NIS
Nábytkářský informační systém

Dřevo


Dřevo patří mezi nejčastěji používané materiály pro výrobu nábytku a bytových doplňků. Je to dáno především z důvodu jeho přirozené krásy, kresby, barvy a vůně. Na základě výborných vlastností dřeva a jeho rozmanitého způsobu použití se ze dřevem můžeme setkat takřka kdekoli, a to buď v přírodní podobě nebo s různými způsoby modifikovaného dřeva.


 

 

 

Základní charakteristika a rozdělení našich dřevin

dřevo dělíme dle základních kritérií:

  • jehličnaté (smrk, jedle, borovice, douglaska, vejmutovka, modřín)
  • listnaté (lípa, topol, olše, bříza, dub, buk, javor, jasan, jilm, ořešák, akát, habr)


dělení dle hustoty:

  • měkké (smrk, jedle, borovice, douglaska, vejmutovka, lípa, topol, olše)
  • polotvrdé (modřín, bříza)
  • tvrdé (dub, buk, javor, jasan, jilm, ořešák, akát, habr)


dělení dle pórovitosti:

  • kruhovitě pórovité (dub, jasan, jilm, akát)
  • polokruhovitě pórovité (ořešák, třešeň)
  • roztroušeně pórovité (buk, bříza, habr, javor, lípa, olše, topol, vrba)

 

vlastnosti dřeva:

  • vnější vlastnosti dřeva – barva, lesk, textura, vůně atd.
  • vnitřní vlastnosti dřeva – vlhkost, propustnost, hustota, tepelné, zvukové, elektrické a elektromagnetické vlastnosti dřeva

 

rozdělení dřeva dle jednotlivých sortimentů

  • deskové řezivo
  • hraněné řezivo
  • polohraněné řezivo
  • lišty a latě

                                                                                                      i               nfo 

 

  

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


  O trampotách dřeva

 

 Býti dřevem je vysoké a skvostné poslání, neboť to znamená být hladký, teplý v barvě, příjemný na hmat, všelijak pruhovaný a žíhaný, lesknout se v pokoji a zrovna mluvit, přičemž polovičku slov dodává příroda a polovičku lidská práce." (Karel Čapek)

 

Dřevo je úžasný materiál, je lehký, atraktivní, bezpečný a plní svou funkci celá staletí. Dřevo má na rozdíl od mnoha jiných materiálů výhodu i v tom, že se po použití přirozeně biologicky rozkládá nebo je vhodné pro další použití. Dřevo je významnou obnovitelnou surovinou a jeho zpracování i likvidace po spotřebě vyžaduje minimum energetických vstupů, na rozdíl od kovů, plastů, skla, betonu aj. materiálů. Výrobky ze dřeva jsou synonymem bezpečí, protože neohrožují zdraví lidí při výrobě, neohrožují životní prostředí výrobními procesy, neškodí během užívání, ale ani při likvidaci po době své životnosti.

 

Hlavní trampotou dřeva je jeho tvarová nestálost, neboť neustále přizpůsobuje svůj vlhkostní stav prostředí, ve kterém je umístěno. Čím je však dřevo starší, tím je tato schopnost menší. To využívají například houslaři, kteří na výrobu svých nejlepších nástrojů používají dřevo starší i více než sto let. Výrobky ze dřeva také vyrovnávají kolísání vlhkosti ovzduší v prostoru. Je-li prostředí vlivem topidel přesušeno, uvolňuje dřevo vlhkost a naopak. Změna vlhkosti dřeva je provázena současně i změnou jeho rozměru, která způsobuje to, že dveře drhnou, zásuvky nekloužou, vznikají praskliny v povrchu ap. Vlhkostní změny dřeva jsou spojeny v interiéru i s používáním různých spotřebičů. Častou chybou je vložení mikrovlnky do nábytku bez řádného odvodu par, poškození nábytku párou z elektrické konvice, napařovací žehličkou nebo sálavým teplem z kávovaru apod. Na chladnějších předmětech dochází naopak ke kondenzaci vzdušných par v místech styku keramických předmětů s jeho povrchem. Ochranu dřeva pak může zajistit jen kvalitní lak nebo separační podložka.

