NIS
Nábytkářský informační systém

Plasty


Základní charakteristika plastů a plastového nábytku
Výroba nábytku byla historicky spjata se zpracováním dřeva, eventuelně materiálů vyrobených na bázi dřeva, protože tento materiál byl hlavním a téměř jediným, který se zpracovával. Další materiály jako – lepidla, nátěrové hmoty, kování tvořily menší zastoupení. Podíl chemizace ve formě plastů a jejich uplatnění v různých výrobcích se uplatnil i ve výrobě nábytku. Vývoj ukázal, že plasty se stávají druhým významově nejdůležitějším materiálem ve výrobě nábytku.

Ukázky plastového nábytku


Plasty v nábytkářské výrobě se uplatňují v různých formách, a to jako nátěrové hmoty, lepidla, dekorační, čalounické a konstrukční materiály. Plasty ve formě lepidel a nátěrových hmot, které plní důležitou funkci ve výrobě nábytku, jsou v ní natolik zastoupeny, že úplně vytlačily původní druhy lepidel a nátěrových hmot. Plasty ve formě dekoračních materiálů se uplatňují buď samo-statně, nebo v kombinaci s jiným materiálem, například papírem. Významné je i jejich uplatnění ve výrobě čalouněného nábytku, kde mají zastoupení ve všech kategoriích s čalouněným materiálem.

 


Plasty se uplatňují ve výrobě nábytku ve dvou základních oblastech:

  1. jako základní konstrukční materiál – v daném případě plasty tvoří některé konstrukční prvky, dílce, nebo celý výrobek. Jejich uplatnění vede zpravidla k nové tvarové kompozici.
  2. jako pomocný konstrukční materiál – do této skupiny patří různé druhy funkčního a ozdobného kování, vodící a krajové lišty, zásuvky apod. V této oblasti výrazně neovlivňuje klasickou koncepci nábytku z materiálů na bázi dřeva.


Použití plastů jako konstrukčních materiálů v průmyslové výrobě je všeobecně podmíněno jejich aplikačními vlastnostmi, které se projevují při jejich zpracování a používání hotových výrobků. Jsou podmíněny chemickým složením a fyzikálními vlastnostmi těchto látek, které tvoří podstatu jejich pojiva.



Mezi aplikační vlastnosti plastů zařazujeme především tyto vlastnosti:

  1. mechanické vlastnosti – projevují se při jejich mechanickém namáhání a jsou charakterizovány vlastnostmi: modul pružnosti v tahu a tlaku, modul pružnosti ve smyku, hranice pevnosti v tlaku, tahu, smyku a ohybu, tvrdost
  2. termické vlastnosti – charakterizují chování plastů a jsou charakterizovány uvedenými vlastnostmi – tepelná vodivost, roztažnost a tepelná odolnost.
  3. elektrické vlastnosti – plasty svojí vnitřní strukturou patří mezi izolanty tzn. Že to jsou materiály s nízkou vodivostí.
  4. optické vlastnosti plastů – jsou dány propustností světla, spektrem zabarvením a indexem lomu.
  5. chemické vlastnosti plastů – jsou to především vlastnosti týkající se chemické odolnosti a odolnosti proti stárnutí



Charakteristika plastového nábytku
Plasty jako neobyčejně významné materiály hrají i významnou roli při jejich aplikaci  v nábytkářském průmyslu. Z celkové spotřeby plastů se v nábytkářství spotřebuje 2-7% plastů.

 

S plastovým nábytkem se setkáváme ve třech základních prostředích:

  • nábytek určený pro použití v exteriéru - zahradní nábytek, nábytek pro balkony, terasy atd.
  • nábytek pro veřejná zařízení – zejména v rychloobslužných restauračních zařízeních, sportovních a školních zařízení. A to jak ve funkcích sedacího nábytku, stolů, úložných kontejnerů, věšáků a dalších odkladných zařízení, včetně skříňového nábytku.
  • nábytek určený do privátního interiéru – zde se s plastovým nábytkem můžeme setkat ve všech základních nábytkových kategoriích (nábytek sedací, stolový, úložný atd. včetně jednotlivých solitérních zařizovacích předmětů.

 


Výhody plastového nábytku ve srovnání s klasickým dřevěným nábytkem:

  • lehce omyvatelný
  • rychle vyrobitelný
  • vyznačuje se malou hmotností
  • výborná houževnatost
  • malá finanční náročnost
  • výborná odolnost vůči vodní páře


Nevýhody plastů:

  • použitelnost je omezena teplotou a tvarovou neformovatelností
  • vznikají potíže s regenerací odpadu
  • Polymery mají sklon k elektrostatickému nabíjení
  • Eventuální oprava výrobků je velmi obtížná
  • Některé plasty podléhají rychleji degradaci a destrukci
  • Poměrně krátká životnost některých plastových výrobků

 
Při výrobě plastového nábytku se zpracovávají různé druhy plastů (různé druhy polymerů kopolymerů, směsi polymerů), které jsou připraveny na míru dle požadavků zpracovatele plastu a použité technologie.

