NIS
Nábytkářský informační systém

Nábytek jako pojem


Z filologického pohledu byl pojem nábytek odvozen z nabytí majetku, zkráceně nábytek. Pojem vznikl asi v gotice, která v širší míře umožnila vlastnit majetek formou vybavení domu a cenných předmětů ukládaných do truhel nebo italské credenzy. Nábytek je normou definován jako volně stojící nebo vestavěná jednotka používaná pro ukládání, ležení, sezení, práci, stravování, hobby nebo jiný účel.

                                               Nábytek je jednou z mála věcí, které v životě skutečně potřebujeme.

Pojem nábytek zahrnuje nejen požadavky uživatelů a výrobců, ale postihuje i řadu dalších hledisek. Zcela nepřehlédnutelná je široká pluralita materiálů použitých v jeho konstrukci. Nábytek není již výlučně určen biologickou stavbou dřeva, ale utváří jej převážně různé materiálové kompozity,info plasty, kov, textilie, pěny, sklo, kámen, kůže, proutí, štípaný bambus, rostlinné či živočišné výplně, chemické pomocné látky i další komponenty, a proto se musí nábytkáři pohybovat daleko za hranicemi "dřevěného" oboru. Nábytek není ovšem jen oborem technicko-technologickým, ale má hlediska medicínská, fyziologická, hygienická, antropologická, ergonomická, současně pak i hlediska sociální, psychologická a samozřejmě i kulturně historická. Nábytek je také významným nástrojem socializace osobnosti a nezbytnou součástí vzdělávání. Obor je úzce spojen s architekturou, výtvarným uměním i designem a tak je zjevné, že šíře jeho záběru je skutečně obrovská.

 

Populární jsou rozměrová a ergonomická hlediska nábytku, ale závažnější jsou dnes jeho rizika hygienická. Nábytek vytváří nejen emotivní prostředí domova, ale i biogenní stav prostředí, které určuje zdravotní kondici člověka. Xenobiotikainfo, například částice degradovaných pěn čalounění a těkavé látky (VOC), uvolňované z levného nábytku nebo bytových doplňků likvidují ve vnitřním prostředí volné ionty, oslabují vitalitu člověka, iniciují rozvoj latentních onemocnění, podporují vznik alergií a vytváří dokonce i onkologická rizika. Osvěta o rizicích nábytku a jeho vlivu na člověka má ale obtížnou pozici. Nábytek totiž již od narození provází člověka  v bytě, ve škole, v práci, při volnočasových aktivitách i v nemoci a tak mu prostě rozumí "každý". Inu, jak báječnou pozici má neurologie či kvantová fyzika a genetika. "Proboha, co chcete na obyčejné posteli bádat, vždyť je známa více než 20 000 let ?!" Jak záviděníhodnou pozici mají  kolegové v oboru vulkanologie či sexuologie....

 

Nábytku a fotbalu rozumí každý.


 Nábytek a bydlení 


 Základním předpokladem a klíčem k tomu, aby člověk prožil plnohodnotný a spokojený život, je byt. Jenomže interiér bez zařizujících předmětů, stejně jako nábytek bez vhodně koncipovaného prostoru své vznešené poslání nenaplní. V příměru je to jako vztah zámku a klíče. Klíč bez zámku i zámek bez klíče jsou v podstatě k ničemu. Pokud je pohlíženo na reálnou situaci s jistým nadhledem, je zřejmé, že na jedné straně architekti sice hrdě vytváří moderní stavby, tedy ony zámky a prozaický nábytkářský průmysl se pak snaží pro tyto zámky vyrobit klíče, tedy nábytek. Není třeba jistě dále pokračovat v popisu toho, kolik klíčů lze do zámku zasunout, kolik jich skutečně plní svoji funkci bez „zámečnických“ úprav a kolik jich neplní vůbec nic. Problém asi nevyřeší spor, zda je špatný zámek nebo klíč.

