Průvodce Kontakt

Pro kuchyně a koupelny

Historický vývoj:
 

Příprava stravy a stolování tvořily původně nedílnou součást, aby se pak od sebe vlivem rozporu reprezentativních a provozních požadavků oddělily. Negativní vliv přípravy stravy na bydlení byl odstraňován technickým rozvojem. Příprava stravy je od 20. století opět spojována se stolováním a společenským životem.

 

Ve středověku byla příprava stravy postupně separována z jediného obytného prostoru do samostatné černé kuchyně, u chudších vrstev do síně mimo jizbu. V gotice se objevila vedle regálové "credenzy" (slangově kredenc) na nádobí i mycí skříňka s nádobou pro oplachování nádobí. V baroku se v zámeckém interiéru objevily bufetové skříňky pro sladkosti a likéry. Z období secese se zachovaly mycí stoly s výsuvnými nebo otočnými dřezy, které byly nezbytnou součástí měšťanského interiéru již od klasicismu.

S vývojem topidel, vodárenstvím, řešením odpadů a elektroinstalacemi se komfort kuchyně zvyšoval. Významnou proměnu kuchyně přinesli v 17. století z lodí holandští námořníci rozšířením jídel z vařeného masa (vaření bylo podmíněno nasolením) a s tím i vznik sporáku s kovovým plátem. Rozhodující vklad do přípravy stravy přinesl Louis Pasteur v 19. století objevem "pasterizace", což umožnilo pozdější vznik polotovarů.

Ve 20. stol. se běžnou součástí kuchyně stala elektrická lednička (Oliver Evans 1905). Američan George Pullman patentoval kuchyni v jídelním voze a v roce 1867 vyjel první jídelní vagón. Do první světové války tvořily kuchyně sestavy solitérů. Do interiéru pronikla integrovaná skříň tzv. "Amerika". Vzájemné sestavování specializovaných kuchyňských prvků vyústilo v propojování nábytku "in line" k sektoru "kuchyňské linky".

Na počátku 21. stol. se u nás již ve většině nových staveb propojuje obytný prostor a příprava stravy. iPříčinou je růst nákladů na bydlení, který vede ke zmenšování obytné plochy a zvyšování technického komfortu přípravy stravy. Současně se snižuje společenská potřeba "velkého vaření“, preferována je příprava polotovarů a myčky operativně řeší úklid špinavého nádobí. Proto je nyní preferován velký rodinný prostor s kuchyní, jídelnou a obývacím pokojem, do nějž se vstupuje přímo ze zádveří. Komfort prostoru je docílen začleněním dřívějších jednoúčelových komunikačních ploch bytu do tohoto prostoru. Úzké komunikace bytu slouží jen pro oddělení hygienických zařízení od společenské části bydlení, pokud to není možné řešit jinak.

Kuchyně v současné době plní funkci přípravy stravy, stolování, rodinné komunikace, výchovy a socializace dětí. Instalace spotřebičů ve spodních částech snižuje úložnou funkci skříněk a kuchyně jsou z tohoto důvodů rozměrnější než v polovině 20. století. Nábytek pro kuchyně je určen nejen pro bytové použití, ale i pro oblast veřejných služeb.

Koupelnový nábytek je odkazem starověku, který považoval hygienu za samozřejmou každodenní součást života. V palácích nobility jsou velké lázně vybaveny nejen lehátky, ale i odpočivným a úložným nábytkem. Středověk preferuje veřejné lázně, které se ale vlivem nedostatečné hygieny stanou zdrojem morových nákaz. Erotický obsah společných lázní mužů a žen využívá církev pro tvrzení, že mor je trestem božím a lázně jsou uzavírány. Koupelnový nábytek vytváří dřevěné kádě a lavice.

Obrodu hygienických zásad přináší renesance a to zejména v protestantských zemích Evropy. Objevují se kamna na teplou vodu, první plechové vany, kovové stojany pro lavór a vzniká i první koupelnový nábytek ve formě stoliček a odkládacího nábytku na šaty (dnes „němý sluha“). Baroko katolických zemí nahrazuje hygienu (církevní vliv) používáním voňavek a líčidel. Vznikají toaletní skříňky, jejichž název je odvozen ze stolku pokrytého plátnem (francouzsky "toile"). V baroku jsou v zámeckých interiérech běžná „kakací křesla“, která obsluhuje služebnictvo. Nezbytným bytovým doplňkem je zrcadlo, které postupně proniká i do koupelen. Secesi vévodí bytový komplet zrcadel, slangově "psycha". Kovový koupelnový nábytek se u širokých mas obyvatel uplatňuje v druhé polovině 19. století a kov v kombinaci se sklem zejména v secesi. Největší rozvoj dřevěného koupelnového nábytku je zaznamenán v současnosti.

Požadavky na nábytek:

