NIS
Nábytkářský informační systém
Průvodce
Přihlášení
Kontakt
Tlačné pružiny
Tlačné pružiny se staly zásadním mezníkem pro konstrukci čalounění. Ve druhé polovině 18. století, došlo k prvotnímu zavádění tlačných spirálových pružin (které si vyžádalo čalounění kočárů) do výroby čalouněného nábytku, tím byla umožněna tvorba tzv. „vyššího čalounění“. Pružiny se zhotovovaly pomocí dřevěných forem, jako dva kužely. Železný drát však ještě nebyl dostatečně pružný a v poměrně krátké době se pružiny deformovaly. Počátkem 19. století byl výrazný posun v kvalitě drátu (jeho dodatečným kalením, uzlováním a pokovováním) a došlo k masivnímu rozšíření kovových pružin, jako konstrukčního materiálu v čalouněném nábytku. Tlačné pružiny byly následně patentovány ve Vídni v roce 1822 a následně v Anglii v roce 1828. Jejich zpracování přineslo celou řadu postupů vzájemného provazování (pro stabilizaci v ploše) pružin, z nichž nejvýznamnější jsou vazby anglické, francouzské a německé.
Obr.č. 82 Tlačné pružiny
Tlačné pružiny mají obvykle kromě pružicích (činných závitů) na každém konci jeden závit závěrný tak, aby pružina při zatížení dolehla na rovinu kolmo k její ose. Při plném zatížení nesmějí závity pružin na sebe dosedat, aby nedocházelo k jejich destrukci a zároveň zvukovému efektu. Úhel stoupání pružin je buď stálý, nebo proměnný. Podle počtu závitů se rozlišují pružiny tří závitové, čtyř závitové, pěti závitové nebo více závitové, konec spirály může být uzlován nebo neuzlován.
Obr.č. 83 Rozdělení tlačných pružin
Podle rozteče a stoupání jednotlivých závitů se tlačné pružiny rozdělují na kuželové, dvoukuželové, válcové a soudkové. Tlačné pružiny z patentovaného drátu se vyráběly z drátu o Ø 1,2mm až 4 mm. Rozdílné pružnosti, potřebné pro jednotlivé části výrobku bylo dosahováno použitím spirálových pružin o různém průměru drátu a výšce. Pro tužší nosný podklad se užívaly pružiny většího průměru drátu. Sedadlové pružiny byly vyráběny z drátu o Ø 3,4 až 4 mm, opěradlové z drátu o Ø 2,5 až 3,2 mm. Pružiny se označovaly např. 25/5 – což označovalo tloušťku drátu Ø 2,5 mm a počet závitů 5. V klasickém čalounění se pružiny vyvazují ručně pevným vázacím motouzem speciálními uzly a vytvářejí se z nich prostorové pružicí konstrukce pro sedadla, opěradla, područky a ouška různých tvarů, pružnosti a tuhosti. Vyvazování pružin probíhá ve dvou základních rovinách, vertikální a horizontální.
Obr.č. 84 Klasické (tradiční) vazby pružin
Vypracovává se hlavní vazba a vazba vedlejší. Hlavní vazba (vertikální) zajišťuje jejich předpětí a to stlačením pružin o cca 1/3 výšky. Vedlejší vazba (horizontální) tvaruje vzájemnou provázanost pružin v jeden nebo více pružicích celků a vymezuje rozteč pružin tak, aby při stlačování užíváním nedocházelo k jejich vzájemnému kontaktu.
Obr.č. 85 Příklad klasické vazby pružin
Postupem času se začaly spojovat spirálové pružiny (zejména dvoukuželové se zauzlovanými konci) do jednoho celku vzájemně propojené zejména průběžnými válcovými pružinkami a vyráběly se pružinové kostry, které se používaly především do volných polštářů a matrací.
Obr.č. 86 Klasická vazba sedáku židle