  

Dřevo umí na rozdíl od moderních materiálů stárnout a s časem získat svoji jedinečnou zralost a patinu, podobně jako moudrý staříček. Proměna barevnosti dřeva vlivem slunečního záření je považována za přirozenou vlastnost materiálu. Některá dřeva světlají (dub), jiná tmavnou (modřín) a s nimi se pak proměňuje i vzhled výrobku. Proto lze doporučit jen nábytek, který umí stárnout, tedy z dřev přírodních nebo barvených do zemitých odstínů, dřevu přirozených. Potíž může vzniknout při kombinaci dýhovaných a masivních dílců, které mění barevnost odlišně. Bohužel ani mořením, respektive barvením dřeva, nelze problém úspěšně vyřešit. Při výrobě dýh se kmeny propařují, aby z nich bylo možné dýhy krájet, a při tom dojde ke změně vlastností dřeva. Při barvení vodními roztoky pak dýhy přijímají více mořidla a jejich výsledný odstín je tmavší. Při použití rozpouštědlových barviv nastávají potíže s rovnoměrným odstínem ploch. Použil-li truhlář některá „líčidla“ - tmely, které měly zamaskovat vady krásy, pak je proces stárnutí dřeva zřetelně pranýřuje.

  

V čem tkví ono umění dřeva stárnout? Nejprve ve zmíněném psychologickém faktoru zvyku, který předurčuje jistá očekávání u dámy v letech i nábytku, které musí jak nábytek, tak i dáma naplnit. Jistě nelze mít námitek proti osobnímu vkusu vyjadřovanému barvou modrou, červenou či fialovou, ale nemělo by tak být „zušlechťováno“ dřevo. Výsledek je totiž obdobný, jako když madam v letech použije make-up adolescentky. Co svým zjevem sděluje, není nutné komentovat. Stejně je na tom i barevná, na „haló efekt“ orientovaná úprava dřeva, která je sice na pohled „z dálky“ snad atraktivní, ale „z blízka“ iritující, aby se později stala ošklivou, protože předstírá to, čím skutečně není. Ohmatané tmavnoucí přírodní dřevo je přijímáno pozitivně, neboť je to vlastnost obvyklá, očekávaná a zpravidla i žádoucí. U nábytku „na modro“ je výsledek zcela jiný, jednoduše „fujtajblový“, protože předstírá vlastnosti, které nemá.

  

Klasickým a zřetelným projevem vlivu zubu času je barevná proměna povrchu, která se projevuje změnou barvy nebo nerovnoměrností vybarvení a někdy dokonce i hyenovitou skvrnitostí. Jak je ale možné, že nábytek je nejprve modrý, později místy zelený či někde i zelenomodře prokvetlý, když výrobci mořidel, barviv a laků zaručují světlostálost svých produktů? Je to téměř podobné jako tvrzení kosmetických firem, že dáma bude zaručeně krásnou, bude-li používat jejich make-up. Problém tkví v tom, že kvalita líčidel je sice možná špičková, ale stárne bohužel i ta nejkrásnější tvářička a z růžolící dívenky se časem stane dáma v letech. Tedy jakkoliv se make-up nemění, stárne vlivem UV záření a oxidace dřevo, které mění svoji barevnost. Jestliže se mění stav podkladu, tak se proměňuje i celková barevnost. Proto lze doporučit každému kupovat jen nábytek takový, který umí stárnout. Takovým je nábytek z dřev přírodních nebo v odstínech zemitých - to jest odstínů hnědých, prostě dřevu přirozených. 

  

Dřevěný nábytek pro pobytový interiér budov může být instalován a používán jen v prostředí budov kde relativní vlhkost vzduchu nepřesáhne dlouhodobě 65%. Optimální prostředí má vlhkost 35-65%, které odpovídá i požadovaná rovnovážná vlhkost dřeva 7-10 %. Nábytek pro exteriér a prostředí s obdobnými vlhkostními parametry musí být uzpůsoben vlhkosti 70 - 85%. Tomu odpovídá rovnovážná vlhkost dřeva 17 ± 2%.

 

Nedoceněný význam má dřevo i ve stavbě. Nejde jen o známé tepelně-izolační vlastnosti, zdravotní nezávadnost a známé faktory ekologické, ale i faktory biogenní. Tok částic ze slunce vytváří v přírodě i ve stavbách elektricky nabité částice, ionty N2+ a O2-, které jsou nezbytné pro život. Tyto částice jsou katalyzátory biochemických reakcí v těle, umožňují sekreci hormonů (např. oxidace serotoninu) a provází řadu důležitých biochemických procesů v těle. Typem stavby, které zcela stíní proud částic kosmického záření je železobetono­vý skelet, v níž elektricky nabité částice téměř nevyskytují. Do dřevěných staveb proniká přirozené záření bez omezení a vzniká zde nejvíce volných iontů.

  

 

Dřevo umí na rozdíl od módy stárnout a získat patinu poctivosti.

                                                                                                                                                                                 info



Text: Ing. Jaroslav Svoboda PhD.

Text: Doc. Dr. Ing. Petr Brunecký