Od r. 1890 do r. 1920. Tématem doby byly mocenské sféry vlivu a nové dělení Evropy.
Doba secese začíná po roce 1890 inspirována výtvarným uměním a doznívá vedle nastupující moderny kolem roku 1920.
Významné události doby:
Období secese bylo spojeno s tvrdým hospodářským soutěžením, které zesilovalo zbrojení a nepřátelství v politice. Velmoci světa utvořily dva bloky. Ke spolku Německa a Rakouska zpočátku přistoupila Itálie, jeho protiváhou byla dohoda Anglie, Francie a Ruska. V roce 1914 vypukla zničující 1. světová válka.
V Rusku, po prohrané válce s Japonskem (námořní bitva u Cušimy) a vzpouře na křižníku Potěmkin, přijal car r. 1905 konstituci. Zdrojem napětí byl Balkán, kde se střetávaly zájmy Rakouska a Ruska. Rakousko se snažilo získat pod svůj mocenský vliv Srbsko, které bylo chráněncem Ruska. Po anexi Bosny a Hercegoviny se vztah mezi Srbskem a Rakouskem vyhrotil. Turecko se postavilo na stranu Rakouska, protože jeho hlavním nepřítelem bylo Rusko.
V Sarajevu byl 28. 6. 1914 srbským studentem zastřelen rakouský následník trůnu František Ferdinad d´Este. Rakousko–Uhersko vypovědělo měsíc po té válku Srbsku. Rusko chránící Srbsko stáhlo vojska k hranicím. Německo žádalo zrušení ruské mobilizace, následně vypovědělo válku Rusku a napadlo jeho spojence, Francii. Do války vstoupila Anglie a po jejím boku Japonsko. Země dohody přiměly Itálii ke vstupu do války proti Rakousku. Do války se zapojily r. 1916 USA. První světová válka skončila vyčerpáním Evropy. V roce 1917 vypukla v Rusku revoluce a čeští legionáři se navraceli transsibiřskou magistrálou do vlasti. Dnem 28. října 1918 byl vyhlášen vznik Československé republiky.
Společnost a její styl:
Měšťanstvo se definitivně stalo vůdčí silou společnosti. Ekonomická konjunktura přinesla rozkvět kapitalistického podnikání a obchodu. Města se stala vyspělými centry vznikajícího technického světa info. Doba velkých vynálezů a objevů vytvářela nové potřeby a s nimi požadavek sociálních jistot. Prosperita podnikání a rychlá industrializace prohlubovala znečištění životního prostředí. Z termínů smoke (kouř) a fog (mlha) vznikl nový termín smog, který provázel obyvatele průmyslových center. S rozvíjením měst byly zastavěny volné zelené plochy a příroda začala být pro obyvatele obtížně dostupná. Lidé cítili přirozenou potřebu přírody nejen pro své zdraví, ale i z potřeby psychické kompenzace technické doby. V secesi se poprvé projevil masivní přenos informací, který začal bezprostředně ovlivňovat dění ve společnosti. Komunikace na dálku pomocí morseovky, telefonu a zejména prvního krystalového radiopřijímače vyvolal dokonce iluzi o možnosti spirituální komunikace s alternativním světem. Média zprostředkovávající přenos informací se tak stala akcelerátorem vývoje a utvářela nové společenské vztahy.
Zdobení a ornament secese:
Stabilizovaná společnost se identifikovala s rostlinnými, folkloristickými a spirituálními motivy. Příčinou úspěchu zdobení secese byl ekologický vjem obyvatel měst a současně i přirozenou reakcí na viktoriánskou pruderii. Společnost uzavřenou v rytmu industriálního pokroku oslovil skrytý atavismus a návrat k přírodě. Nová media (telegraf, telefon, rádio) utvářela spirituální představy o možné komunikaci se ztraceným světem a vedla k myšlenkám o astrálním pokračování života. Zdrojem secese bylo výtvarné umění, její ztvárnění se ale různilo podle tradic regionů. Secesí (latinsky oddělení) bylo chápáno odtržení mladších umělců od starší generace. Ve Francii byla nazývána Art nouveau, v Anglii Liberty. V Paříži založili umělci v roce 1895 Salon odmítnutých. V Německu se vytvořila skupina umělců sdružených kolem časopisu Die Jugend. Na předmětech dominovaly motivy květů a listů, do nichž byly zakomponovány lehké „rokokové“ křivky s rostlinnými liniemi. Častá byla abstraktní a spirituální forma řezeb. Průvodním rysem secese byla aplikace nových materiálů ve stavebnictví (sklo, železo, beton aj.). Secesi bytových doplňků výrazně ovlivnil objev minojsko-mykénské kultury na Krétě. Velkým inspiračním vlivem mohla být i keltská kultura, která byla byla objevena 1854 na břehu jezera v La Téne. Archeologické nálezy této doby mohly být velkou inspirací secese. Velkou příbuznost motivů nabízí i vykopávky z Heuenburgu, Hochdorfu u Stuttgartu a dalších míst.
