Koneckonců i putimský strážmistr podával listinná hlášení nadřízeným v CaK policii, že nálada v obci je 1A (Hašek, J. Osudy dobrého vojáka Švějka....)

Historická věda na základě listinných dokumentů hodnotí postoj Čechů v tomto období jako naprosto loajální a protinapoleonský. Se stejnou vážností může ovšem historie tvrdit, že na základě listinných dokumentů z dob "socíku" byli Češi naprosto loajální s komunistickým režimem. Koneckonců i putimský strážmistr podával listinná hlášení nadřízeným v CaK policii, že nálada v obci je 1A (Hašek, J. Osudy dobrého vojáka Švějka....)