NIS
Nábytkářský informační systém

Charakteristika listnatých dřevin


 


Dřeva listnatá měkká:

Lípa (Lípa malolistá - lat. Tilia cordata) – jedná se o strom středních rozměrů, často s křivým kmenem a košatou, nepravidelnou korunou. Dosahuje výšky 20-25m a stáří kolem 150let. Má nevýrazné jádro bez odlišných znaků a nevýraznou texturu dřeva. Barva dřeva je bělavá až světle nažloutlá, na slunci postupně tmavne. Výhodou tohoto dřeva je jeho snadná opracovatelnost. Proto patří k nejoblíbenějším dřevům mezi řezbáři a modeláři. Kromě svého materiálového využití se lípa vysazuje se jako okrasný a stínící strom a je státním symbolem. Lipové květy jsou vysoce ceněné v lidovém léčitelství a jsou velice dobrým medonosný zdrojem pro včely.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 



Topol (Topol černý - lat. Populus nigra) – barva dřeva je hnědá až žlutavě šedá. Dřevo je lehké, měkké, málo pevné, jeho nevýhodou je že při opracování je chlupaté na povrchu. Dobře se moří a přijímá všechny druhy lepidel, protože hodně saje. Používá se na krájení dýhy na tzv. poddýžky. Dobře vyschlý se dá použít jako obklad do suchých saun, neuvolňuje pryskyřici. Zpracovává se především k výrobě překližek a poddýžek.

 




 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Olše (Olše lepkavá – lat. Aldus glutinosa) – barva dřeva je výrazně žlutohnědá až červenohnědá. Dřevo je méně trvanlivé, měkké, pevné, snadno se štípe, dá se dobře opracovávat i napříč vláken. Používá se především na výrobu překližek, ale také i na podlahy v baletních sálech z důvodu nepatrného rozdílu mezi tvrdostí jarního a letního dřeva. V řezbářství je hned po lipovém nejoblíbenější, ale stejně jako lipové dřevo trpí červotočem. V rukodělné řemeslné výrobě se olšové dřevo využívá na nádobí – např. na necky, mísy, troky na paření prasat. Umělečtí truhláři mořeným olšovým dřevem nahrazovali mimo jiné mahagon nebo palisandr.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Dřeva listnatá polotvrdá:


Bříza (Bříza bělokorá – lat. Betula pendula) – barva dřeva je smetanově bělavá, ve stáří našedlá až narůžovělá. Dřevo je pevné, houževnaté, snadno obrobitelné. Nevýhodou je jeho malá trvanlivost. Typickým znakem jsou jeho výrazné dřeňové paprsky. Špatně odolává vlivu počasí, podléhá zvláště hnilobě a houbám. Při sušení na vzduchu proschne bez prasknutí na obvodu i v kulatině, proto se využívá na drobné soustružené doplňky a suvenýry. Dodnes se z něj soustruží různé korbele, vázy, svícny, kořenky či slánky. Vzrostlé silné kmeny se krájejí na dýhy. V neposlední řadě můžeme březové dřevo využít na topení, hlavně v polenech do krbů, hoří i syrové.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

  

Dřeva listnatá tvrdá:


Dub (Dub letní – lat. Qvercus robur) – dubové dřevo je jedno z nejžádanějších našich dřev. Barva dřeva je žlutohnědá. Typickým znakem jsou jeho výrazné dřeňové paprsky a velký obsah tříslovin. Dřevo je těžké, pevné, tvrdé, pružné, houževnaté a trvanlivé. Hodí se takřka na veškerou výrobu - jak ve stavebním truhlářství dveře, okna, schody atd., tak i v nábytkářství k výrobě masivního nábytku a i na výrobu krájených dýh. Dobře se lepí i moří.
Z našich dřev nejdéle vzdoruje nejen povětrnostním podmínkám, ale i střídání vlhka a sucha. Dříve se dubové dřevo využívalo na výrobu namáhaných součástí např. na výrobu mlýnských kol, pilotům k mostům a lávkám a na výrobě sudů. Kromě nábytkového a stavebního truhlářství s dubovým dřevem rádi pracovali a pracují řezbáři a sochaři, díky jeho dobré opracovatelnosti i napříč vláknům.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


