NIS
Nábytkářský informační systém

Charakteristika jehličnatých dřevin


 

Dřeva jehličnatá měkká

Smrk (Smrk obecný – lat. Picea excelsa) - smrk se dospívá věku 80-100 let při průměrné výšce 50 m. Je to naše nejvíce používaná dřevina především ve stavebnictví, ale i na výrobu nábytku, a to jak ve formě řeziva, tak i ve formě aglomerovaných materiálů vyráběných z dřevního odpadu. Vyzrálé dřevo má nažloutlou barvu, je měkké, lehké, pružné, pevné, suky jsou drobné hnědé. Smrkové dřevo je málo náchylné k praskání a borcení, dá se dobře mořit a povrchově upravovat. Hůře se leští a impregnuje.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


Jedle (Jedle bělokorá – lat. Abies pectinata) – jedle se od smrku liší tím, že roste a tloustne rychleji a dospívá věku až 300 let. Jedlové dřevo se od smrkového hůře rozpoznatelné. Charakteristickým znakem je jeho světlý šedožlutý odstín. Jedlové dřevo není tvořeno tmavým jádrem, ale pouze bělovým dřevem. Je méně odolné proti hnilobě než dřevo smrkové. Využití jedlového dřeva je obdobné jako u smrkového – stavební tesařské a truhlářské výrobky, výroba oken, dveří, obložení stěn, podlah a některé nábytkové dílce.

 

 

 

 

 

 



 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Borovice (Borovice lesní – lat. Pinus silvestris) – dospívá stáří až 500 let, vzhledem k hluboko vnikajícímu kulovému kořenu, se dokáže borovice udržet i na velice příkrém a skalnatém terénu. Barva dřeva je nažloutlá, na vzduchu se vybarvuje až do červeno-hnědá. Bělové dřevo trpívá charakteristickým zamodráváním došeda, což se považuje u tohoto dřeva za vadu na kráse. Dřevo má vysoký obsah pryskyřice, tudíž lépe odolává hnilobě a dobře se impregnuje. Mořidla i nátěry přijímá hůře než smrk. Používá se převážně na výrobu oken, dveří, selský chatový nábytek. Největší nevýhodou při obrábění a broušení je však silné zanášení nástrojů a brusiva pryskyřicí.

 

 

 

 

Douglaska (Douglaska tisolistá – lat. Pseudotsuga menziesii) – je mohutný strom, dosahující výšky 50-80 m a stáří až 500 let. Dřevo douglasky je žlutohnědé až červenohnědé s vyšším obsahem pryskyřice. Problematické je využití tohoto dřeva, které je dosti odlišné od našich klasických dřevin. Používá se na výrobu poddýžek a překližek. Pro svůj pěkný kuželový tvar a lesklé jehličí je douglaska velice oblíbeným vánočním stromkem.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 





Vejmutovka (Borovice vejmutovka – lat. Pinus strobus) – jde o druh borovice pocházející ze severní Ameriky a je jednou z nejčastěji vysazovaných cizích dřevin. Je schopná dosáhnout max. výšky 50-60m. a stáří 450let. Barva dřeva je žlutá až červenohnědá. Dřevo je lehké, měkké vhodné pro využití v nábytkářském průmyslu a drobné řezbářské a modelářské práce.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 





 

 

 

 

 


Dřeva jehličnatá polotvrdá:


Modřín (Modřín opadavý - lat. Larix decidula) – je to naše jediná jehličnatá dřevina u které na zimu opadává jehličí. Barva dřeva je červenohnědá s tmavě ohraničením okolo suků, což tvoří tzv. prstýnky. Dřevo má pěknou výraznou kresbu, nevýhodou jsou vypadavé suky. Díky velkému množství pryskyřic je modřínové dřevo trvanlivé, pevné a dobře se obrobitelné. Modřín je oblíbeným materiálem na obklady stěn a stropů, k výrobě schodů a zahradního nábytku.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 



 

 

 

Uvedené obrázky textury dřeva a jejich plodů jsou převzaty z publikace - Práce se dřevem, nakladatelství Blesk Praha 1993.