Prvořadým úkolem řešení veřejného interiéru je rychlá orientace nově příchozího, která navozuje pocit jistoty a bezpečí v neznámém prostoru. Pocit bezpečí vyvěrá z kontaktu s věcmi obvyklými, a proto není doporučováno ve vstupní části znejistit příchozího tvůrčím avanturismem, preferován je zde zvyk. Pro rychlou orientaci jsou používány signální prostředky odlišující hlavní a vedlejší komunikace, dále názorný (pomocí jednoduchých symbolů řešený) orientační systém, který je umístěn v zorném poli (zejména v zorném úhlu) příchozích osob. Nevhodné je umístění orientačních prvků ve výšce nad 2 m.
Lidské oko vlivem fototropie automaticky soustředí pozornost na místo největšího světelného jasu (nasvícená recepce nebo stěžejní místo interiéru). Druhým důležitým faktorem orientace je barva, kterou člověk vnímá rychleji než tvar. Tvar může být zdůrazněn neobvyklostí, například odlišnou proporcí či kompozicí apod. V hotelích je běžné barevné odlišení jednotlivých podlaží hotelu. Navigační prvky jsou velmi důležité v letištní hale, ale i všude tam, kde je člověk poprvé. Významnou roli má barevnost u lidí se sníženou zrakovou orientací nebo s pohybovými hendikepy. Důležitá je vhodná aplikace orientačních prvků, které řeší vyhláška č. 398/2009 Sb. o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb.
Zorný úhel oka závisí na několika faktorech, především na intenzitě osvětlení a pak na barvě a velikosti pozorovaného bodu. Největší zorný úhel je dosažen při barvě bílé, pak žluté, modré a červené, nejmenší pak při barvě zelené. Zorný úhel směrem vzhůru je menší než dolů. Tato vlastnost je podmíněna nejen funkcí víčka, ale i historickým vývojem člověka, který byl takto chráněn před nebezpečím, které se převážně nacházelo v spodní části zorného úhlu (predátoři, hadi aj.). Zorné pole má zpravidla maximální rozsah kolem 120°, periferní pole dosahuje 188° (periferní zorné pole). Při práci ve stoje je zorný úhel v rozsahu 32 – 40 °, při práci vsedě je celkové zorné pole 40° - 75° (pracovní zorné pole). Velikost horního a spodního úhlu zorného pole určuje pozice hlavy pracovníka. Čím více se hlava naklání, tím se horní úhel zmenšuje a spodní úhel se naopak zvětšuje.
Nejsou-li orientační prvky umístěné v zorném poli a zorném úhlu člověka, jsou bezcenné.
Obr. 1: Zorný úhel člověka ( Štempák, Š.), zorné pole (Chalupský, L.)
Obr. 2: Sklon hlavy a zorný uhel člověka při práci (Grandjean, E.)
Obr. 3: Zorné pole a zorný úhel generovaný v ergonomickém software Tecnomatics Jack
Obr. 4: Periferní zorné pole generované v ergonomickém software (Tecnomatics Jack)
Obr. 5: Zorné pole a zorný úhel generovaný v ergonomickém software (Tecnomatics Jack)