 


Technologie výroby plastového nábytku:

  • vstřikovaný – celé výrobky, nebo velké součástí výrobků doplněných kovy nebo materiály na bázi dřeva. Významní představitelé těchto výrobků jsou stoly, židle, malé úložné prostory.
  • výtlačně lisovaný – pláty a hrany
  • odstředivé lití – celé větší výrobky
  • válcováním – desky a tvrdé fólie následně upravené tvarováním
  • válcováním – materiály složené z více komponentů např. kuchyňské pláty a desky
  • tvarováním – trojrozměrné výrobky složitějších tvarů

 


Základní materiály používané pro výrobu komponentů a nábytku z plastů
Nejvíce se při výrobě plastového nábytku zpracovávají termoplasty, následovány termosety a eleastomery.


Základní rozdělení plastů:

 

  • Termoplasty – polyuretany, polycarbonáty, polyamidy
  • Polyolefiny – polyethylen, polypropylen
  • Polyvinilové plasty – polyvinylchlorid, polystyrén, polyestery

 

Termoplasty
Nejvíce zpracovávané termoplasty při výrobě nábytku patří mezi polyolefiny, polyudukty, polyvinylové plasty, polyakryláty a polyacetáty. Stručná charakteristika materiálů je uvedena níže.

Polyuretany - PUR
Polyuretany řadíme mezi termoplasty objevené v roce 1937. Vyrábí se polyadiční re¬akcí. V nábytkářském průmyslu se uplatňuje zejména v lehčené formě, a to ve formě měkkých nebo tvrdých pěn. Dobře izolují teplo a jsou rozšířené zejména při jeho využití jako izolační materiál. Plasty se vyznačují vynikající rázovou i vrubovou houževnatostí.
Výhodou PUR je možnost požitím různých sloučenin, které se zúčastňují póly adice   při¬pravit plast podle požadavků dalšího zpracovatele a následně zákazníka. Další uplatnění nacházejí jejich elastomery při výrobě součástí sldíňového nábytku.

Polycarbonáty - PC
Polycarbonáty, jsou polyestery kyseliny uhličité na bázi 2,2-bis (4-hydroxifenyl -propanu, patří mezi snadno dostupné materiály Jsou to čiré amorfní plasty, které se vyzna¬čují velkou vrubovou i rázovou odolností i za nízkých teplot, tepelnou stabilitou do 140"C Zpracovávají se vstřikováním a vytlačováním. Dají se dobře třískově obrábět, svařoval horkým vzduchem a lepit roztokem PC. Použití např. ukládací kontejnery, sedací nábytek a transparentní kryty, také místo skla.

Polyamidy - PA
Polyamidy vznikají dvěma procesy polykondenzací nebo polymerací. Obsah v uhlovodíkových řetězcích amidové skupiny -CO-NH-. Vyznačují se snadnou zpracovatelností, vysokou houževnatostí, ale nízkou odolností k povětrnostnímu stárnutí. Zpracová¬vají se vytlačováním, vstřikováním, rotačním tvářením a tvářením přímo z taveniny Používají se pro výrobu vláken a plastů.

 
Polyolefíny
Polyethylen - PE
PE je jeden z nejjednodušších plastů, který byl poprvé vyroben v r. 1984. Rozeznáváme nízko hustotní PE vyrobený vysokotlakým způsobem a vysoko hustotní PE vyrobený nízkotla¬kým způsobem. Z fyziologického hlediska je PE zdravotně nezávadný plast, bez chuti a zápachu. Zpracovává se vstřikováním, vytlačováním a rotačním tvářením, také ho lze na¬nášet ve fluidním loži. Při výrobě nábytku se z tohoto materiálu vyrábí vodící lišty (nízký součinitel smykového tření), hrany, nábytek pro děti, zejména různé ukládací kontejnery a také se s ním můžeme setkat jako obalovým materiálem.



