Popruhy
Za nejstarší technologickou operaci lze označit popruhování, tedy vyplétání rámů pásy materiálů. Již za starověku se vyplétaly sedáky židlí nařezanými pásy kůže. Postupem času byly vyráběny popruhy z přírodních textilních materiálů, jako je len, konopí, ramie, bavlna, apod. Popruhy textilní, v šíři od 40 do 150 mm, se začaly užívat v 17. století a byly ručně tkány (nejčastěji z konopných a bavlněných vláken). S dostupností jutových vláken v polovině 19. století a zmechanizováním jejich tkaní, byly postupně nahrazovány popruhy jutovými. Počátkem třicátých let 20. století začalo docházet k používání pryžových popruhů, které zároveň kumulovaly funkci nosnou a pružicí. V druhé polovině 20. století byly zdokonaleny oplétáním na tzv. pryžotextilní popruhy, popř. provazce, které se začaly uplatňovat jako pružný nosný materiál. Vývoj v oblasti výroby popruhů je dále dimenzoval dle pevnosti a pružnosti pro dané užití v konstrukci.
Na konci 20. století byly vyvinuty plastové popruhy, opět dimenzované dle užití, pro zrychlení operace základování (připevňování popruhů nezaloženě). S vývojem plastických materiálů pak převládal jako konstrukční materiál zejména polypropylen a pryž. Popruhy jsou vyráběny také z kombinací materiálů. Popruhy se vyrábějí v různých šířkách a různé pevnosti. Kromě základů výrobků se popruhy užívají i jako samostatný nosný prvek nejen na sedáky a opěráky, dále také jako podklad pod konstrukční materiály koster, např. lepenku, která se užívá při krytování bočnic, područek a zad sedacího nábytku.
Obr.č. 111 Popruhy
Kromě popruhů se užívá i velký sortiment textilních pomocných prvků, jako jsou pruženky, keprovky, lemovky, zdrhovadla klasická i plastové uzávěry, stuhy apod. Tyto prvky jsou většinou skryty uvnitř výrobku a užívají se zejména na úpravu a specifické řešení potahů výrobků.
Obr.č. 112 Pomocné textilní prvky
Pomocné prvky - mezi pomocné prvky, ktré zrychlily produkci, jsou zdrhovadla. Mají svoje uplatnění zvláště ve výrobě pevných potahů matrací a dále snímatelných potahů jak lůžkového, tak i sedacího nábytku. Zdrhovadla – základní myšlenka na opakované spojování a rozpojování dvou textilií vedla v roce 1893 k přijetí patentu Whitcomba L. Judeina. Masivnější rozšíření po zdokonalení jejich principu však bylo zaznamenáno až v průběhu I. světové války. Po roce 1940 pak došlo k užití prvních zdrhovadel s využitím plastu. Plastový uzávěr – řemeslníky zvaný „velcro“, byl uveden na trh krátce po jeho vynalezení, v roce 1959 George de Mestralem (Švýcarsko). Je to materiál sloužící k uzavírání potahu čalounění, fixaci polštářů na ploše a k četnému dalšímu využití.
Lepidla - kromě klihových (která již byla popsána dříve), jsou lepidla rozdělena na disperzní, rozpouštědlová a tavná. Lepidla rozpouštědlová zaujímají tradičně nejširší oblast použití, vyrábí se na bázi kaučuku. Užití typu lepidel závisí nejen na slepovaných materiálech, ale také na prostředí (vlhkost a teplota) budoucího umístění výrobku, na výrobní technologii z hlediska otevřené doby lepení a také na budoucím namáhání lepených spojů při užívání výrobků. Jednotlivé typy výrobků ve velmi rozsáhlém sortimentu a jejich aplikace včetně technologických podmínek jsou velmi dobře dostupné na reklamních webových prezentacích výrobců a obchodníků.
Zdobné prvky - používají se jako designové prvky nebo na skrytí připevňovaných potahových textilií či skrytí sešívaných švů. Vyrábějí se v četném sortimentu designu, barevnosti a velikosti. Nejvýznamnější jsou porty (borty), lemovky, točené šnůry samostatné nebo s lemovkou, paspule a třásně.
Obr.č. 113 Textilní zdobné prvky
Šnůry - se používají zejména k začišťování spojů potahových materiálů nebo zvýraznění hran, vyrábějí se podle barvy potahů, jsou atlasové, proplétané, leonské, kroucené (stáčené). Nejčastěji jsou 1,4 – 11,2 mm široké (i více). Materiálové složení je bavlna, polypropylen, viskóza, vigoň, polyamid, polyester, leonské předivo nebo vzájemné kombinace. Šnůry se připevňují k potahu buď ručním či strojovým (mají-li textilní plaketku) šitím nebo přibíjením.
Obr.č. 114 Zdobné šnůry a porty
Paspule - užívají se na dekorativní zvýraznění hrany výrobku, popřípadě se všívají do potahu na zvýraznění členění plochy nebo na zpevnění potahu např. na matrace. Zdobné prvky se užívají jak v klasickém čalounění tak i v soudobém, kde je jejich užití v přímé souvislosti s módními trendy. Připevňování se provádí buď lepením, přibíjením a ručním nebo strojovým našíváním. Kromě čalouněného nábytku se tyto prvky užívají též v dekoratérství.
Vázací a prošívací motouzy, nitě - vázací motouzy se užívají zejména v klasické čalounické technologii na vazbu pružin. Prošívací motouzy se v klasickém čalounění užívají na vzájemné zpevňování vrstev materiálů, na plošné prošívání i na zpevnění hrany. Jejich nejčastější užití bylo při výrobě matrací, kde byly kombinovány s nopky, zajišťujícími, aby nedošlo k prořezání damaškových textilií.
Obr.č. 115 Motouzy
Šicí nitě - (skané příze) se dělí na nitě na ruční a na strojové šití. Vyrábí se ve velké barevné škále tak, aby nebyly na potahu zřetelné (aby se barevně neodlišovaly od potahového materiálu), není-li tak stanoveno výtvarně jinak. Šicí nitě se rozlišují podle pevnosti, jádra a počtu vázaných přízí. Mírou ke stanovení jemnosti příze, resp. nitě, je číslo, které vychází z délky a hmotnosti (váhy). Td a tex jsou číslování váhová (rozhodující je váha - hmotnost určité délky nitě). Zde platí pravidlo, že čím vyšší číslo, tím hrubší je příze a zjednodušeně lze říci, že číslo určuje nejen pevnost, ale i užití nitě, tedy jeho vhodnost na sešívání, obšívání nebo zdobné štepování. Vyrábí se z bavlny, polyesteru, polyamidu, směsové a jiné.
Obr.č. 116 Šicí nitě
Olivky - prošívací smyčky, prošívací pásky jednoolivkové, dvouolivkové se používají na proševy a na připevňování vtahů potahu. Výhodou je rovnoměrnost a stejná hloubka proševu prošívaného dílu.
Obr.č. 117 Pomocný prošívací materiál