 

Příčinou je jistě malá komunikace mezi architekty a nábytkáři, nedostatek vzájemného respektu, rozdílný úhel a obsah pohledu na bydlení, který je ovšem podmíněn i věkem, tedy prožitou zkušeností s bydlením. Jedna strana je prostě fascinována vnějškem zámku a ta druhá pak zápasí s jeho vybavením. Investor uvěří projektu, který má “krásné nové šaty“, ale na rozdíl od pohádkové předlohy žádné dítě nevykřikne, že je byt nahý, jakkoliv bez nábytku skutečně nahým je. Teprve při vlastním zařizování bytu jsou odhaleny "císařovy nové šaty" a například i to, že bytu chybí 20 cm, aby se do něj nábytek vůbec vlezl a obyvatelný být vlastně mohl. Jakkoliv byla definována řada teorií o bydlení, je bohužel zjevnou skutečností, že se člověk musí trpně přizpůsobit stavbě a ne stavba jemu. Omluvou obou stranám ale budiž všude přítomný ekonomický tlak, který bohužel zohledňuje jen okamžitý efekt věcí a nepostihuje prodělečné trvání důsledků díla v čase. V oblasti bydlení a nábytku jsme bohužel na úrovni Jana Jesenia, který na Staroměstském náměstí před 400 lety provedl první veřejnou pitvu. Více o této problematice viz kapitola Tvorba bytového interiéru.

 

Bydlení je projekt soudržnosti rodiny.

  

Nábytek a vzdělávání

 

Proč není jen jeden typ auta, svetru, sukně, bot, televize, počítače aj., jakkoliv by to z hlediska účelu a funkce stačilo? Je to asi tím, že naší přirozeností je vymezovat se vůči okolí a prosadit svou individuální identitu či deklarovat svoji úspěšnost a prosperitu. Proto je stále hledáno „krásno“ a nový design věcí, tedy i nábytku. Studium nábytku a interiéru proto není na rozdíl od současných vysokoškolských programů výhradně technické, humanitní či umělecké, ale je zejména interdisciplinární, neboť je to z hlediska přívětivé funkce interiéru, tvorby nábytku a pohody člověka nezbytné. Tvorba interiéru a nábytku je ale i ekologickým projektem a společenskou diagnózou smyslu věci. Lze ale dnes vystačit s dosavadním způsobem „osvícené tvorby“ jednotlivců? Zdá se, že ne, protože tvorba je mnohem komplexnější, navíc rozšířena o hlediska zdraví, trvalé udržitelnosti, chemická rizika a energetické náročnosti výrobků i jejich výrob.
 

V hudebním orchestru je „dirigent“ a takový dirigent musí být i v realizačním týmu nábytku. Je to osobnost, která má komplexní znalosti klíčových disciplín i manažerské schopnosti. Jeho úkolem je rozumět specialistům tak, aby s nimi mohl na žádoucí úrovni komunikovat a formulovat jasná zadání. Je jasné, že všichni „muzikanti se nestanou dirigenty“ a současně je i jasné, že bez „muzikantů je i dirigent“ zbytečný. Osobnost „dirigenta“ zraje mnoho let, a proto je nutné začít její formování již ve fázi vzdělávání. To je i prvořadý úkol univerzit, jejichž úkolem je utvářet osobnosti širokého rozhledu s kreativními a organizačními schopnostmi. Nebudou-li v průmyslu a interiérové tvorbě tyto osobnosti, je vytvořen prostor pro průměrnost. Nelze očekávat, že se zde prosadí sólisté „velkého umění“ bez interdisciplinární erudice. Pokud instituce vytváří „posvěcené tvůrce“, tak je to švindl. 

No a nakonec premisa zásadní. Vzdělávání v oboru nábytek bez řemeslné erudice - bez dílen je stejné, jako ochutnávat kremrole přes výkladec cukrárny.