Polypropylén - PP
Polypropylen je plast, objevený až v roce 1954, u něhož došlo ke konci minulého sto¬letí k velkému rozšíření jeho zpracovávání a použití. V současné době je PP nejvíce zpra¬covávaný plast na světě. Vyznačuje se dobrou tepelnou stabilitou, výrobky z PP mohou být vystaveny teplotě 140°C. Je zdravotně nezávadný bez chuti a zápachu. Svými me¬chanickými vlastnostmi předčí PE, je nerozpustný v organických rozpouštědlech. Používá se pro výrobu zahradního nábytku, i když je méně odolný vůči povětrnostním vlivům, zejména slunečnímu záření. Při této aplikaci musí být stabilizován.
Snadno se zpracovává vstřikováním vytlačováním, lisováním. Vzniklé výrobky lze snadno potiskovat, pokovovat, spojo¬vat svařováním, lepit jen s obtížemi jako FE. Mimo zahradního nábytku, ukládacích kontejnerů, zařízení pro rychleobslužné restaurace se zpracovává v nábytkářském průmyslu na kování, hrany, profily a dále na vlákna pro potahové tkaniny.


Polyvinylové plasty
Polyvinylové plasty představují skupinu plastů s velkým uplatněním v nábytkářském průmyslu. Do této skupin plastů se řadí PVC, PS, PVAC, PVA

Polyvinylchlorid - PVC
PVC je jeden ze světově nejvíce používaných polymerů. Podle celosvětových přehledů představují výrobky z PVC 20% všech výrobků z plastů respk. přes 26 tun všech plastových výrobků, přičemž PVC překonává z polymerů pouze po¬lypropylén s jeha 22Yo
Dvě třetiny prodávaného množství představují tvrdé PVC s aplikacemi v nábytkářském průmyslu na obložení stěn, desky, zásuvkové profily, kování, okenní rámy v dřevařském průmyslu. Měkčený polymer se zase využívá pro aplikace v nábytkářském průmyslu při výrobě folii, výpletů sedacího nábytku, koženek a obalech, měkčených folií pro povrclrovou úpravu sttchou MDF s profily

Polystyrén - PS
Polystyrénové plasty patří mezi nejpoužívanější plasty. Jsou známé ve formě tvrdých i lehčených plastů, a to ve formě tvrdých a měkkých strukturální pěn, s kompaktním povrchem a měkkým jádrem. Vstřikování je nejvíce použí¬vaná technologie zpracování PS plastů, dále se používá vytlačování pro výrobu desek i folií, které se mohou následně vakuově nebo tepelně tvarovat. PS se používá při výrob nábytků z plastů na kostry pro čalouněný i skříňový nábytek (tvrdé strukturální pěny).


Polyestery UP - polyesterový polymer se vyskytuje ve dvou formách jako termoplast a termoset. Využití polyesteru v termoplastické formě představují vzhledem k jeho zdravotní nezávadnosti. Polyestery se vyznačující esterovou vazbou v hlavním řetězci. Použití v nábytkářské výrobě: skříňky, kontejnery na jídlo, poličky, střiže do čalou­něného nábytku, tkaniny pro čalounění. Do skupiny polyesterů patří i Polyethylentereftalát PETP, který se používá hlavně pro výrubu vláken (čalounické materiály), folií používaných jako separační folie v nábytkářském průmyslu v lisech. Při použití PETP folii se využívá jejich velká tepelná stálost a odolnost, vynikající mechanická pevnost a rozměrová stálost.

 

Polyoximethylen POM - nebo také polyformaldehyd je termoplast, který se vyznačuje dobrou pevností a houževnatostí, malou sorpcí vody a vynikající odolností vůči působení chemi­kálií. Zdravotně je zcela nezávadný s velmi dobrou odolností proti plísním a hmyzu, z těchto důvodů slouží k výrobě nábytkových dílců a obalových materiálů. Zpracovává se vstřikováním, vytlačováním nebo vyfukováním. Mezi operacemi se nemusí sušit jako např. PA a PC. Výrobky z POM lze velmi dobře obrábět a spojovat šroubováním, nýtováním, svařovat horkým plynem až při teplotě 330°C.

 



Akrylátové sklo

Plexisklo, neboli akrylátové sklo (plymethyl-metakrylát) se používá v nábytkářské výrobě především v oblasti výroby zakázkových interiérů hotelů, restaurací, kancelář. apod.

 

Z hlediska technologie výroba lze tento materiál rozdělit na dva základní druhy:

  • lité akrylátové sklo
  • extrudované akrylátové sklo


Lité plexisklo se vyrábí odléváním do uzavřeného prostoru mezi dvěma skly, kde dochází k jeho polymeraci. Vyznačuje se vyšší houževnatostí, snadnějším opracováním, při řezání nedochází k pálení, má menší vnitřní pnutí, vyšší teplotní stabilitu (vyšší bod měk­nutí), vyšší kvalitu povrchu a vyrábí se ve větším barevném spektru. Je vhodné zejména pro použití v exteriéru.

