NIS
Nábytkářský informační systém

Průvodce Kontakt

Pěnová pryž, polystyren, mikroporézní pryž, polyetylen, PVC

Mezi další pěnové materiály používané ve výrobě čalouněného nábytku se řadí pěnová pryž – (také laicky zvaná latexová pěna), mikroporézní pryž, lehčený polypropylen, polyetylen, polyesterové pryskyřice vyztužené skelnými vlákny, PVC  a vysokolehčený polystyren.

 

Pěnová pryž je druh lehčené pryže, která je převážně vyráběna vulkanizací vodní disperze polymeru přírodního a syntetického latexu. V ČR byla vyráběna od počátku šedesátých let 20. století. Její nejvýznačnější vlastnosti jsou vysoká elasticita, nízká trvalá deformace a trvanlivost. Většinou se vyrábí se ve třech tvrdostech (HARD, EX HARD, SUPER HARD) ve formě pásů nebo tvarovek. Objemová hmotnost se pohybuje v rozmezí 70 až 100 kg.m^-3.

 

Technologický postup výroby tvarovek spočívá v:

1. Míchání základních surovin (základní surovina se mísí a zároveň se přimíchává vzduch).
2. Plnění forem (formy se plní od 30% až do 60% dle toho jakou tvrdost má být konečný výrobek).
3. Vakuové odsávání (po uzavření latexu do formy, dochází k vakuovému odsávání).
4. Vulkanizace (při teplotě 115 ⁰C se pěnová hmota vulkanizuje, aby si zachovala svůj tvar).
5. Omývání (přebytečné zbytky hmoty se po vulkanizaci omyjí).
6. Sušení  - dodatečná vulkanizace (pěna se suší při teplotě 85 ^OC, v konečné fázi výroby - dodatečná vulkanizace - získá latexová hmota své definitivní vlastnosti). 

 

Lehčený polystyrén je dobře tvarovatelný lehký materiál, jehož vlastnosti lze upravovat spojením s jinými materiály.    Po polyuretanové pěně a pěnové pryži je nejvýznamnějším pěnovým plastem. Vzniká jako produkt polymerace styrenu, je jedním z nejstarších syntetických polymerů. Eduard Simon ho izoloval již v roce 1839. Polystyren v čisté formě je křehký, proto byla vyvíjena řada jeho modifikací, např. ve směsi s kaučukem získal houževnatost. V roce 1950 byl objeven ještě houževnatější materiál, založený na kopolymerizaci styrenu s akrylonitrilem a butadienem a vznikl ABS.

Ve výrobě čalouněného nábytku se používá buď jako vypěněný výlisek ve formě nosné kostry z vysokolehčeného polystyrenu (vl PS), nebo v kombinaci s nosnou kostrou či ve formě desek jako vnitřní výplň nefunkčních ploch, také v podobě volných kuliček jako výplň výrobků. Jeho největší užití bylo v 70. až 80. letech 20. Století, kdy byly kostry z tohoto materiálu stěžejní výrobou pro čalouněný nábytek továren např. Jitona, s. p. Teplá u Toužimi. Později je však více užíván jako plnivo např. sedacích vaků ve formě kuliček. Info

 

Pěnový polypropylén se používá na změkčení, vyplnění případně izolování nefunkčních ploch výrobků (např. čela lůžek). Polypropylén má poněkud lepší vlastnosti než polyetylén, který se zejména využívá ve formě folií jako balicí materiál, případně z něj lze vyrábět deskový materiál.

 

Vlastnosti některých lehčených polymerních hmot (Ducháček 2006).
Polymer	Hustota [kg.m-3]	Pevnost		Tažnost [%]
		[MPa]	[MPa]
Přírodní kaučuk (jako latex)	109	0,23	-	455
Polyuretan - měkký                      - tvrdý	35 50	0,17 0,20	- 0,4	250 -
Polypropylén	600	13,8	22,0	-
Polystyrén houževnatý	700	12,4	31,0

 

Chemický průmysl prokázal potenciálnost výroby různých variant pěnových materiálů a lze předpokládat, že i nadále bude tento trend pokračovat. Je tedy třeba, aby zpracovatelé těchto materiálů definovali svoje požadavky a to nejen specificky na parametry a mechanicko-fyzikální vlastnosti, ale zejména požadavky s ohledem na užitnost výrobku, na zdravotní aspekty (mikroorganizmy, VOC látky) a na recyklaci, úzce související s ekologií. Info