V této části systému jsou zveřejňovány informace vzešlé z často opakovaných dotazů v poradně.
Pro orintaci v systému použijte příslušné odkazy v rámci levého vertikálního navigačního menu.
„Ještě se najde sem tam nějaká stará lenoška, v níž je sladko posedět; ale co provádějí naši bytoví architekti a truhláři, je jim vnuknuto patrně nějakou skrytou nenávistí k pokojným a usedlým hodnotám života; prostě na tom nelze sedět.“
K. Čapek: Sloupky „Chci si sednout“ 1924
Problém nábytku spočívá asi v tom, že jej zná každý. Je to ale jako s hadem. Každý sice hada pozná, ale jen odborník pozná, který není jedovatý. U auta muži sledují velmi bedlivě jeho parametry a dokonce i dítě ví, jaký je rozdíl mezi trabantem a mercedesem. U nábytku se jaksi předpokládá, že jde vždy o mercedes, který má jen jinou cenu. Tak to ale bohužel není. Také u aut se jistě najde zmetek, ale u nábytku je to dosti častý jev. Pokud si zákazník koupí postel a ta se pod ním rozpadne, sdělí prodejce manželskému páru, že lůžko používali nepřiměřeně. Na rozdíl od auta, ve kterém je diagnostická jednotka, je nemožné a samozřejmě i trapné prokazovat, zda a jak byly na posteli páchány věci přiměřeně či nepřiměřeně.
Výrobcům i distributorům je dnes zákonem uloženo (č.102/2001 Sb.), že nesmí uvést na trh nebezpečný výrobek. Pro běžné kvalitativní znaky nábytku pak platí řada technických norem, které ale nejsou závazné, jen doporučené (zákon č.22/1997), protože je jim nadřazen smluvní vztah. Ten je uzavřen mezi prodávajícím a kupujícím zpravidla v obchodech, kde zákazník nábytek vidí a uzavírá smlouvu podle vystaveného vzorku. Pokud zákazník po krátké době užívání zjistí, že koupil zmetek a jeho reklamace byla zamítnuta, musí u soudu prokázat, že nábytek je vadný. Zákazník dnes bohužel nese důkazní břemeno a dokazuje, že byl uveden v omyl, protože věc neměla (v době její koupě) vlastnosti obvyklé. Tedy nebyla zhotovena v souladu s technickými normami, což nebylo třeba na vzorku jasně patrné.
Sedací nábytek
U sedacího nábytku je kupován zajíc v pytli, stejně jako při nákupu televize. U televize se lze ale jednoduše přesvědčit, zda obrazovka svítí a fungují programy. Totéž je ovšem nutno provést i u nábytku. Pokud je nábytek příliš hluboký (naše končetiny nedosáhnou na zem) nebo má naopak sedák krátký a uživatele „vyhazuje“, je špatný. Pokud z nábytku nelze dobře vstávat je příliš nízký a pro seniory stresující. Nábytek nesmí při usedání hlučet a zásadně měnit tvar. Po usednutí nesmí být cítit žádný konstrukční prvek sedadla ani opěradla. Mezi čalouněnými prvky nesmí být velké mezery, aby v nich neuvízly děti. Dále je nutno prozkoumat potah, který může být z nekvalitní látky. Velké vrásnění potahu znamená, že je výrobek špatně zkonstruován nebo vyroben. Částečnou výjimkou je kůže, ale i tam je nezbytná obezřetnost, protože výrobek musí být utvářen jinak než při běžném textilním potahu. Nevhodné jsou neprodyšné koženky, které neodolají oděru doplňků kalhot a mohou utvářet zapaření.
U pracovních židlí je důležité, zda jsou její parametry nastavitelné a mají stabilní pětipaprskovou základnu s bržděnými kolečky po odlehčení. To lze vyzkoušet otáčením nezatížených koleček. Jídelní židle nemá mít hmotnost vyšší než 7 kg a lze ji dobře uchopit při odsunování od stolu. Tato židle nemá mít samozřejmě kolečka ani boční opěry, obojí je nebezpečné či omezující. Jídelní stůl musí být dostatečně tuhý, aby po nárazu do něj nedošlo k rozlití tekutin a k opaření dětí. Rozměr stolu musí být takový, aby mohl každý volně zasunout stehna pod desku stolu. Na ploše má mít osoba prostor 60-65 cm. Deska nesmí mít žádný průhyb (stečení tekutin) a nesmí pod ní čnít kování, které může zranit sedícího a děti při hře.
Lehací nábytek
Problematika lehacího nábytku byla rozebrána výše, a proto je zde pouze doplnění uvedeného. U lehacího nábytku je rozhodující rošt, který musí být pevný, tedy ze dřeva nebo vrstveného dřeva či kovu. Plná plocha pod matrací je nepřípustná. Matraci nemá tvořit jen jedna vrstva pěny a matrace má být vyšší než 16 cm, postačující je 18 cm. Velká tloušťka pěnového sendviče z ní může učinit nečistitelné bio sídliště. Pokud je lůžko vyšší jak 80 cm, musí mít boční zábrany. Dno lůžka s úložným prostorem musí být ztuženo proti prošlápnutí a prasknutí. Mezera mezi dnem a podlahou je nejméně 1 cm. Úložný prostor musí být opatřen úchytem a lehce otevíratelný silou menší než 150 N (15 kg). Polohovací či vyklápěcí kování musí být separováno od prostoru určeného k ukládání věcí. Rozkládací pohovky musí mít po rozložení stejnou výšku ploch a nesmí na ni být žádné výstupky či hrboly. Lůžko samozřejmě nesmí při užívání vrzat, hlučet či klapat.