 

Extrudované plexisklo se vyrábí vytlačováním (válcováním). Na rozdíl od litého ple­xiskla se hůře opracovává, při řezání se více štípe a pálí, má nižší teplotní stabilitu a není tedy vhodné do exponovaných míst s vyšší teplotou. Při opracování je náchylnější na vznik nežádoucího vnitřního napětí, které však lze odstranit žíháním.

 

Opracování akrylátového skla

Při strojním obrábění používáme buď speciální nástroje pro opracování plexiskla nebo SK nástroje pro aglomerované materiály (laminované DTD aj.). Při řezání nebo frézování by měl být materiál chlazen vodou nebo stlačeným vzdu­chem pro zajištění kvalitnějšího řezu. Během zpracování plexiskla je velice vhodné ponechat na plexisklu ochranou fólii, a to z důvodu ochrany proti mechanickému poškození (poškrábání) tou jsou opatřeny obě plochy desky plexiskla.

 

Spojování akrylátového skla

Nejběžnějším způsobem spojování plexiskla je lepení, k čemuž se používají speciální jednosložková nebo dvousložková lepidla. Jednosložková lepidla jsou vhodná pro rychlé lepení zejména drobnějších dílů, neboť již po 1-2 hodinách je možné se slepenými díly manipulovat. Naopak pro větší díly a pro docílení kvalitnějšího spoje se používají akrylová dvousložková lepidla s katalyzátorem. Spoje, slepené tímto lepidlem, definitivně vytvrzují až po několika dnech a vykazují vyšší pevnost.

 

Použití akrylátového skla

Dobrá estetika plexiskla v praxi často svádí k tomu, že některé jednoduší tvary a ohyby (např. výplně prohnutých dvířek rohových skříněk apod.) se řeší jednoduše pomocí plexi­skla ohybem za studena, aniž bychom dodatečným tepelným vyžíháním odstranili z materiálu pnutí. Jestli že se pak takovéto plexisklo dostane do styku s jakýmkoliv liho­vým prostředkem (např. s Okenou apod.), dojde k povrchové destrukci materiálu, která se projeví vznikem množství drobných trhlinek, jejichž velikost a viditelnost bude závislá na velikosti pnutí.

 

Plexisklo má také velice dobrou tvarovou paměť, tzn. že při opětovném zahřátí vytva­rovaného plexiskla nad teplotu 80 - 100 °C se nám vrátí zpět do původního tvaru, Nemělo by být tedy vystaveno zdrojům sálavého tepla. Dále je třeba upozornit na rozměrové změny, které vznikají vlivem působením vlhkostních a teplotních změn, které můžou být okolo 3-5 mm na každý délkový metr. Proto je nutné např. při usazování plexiskla do rámů s těmito rozměrovými změnami počítat.

 

 

Technický (umělý) kámen

Základní charakteristika technického kamene

Umělý kámen nabízí při výrobě nábytku a realizaci interiéru zcela nové a nečekané možnosti. Tyto materiály lze výborně opracovávat, lepit, leštit a různě tvarovat. Pracovní možnosti s tímto materiálem jsou takřka neomezené a vždy záleží na přání zákazníka, nebo požadavku designéra či architekta.

 

Využití technického kamene - materiály jsou dodávané pod obchodním označením KERROCU, CORIAN, VARICOR, CORRALIT ART, HI-MACS apod., známé především jako „umělý kámen". Jsou nejčastěji používané jako kuchyňské, pracovní a stolové des­ky, recepční a bankovní pulty, kavárenské a restaurační stolky, dřezy, umyvadla, drobné užitkové předměty, hotelové koupelny, hygienické buňky do letadel či luxusních vlako­vých soustav nebo do speciálních zdravotnických zařízení pro handicapo­vané, nebo různých bytových prvků, doplňků a solitérů. apod.

 

Vlastnosti technického kamene - jde o neporézní materiál s nepříliš vysokou tvrdostí, avšak částečně pružný a houžev­natý. Je tedy sice méně odolný proti poškrábání, avšak vysoce odolný vůči nárazu (deska o síle 6 mm vydrží pád koule o hmotnosti 250 g z výšky 900 mm). Tato odolnost se ještě zvyšuje jeho nalepením na podklad např. z DTD apod.

Díky tomu, že jde o homogenní materiál, který má v celém svém průřezu stejnou strukturu jako na povrchu (stejně jako např. masivní dřevo), nedochází u něj během použí­vání k odírání povrchu, naopak častým otíráním se povrch materiálu neustále leští.

