NIS
Nábytkářský informační systém

Logistika řešení a montáže


Tvorba nábytku pro veřejný interiér má naprosto odlišnou filosofii tvorby jako opakovaně vyráběný nábytek a bytový nábytek zhotovený na zakázku.

Zásadním hlediskem pro zajištění užitných vlastností je zvýšené namáhání předmětů se kterým je nakládáno odlišně jako s nábytkem v osobním vlastnictví. Kromě hrubšího zacházení ze stran uživatelů je důležité i hledisko úklidové služby, vybavené mechanizovanými prostředky, která je hmotně zainteresovaná na množství a rychlosti uklizených ploch. Tomu ovšem musí odpovídat použitý materiál, konstrukce a zejména odolnost ploch vystavených provozní i sanitární zátěži.
 

                                         Obr. 1: Nevhodné řešení -  dveře a sokl z hlediska provozu a údržby


                                                         Obr. 2: Nevhodné řešení  - provoz a hygiena


                                      Obr. 3: Nevhodné provozní řešení nábytku a dimenzování vodorovných ploch


                                Obr. 4: Nevhodná stabilita nábytku a dimenzování nábytku, který umožňuje usednutí


                                   Obr. 5:  Nevhodná volba pro restaurační provoz, rizika dveří nábytku a bodovek

Z ekonomického hlediska je u nábytku pro veřejný interiér rozhodující mzdový náklad, který mnohonásobně převyšuje materiálové náklady. Na výrobní realizaci a montážní instalaci se podílí nejkvalifikovanější pracovníci. Z tohoto důvodu je vhodné použít kvalitnější (dražší) materiály, které zajišťují nejen životnost nábytku, ale i jeho praktickou individuální zpracovatelnost, či montážní upravitelnost. Maximální podíl výroby je nutno přesunout do dílny a minimalizovat práce při vlastní montáži. Z tohoto pohledu jsou naprosto nevhodné demontážní systémy, které sice ušetří přepravní náklady, ale mzdové náklady montáže jsou nepoměrně vyšší. Nevhodné jsou i velké konstrukce, které komplikují montáž a jsou příčinou poškození nábytku při transportu vlivem rozměru či hmotnosti. Ideálním řešením jsou skladebné systémy skříněk a plošných dílců, které jsou na místě snadno sestavitelné.

U náročných interiérových konstrukcí (obslužné pulty) je optimální jejich dílenské sestavení, „dopasování“ a následné rozebrání s následnou expedicí a instalací v interiéru. V případě, že se jde o rozměrné konstrukce, je nutné ověřit průchodnost otvorových konstrukcí staveb, zalomení chodeb, schodišť a rozměrů výtahů. V krajním případě je možné použít demontážní systém, v případě husté zástavby a složitosti konstrukcí je nutné využít i jeřábové techniky před ukončením staveb (harmonogram prací). Dodání drobných dílců je provázeno rizikem jejich poškození, či ztráty nebo časově náročným hledáním na staveništi - viz dále. V případě podcenění uvedených skutečností se náklady na prostoje a manipulační časy vyšplhají do částek, s nimiž rozpočet nemůže ani s rezervou na vícepráce počítat.

Důležitá je logistika značení elementů, která je rozhodujícím faktorem při rozmisťování nábytkových součástí do jednotlivých místností stavby. Časy spojené s hledáním jednotlivých částí zařízení a časy nezbytné na znovu zhotovení ztracených částí mohou být pro dodavatele naprosto zničující, zejména v případech vzdálených montáží. Zcela nevhodné je dodávání drobných součástí a komponentů, kterým zpravidla hrozí nejen „zašantročení“, ale i riziko poškození z důvodu malé ohleduplnosti pracovníků ostatních řemesel, kteří jsou součástí každé realizace. Velmi důležitá je nadvýroba obkladových panelů, která eliminuje jednak problémy vyvolané improvizací (neustálé proměny požadavků investora a realizace stavby), ale i problémy zapříčiněné chybami montážníků při realizaci.

Rozhodujícím faktorem pro vlastní realizaci zařízení je stavební připravenost, tedy situace, kdy jsou veškeré hrubé práce dokončeny a nehrozí zásadní konflikty souběhu řemesel. U velkých staveb jsou využívány harmonogramy, ale ani ty nejsou bohužel zárukou, že po montáži nábytku neproběhnou další „vícepráce“, které zpravidla poškodí dodané zařízení. Velmi důležitá je technologie stavby, která nesmí zvyšovat vlhkost vnitřního prostředí v době realizace nábytku nad 70% relativní vlhkosti vzduchu. Nábytek je vždy koncipován na užívání v prostředí v rozmezí 30 - 65% relativní vlhkosti.  Zpravidla je ale dodavatel přinucen nábytek realizovat i v nevhodných podmínkách, to ale přináší vysoká rizika s ohledem na garanci kvality dodaného zařízení. Při vlhkosti vyšší, dochází k  vlhkostní dilataci materiálů na bázi dřeva a ke konstrukčním vadám nábytku. Obdobná situace může nastat i v případě kdy je relativní vlhkosti vzduchu pod 30% vlivem nefunkční nebo chybně dimenzované klimatizace (viz příklady vad příčinou vlhkosti). 

Nejčastějším rizikem je rozdílnost projektu interiéru a realizované stavby. Z tohoto důvodu je nezbytné hotovou stavbu zaměřit a upravit nábytek podle zjištěných skutečností. Běžnou praxí jsou neustálé úpravy stavby vlivem různých dodatků a požadavků technologie či investora a náklady na úpravy nábytku (zejména u vestavěného zařízení) jsou velmi vysoké. V případě tísně (stavební prodleva) je často nábytek „předvyráběn“, ale to je provázeno vysokými riziky skladování v provizorních skladech (vlhkost) či riziky nesouladu projektu a realizované stavby. V daném případě je nezbytná výroba některých součástí vestavěného nábytku „do zásoby“, neboť při dodatečné výrobě není po ruce stejný materiál.