Úložný nábytek
Pro běžný úložný nábytek platí, že po otevření křídel dveří či zásuvek se nesmí nenaplněná skříňka převrátit. Nakoupen má být jen nábytek, který je dostatečně stabilní bez nutnosti kotvení do zdi, protože to bývá při prvním přemístění nábytku opomenuto a pak příčinou vážných úrazů dětí. Zásuvky mají být v přiměřeném dosahu, tedy do 120 cm (max. 150 cm) výšky. Záda skříněk se nesmí po mírném tlaku uvolnit. Nízké prvky musí být řešeny tak, aby se při vystoupení na jednotku nepropadla či neporušila jeho půda. U mobilních prvků musí být i dostatečná hloubka náboje kolečka nebo příruba zamezující jeho vylomení. Pro police platí totéž co u kuchyně. Požadavek vhodných délek polic či jejich podpory je nezbytný zejména u knihoven a kancelářského nábytku. Vliv trvalého zatížení se totiž časem násobí.
Kuchyňský nábytek je charakterizován hygienickými požadavky, a proto jeho povrch nemá být strukturální ani částečně strukturální. Všechny vnitřní plochy musí být dostupné a čistitelné. Nábytek nesmí mít pevný sokl usazený na zemi, protože po zatečení kečupu či majonézy je čistění podlahy neřešitelné. Nábytek musí být na nožičkách i z toho důvodu, aby při vlhkém úklidu podlahy nevnikala voda s razantními čistidly do konstrukčních desek. Police nesmí klouzat na nosičích (zajištění proti pádu) a být odolné vůči průhybu. U knihoven vyhovují požadavkům police z laminované dřevotřísky jen do 50 cm délky, za dveřmi 60 cm. Zásuvky musí mít vhodné kování, aby nedocházelo k jejich vypadnutí ze skříňky. Napojení plátu, jakkoliv je precizně spojeno a utěsněno, nesmí být v blízkosti dřezu. Dlouhodobému působení vody žádný spoj neodolá. Nezbytná je minimální hloubka pracovní desky 60 cm a těsnící lišta u stěny. Důležitý je nenarušitelný odvod tepla od spotřebičů, jehož minimální rozměry a způsob řešení určuje jejich výrobce. Na dveřích je povinností použít bezpečnostní sklo.
více viz Závazné předpisy a Bytový nábytek
Pokud zákazník zjistí, že zakoupený nábytek nemá vlastnosti obvyklé, řeší vzniklou situaci podle nového Občanského zákoníku a snaží se docílit nápravy formou reklamačního řízení. Zhotovitel či prodávající mají možnost vady odstranit. Pokud vady odstraněny nejsou nebo je zákazník odmítnut s poukazem, že jeho reklamace je neopodstatněná, může svůj spor následně řešit s pomocí znaleckého posudku (méně účinné je levnější odborné vyjádření). Pokud zákazník opět nepochodí, musí se obrátit na soud a domáhat se svého práva žalobou. Pokud je Znalecký posudek doplněn znaleckým prohlášením ve smyslu "Znalec si je vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku" má takový posudek stejnou váhu, jako by jeho vypracování zadal soud. Méně účinné jsou posudky bez této doložky nebo forma Odborného vyjádření. Posudek se znaleckým prohlášením pak spor urychlí. Podle zákona č. 218/2011 Sb., § 127a) uvádí: Jestliže znalecký posudek předložený účastníkem řízení má všechny zákonem požadované náležitosti a obsahuje doložku znalce o tom, že si je vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku, postupuje se při provádění tohoto důkazu stejně, jako by se jednalo o znalecký posudek vyžádaný soudem. Soud umožní znalci, kterého některá ze stran požádala o znalecký posudek, nahlédnout do spisu nebo mu jinak umožní seznámit se s informacemi potřebnými pro vypracování znaleckého posudku.
Znalecká a tlumočnická činnost se řídí dle zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, který upravuje jmenování a odvolávání znalců a tlumočníků, výkon znalecké a tlumočnické činnosti a základní zásady odměňování znalců a tlumočníků. Podrobnosti definuje vyhláška č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících, ve znění vyhlášek č. 11/1985 Sb., č. 184/1990 Sb., č. 77/1993 Sb. a č. 432/2002 Sb. Platná právní úprava se vztahuje jak na znaleckou a tlumočnickou činnost vykonávanou v řízení před soudy a dalšími státními orgány, případně jinými orgány veřejné správy, tak i na znaleckou a tlumočnickou činnost v souvislosti s právními úkony fyzických nebo právnických osob.