Je nenasákavý a dostatečně odolný vůči všem kapalinám a chemikáliím, které jsou v domácnostech běžně používány. Tyto látky jako např. čaj, alkohol, káva, šťávy z ovoce a zeleniny, ocet a různé desinfekční prostředky apod. lze obvykle odstranit, aniž bychom při tom poškodili povrch materiálu, vodou a běžnými čistícími prostředky. Při příliš intenzivním nebo dlouhodobém působení některých koncentrovaných chemi­kálií popř. jiných látek (zejména v chemických, lékařských, zubních a fotografických laboratoří) však může dojít i k vážnějšímu poškození, zvláště k barevným změnám povr­chu. Je velmi dobře brousitelný a jeho hlavní výhoda tedy spočívá vtom, že i když dojde během používání k mírnému poškození povrchu mechanickým způsobem (např. poškrábá­ním apod.) nebo chemickou cestou (zbarvení nebo poškození např. koncentrovanými kyselinami popř. rozpouštědly, obsahující chlór a ketony), lze tyto závady bez problémů opravit přímo na místě brusným materiálem. Avšak i velmi silná poškození (např. proraže­ní, provrtání atd.) lze beze stopy opravit vyříznutím poškozeného místa a „vlepením nového segmentu" ze stejného materiálu.

 

Technický kámen – CORIAN

CORIAN - je originální povrchový materiál, jehož výhradním výrobcem je americká firma DuPont. Vyrábí se již od poloviny šedesátých let a tudíž je to již léty prověřený materiál, u kterého výrobce je schopen deklarovat jeho fyzikálně technické vlastnosti prověřené mnoha lety užívání jak v komerčních interiérech, zdravotnictví a v neposlední řadě v mnoha privátních interiérech po celém světě.

 

Suroviny používané při výrobě CORIANU

CORIAN - je vyroben z přírodních materiálů (cca 75% drceného bauxitu) a jako pojivo slouží látky na bázi metylmetakrylátů. Je to pevná, homogenní, masivní hmota s rovnoměrně rozloženou barvou a texturou v celém průřezu.

 

Opracování CORIANU

CORIAN - za studena můžeme řezat, frézovat, brousit nebo lepit podobně jako tvrdé dřevo. Při teplotách kolem 160°C se dá snadno ohýbat a tvarovat ve formách. Vyspělou technologií lepení a následným přebroušením se docílí bezesparého spoje a tak i sebevětší plochy či tělesa vypadají jakoby vyrobeny z jednoho kusu materiálu. Je prakticky 100% opravitelný.

 

Využití s dalšími materiály

CORIAN - je možné dále kombinovat s mnoha dalšími materiály (dřevo, sklo, plexisklo, kovy apod.) a tím docílit naprosto originálního designu ve všech oblastech našeho každodenního života. Vzhledem ke své jedinečné tvárnosti a snadné opracovatelnosti vyhoví požadavkům na ty nejnáročnější atypické tvary jak v oblasti komerčních projektů, tak i na speciální technické řešení staveb jak v interiéru, tak i v exteriéru. Architekti jej velmi rádi používají na designování interiérů nebo na specifické řešení kuchyní a koupelen.

 

Obecné vlastnosti CORIANU

Je to materiál s pevným, celistvým a neporézním povrchem, což znamená, že je nenasákavý a tudíž vykazuje značnou odolnost proti znečištění. Při jeho spojování nevznikají žádné spáry, vytváří dokonale hladkou plochu, špína a ani bakterie nepronikají do struktury Corianu a je tedy velmi hygienický. Dále dokonale spojuje praktické vlastnosti jako je trvanlivost a dlouhodobá všeobecná stálost, prokazuje velmi dobré mechanické vlastnosti jako je tvrdost, houževnatost, otěruvzdornost apod. Poškození povrchu poškrábáním je snadno odstranitelné prostým přebroušením, u hrubšího poškození vyspravením, přebroušením a přeleštěním do zcela perfektního stavu. V konečném důsledku, vzhledem ke své kvalitě, znamená i úsporu finančních prostředků.

