NIS
Nábytkářský informační systém

Zdobení nábytku


V předchozí části byl uveden obecný vztah mezi společenskými postoji a zdobením hmotné kultury. Zdobení nábytku nebylo zpravidla utvářeno nějakou záměrnou ideologickou činností (vyjma baroka a empíru), ale tím, že společnost intuitivně přijímala a spontánně rozvíjela ty předkládané formy, které s atmosférou doby nejvíce rezonovaly. Tento postoj je zřetelný právě u nábytku, kde se v konstrukci střídala tektonika antické klasiky se stereotomními tvary přírody. Současně s tím se střídaly identicky i ozdobné motivy klasiky a přírody. Obě formy tvaru a zdobení se uplatňovaly souběžně, ale v každém období převážila ta, která nejvíce odpovídala novým idejím a společenské reflexi doby.

 

Antika byla v evropském prostoru ztotožněna s vyšším řádem Classis (prvotřídní) a společnost se k ní navracela v dobách velkých společenských změn provázených novými idejemi - samozřejmě dokonalými a tedy deklarovanými antikou. Tuto dobu provázel společenský neklid, hledání nových elit, nástup silných vůdců a zejména egoistické zájmy jednotlivců.

 

Rostlinné motivy byly zpravidla aplikovány v období stability jako synonyma solidarity, tolerance a úcty k řádu vytvořeného Bohem. Současně reflektovaly atavismus, sexualitu, senzualitu či spirituální iracionalitu člověka. Tyto motivy se prosazovaly i v době strádání nebo poválečných útrap, jako reakce na nejistotu doby, která si připomínala rostlinnými motivy staré dobré časy.

 

Přirozeným synonymem jistoty domova zůstávala květina. Při zásadní změně společenských idejí, které jsou zpočátku vždy nekompromisní a netolerantní, došlo i k proměně zdobení v intimním prostoru člověka. Typickým příkladem je malba obytného prostoru, která jako první hýřila barvami a dekorem nebo byla zdrženlivá, provázena askezí a purismem. U nábytku byl patrný střídavý příklon k motivům přírodním nebo klasickým. Nové postoje byly deklarovány v prostorech bytu určených pro návštěvy, v intimním prostoru byla fixována květina (zcela excelentní příklad síly tradice). Sexuální život byl spojen s přírodou,  rájem, prvotním hříchem a revoluce tu prostě neměla smysl. V období zásadních změn se ale motivy klasiky prosadily i v nejintimnějším prostoru člověka, kde tradičně dominovaly ornamenty přírodní. Styl interiéru protagonistů nových idejí byl následně přejímán širší vrstvou společnosti (klasicismus, empír, funkcionalismus). Vedle nových motivů ale dozníval dekor předchozích let, a proto jsou v popisu jednotlivých dob zdůrazněny jen ty motivy, které se vymezovaly vůči předchozí době, tedy motivy „nové“, pro styl další doby charakteristické.

 

Postavení nábytku bylo velmi specifické. Nábytek byl určen nejen pro uspokojování rostoucích potřeb v kulturním rámci doby, ale současně byl i prostředkem pro vyjádření nových ideových postojů člověka. Nábytek byl na styčné hranici intimního a veřejného života, a proto citlivě reagoval na měnící se postoje společnosti. Tím se nábytek stal nejen věrným obrazem (stylem) doby svého vzniku, ale současně i Pýthií info doby příští. Při pohledu na tisícileté pravidelné střídání ozdobných motivů nábytku (graf 1.) lze pak analogicky předvídat i jeho nové proměny a snad i budoucí vývoj společnosti.

 

V dalším popisu etap slohového vývoje je věnována pozornost zejména inovativním znakům hmotné kultury. Změny byly akceptovány nejprve vůdčí elitou společnosti, která měla pro předvedení své kultivovanosti a „moderních“ postojů finanční prostředky. Tato část společnosti mohla investovat do výrobků vysoké kvality a zajistit tak „nesmrtelnost“ předmětů interiéru. Vedle „vzletného“ nábytku byl i nábytek střídmý, který provázel chudší část společnosti. Lidový nábytek byl pak tradičně zdoben malovanými přírodními motivy, které v intimním prostoru člověka neztratily své přirozené opodstatnění.

 

V následných zobrazeních nábytku a popisu jeho tvarosloví či zdobnosti, je zachycen a komentován zejména ten nábytek, který reflektoval nová společenská témata a současně byl natolik kvalitní, že se dochoval až do současnosti.

 

Příklady střídání stylů v nábytkovém umění a odívání

                   

Obr. 7: Příroda versus nový řád info - atavismus versus racionalismus (obr. zdroj SPELTZ A.)

 

Asi od roku 1000 je na zdobení evropského nábytku patrné střídání individualistických postojů (klasické motivy) a nadvlády společnosti nad jednotlivcem (přírodní motivy).

                                           

                   

Obr. 8:  Perovky  - zdroj KAESZ, G., Möbelstile





Obr. 9:  Střídání stylů v odívání – zdroj ČSAV info

 

 



Pythia – věštkyně Apollonova chrámu ve starověkém Řecku

Boží řád přírody versus nový řád tvořený člověkem

Obrázky ČSAV: Příruční slovník naučný, Praha 1962