Poznámka všeobecná:

V historii, bez výhrad, dosahovalo umění vrcholu ale jen v intimním kontaktu s řemeslem. Jan Lucemburský měl na erbu nápis „ Ich dien“ (jsem váš, sloužím, z galského Eich Dyn) a stejný étos deklaruje i tvorba nábytku. Podobný postoj musí mít i univerzitní vzdělávání, které je dnes povoláno snad jen k tomu, aby řešilo vědu. „Jak by bylo na univerzitě krásně, kdyby tam nebyli ti studenti.“   Vzhledem k tomu, že se současní akademici neustále rekrutují z řad absolventů bez praxe, neumí přiblížit studentům nové poznatky a jejich aplikace v širších souvislostech a mezioborových vazbách. Univerzity odtržené od života se ukryly za impakty instrumentálního výzkumu, který studenty neobohacuje ani neinspiruje a popírá i principy, které definoval J. A. Komenský. Neznalost vývoje společnosti a její historické kontinuity, je pak jen tristním stigmatem vzdělávání doby, stejně jako nezpochybnitelné „svaté pravdy“ o vůdčí síle  teoretické vědy, která vylučuje jiný názor, zejména ten, co zní z praxe.

 

Vzdělání má obohacovat, rozvíjet, inspirovat, přemýšlet a zejména argumentovat.
 

 

Nábytek a věda

 

Věda s hlubokou vážností zkoumá, co se stane s bekyní mniškou, pokud nastane globálním oteplení o 0,2 °C nebo zda existuje částice rychlejší než světlo, ale jestli uléháme ke spánku na lože Záhořovoinfo, to prostě nevíme. Ve výzkumu došlo ke zřetelné specializaci vědních oborů, provázené značným zúžením badatelského pole a experimenty. Nábytek je proto vnímán vědci základního výzkumu jako disciplína dojmů. Z pohledu jiných věd je nábytek zase vnímán polygloty za velmi úzkou specializaci bez širších vědních konsekvencí.

 

Nábytek je hlavně člověčinou a ta zdá se, obdobně jako tolerance a láska, do každé vědy nepatří. Pro nábytek jsou to ale základní premisy jeho účelu a smyslu. Také proto snad nemá obor žádoucí vědecké články s impaktyinfo a pro některé samolibé akademiky je tak obtížné nábytek, jako předmět syntézy přírodních technických a společenských věd, odborně akceptovat. Nábytek má podstatu altruistickou, ale u vědy to tak docela jisté není. Bez verneovské fantazie, nápadu a citového zabarvení je ale i věda, tak jako pohovka bez čalounění, jen holá kostra. Proto nemůže být věda v pojetí tvorby nábytku jen posvátnou půdou verifikovaných experimentů, neboť to většinou prostě nemá smysl. Neoddiskutovatelnou podstatou (jakkoliv různě chápaného pojmu věda) je ale jistě laboratorní a technické zázemí, které je nezbytné pro každý vývoj, inovace a ověřování dosažených výsledků. Absence grantů pro interiér a nábytek je současnou Achillovou patou výzkumu i vzdělávání oboru.

 

Obor defiují procesy tvorby, výroby a užití nábytku, které spolu s interdisciplinárními vztahy interiéru utváří komplexní technicko - uměleckou a společenskou disciplínu. Snad i proto nemá nábytek vědecký časopis a musí využívat vědecká periodika jiných oborů, která jsou ale vůči nábytkářům zdrženlivá. Každá tradiční věda si chrání vědecké nivó a interdisciplinární nábytkáře "na svůj píseček" nerada pouští. Ze záhadného důvodu jsou ale za experty nábytku stále považováni stavební architekti, kteří nemají žádné vzdělání v tomto oboru. Výzkum vztahů nábytek – člověk – interiér není dlouhodobě podporován, ani fundovaně prezentován, a proto má dnes reklama na trhu velký prostor pro klamání spotřebitele. Univerzity mají řešit také výzkum využitelný v praxi  nebo soustřeďovat nové informace, doplňovat je smysluplným výzkumem a výsledky syntéz mezioborových poznatků „uvádět do života“ formou nápadů a inovací. 
 

