Velmi významné zastoupení mají plasty především ve formě různých nátěrových hmot a lepidel. Tyto nátěrové hmoty různého složení, mají velice podstatný vliv jak na zvýraznění textury nábytkových dílců a barevné estetické provedení, tak i na zvýšení fyzikálních a mechanických vlastností upravených dílců.
Základní druhy nátěrových hmot (NH):
Vodouředitelné NH
Vodou ředitelné NH jsou takové NH, které jsou rozpustné ve vodě a dělí se na:
Nitrocelulosové NH
Nitrocelulosové nátěrové hmoty - při jejich výrobě se používají nitrocelulózové pryskyřice, jejichž základem je takzvaná průmyslová nitrocelulóza (sloučenina, která působením kyseliny dusičné a dalších látek vznikne z buničiny). Různé typy nitrocelulózy umožňují vyrábět celou škálu barev od tvrdých laků až po elastické nátěry. Tyto barvy rychle schnou, ale obsahují současně i velké množství těkavých hořlavých látek.
Polyuretanové NH
Polyuretanové nátěrové hmoty – jsou velmi odolné dvousložkové laky, emaily používané k venkovním i vnitřním nátěrům v průmyslu a autoopravárenství.
Olejové NH
Olejové nátěrové hmoty - jsou vyráběny na bázi přírodních olejů, kombinovaných s různými druhy pryskyřic. Barvy obsahují pigmenty a plnidla. Do této skupiny patří olejové laky, olejové emaily, fermežové barvy a fermeže. Olejové barvy mají dobrou odolnost povětrnostním vlivům, vyznačují se dlouhou životností. Jediná nevýhoda je delší doba zasychání.
Lihové NH
Lihové nátěrové hmoty - jsou roztoky přírodních nebo syntetických pryskyřic v alkoholu. Používají se nejvíce k nátěrům papíru a dřeva pro vnitřní použití.
Kyselinotvrdnoucí NH
Kyselinotvrdnoucí nátěrové hmoty – jsou na bázi syntetických pryskyřic, které přechází do pevného stavu přídavkem látky kyselé povahy. Jejích nevýhodou je, že mohou emitovat zdraví škodlivý formaldehyd.
Polyesterové NH
Polyesterové nátěrové hmoty - jsou vyráběny z nenasycených polyesterových pryskyřic. Vytvrzují se pomocí urychlovače, indikátoru nebo působením ultrafialového záření. Používají se především v nábytkářském průmyslu, ke zpracování na mechanizačních linkách.
Práškové NH
Práškové nátěrové hmoty - jsou směsí syntetických pryskyřic, plniv, pigmentů a neobsahují žádná rozpouštědla. Nanášejí se elektrostatickým stříkáním a vypalují se při teplotách 150 – 200°C. Vyrábějí se s lesklým, matným a strukturálním povrchem. Nanášejí se přímo na kovový podklad v jedné vrstvě a jejich použití je ekologicky šetrné.
Ředidla
Používají se k ředění barev a emailů na hustotu vhodnou k nanášení různými technikami (válečkování, natírání, stříkání). Pro různé typy stříkacích zařízení je doporučováno i určité rozmezí konzistence nátěrové hmoty, vyjadřované jako výtoková doba z pohárku podle ČSN 67 3013. Ředidla jsou hořlavé kapaliny různých tříd nebezpečnosti. Požární charakteristika musí být vždy uvedena na etiketě
Tužidla - katalyzátory
Jsou látky, potřebné k chemické reakci dvousložkových nátěrových hmot. U těchto druhů nátěrových hmot (epoxidové, polyuretanové, polyesterové) dojde k vytvrzení tmelu chemickou reakcí.
Tmely
prstovité hmoty různého složení (olejové, syntetické, disperzní) používáme je zejména pro vyrovnání ploch před nátěrem. Existují i tmely dvousložkové (polyesterové, epoxidové) používané především v autoopravárenství. Specifickým druhem jsou tmely těsnící, které svou elasticitou vyhovují používání ve stavebnictví (těsnění spár, utěsňování prostupů aj.).
Většina barev nese od výrobce obchodní kód, podle kterého poznáme, o jakou barvu jde. Písmeno znamená složení a první číslice v čtyřmístné řadě udává druh nátěrové hmoty. Za tímto kódem obvykle následuje slovní pojmenování.
A – asfaltové
B – polyesterové
C – nitrocelulózové
E – práškové
H – chlorkaučukové
K – silikonové
L – lihové
O – olejové
S – syntetické
U – polyuretanové
V – vodou ředitelné
1000 – fermeže, laky
2000 – emaily, barvy
3000 – tónovací pasty
4000 – nástřikové hmoty
5000 – tmely
6000 – ředidla
7000 – tužidla
8000 – pomocné přípravky
Nejpoužívanější ředidla
Recyklace materiálů na bázi plastů je možná po velmi důkladném roztřídění, neboť vlastnosti granulátu získaného z odpadového plastu se vždy liší od vlastností nové suroviny.
Počet recyklací i množství plastových obalů vhodných k recyklaci je proto omezen:
Dle základního rozdělení podle recyklace dělíme plasty na recyklovatelné a ostatní. Recyklovatelné plasty se zpracovávají podle potřeby konkrétního odběratele, jiné směsné plasty se drtí a materiálově zhodnocují ve stavebnictví. Recyklované plasty z hygienických důvodů již není možné používat na výrobky, které přicházejí přímo do styku s potravinami. Je možné zpracovávat i smíšené a znečištěné plastové obaly – nahrazují těžké topné oleje při výrobě cementu či železa, nebezpečné je však, že se při tom do ovzduší dostává hodně nečistot a jedovatých látek. Nebezpečí odpadu z plastů je pro životní prostředí dané úrovní nakládání s ním. Množství odpadu z plastů, které je třeba ekologicky zlikvidovat závisí vždy na tom, kolik odpadu se dále materiálově zhodnotí a kolik z celkového množství plastového odpadu představuje nevyužitelný odpad.