Požadavky na kuchyńský nábytek uvádí ČSN 91 0412 Úložný nábytek - Technické požadavky. Kuchyňský nábytek je charakterizován zejména hygienickými požadavky, a proto jeho povrch nemá být strukturální ani částečně strukturální. Všechny vnitřní plochy musí být dostupné a čistitelné. Nevhodné jsou proto roletové dveře. Nábytek nesmí mít pevný sokl usazený na zemi, protože po zatečení kečupu či majonézy je čistění podlahy neřešitelné. Nábytek musí být na nožičkách i z toho důvodu, aby při vlhkém úklidu podlahy nevnikala voda s razantními čistidly do konstrukčních desek. Případná snímatelná soklová lišta musí být řešena tak, aby opakované snímání nevedlo k její destrukci. Police nesmí klouzat na nosičích (zajištění proti pádu) a být odolné vůči průhybu. U laminovaných desek vyhovují požadavkům průhybu jen do délky 50 cm  za dveřmi 60 cm. Delší  police mají být vyztuženy. Zásuvky musí mít vhodné kování, aby nedocházelo k jejich vypadnutí ze skříňky. Napojení plátu, jakkoliv je precizně spojeno a utěsněno, nesmí být v blízkosti dřezu nebo varné desky - permanentní vlhkosti žádné lepidlo neodolá. Vzniká pak ostrý břit spoje na plátu (řezné hrany spoje nejsou v rovině).  Nezbytná je minimální hloubka pracovní desky 60 cm - tedy od hrany po těsnící lištu u stěny, jejiž rozměr se nezapočítává. Důležitý je nenarušitelný odvod tepla, respektive přívod vzduchu ke spotřebičům, jehož minimální rozměry a způsob řešení určuje jejich výrobce. Ten určuje též jejich připojení. Doporučuje se "sporáková kombinace", která umožňuje připojení jakéhkoliv spotřebiče při jeho případné výměně. Lednička musí mít otvory i nahoře - chlazení probíhá jen termickým prouděním vzduchu. Do varných desek nesmí pronikat voda. Varné desky musí být osazeny v rovině (smažení na pánvi). Pod varnou desku nelze umístiti zásuvku bez separace (vzpříčení předměrtů, zatékání  vody, větrání apod.) Důležité je dodržet koordinované rozměry kuchyňského nábytku dle ČSN EN 1116. Kuchyňský nábytek - Koordinované rozměry kuchyňského nábytku a vybavení. Tyto rozměry jsou nezbytné pro umístění různých elektrospotřebičů a jejich možné náhrady jiným typem. Na dveřích skříněk je povinností použít bezpečnostní sklo. Odvod z digestoře pomocí krkavice (pokud prochází nábytkem) musí být kapotován konstrukčními deskami, aby nedošlo k jeho narušení.

 Kromě výše uvedených požadavků řeší bezpečnost, technické náležitosti kuchyňského nábytku řeší ČSN 910 412, dále  ČSN 91 0100, ČSN 91 001, ČSN 91 0102. Kuchyně v současné době plní funkci přípravy stravy, stolování, rodinné komunikace, výchovy a socializace dětí.Koupelnový nábytek musí mít obdobné vlastnosti jako nábytek pro kuchyně, s výjimkou požadavku na odolnosti povrchu proti suchému a vlhkému teplu.

Nábytek musí svými užitnými vlastnostmi a užitnými parametry plnit bezvadně účel, pro nějž byl zhotoven, obsahovat základní pasivní prvky bezpečnosti a umožnit úklid podlah. Nábytek pro kuchyně je určen nejen pro bytové použití, ale i pro oblast veřejných služeb. Požadavky na interiérové kuchyňské prvky, speciální mobiliář a provoz veřejné služby stanovují zvláštní hygienické a bezpečnostní předpisy. Pro nábytek veřejných služeb nejsou stanoveny speciální oborové požadavky než čistitelnost povrchu - viz dále.

Kuchyňský nábytek je zpravidla řešen jako vestavěný. V případě volného mobiliáře i vestavěné jednotky musí splňovat požadavky na stabilitu dle ČSN EN 17 749. Dle zákona 38/2001 Sb. ve znění 111/2011 Sb. pak platí Vyhláška o hygienických požadavcích na výrobky určené pro styk s potravinami apokrmy. Pro kovový nábytek (nerez) platí  HLAVA III. POŽADAVKY NA VÝROBKY Z KOVOVÝCH MATERIÁLŮ  § 17 (3): Vnější i vnitřní povrch výrobků z kovů musí být čistý, hladký, bez makroskopicky viditelných trhlin, skvrn, zjevných rýh, známek koroze, otřepků, zalisovaných předmětů, promáčklin, výdutin, ostřin nebo ostrých přelisků. Je přípustný jen takový stupeň deformace kovových výrobků, který neovlivní nepříznivě jejich funkci.

 

 

 

Nejčastější rizika: 

• Jen jedna úroveň pracovní plochy!  Přerušení plynulého pohybu o vyvýšení - překážku = opaření.

• Ostré součásti, nevhodné skuliny a tlaková nebo střižná místa výrobku.

• Nečistitelné prostory - údržba podlah po zatečení potravin, nepřístupná místa za roletovými dveřmi.

• Nevhodné provedení instalací a montáže spotřebičů - nedostečný přívod vzduchu definovaný výrobcem. 

• Vnikání vlhkosti do konstrukce způsobující změny materiálu – rizika zranění rukou.

• Nevhodné rozměry - rizikové dosahy a  nutnost použití pomocných stupňů (zejména u seniorů).

• Dveře s horizontální osou otáčení a výsuvné dveře neumožňující zasunutí dveří lehkým dotykem.

• Biologická rizika (plíseň, bakterie, hmyz) - povrch nábytku bez povrchové úpravy.

• Biologická rizika vlivem nevětraných mezer mezi skříňkou a zdí (koupelnový nábytek).

• Nedostatečná ochrana mechanismů nebo nezajištění součástí proti pádu.

• Nevhodné výčnělky a ostré hrany koupelnového nábytku v případě pádu osob.

• Nezakryté otvory pro přestavování polic - sorpce vlhkosti do DTD vyzvedává ostré okraje otvorů.

• Napojení plátu blízko varné desky  nebo dřezu, kdy permanentní vlhkosti neodolá ani silikonový spoj.

• Pod pečíci troubou stéká kondenzát - nedostatečný přívod vzduchu ke spotřebiči.

• Lednička nemrazí - nedostatečná cirkulace vzduchu v oblasti chladícího agregátu.