Poznámka všeobecná: 

Akademici aplikačních oborů přijali hodnocení své kvality publikačními impakty přírodních a společenských věd a z techniků se stali vědci. S pomocí impaktů (často jen z instrumentálního výzkumu) vytvořily univerzity kruhovou obranu proti narušitelům z praxe a posvátně zbytněly. Jenomže aplikace výzkumu a širší rozhled utváří právě jenom zvídavost a součinnost vědy a praxe. Současně vznikly hluboké zákopy oborů s absencí kulturně historických vazeb, kterou provází pokles kultivovanosti elit. Vstup špičkových praktiků na univerzity není možný, protože akreditace dle impaktů, kariérní řád a mzdové tabulky akademiků to prakticky znemožňují. Dosavadní kritéria vyhovují dnes jenom těm, kteří akademickou půdu nikdy neopustili. Tito lidé, ale bez znalostí širších vazeb praxe řeší výzkumné cíle, které se jim líbí a nijak jim nevadí, že výsledky této práce nelze využít. Přesto je zaklínací mantrou našich politiků investice do vědy a výzkumu, která ale zpravidla slouží jen k partenogenezi článků v impaktovaných časopisech a dobrému bydlu mnoha akademiků. No a pak lze jen dodat, že v pekle je čert hlavním hrdinou.

 

 Úkolem vědy je tvořit a sloužit, nikoliv posvátně bytnět.

                                                                                                                               info

 



Vědecká obec se dnes dělí na dvě skupiny:
        - na specialisty, kteří se snaží zjistit stále více a více informací o stále menším počtu věcí, až nakonec vědí vše o ničem (everything about nothing).....a
        - na polygloty, kteří se snaží zjistit stále více a více informací o co největším počtu věcí, až nakonec nevědí nic o všem (nothing about everything). 
 


 







 

 



Cizorodé látky, které nejsou vytvářeny přírodními procesy. Tyto látky organismu škodí, často se v něm ukládají a pracně jsou vylučovány z těla ven. Klasickým xenobiotikem je  polyuretan, který se uvolňuje do prostředí z čalouněného nábytku. Aktuální hrozbou jsou VOC látky (těkavé chemické látky), které emitují ze syntetických materiálů a kontaminují prostředí interiéru. Nejznámější karcinogen emitující z nábytku je formaldehyd.

Doc. Dr. Ing. Petr Brunecký 2012

Kompozitní materiál, nebo zkráceně kompozit je obecně vzato materiál ze dvou, nebo více substancí s rozdílnými vlastnostmi, které dohromady dávají výslednému výrobku nové vlastnosti, které nemá sama o sobě žádná z jeho součástí. Takovými jsou například dřevotřískové či dřevovláknité desky a překližky.

Bodové hodnocení vědeckého renomé příslušného periodika

Akademici aplikačních oborů přijali hodnocení své kvality publikačními impakty přírodních a společenských věd a z techniků se stali vědci. S pomocí impaktů (často jen z instrumentálního výzkumu) vytvořily univerzity kruhovou obranu proti narušitelům z praxe a posvátně zbytněly. Jenomže aplikace výzkumu a širší rozhled utváří právě jenom zvídavost a součinnost vědy a praxe. Současně vznikly hluboké zákopy oborů s absencí kulturně historických vazeb, kterou provází pokles kultivovanosti elit. Vstup špičkových praktiků na univerzity není možný, protože akreditace dle impaktů, kariérní řád a mzdové tabulky akademiků to prakticky znemožňují. Dosavadní kritéria vyhovují dnes jenom těm, kteří akademickou půdu nikdy neopustili.

 

Vzhledem k tomu, že se akademici neustále rekrutují z řad absolventů bez praxe, neumí přiblížit studentům nové poznatky a jejich aplikace v širších souvislostech a mezioborových vazbách. Univerzity odtržené od života se ukryly za impakty instrumentálního výzkumu, který studenty neobohacuje ani neinspiruje a popírá i principy, které definoval J. A. Komenský. Neznalost vývoje společnosti a její historické kontinuity, je tristním stigmatem vzdělávání doby, stejně jako nezpochybnitelné „svaté pravdy“, které vylučují jiný názor.

Text: Doc. Dr. Ing.Petr Brunecký

Obr Záhoř zašle zajmutého poutníka do pekla, kde ho pak ďábel nutí ulehnout do mučícího lože připraveného peklem pro samotného Záhoře. Též Kytice a Hrátky s čertem http://cs.wikipedia.org/wiki/Z%C3%A1ho%C5%99ovo_lo%C5%BEe