Buk (Buk lesní – lat. Fagus sylvatica) – bukové dřevo patří z listnáčů k našim nejznámějším a nejpoužívanějším dřevům. Barva dřeva je světle hnědá až červenohnědá. Dřevo je pevné, lehce se štípe a impregnuje. Je málo odolné houbám a dřevokazným škůdcům. Využití v nábytkářském průmyslu, především k výrobě ohýbaného nábytku, lamel, překližek, krájených a loupaných dýh. Bukové dřevo proslavila firma Thonet známými „thonetkami". V neposlední řadě je výborné i na topení.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Javor (Javor klen – lat. Acer pseudoplatanus) – javorové dřevo patří k nejsvětlejším z našich dřev. Jeho barva je smetanově bílá až světle nažloutlá. Dřevo je tvrdé a lesklé, dobře se opracovává, soustruží, moří. Pro svůj výrazný kontrast se velice často využívá javorové dřevo v nábytkářském průmyslu a na výrobu dýh a překližek. Pro svou dekorativnost je vzácný tzv. „očkový" javor. Pro vykládání nábytku se vyhledávala i tzv. kořenovice. Rovněž známé je tzv. vlnkování javoru, jež se dodnes využívá na zadní desky a luby viol, houslí nebo kytar.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Jasan (Jasan ztepilý – lat. Fraxinus excelsior) – barva dřeva je nažloutlá až žlutohnědá. Dobře se opracovává, soustruží i leští. Dřevo je pevné, tvrdé, houževnaté a z našich dřevin nejpružnější. Používá se proto na výrobu lyží, saní, topůrek či madel a dodnes se z něho zhotovuje sportovní nářadí. Z tohoto důvodu se používá převážně na výrobu sportovního nářadí a k výrobě masivního a dýhovaného nábytku. Běl je světlá, jádro bývá nepravidelně ohraničené tmavohnědé barvy. Výrazné letokruhy jasanového dřeva vytvářejí krásnou kresbu, která má na starém nábytku nazlátlý lesk.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Jilm (Jilm habrolistý – lat. Ulkus carpinofolia) – barva dřeva je žlutá až žlutohnědá. Dřevo je pevné, těžko obrobitelné s krásnou dekorativní kresbou, což je ceněno zvláště při výrobě okrasných dýh. Využívá se převážně na výrobu dýhovaného nábytku, bytových doplňků, obklady stěn a stropů, apod.

 







 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 



Ořešák (Ořešák královský – lat. Juglans regia) – barva dřeva je šedohnědá, tmavě pruhovaná. Málo sesychá je tvrdé, pevné a pružné. Dobře se opracovává, ohýbá, soustruží, moří a leští. Využití v nábytkářství, výroba okrasných dýh - intarzií, v řezbářství a na výrobu drobných dekoračních předmětů.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 




 

 


Habr (Habr obecný – lat. Karpinus betulus) – habrové dřevo je naším nejtvrdším dřevem. Barva dřeva je šedobílá až žlutobílá. Dřevo je husté, tvrdé, houževnaté a má velkou pevnost. Habr má z našich dřevin největší hustotu a pevnost. Z důvodu velké pevnosti se používá především ve strojírenství a na výrobu nástrojů – hoblíky, klíny, rukojeti, palice, šrouby atd. Kvůli své stálosti a tvrdosti je velmi důležitý i pro výrobu hudebních nástrojů.

 

















 

 

 

 

 

Uvedené obrázky textury dřeva a jejich plodů jsou převzaty z publikace - Práce se dřevem, nakladatelství Blesk Praha 1993.