NIS
Nábytkářský informační systém

Průvodce

Přihlášení

Kontakt

STRUKTURA SYSTÉMU

Úvod >> Informace o nábytku >> Stylový nábytek >> Novověk >> ROMANTISMUS a VIKTORIÁNSKÝ STYL

ROMANTISMUS a VIKTORIÁNSKÝ STYL

Tématem byla průmyslová revoluce, povstání Komuny a růst moci Anglie a Pruska.

Významné události doby:

Doba průmyslové revoluce a upevnění britského impéria jako první velmoci světa. V Americe začala válka Jihu (Konfederace), proti Severu (Unie) 1861–1865. Průmyslový potenciál Severu a zrušení otroctví v roce 1863 přispělo k vítězství Unie. Ve střední Evropě přebralo vůdčí roli Prusko, které v bitvě u Hradce Králové v roce 1866 rozdrtilo rakouská vojska. Rakousko se vzdalo Itálie a Prusko zabralo území rakouských spojenců. Důsledkem války byl vznik Rakousko-Uherska. Po válce bylo Prusko mocným státem, jehož vliv chtěla omezit Francie (Napoleon III.). Tyto snahy vyústily ale v drtivou porážku Francie v bitvě u Sedanu v roce 1870 a k obnovení titulu německého císaře. Přímým důsledkem porážky bylo v roce 1871 povstání Pařížské komuny, které bylo utopeno v krvi teprve až s pruskou pomocí. Bismarck si uvědomil sílu Marxova učení a dospěl k názoru, že jediným způsobem pro uklidnění společnosti je zmírnění bídy dělníků. Vytvořil první systém sociální podpory nemocným nebo úrazem postiženým dělníkům a starobní pojištění (důchod). Vláda královny Viktorie probíhala bez politických otřesů a v roce 1867 bylo volební právo rozšířeno i na dělnictvo. Anglie na počest 100 let nezávislosti USA věnovala Američanům v roce 1886 sochu svobody. Ve Francii byla na počest Velké francouzské buržoazní revoluce postavena v roce 1889 Eiffelova věž.

Společnost a její styl:

Měšťanstvo se definitivně stalo vůdčí silou ve společnosti a snažilo se etablovat ve své nové společenské roli. Svoji úspěšnost deklaruje majetkem a přejímáním feudálního bontonu, kterým se snažilo zbavit frustrace druhořadosti. Měšťanstvo přejímalo módu titulů a vytvářelo nové hodnosti a tituly (dvorní, zemský, policejní, školní rada, tajemník, oficiál, hejtman, komisař, koncipista, volontér státních drah). Zůstaly ale i staré tituly jako zemský korouhevník, rytíř, hrabě aj. Dodnes je u nás patrná rakouskouherská tradice úcty před tituly, která je například v USA těžko pochopitelná neboť Amerika neprošla údobím feudalismu. Tituly Ing., Arch., MUDr., JUDr., Mgr., RSDr. PhDr., doc., prof. u nás ještě nedávno vzbuzovaly posvátnou úctu k takto titulovaným osobám.

Ve vědě nastala specializace a rychlý pokrok byl zejména ve fyzice a chemii. Mimořádná pozornost byla věnována studiu elektřiny a mechaniky. V roce 1866 spojil W. Thompson podmořským kabelem Ameriku a Evropu. T. A. Edison sestrojil první žárovku a F. Křižík zdokonalil obloukovou lampu. Roku 1866 vynalezl Švéd Alfréd Nobel dynamit (doly) a 1867 W. Siemens první elektrické dynamo. Roku 1897 použil Ital Marconi poprvé bezdrátovou telegrafii. Významnými osobnostmi byli Ch. Darwin (evoluční teorie), H. Helmholz (akustika), J. E. Purkyně a F. Nietzsche (filozofie), L. Pasteur, R. Koch (bakteriologie) a W. Röntgen (objev neviditelných paprsků). Vynález výbušného motoru vedl k rozvoji automobilismu a aviatiky bratři Wrightové nebo Bleriot. Bratři Lumierové vynalezli v roce 1895 kinematograf. Vzniká sociologie a psychologie (J. Herbart, G. Fechner, W. Wundt). Doba byla charakterizována vznikem prvních ekologických problémů způsobených provozem parních strojů a pokusy stabilizovat sociální napětí ve společnosti.

