NIS
Nábytkářský informační systém

Filosofie


DOMICILIUM NON EST LOCUS, SED SENSUS  - DOMOV NENÍ MÍSTO, ALE POCIT

 

Pocit domova a jeho bezpečí utváří nábytek, který nás provází od kolébky až po cestu poslední. Bez něj by nebyla zaznamenána moudra starých filosofií, milostné zpěvy trubadúrů gotiky, her Shakespeara, umění baroka, idejí republiky, objevy průmyslové revoluce či vývoj internetu. Dům bez postele a židle by nebyl bytem, láska byla jen holým sexem a jídlo spásou před smrtí hladem. Z knih pana Wericha víme, že sladší než med je jen spravedlivý spánek i to, že sůl je nad veškeré zlato a drahé kamení. Co kdyby ale pohádkově zmizel i všechen nábytek? Stejně jako jídlo bez soli je i byt bez nábytku nudným společníkem a smutnou měrou času. Nábytek není jen pouhou věcí, má i svou duši a ctnosti starořímské paní, tak jak je popsal pan Čapek:

  

Býti dřevem je vysoké a skvostné poslání, neboť to znamená být hladký, teplý v barvě, příjemný na hmat, všelijak pruhovaný a žíhaný, lesknout se v pokoji a zrovna mluvit, přičemž polovičku slov dodává příroda a polovičku lidská práce. Nábytek, který nic nepovídá o přírodě a truhláři, je špatný nábytek. Býti dřevem dále znamená uchovat jistou pokoru a prostotu, nevystrkovat příliš ostré rohy, mít loajální ochotu sloužit a nehonit se po žádné okázalosti a výzdobě, neboť to jest z dřevěného hlediska nemístné. To vše jsou intimní ctnosti, k nimž dřevo má od přírody náklonnost, jen špatný člověk je nutí chovat se falešně a neskromně.“ Chce-li mít skříň nějaký vzletný ideál ať je více dřevem než architekturou..." (K. Čapek)

 

                                                                Nábytek má být tím čím je a nebýt tím, čím není.info

 

Nábytek byl utvářen celá staletí zejména proto, aby lidem bylo aspoň někde trochu dobře. Aby byl takový nábytek vyráběn i dnes, nestačí jen vzletně řešit jeho výtvarnost, ale ctít zejména povinnost nábytku respektovat člověka a jeho potřeby. Design není cílem, ale metodou šlechtění věcí, které musí mít pro lidi hlavně smysl a užitnou hodnotu. Tu, kromě funkce a výtvarnosti, utváří také rovnováha mezi očekáváním spotřebitele a výrobce, rovnováha spotřeby a zdrojů, zisku a zdraví, ale též i nové trendy doby. Cit vyjádřit esenci časů není jen dar absolutního sluchu témat doby, ale i znalostí dějin vývoje společnosti. Návrh musí obsahovat vjem doby, úžasný nápad, šlechtění a kompromis. Bez nápadu to ale nejde. Velké osobnosti nábytkových dějin neřešily design, jen nábytek. Takový byl i manažer, technolog a designer Michael Thonet. Jeho židle se staly evergreenem nábytkové historie, neboť konvenovaly měkké lince vjemu doby, měly nápad - levnou technologii a měly vyšlechtěný tvar. Bez nápadu a technické erudice nebude mít nábytek nikdy nadčasovou hodnotu, i kdyby byl krásnější sochou než Michelangelův David. Nábytek totiž není socha.info Vytvářet z nábytku velké umění je stejně tak účelné, jako stavět skříň na svah.

 

„Nic nemůže být uměleckým dílem, co není užitečné.“ (William Morris - The Lesser Arts)info

 

Tvorba nábytku není uměleckou magií, ale její podstatou je řada technických, ergonomických či ekologických řešení se spoustou kompromisů, zohledňujících nejen přání zákazníků, ale i možnosti výroby a obchodu. Design je proces stejný jako sadařské šlechtění a utváří vyšší hodnotu věcí i bydlení. To pak není mauzoleem pro návštěvy, ale velkým „srdcem" rodiny, jemuž nábytek dává řád i harmonii. Módní chaos je sice velkým dobrodružstvím, ale také neklid, který pohodu bytí v domě oslabuje. Také nábytek veřejného interiéru má vytvářet pocit jistoty i konvenovat zvyku, než sloužit „haló efektu“ a znejišťujícímu avanturismu. V časech svobody a pohody má nábytek spíše roli outsidera, ale nastanou-li těžké časy, je nejdůvěrnější společník a strážce klidu pod tíhou doby. Proto je nábytek velmi různorodý a dotváří osobní identitu majitele. Pokud se nábytek zdařil, tak zpravidla jenom proto, že obsáhl starosvětské poznání a s ním i moudro tradic. Takový nábytek je nejen dobrý a milý, ale stane se i „nadčasový“. Stylový nábytek je pak chválou řemesla a kultivovanosti. Je-li ale čas povrchnosti a švindlu, je takový i nábytek. Jen špatný nábytek slouží módě a pýše.

 
                                                                     
Nábytek nemůže být jiný, než jsme my sami.

                                                                                                                                                                                

                                                                                                                                                                

  


 




Fairs, M. Design 21. století

Upravený výrok pana Jana Wericha: Člověk má být tím čím je a nebýt tím, čím není.

Dnešní „designový“ nábytek je zpravidla jen pouhou tváří Doriana Graye. Jakkoliv se tváří, že je moderní, úžasný a dobrý, je jen prázdnou formou, kterou odhalí až obraz jeho doby. Reflexí „blbé nálady“ je i nábytek, který odhaluje pravé nivó dnešní tvorby. Tradici v ní střídá výtvarnost a provokace, za něž skrývá design bezradnost a nevědoucí sebe sama, utváří zas eklektické trauma. Až ztratí stud ze starých tradic, pochopí, že formální nábytek je absolutně na nic.

text. Doc. Dr. Ing. Petr Brunecký