Obr. 1: zdroj SPELTZ, A. Der Ornamentstil
Bydlení secese:
V moderních bytových nájemných domech se zvětšila hloubka středního traktu, což zlepšilo dispoziční řešení bytů. Počet podlaží se zvýšil na šest, objevil se první výtah a ústřední vytápění bytů. Součástí velkých bytů (často vyšších než 3 m) byla prostorná kuchyně s přilehlými jídelnami a pokoje se vstupem na balkon. Luxusní byty měly obvykle více pokojů, ložnici, kuchyni, koupelnu a pokoj pro služku s přívodem vody. Novinkou byla komora nebo šatny a vestavěné skříně. Balkony byly již ve všech patrech. Do bytů byla zaváděna voda, plyn a elektřina, budována byla kanalizace. O běžném bydlení středně situované měšťanské rodiny této doby ale vypovídají následující vzpomínky:
„V bytě bylo plynové osvětlení, po zavedení elektriky se ale zdálo žluté oproti bílému světlu plynových svítidel. Z předsíně bývaly dveře do kuchyně, dvou pokojů, spižírny a na záchod. Služka spala v kuchyni. Všední život se soustřeďoval do jednoho pokoje, který měl výklenek, kde se obědvalo, byla zde akvária, klec s kanáry a večer se tam sedělo u knihy. Většinu místnosti vyplňovaly manželské postele, postýlka a otoman. U dveří byla kamna a vedle nich umývadlo, ovšem bez tekoucí vody. Z tohoto pokoje se mohlo projít do parádního pokoje. Tyto dveře byly celý rok zavřené a otevíraly se jen na Vánoce, aby tam děti neudělaly škodu, v zimě též proto, že se v tomto pokoji topilo jen o vánocích. Za parádním pokojem byla ještě koupelna, kde se pod kotlem topilo jednou týdně uhlím a pak prostorná dřevěná veranda. Ale na verandě jsme pobývali málokdy, bylo tam mnoho sazí.“
Nábytek secese:
Nábytek přijal nový dekorativní styl, zařizující byt v jednom stylu. U nábytku lze sledovat dva základní směry jeho utváření. První byl inspirován francouzským uměním, které bylo typické lehkým vedením křivek. Druhý směr, zastoupen především anglickými a německými výrobky, byl definován symetrickou stavbou a konzervativností tvarů. Tento nábytek byl zdrženlivější při aplikaci ornamentů, využíval křížové sesazenky a tvarované plochy z laťovky. Obvodová linie sedacího nábytku připomínala dobu biedermeieru. Nejrozšířenější byl na našem území vídeňský nábytek Richarda Riemerschmida a Bernharda Pankoka, který si získal velkou oblibu i v Německu. Opakem byl směr francouzské secese oplývající úponkovitou stavbou a výzdobou nábytku i v asymetrických liniích. Výtvarnost secese oslovila nejen elitu tehdejší společnosti ale i „střední proud“ nábytkové produkce. Převažujícím rysem nábytku této doby zůstal pokračující romantismus. Kvalita nábytku pro střední třídu se v této době velmi zvýšila.
Proměny nábytku
Vymožeností secese bylo, že výrobci začali svůj nábytek podepisovat a dbát na jeho kvalitu. Movití zákazníci si navykli k návrhu svého bytového zařízení zvát odborníka, nábytkáře. Výsledkem této činnosti bylo zkvalitnění práce truhlářských dílen. Mezi nejznámější patřily například Wienerwerkstätte a Dresdenerwerkstätte. Na nábytku byly nově aplikovány lamidýhy objevené již v renezanci. Oblíbené byly křížové sesazenky, doplněné drobným zdobením z perleti. Nohy nábytku byly často chráněny přibitým mosazným plechem, u sedacího nábytku ozdobeny navlečenou mosaznou patkou. Častá byla prohnutá přední dvířka z dýhované laťovky nebo oblouková dvířka se skleněnou výplní. Vodorovné plochy tvořil často mramor, do nábytku bylo často komponováno i zrcadlo. Oblíbené byly mosazné úchytky oválného tvaru se secesními motivy. Nábytek byl zhotoven z různých dřev od barevnosti jantaru až po tmavý palisandr. V módě byly exotické dýhy nebo bílý a černý nábytek. Kuchyňský nábytek byl převážně dokončen bílým krycím lakem. Nábytek ložnic byl doplněn šatními skříněmi a toaletní skříňkovou sestavou s nastavitelnými zrcadly. V ložnicích byla poprvé kovová lůžka, která byla dříve jen součástí nemocnic a lazaretů. Na postelích se objevil mosazný profil čtvercového průřezu (tažený a ohýbaný) a nový pružící prvek – postelová drátěnka s žíněnými matracemi. Povrch nábytku ložnice byl tvořen zpravidla světlými dýhami, častý byl očkovitý jasan a světlé kořenice. U čalouněného nábytku stylové secese převažovalo nižší čalounění, které konvenovalo lehkosti secese. V běžné produkci ale vládla konstrukce vysokého a pohodlného čalounění. Na konci secese se objevily pružinové kostry, později nazývané pérové vložky. Znovu se objevila kůže, která byla použita nejen na sedací a čalouněný nábytek, ale i na pracovní plochy stolů. Do kůže bylo raženo secesní zdobení, oblíbené bylo i ozdobné barvení, zlacení nebo stříbření a vypalování ornamentů.