 

Mechanické a fyzikální vlastnosti Corianu

Chemickou terminologií řečeno je Corian polymethylmetakrylát plněný nerostnými látkami. Díky tomu v sobě spojuje trvanlivost a robustnost kamene s možnostmi opracová­ní dřeva. Dvě třetiny hmotnosti Corianu představuje hydroxid hlinitý [A1(OH)3], což je přírodní minerál, jehož zásluhou je možno pracovat s Corianem jako se dřevem. Zbývající třetinu hmotnosti Corianu tvoří polymethylakrylát. S barvivy má Corian vlastnosti, jaké zatím nemohou nabídnout jiné materiály. Je zdravotně nezávadný, trvanlivý, tvrdý, otěru-vzdorný, houževnatý a nepoddajný, neporézní a nenasáklivý, značně odolný proti působení chemikálií, není tříštivý ani křehký a nelze jej štípat. Je odolný vůči nárazům, nečistotě, teplu, spáleninám od cigaret, bakteriím a plísním. Je stálobarevný, stabilní při UV záření, tepelně zpracovatelný, může být formován za tepla ( při 165 °C), nebo běžně soustružen, vyřezáván, intarziován a kombinován s jinými materiály. Umožňuje bezešvé spojování bez jakýchkoliv spár. Svými mechanickými, fyzikálními i chemickými vlastnostmi vyhovuje i nejpřísnějším hygienickým normám pro styk s potravinami. Hygienici navíc oceňují, že se na něm nedrží infekce a použité desinfekční roztoky nezanechávají žádné stopy.

 

Corralit ART

Corralit ART – je materiál, který vznikl jako vyústěním snah o vytvoření nového materiálu, který by kombinací světla, tvarů a barev ve spojení s pevností, lehkostí a transparentností nás přivádí k vnímání corralitové desky jako trojrozměrného artefaktu, jehož možnosti využití jsou v mnoha oborech nepřeberné.

 

Využití technického kamene Corralit ART

Díky jeho vynikajícím vlastnostem, jej lze použít jak v interiéru tak i v exteriéru. Velmi efektně působí jako součást nábytku a je přímo předurčen k vytváření světelných těles a solitérních objektů.

 

 

Technický kámen LG HI-MACS

Umělý kámen LG HI-MACS je přírodní akrylový kámen, vyráběný společností LG. Tento umělý kámen je vysoce neporézní a víceúčelový materiál. Svým obsahem 70% bauxitu (prach z přírodního kamene), 25% akrylové pryskyřice a 2% přírodních barviv.
 

Oblast využití

V bytovém interiéru se s tímto materiálem můžeme setkat např. u různých nábytkových skupin jako židle, stoly, déle koupelnový systém umyvadla, vany, obklady stěn, pracovní kuchyňské desky, barové pulty, laboratorní desky, svítidla a ostatní solitérní prvky.

Víceúčelovost využití tohoto materiálu je spatřována k nejrůznějším účelům jako např. v oblasti bydlení, komerční projekty nebo dekorační objekty, kdy tento umělý kámen uvolňuje fantazii a dovoluje designérům zhmotnit dosud nedosažitelné sny a návrhy. Další výhodou tohoto materiálu, je že se velice dobře snáší s ostatními materiály.

 

Opracování materiálu LG HI-MACS

Tento materiál je neporézní, odolný proti obrusu, běžné teplotě, může být řezán, vrtán a tvarován stejně snadno jako dřevo za pomocí stejných nástrojů. Navíc jej lze spojovat beze spár a neviditelně opravovat. Pomocí tepelného tvarování jej můžeme tvarovat do nejrůznějších podob.

 

Obrábění technického kamene

Pro opracování je vhodné používat SK nástroje, určené pro obrábění lehkých kovů. Ve srovnání s nástroji, jimiž opracováváme dřevo, musí být tyto masivnější, tužší a odolnější vůči vibracím.

 

Řezání - dělení materiálu řezáním můžeme provádět na běžné kotoučové pile, přičemž nejoptimálnějším nástrojem je SK pilový kotouč pro řezání AI profilů, tedy se střídavě rovnými a trapézovými zuby s negativním úhlem čela a s řeznou šířkou alespoň 3,8 mm.

 

Frézování - při frézování stopkovými nástroji za použití horní ruční frézky se z důvodu maximální tuhosti doporučuje používat nástroje s průměrem stopky alespoň 12,7 mm.

 

Vrtání - pro vrtání je možno použít běžné vrtáky na kov, popř. speciální vrtáky s SK plátky.

 

Broušení - materiál je dobře brousitelný a je možno ho brousit, tak i pomocí ručních vibračních či rotačně-vibračních brusek. Pro první, hrubé, broušení (za účelem srovnáni řezné plochy, lepeného spoje apod.) se používá brusný papír se zrnitostí 80-100, pro druhé broušení se doporučuje zrnitost brusného papíru 150-180 a pro třetí, konečné broušení, zrnitost 220-250.

 

Leštění – po konečném opracování se plocha vyleští pomocí brusné houně (Scotch Brite) nebo brusné pasty.

