NIS
Nábytkářský informační systém

Průvodce Kontakt

Charakteristika technologických procesů

Základní charakteristika technologického a výrobního procesu ve výrobě nábytku

info 

V pozvolném přechodu na průmyslovou výrobu nábytku sehrála významnou úlohu technologie výroby nábytku, jako nositel nejvýznamnějších inovací. Hlavním rysem je přitom stále intenzivnější pronikání vědeckých a výzkumných poznatků do této oblasti. Nové inovační poznatky vedli k inovačním změnám v oblasti materiálů, strojní techniky, organizace i řízení výroby. Umožnily ve značném rozsahu přechod na plynulé výrobní postupy a částečně i na automatizované linky a výrobní obráběcí centra.

 

Vývoj v oblasti technologie, strojů, zařízení a linek spěje jednoznačně ke kontinuálním procesům a stále dokonalejšímu technickému vybavení strojů a zařízení s využitím prvků mikroelektroniky a kybernetiky při ovládání jednotlivých zařízení, linek, výrobních úseků a celých výrobních procesů. [1]

 

Výrobní proces

Výrobním procesem charakterizujeme souhrn všech činností, které jsou potřebné k tomu, aby se materiály a polotovary vstupující do výroby změnily na polotovary nebo na hotové výrobky.

 

Technologický proces

Technologií nazýváme technologický proces, jenž je nedílnou součástí výrobního procesu. Technologii je možno definovat jako vědu o technických zákonitostech výrobních procesů. Technologie se zabývá postupy získávání surovin, jakožto i následujícími postupy při dalším zpracování surovin na základní materiály, polotovary a hotové konečné výrobky. [2]

 

Technologie řeší a určuje:

• Výrobní způsoby nutné k dosažení kvalitních změn materiálů a polotovarů, (ať se již jedná o změny rozměrů, tvarů, nebo změny fyzikálních vlastností (technologie mechanická), nebo změny chemických vlastností (technologie chemická)
• Základní způsoby výroby jednotlivých výrobků
• Výběr a použití materiálů včetně stanovení výrobně technických podmínek s optimálním použitím moderní techniky, organizace a řízení výrobního procesu.

 

 

Technologie jako nositel informací:

Technologie sehrála svoji významnou úlohu především v přeměně základní nábytkové výroby na průmyslovou výrobu. Stále intenzivní pronikání vědeckých a výzkumných poznatků do výroby má za následek kvalitativní růst a kvalitativní změny v oblasti technické, technologické, organizační a řídící. [3]

 

Pronikavé změny ve výrobě nábytku se projevily zejména v rozvoji materiálních prvků výroby např.

• v inovaci pracovních prostředků (nová technika)
• v rozvoji pracovních předmětů (suroviny, materiál, energie atd.)
• v působení pracovních prostředků (vliv technologie na pracovní předměty)
• v rozvoji všech technicko-organizačních prvků výroby (specializace, koncentrace, kooperace, typizace, normalizace atd.)

 

Všeobecná charakteristika výroby nábytku

Výrobu v obecné rovině definujeme jako souhrn procesů a činností, v průběhu kterých se transformuje pracovní předmět, tedy suroviny, základní a pomocný materiál, energie apod. na výrobek. Za důležitý výrobní faktor je potřebné považovat i informace.

 

Výroba probíhá v čase, prostoru a za konkrétních technických a organizačních podmínek. Významnou roli při transformaci vstupů na finální výrobek hraje technologie to je způsob jakým pracovní síly a pracovní prostředky působí na materiály transformaci na polotovary při transformaci finální výrobek. Z tohoto důvodu je důležité poznat a ovládat technologické postupy, protože technologie nese sebou i všechna potřebná usměrnění pro výrubu výrobku i jeho zhodnocení a prodej. Typ výroby nábytku je určován charakteristickými znaky výrobního procesu. [4]

 

Dle základních charakteristických znaků výrobního procesu rozeznáváme následující dělení výrobního procesu na - kusovou, sériovou a hromadnou výrobu.

 

Kusová výroba – individuální (zakázková) charakterizují následující znaky:

• od jednotlivých druhů (typů) výrobků se vyrábí jediný nebo několik málo stejných kusů
• opakovatelnost výroby je velmi malá nebo nulová
• vysoká odbornost pracovníků
• poměrně dlouhá průběžná doba výroby jednoho výrobku

 

Jde zpravidla o výrobu a vybavení interiérů, prototypů a individuálních zakázek

 

Sériová výroba představuje vyšší typ a je charakterizována následujícími znaky:

• vyrábí se větší počet výrobků za rok
• pravidelně (nepravidelně) se opakuje
• existuje určitá specializace pracovišť včetně jejich vybavení speciálním strojně technologickým zařízením, eventuálně nářadím.

 

Příkladem je výroba kuchyňského nábytku, ložnicového a nábytku do obývacích částí interiéru, výroba čalouněného a sedacího nábytku apod.

 

Hromadná výroba je nejvyšším typem výroby a je charakterizována následujícími

znaky:

• omezení počtu výrobků ve výrobní jednotce na několik málo typů
• velmi vysoká produkce
• poměrně dlouhá výroba jednoho výrobku beze změny, nebo s malými konstrukčními změnami

 

Příkladem hromadné výroby je výroba židlí, kuchyňského nábytku, kdy korpusy určité rozměrové řady mohou být z různých povrchově upravených materiálů, rozlišení různým provedením předních ploch apod. [5]

 

Výrobní proces ovlivněný časovým průběhem výroby

Při charakterizování technologie výroby nábytku musíme vycházet z charakteristiky výrobku. Výrobek nábytkářského průmyslu – nábytková jednotka je vyrobena z dílců, podsestav, které se spojují do sestav, vzájemně se fixují tak, aby výrobek splnil funkci, pro kterou je určen.

 

Výrobní proces každého výrobku je charakterizován svým průběhem v čase a prostoru. Časová stránka výrobního procesu je charakterizována strukturou spotřebovaného času na výrobu, ale také časem vlastního průběhu výrobního procesu. Z tohoto pohledu se považuje za podstatné doba trvání průběhu, který se nazývá průběžným časem výroby, resp. výrobku, dílce. [6]

 

Časová struktura výroby je jak kvalitativně, tak i kvantitativně vyjádřena průběžným časem výroby – průběžnou dobou výroby. Průběžný čas je pojem teoretický. Rozeznáváme:

• průběžný čas výroby dílce
• průběžný čas výroby dávky (série, dílce)
• průběžný čas výroby výrobku

 

Průběžný čas výroby dílce se rovná součtu časů všech technologických a netechnologických operací, jakož i časů manipulačních mezi jednotlivými operacemi.

• Operace technologické jsou takové, kdy dochází ke změně velikosti tvaru vstupních materiálů, změně vzhledu vstupního materiálu apod.
• Operace netechnologické jsou takové, kdy nedochází k žádným změnám např. kontrolní operace, balení apod.
• Manipulační čas zahrnuje jak dobu přemísťování, tak dobu kdy dílec, součástka čeká v meziskladě, než je přemístěna na jiné pracoviště.