Zdobení a ornament romantismu:

Překotný rozvoj průmyslové výroby a rozvoj společnosti hledal nové formy vyjádření a bezradně vyústil do romantických návratů ke vzorům minulých dob. Návraty k umění středověku, baroka, rokoka a umění Orientu se zmnožily o inspirace renesancí, klasicismem a empírem. Vídeňští architekti zavedli dokonce módu stylového pluralismu předmětů v jedné místnosti. Touhu po uznání provázela prezentace úspěchu, která se opírala o luxus. Jediným čitelným slohotvorným znakem doby byla deklarace nabytého bohatství a nejednotnost zdobení a ornamentu. Znakem doby se tak stala výroba levného luxusu. Ztráta slohové jednoty byla podmíněna zejména ekonomickým „zlatokopectvím“ průmyslové výroby a hodnotovými prioritami tehdejší společnosti.

U sakrálních staveb se prosadila neogotika, u světských budov neorenesance. Inspirací buržoazie byla zejména renesance, která stála u zrodu měšťanského stavu. U skříňkového nábytku se prosazovalo pravoúhlé členění a renesanční zdobné prvky, často v kombinaci se stylizovanými přírodními motivy. V interiéru a u jeho doplňků naopak převládaly stylizované květinové motivy, které zpravidla nebyly v souladu s tvarem. Jejich hlavním smyslem byla pompéznost, která ovšem provází nově etablovanou elitu i dnes. U čalouněného nábytku byly velmi zřetelným znakem geometrické proševy ploch s hlubokými vtahy nebo květinové motivy potahu.

Proti zmatku zdobných prvků se zvedl odpor nejprve v Anglii - John Ruskin, William Morris - manufaktura krásy a řemeslné práce. Pro zkrášlení a stylovou čistotu pak vzniklo hnutí „Arts and Crafts“, též novoanglický styl, studiový styl, či podle časopisu The Studio. Na konci století se začal prosazovat moderní styl secese.

Motivy viktoriánského zdobení:

Obr. 1: http://www.pixmac.cz/pictures/viktori%C3%A1nsk%C3%A9#/page/1/obj/75

Bydlení romantismu:

Činžovní domy stavěné u nás do poloviny 80. let měly přístup z pavlače a průchozí místnosti bytů byly bez předsíně. Průčelí domů byla zpravidla neorenesanční, stejně jako většina staveb určených pro veřejnost. Významnou proměnu bydlení přinesla kanalizace měst. Záchody odděleny od bytu byly situovány poblíž schodiště, kde byla umístěna i vodovodní výlevka. Pro nové domy byla již charakteristická vnitřní předsíň bytu a samostatné příslušenství (záchod, spíž, komora a někdy i koupelna) soustředěné kolem světlíků. Nejnovější schodišťové domy měly i pětipokojové byty s předsíňkou oddělující záchod, koupelnu a pokoj služebné. Pokrok se projevil i u domů v dělnických koloniích, které byly již vícepatrové, vybaveny kuchyní, pokojem, později i předsíní, záchodem a na přelomu století koupelnou. Na konci století vznikl rodinný dům obklopen sadem - vila. Centrem bytu byl parádní pokoj se sedacím koutem, kde se svátečně scházela rodina a její přátelé.

Nábytek romantismu:

Významnou roli měla při rozvoji tohoto stylu větší obytná plocha nových bytů, podmíněná relativně velkou tepelnou účinností nových železných kamen. Účelem nábytku bylo navodit pocit úspěšnosti a deklarovat movitost bydlícího. K tomuto měl přispět nábytek napodobující život „lepší“ feudální společnosti a tím současně prozrazoval i „mindrák“info vládnoucí buržoazie. Karel Čapek nábytek této doby charakterizoval velmi výstižně takto: „Zmatení a bezmyšlenkovití řemeslníci si s tím nevěděli jiné rady, než do toho co nejvíce nalepit a nakupit. Továrny do toho vychrlily své tlačené řezby, své ohavné plyše, lambrekýny a vlněné závěsy, galanterní zboží z falešného stříbra, všechny nově vynalezené druhy padělků, barvotisků, náhražek, imitací a blbostí.“ info Produkce nábytku zabředala do napodobování historických vzorů, které lidový humor nazval štěnicovou renesancí. Nelze-li nábytek stylově jednoznačně definovat, jde zpravidla o romantismus. Mohutný rozvoj strojní výroby a ziskuchtivost podnikatelů ničily stará řemesla i klasické postupy.