 


Plasty aplikované ve formě nátěrových hmot a lepidel

Velmi významné zastoupení mají plasty především ve formě různých nátěrových hmot a lepidel. Tyto nátěrové hmoty různého složení, mají velice podstatný vliv jak na zvýraznění textury nábytkových dílců a barevné estetické provedení, tak i na zvýšení fyzikálních a mechanických vlastností upravených dílců.

 

Základní druhy nátěrových hmot (NH):

  • Vodouředitelné NH
  • Nitrocelulosové NH
  • polyuretanové NH
  • Olejové NH
  • Kyselinotvrdnoucí NH
  • Polyesterové NH

 

Vodouředitelné NH

Vodou ředitelné NH jsou takové NH, které jsou rozpustné ve vodě a dělí se na:

  • disperzní – nátěrové hmoty se používají k úpravě stavebních hmot a dřeva. Výraz disperze se užívá jako synonymum slova rozptyl a u nátěrových hmot si tento pojem můžeme zjednodušeně vysvětlit jako rozptyl nejméně dvou látek, z nichž jedna je rozptýlená v druhé – konkrétně jde o polymer, který je rozptýlený ve vodě, a to za účasti dalších látek. Princip vytvoření krycího filmu je založen na odpařování vody, proto se výrazem disperzní obvykle obecně označují všechny barvy, které jsou ředitelné vodou.
  • emulzní – tyto nátěrové hmoty jsou vhodné k nátěrům kovů i dřeva, jsou odolné povětrnostním vlivům

 

Nitrocelulosové NH

Nitrocelulosové nátěrové hmoty - při jejich výrobě se používají nitrocelulózové pryskyřice, jejichž základem je takzvaná průmyslová nitrocelulóza (sloučenina, která působením kyseliny dusičné a dalších látek vznikne z buničiny). Různé typy nitrocelulózy umožňují vyrábět celou škálu barev od tvrdých laků až po elastické nátěry. Tyto barvy rychle schnou, ale obsahují současně i velké množství těkavých hořlavých látek.

 

Polyuretanové NH

Polyuretanové nátěrové hmoty – jsou velmi odolné dvousložkové laky, emaily používané k venkovním i vnitřním nátěrům v průmyslu a autoopravárenství.

 

Olejové NH

Olejové nátěrové hmoty - jsou vyráběny na bázi přírodních olejů, kombinovaných s různými druhy pryskyřic. Barvy obsahují pigmenty a plnidla. Do této skupiny patří olejové laky, olejové emaily, fermežové barvy a fermeže. Olejové barvy mají dobrou odolnost povětrnostním vlivům, vyznačují se dlouhou životností. Jediná nevýhoda je delší doba zasychání.

 

Lihové NH

Lihové nátěrové hmoty - jsou roztoky přírodních nebo syntetických pryskyřic v alkoholu. Používají se nejvíce k nátěrům papíru a dřeva pro vnitřní použití.

 

Kyselinotvrdnoucí NH

Kyselinotvrdnoucí nátěrové hmoty – jsou na bázi syntetických pryskyřic, které přechází do pevného stavu přídavkem látky kyselé povahy. Jejích nevýhodou je, že mohou emitovat zdraví škodlivý formaldehyd.

 

Polyesterové NH

Polyesterové nátěrové hmoty - jsou vyráběny z nenasycených polyesterových pryskyřic. Vytvrzují se pomocí urychlovače, indikátoru nebo působením ultrafialového záření. Používají se především v nábytkářském průmyslu, ke zpracování na mechanizačních linkách.

 

Práškové NH

Práškové nátěrové hmoty - jsou směsí syntetických pryskyřic, plniv, pigmentů a neobsahují žádná rozpouštědla. Nanášejí se elektrostatickým stříkáním a vypalují se při teplotách 150 – 200°C. Vyrábějí se s lesklým, matným a strukturálním povrchem. Nanášejí se přímo na kovový podklad v jedné vrstvě a jejich použití je ekologicky šetrné.

 

Ředidla

Používají se k ředění barev a emailů na hustotu vhodnou k nanášení různými technikami (válečkování, natírání, stříkání). Pro různé typy stříkacích zařízení je doporučováno i určité rozmezí konzistence nátěrové hmoty, vyjadřované jako výtoková doba z pohárku podle ČSN 67 3013. Ředidla jsou hořlavé kapaliny různých tříd nebezpečnosti. Požární charakteristika musí být vždy uvedena na etiketě.

 

Tužidla - katalyzátory

Jsou látky, potřebné k chemické reakci dvousložkových nátěrových hmot. U těchto druhů nátěrových hmot (epoxidové, polyuretanové, polyesterové) dojde k vytvrzení tmelu chemickou reakcí.

