Čalounické tradiční a novodobé materiály
Základní funkcí čalounění je zajistit jeho uživatelům fysiologicky vyhovující nábytek, sloužící k podepírání nebo úplnému nesení váhy těla v pasivních polohách.
Čalounění výrobků lze obecně označit za vrstvení a propojování materiálů na tuhý, polotuhý nebo pružný podklad tak, aby byly vytvořeny pružné, měkké a pro dotek příjemné plochy, ergonomicky správně k danému účelu propracované, sloužící uživatelům k sezení či ležení. Čalounění se také užívá např. na polstrování stěn místností z důvodu zlepšení akustiky, pro vytvoření zvukové izolace, nebo z důvodů zdravotních v ústavech, dále čelních a bočních ploch lůžek, čalounění dveřních křídel, desek pracovních stolů, apod.
Z hlediska materiálového je čalounění obor, který využívá velmi široký vějíř vstupů: přírodní materiály rostlinné, živočišné i minerální, textilie, dřevo a materiály na bázi dřeva, kovy, plasty, kapaliny aj. Rozvoj čalounictví závisel a závisí nejen na získávání, zpracování a vývoji nových materiálů, ale i na rozvoji dalších výrobních odvětví. Zpočátku se čalounění věnovali sedláři a řemenáři, později brašnáři a výrobci židlí. Jako samostatné řemeslo se čalounictví rozvinulo až v 19. století. V historických souvislostech se čalouněný nábytek obměňoval nejen tvarově, ale i materiálově, pod vlivem nejen trendů designu – ale i v souvislosti s vývojem strojů a technologií.
Čalouněné výrobky z hlediska původu, použitých materiálů a aplikovaných zpracovatelských technologií lze rozdělit na historické (tradiční, klasické) a novodobé. Podle tohoto rozdělení je možno uvažovat i o materiálech.
V klasickém (historickém, tradičním) čalounění lze s mírnou nadsázkou konstatovat, že se zpracovávalo téměř vše z rostlinných a živočišných surovin, co bylo možné zejména získat a mechanicky rozvláknit a některé i zkadeřit. Také svůj význam sehrála skutečnost, v jaké geografické a klimatické oblasti výroba probíhala, jaké byly možnosti dovozu a svoji roli sehrála i současná politická situace a ekonomická situace. Materiály se lišily zejména trvanlivostí a zpracovatelností.
V současné výrobě čalouněného nábytku se přirozeně nejvíce používají nové moderní materiály, převážně syntetické, které jsou z hlediska zpracovatelnosti a produktivity racionálnější. Tyto nové materiály nahradily především v tvarovací a kypřicí vrstvě tradiční přírodní materiály. Změnu ve výrobě urychlil také prudký nárůst nových zpracovatelských technologií a vývoj strojního zařízení. Tradiční materiály ale nezůstaly opomenuty, vždy se používají pro rekonstrukce klasických výrobků či výrobu jejich kopií a také je znatelná zvýšená poptávka po výrobcích z přírodních materiálů.
Významnou předností těchto přírodních materiálů je, že jsou v přírodě rozložitelné přirozenou cestou. A i po skončení své použitelnosti jsou přírodě prospěšné. Nezpochybnitelnou výhodou je i to, že většina materiálů je obnovitelná a nevyčerpává surovinové zdroje země. Přírodní vlákna jsou materiály z rostlin, živočichů a nerostů, upravené pro použití beze změny jejich chemizmu.
Tradiční tvarovací a kypřicí materiály jsou přírodní vlákna a odpady ze zpracování přírodních vláken. Používaly se hlavně v minulosti, v období výroby tradiční (klasickou) čalounickou technologií. Ale i u soudobých výrobků opět některé klasické materiály nacházejí své uplatnění. Vlastní zpracování zejména přírodních materiálů vyžaduje dobrou znalost a zručnost pracovníků. Mají-li tvarovací a kypřicí materiály dobře plnit svou funkci, musí být pružné. Pružnost získávají kadeřením. Většina přírodních materiálů má však rovný tvar. Proto se vlákna stáčejí do provazců, popř. se ještě vystaví působení páry, aby si získaný kadeřený tvar co nejdéle uchovaly. Před použitím v čalounické výrobě se provazce rozvolňují buď ručně, nebo na cupovacích strojích. Tyto přírodní materiály se musí skladovat v suchých a chladných místnostech, ve vlhkém prostředí ztrácejí kadeřavost.
Materiály v čalounické výrobě povětšinou tvoří největší finanční položku celého výrobku. Kvalita, životnost a udržovatelnost čalouněného výrobku je přímo závislá na kvalitě použitých materiálů. Tradiční (klasické) přírodní materiály se dělí na materiály původu rostlinného a živočišného, viz rozdělení níže.