Nocí tiše skučel, dobročinný účel.info
Právníci jsou bez nábytku téměř ztraceni a to nejen pro důstojnost, kterou jim i bez taláru propůjčuje, ale i proto, že chrání štosy jejich lejster a poskytuje jim po celá staletí dobré živobytí. V případě, že dojde ke sporu ve věci kvalitativních znaků nábytku či souladu s kupní smlouvou nebo stanovení jeho ceny, vstupují na scénu nejprve soudní znalci, kteří mají z odborného hlediska daný problém posoudit. Znalci ovšem nejsou oprávněni vyjadřovat žádný právní názor. To na čí straně je právo, rozhoduje výlučně soud. Znalec je v prvé řadě povinen ohledat na místě předmětný nábytek a odpovědět soudu na jím položené otázky. Nezbytnou součástí jeho posudku je pak soupis technických předpisů (zpravidla norem) odborné literatury a dalších podkladů, které použil. Nezbytnou částí posudku je znalecká doložka, v níž je prohlášení o tom, že znalec je oprávněn v daném odvětví, oboru či specializaci posudek vypracovat. Zásadním kritériem posudku je, že musí být možné jeho odborná zjištění následně ověřit. Proto je nutné uvádět postup hodnocení a veškeré relevantní údaje v dané věci.
Prvotním úkonem je dokumentace výrobku a jeho vad. Souběžným úkolem je zjištění vlhkostních parametrů prostředí, ve kterém je nábytek umístěn, jak byl vyráběn, užíván nebo skladován, protože to v případě nábytku je zpravidla hlavní příčina jeho vad. Ty mají ovšem i jiné důvody, ale primárně je nezbytné vliv vlhkosti vyloučit a až následně řešit samotné vady.
U cenových odhadů je rozhodující zadání soudu. V případě ceny obvyklé se uvádí náklady na pořízení stejné věci v době posuzování. Pak je zohledněna amortizace, technický stav a prodejnost nábytku v daném místě a čase. Obdobným úkolem je určit přiměřenost ceny díla při jeho uvedení na trh, s ohledem na ceny materiálu a práce, které byly v daném čase a místě obvyklé. U stylového nábytku takové postupy oceňování neplatí - cena nábytku s časem roste a stanovení jeho ceny je úkol zapeklitý i pro zkušené znalce či historiky nábytkového umění.
Specifikem nábytku je velké množství norem týkající se jeho bezpečnosti, požadavků na užitné vlastnosti a kvalitu provedení (dnes asi 150). Současně nábytek provází široká pluralita materiálů a komplikované konstrukční vztahy, které lze ověřit mnohdy jen v akreditované zkušebně. Znalci mají omezené možnosti verifikovat závěry pomocí přístrojů a rozhodující kvalifikací znalce jsou jen nezaplatitelné letité zkušenosti. Ambicí právních zástupců je pak názor znalce u soudu znevěrohodnit tím, že je vyzdvižena marginální část případu, kterou znalec nepovažoval za nutné precizovat nebo obviní znalce z jeho pojatosti. Pro srovnání ocenění práce právníka a znalce pak není slov. Vedle komplikovaných případů nábytku veřejného interiéru se znalci setkávají i s úkolem stanovit příčiny závažných úrazů nebo i smrti uživatelů (nejčastěji dětí a seniorů), které jsou podmíněny vadou konstrukce, materiálů, rozměry, technologie či jejich kombinací. Většina posudků ale popisuje spíše banální vady provedení nábytku, který nemá prostě vlastnosti obvyklé. Původním rysem nábytku byl altruismus, z nějž nešlo klamem těžit. To se ale změnilo: „Pane obžalovaný, podle čeho jste doličný nábytek vyráběl?“. „Udělal jsem to stejně, jak jsem to viděl v obchodním domě.“ Základní pravidla utváření nábytku bohužel někdy nezná ani výrobce ani obchodníci, kteří „jen“ prodávají. Problém spočívá často i v tom, že nábytku rozumí každý. Pak je složité, zejména u komplikovaných vztahů prostředí, materiálu či užívání, věcně popsat příčinu vady tak, aby to bylo srozumitelné.
Často lze znalecký úkon popsat slovy policejního rady Vacátka: „Je to případ mizernej a čert nám ho byl dlužnej!“ Znalecký úkon je někdy provázen detektivním výkonem, za který by se nestyděl ani Sherlock Holmes. Znalec ale nemá štěstí Dr. Watsona, jemuž Holmes poklepe na rameno a praví: „Jak je to prosté milý Watsone!“ Spíše je napomenut, že vyjadřuje neoprávněně právní názor a má oslovovat vážený soud a ne stranu. Posvátnou úctu, kterou mají znalci v oboru kriminalistiky, chirurgie, psychologie či jaderné fyziky se nábytkáři netěší, ale pokud má znalec soudu definovat, zda byla manželská postel užívána přiměřeně či nepřiměřeně, tak si obdiv veřejnosti jistě zaslouží.
Bůh ví vše, ale občas uvěří i znalcům.
info