Opakovanými vadami je podcenění provozních podmínek. Chybné je umístění nábytku na pevné průběžné sokly mezi boky. Takové sokly znemožňují sanitární údržbu, která je nezbytná po rozbití sklenic (zatečení limonády, kávy, kečupu aj.). V provozech s přípravou stravy pak jsou pevné sokly zcela nepřijatelná neboť prostor, který nelze vyčistit, může být zdrojem biologických rizik provozu interiéru (zejména hmyz). Optimální je nábytek na nožkách nebo kovovém podnoží.  Velmi podceňována je povrchová odolnost soklových prvků obkladů, obslužných pultů i mobiliáře, která se projeví až po opakované vlhké, či mechanické úklidové údržbě. Sokly musí být na dlažbě uloženy s distancí, která eliminuje vnikání vlhkosti do konstrukce během úklidu. Nevhodné jsou proto nechráněné sokly z dřevotřísky, jejíž bobtnání je ve styku s podlahou obvyklé. Podobná rizika provází nástavby laboratorních stolů aj. řešení, kde je předpokládán styk konstrukce s vodou. U nábytku pro kuchyňky je nevhodné spojení plátu stolu na silikonovou spáru, která není dlouhodobě odolná při zvýšeném namáhání tekutinami, u profesionálních kuchyní je nepřijatelná. U speciálního nábytku a nábytku pro laboratoře je nezbytné mírné převýšení hrany nad plátem pro zdržení tekutin (ČSN EN 13 150).

Častou chybou projektů je podcenění vlivu proměnných vlhkostních podmínek prostředí. Nejvíce závažné jsou lineární změny rozměrných konstrukcí z kompozitních materiálů dokončovaných izotropními materiály (vysokotlaký laminát, papírové tapety aj.). Problematická je i jednostranná aplikace skleněných desek na konstrukční desky ze dřeva. Rizikem je průhyb materiálu nebo praskání skla. Z tohoto důvodu se na nábytku musí používat jen  kalená nebo lepená skla. Nevhodné je lepení velkých ploch skel na dřevěné materiály a to z důvodu jiné tepelné či vlhkostní roztažnosti, která se projevuje průhybem ploch. Vlivem pnutí skla může při kombinaci slunečního svitu a vlhkostních změn podkladu dojít k prasknutí skla, které je velmi nebezpečné.  Pro materiály na bázi dřeva je nutné, s ohledem na jejich minimální modul pružnosti, vždy použít oboustranně shodnou krytinu. Toto platí zejména při aplikací laminátů či vysokotlakých laminátu (HPL). HPL je izotropní materiál a orientace materiálu „levé“ a „pravé“ strany musí být stejná, obdobně jako u dýh. Tento požadavek platí i pro použití různých typů nátěrových systémů. Bohužel ani papíry používané jako protitah nejsou zárukou úspěchu a jejich použití je vhodné jen pro dílce malých rozměrů. Materiálově nesymetrická nebo jednostranná aplikace povrchové krytiny u materiálů na bázi dřeva je zaručenou zárukou problémů. Při lepení skel do dřevěných vlysů je nutné použít stále pružný lepený spoj, jinak dochází vlivem rozdílných změn k praskání skel. Více prostředí interiéru.

U čalounických konstrukcí je nezbytné striktně dodržovat požadavky na sníženou špinivost, omyvatelnost či aplikaci speciálních apretur potahových látek a zejména sníženou hořlavost aplikovaných materiálů. Nezbytné je použití potahových materiálů s dostatečnou odolností proti oděru aj. vlastností v souladu s ČSN EN 14 465 a ČSN EN 15373. Čistitelnost je nezbytnou součástí řešení nábytku odbytových zařízení (viz požadavky na konstrukci a bezpečnost nábytku). Velmi důležitý je faktor sezónního využívání objektu s proměnnými vlhkostními poměry, které mohou vést ke kondenzaci par v čalounické konstrukci. Sendvičová řešení konstrukce pomocí skladeb pěn jsou z tohoto důvodu naprosto nevhodná (vznik plísní aj.). Vhodné jsou pro tento účel jen pružinové kostry. Při použití potahů z přírodní usně je nezbytné jiné konstrukční řešení konstrukce (základu) než při dokončení běžnými potahovými materiály. S ohledem na větší průtažnost kůže dochází po krátké době používání nábytku k vrásnění potahu výrobku, které je nepřijatelné. Ve veřejném interiéru je vhodné čalounické konstrukce zpevňovat vtahy, které omezují usmýknutí podkladových materiálů. Sedací nábytek pro nebytové použití musí splňovat požadavky účelu užití, což platí zejména pro aplikované potahové materiály. Současně musí být nábytek konstrukčně řešen tak, aby po delší době použití a po degradaci materiálu nebyly na sedací či opěradlové ploše citelné konstrukční prvky výrobku.info

 
Tab. 1: Požadavky na odolnost nebytového sedacího nábytku podle ČSN EN 15373

Stupeň

Typ zatížení

Použití

1

lehké

hotelové pokoje, kostely, knihovny

2

střední

veřejné prostory hotelů, kavárny, restaurace, veřejné haly, banky, bary, zasedací místnosti

3

těžké

noční kluby, policie, čekárny – dopravní terminály veřejné prostory nemocnic, kasina, domovy pro seniory, sportovní šatny, věznice, kasárny,



 




Doc. Ing. Dr. Petr Brunecký

Autorem textu je Doc. Ing. Dr. Petr Brunecký