Proměny nábytku:

Sedací nábytek tvořily měkké prošívané pohovky, křesla, taburety se spirálovými péry a přemírou čalounických dekorací, které tvořily třásně, střapce, prýmky aj. Rozpoznávacím znakem nastupujícího druhého rokoka od stylového rokoka byly proševy potahu sedacího nábytku s hlubokými vtahy a knoflíky. Čalounění bylo tvořeno kovovými stáčenými péry, která klasické rokoko ještě neznalo. U hladkých potahů dominovaly velké stylizované květinové vzory a tmavé barvy podkladu. Čalouněný nábytek byl zpravidla přes den pokrýván ochrannými povlaky. Pohovky v tomto období doplňovaly ložnici a sloužily pro denní odpočinek info. Skříňový nábytek ztmavl a převzal hranolovitou stavbu empíru. Oblíbené bylo ebenové, ale většinou jen černě mořené dřevo nebo černé provedení povrchu v kombinaci se skleněnými dveřmi uchycenými v rámu dveří. Plocha byla doplňována řezbou s neorenesančními nebo stylizovanými floristickými motivy. Často používaným typem nábytku byla nízká skříňka – bufet stojící v prostorách jídelny, která sloužila pro jídelní servis, nápojové sklo a „lepší“ nádobí. Oblíbena byla prosklená vitrína pro vystavení reprezentačních doplňků.

Materiál a konstrukce:

Tmavé odstíny dřeva nahradily světlé materiály, nejčastěji pak mahagon a eben. Vynález loupacího a krájecího stroje pro výrobu dýhy umožnil průmyslovou výrobu překližovaných materiálů (Talin 1855) info. Po rozšíření kotoučové pily byla velkým přínosem pila pásovka (1852), která umožňovala vyrábět různě zakřivené tvary strojově. Ve strojní výrobě již byly běžné vrtací hřídele a rotační nástroje. Pohon strojů za pomoci parního stroje a transmise byl na konci století nahrazen elektromotory.

Pomosazený plech nahradil bronzové ozdoby, plastiky byly tvořeny z materiálů založených na papírmašé info s přídavkem žitné mouky, plavené křídy a klihu. Výchozí pro výrobu ozdob byl model, podle nějž se vyrobila forma ze dřeva, sádry nebo olova. Detailně vymodelované tvary byly cenově výhodnou náhradou za řezbářskou práci. Zásadní rozvoj zaznamenává výroba ohýbaného nábytku, která spočívala v napaření a následném ohnutí dílců ve formě, za pomoci pásnice.

Čalouněný nábytek, který byl dříve známkou přepychu, se stal dostupný i středním vrstvám společnosti. Vývoj čalounických technik se podřizoval ekonomickým požadavkům a technologické racionalizaci. Drahé materiály byly nahrazovány materiály levnějšími sestupně: peří a žíně > africká tráva > sisal > mořská tráva > lesní tráva > dřevitá vlna. Pracovní postupy byly zjednodušovány a ochuzovány o pracnější řemeslné postupy. Pro zdobení byly používány třásně, porty, lemovky apod. Použití vazeb pružin motouzy umožnilo tvorbu vyšších a pohodlných čalounických konstrukcí. Horní vrstvy čalounění byly v místě prošití látky zpevněny vtahy s knoflíky.

Typologie nábytku:

Typologická skladba nábytku se v tomto období neměnila a měšťanstvo zdokonalovalo ověřené typy minulosti. Charakteristickým znakem byly soupravy a komplety nábytku. Novým prvkem byly neorenesanční příborníky a prosklené vitríny. V prvním období převažovala křesla na nožkách inspirována neorokokem, v pozdějším období vznikaly těžké celočalouněné pohovky a křesla. Na přelomu století se opět navracel baldachýn a umístění lůžek v alkovnách. Postel byla již standardně doplňována nočními stolky. U jídelních stolů se objevily složité konstrukce pro příležitostné zvětšení jídelní plochy z důvodu přejímání bontonu stolování salónů, který nebyl v menších měšťanských bytech z prostorových důvodů možný. Poprvé se po anglickém barokním skládacím křesle objevily i sklápěcí postele. Jejich inspirací mohly být sklápěcí lodní palandy, které v lodní dopravě nahradily závěsná plátěná lůžka.