Materiál a konstrukce:
Stavba skříňového nábytku se odlišovala od dosavadních (historicky známých) typů zcela ojedinělou symetrickou kompozicí. Boční úzké skříňky byly zpravidla ve spodní části spojeny vypouklým příborníkem. V horní zasklené části bylo uloženo skleněné nádobí. Mezi horní a spodní částí byla nika, často vybavená zrcadlem a mramorovou deskou, kam byly umísťovány ozdobné mísy na ovoce, cukroví, hodiny, karafy a jiné dekorativní předměty. Plochy nábytku byly nedělené nebo zdobeny jednoduchou křížovou sesazenkou a ozdobným mosazným kováním. Honosný nábytek byl zdoben různými kombinovanými sesazenkami, intarzií, lamidýhami, perletí, slonovinou a kovem (zpravidla mosaz). Povrchová úprava byla prováděna šelakovými laky, novinkou byly nitrolakové politury a pololesk. Na konci secese byly poprvé použity stroje s elektrickým pohonem. Vrcholem mechaniky byl stroj na výrobu rybiny (cinkovačka). Ve výrobě se etablovala kotoučová pila, pásová pila, hoblovací stroje, vrtačky, dlabačky, kotoučové brusky a spodní frézky.
Čalounění bylo prováděno zpravidla formou zdvojeného nebo odděleného pružení. Na počátku XX. stol. se kromě tlačných kuželových a dvoukuželových pružin objevilo použití pružných pásů (tzv. pérující základy). Výsledkem bylo vysoké čalounění tvořené pružinami na sedáku, na područce, lenochu opěráku i oušku jeho opěradla. Jejich uplatnění přineslo lepší kvalitu a snížení ceny výrobků. Základní pružení probíhalo v konstrukci podstavy a pružení sedadla již nemuselo být tak intenzivní. Pérující čalounické kostry byly konstruovány z kovu a využívaly tlačné nebo tažné kovové pružiny. Dále se používaly také pružné pryžové pásy nebo provazce.
Na světové výstavě ve Filadelfii 1896 byl vystaven nábytek, jehož sedáková i opěradlová plocha byla vytvořena kulatou a oválně vyklenutou plochou z děrovaného plechu. V roce 1905 byl v Anglii patentován vynález plochých tlačných per ve formě vyklenutého pásu. Zde byl zřejmě počátek pozdějších pružných základů s tlačnými ocelovými pružinami pásového tvaru, které byly pevně spojeny s kostrou. Na tento základ se pak kladly volné polštáře nebo další pevně připojené čalounění. Druhá skupina pérujících základů byla konstruována z tažných pružin, obvykle spirálových. V roce 1911 byl v Německu použit u židlí základ, jehož plechový střed byl pružně zavěšen tažnými spirálami po jeho obvodu.
Obr. 2: Jančová V.
Obr. 3: zdroj W. Naumann: Fachbuch für Tapeziere, upravila Jančová V.
Obr. 4: zdroj W. Naumann: Fachbuch für Tapeziere, upravila Jančová V.
Obr. 5: Zámek Nové město nad Metují, D. Jurkovič, zdroj Mendelu Brno (Jirásková M.)
Nábytek secese:
Obr. 6: zdroj KAESZ, G., Möbelstile a MENDELU Brno (práce studentů)
Obr. 7: Všední forma secese – komplet ložnice vyráběný v páru prvků (zdroj nezjištěn)
Typologie nábytku:
Typologická skladba nábytku se v tomto období příliš neměnila. Charakteristickým znakem byly soupravy a komplety nábytku. Novinkou secese byly velké jídelní kabinety, které sloužily pro ukládání jídelního servisu a reprezentaci. Nábytek středoevropské secese měl zcela typickou třídílnou, osově souměrnou skladbu. Francouzská „éterická“ secese přinesla řadu toaletních stolků, paravánů a bytových doplňků.