 

Tmely

prstovité hmoty různého složení (olejové, syntetické, disperzní) používáme je zejména pro vyrovnání ploch před nátěrem. Existují i tmely dvousložkové (polyesterové, epoxidové) používané především v autoopravárenství. Specifickým druhem jsou tmely těsnící, které svou elasticitou vyhovují používání ve stavebnictví (těsnění spár, utěsňování prostupů aj.).

 

Technické značení NH

Většina barev nese od výrobce obchodní kód, podle kterého poznáme, o jakou barvu jde. Písmeno znamená složení a první číslice v čtyřmístné řadě udává druh nátěrové hmoty. Za tímto kódem obvykle následuje slovní pojmenování.

 

A – asfaltové
B – polyesterové
C – nitrocelulózové
E – práškové
H – chlorkaučukové
K – silikonové
L – lihové
O – olejové
S – syntetické
U – polyuretanové
V – vodou ředitelné

1000 – fermeže, laky
2000 – emaily, barvy
3000 – tónovací pasty
4000 – nástřikové hmoty
5000 – tmely
6000 – ředidla
7000 – tužidla
8000 – pomocné přípravky

 

Nejpoužívanější ředidla

  • C 6000 – ředí nitrocelulosové barvy
  • H 6000 – ředí chlorkaučukové barvy
  • L 6000 – ředí lihové barvy, čistí a odmašťuje
  • S 6001 – ředí rychleschnoucí syntetické barvy; ředěné barvy jsou vhodné pro nanášení stříkací pistolí
  • S 6002 – ředí syntetické barvy; ředěné barvy jsou vhodné pro nanášení štětcem a máčení předmětů
  • S 6003 – ředí syntetické vypalovací barvy
  • S 6005 – ředí syntetické barvy nanášené jakýmkoliv způsobem
  • S 6006 – ředí syntetické a olejové barvy zasychající při běžných teplotách; ředěné barvy jsou vhodné pro nanášení štětcem
  • S 6010 – ředí syntetické reaktivní dvousložkové barvy
  • S 6023 – ředí syntetické, vypalovací a tepané emaily
  • S 6300 – ředí epoxidové dvousložkové barvy
  • S 6900 – ředí syntetické laky
  • S 6904 – ředí impregnační laky
  • U 6000 – ředí polyuretanové barvy zasychající při běžných teplotách
  • U 6002 – ředí polyuretanové a akryluretanové barvy
  • U 6051 – ředí polyuretanové barvy (U 2061), laky (U 1051) a emaily (U 2081) zasychající při běžných teplotách
  • S 6900 – ředí syntetické laky
  • S 6904 – ředí impregnační laky
  • U 6000 – ředí polyuretanové barvy zasychající při běžných teplotách
  • U 6002 – ředí polyuretanové a akryluretanové barvy
  • U 6051 – ředí polyuretanové barvy (U 2061), laky (U 1051) a emaily (U 2081) zasychající při běžných teplotách

 

Ekologická likvidace plastů

Recyklace materiálů na bázi plastů je možná po velmi důkladném roztřídění, neboť vlastnosti granulátu získaného z odpadového plastu se vždy liší od vlastností nové suroviny.

 

Počet recyklací i množství plastových obalů vhodných k recyklaci je proto omezen:

  • Polyethylen (PE) – znovu se zpracovává na odpadkové sáčky a odpadní koše
  • Polyvinylchlorid (PVC) – využití na výrobu tyčí, trubek, plastový nábytek
  • PET láhve se mohou vyčistit, rozmělnit na malé kousky, roztavit a vyrobit vlákna na tkaniny a nábytek.

 

Dle základního rozdělení podle recyklace dělíme plasty na recyklovatelné a ostatní. Recyklovatelné plasty se zpracovávají podle potřeby konkrétního odběratele, jiné směsné plasty se drtí a materiálově zhodnocují ve stavebnictví. Recyklované plasty z hygienických důvodů již není možné používat na výrobky, které přicházejí přímo do styku s potravinami. Je možné zpracovávat i smíšené a znečištěné plastové obaly – nahrazují těžké topné oleje při výrobě cementu či železa, nebezpečné je však, že se při tom do ovzduší dostává hodně nečistot a jedovatých látek. Nebezpečí odpadu z plastů je pro životní prostředí dané úrovní nakládání s ním. Množství odpadu z plastů, které je třeba ekologicky zlikvidovat závisí vždy na tom, kolik odpadu se dále materiálově zhodnotí a kolik z celkového množství plastového odpadu představuje nevyužitelný odpad.