NIS
Nábytkářský informační systém

Desatero přikázání


 „Festina lente“  – spěchej pomalu

 

Pod pojmem renovací dřevěných výrobků chápeme obnovení, upravení, opravu výrobku nebo zlepšení jeho užitných parametrů. Odlišným úkolem je restaurování výrobků, kdy jsou za použití speciálních restaurátorských technik výrobky uváděny do původního stavu, původními postupy a materiály. Níže pak desatero přikázání domácích oprav.


1) jak na to

Cílem renovace je uvedení výrobku do kondice, tedy úkol stejný, jako když máme být po náročném dni opět fit. Obnovu své kondice začneme zpravidla vysprchováním. Před tím je jistě nutno odložit zpocený oděv, neboť představa sprchování v obleku je přinejmenším absurdní, nehledě k tomu, že nebude asi vůbec účinná. Takový je i postup při renovací nábytku. Prvním úkolem je zbavit výrobek „šatstva“ a dostat se až na holou podstatu věci, tedy na dřevo. V praxi to znamená nejprve odstranit všechny vrstvy povrchové úpravy, u čalouněného výrobku pak všechny potahové a tvarovací materiály, až po základní kostru s pružícími prvky.


2) bezpečně na to

Prvním kokem, který je nutno nejprve učinit, je nalézt prostor mimo obývák či kuchyni, ve kterém lze prášit, lepit, tlouci, vrtat a nechat věci rozdělané. Druhou nezbytností je chránit dílo před dětmi nebo před námi samými do doby, než se vytratí hněv na vlastní nešikovnost. Je to prostor, kde lze zlostí dupat a občas bolestně zaúpět po úderu kladívkem, což k renovaci neodmyslitelně patří, stejně jako lékárnička. Důležité je, aby byl někdo po ruce nejen pro podrž, podej, ale i pro to, že si lze přivodit při práci vážný úraz. Ostatně při práci se stroji je prvním pravidlem bezpečnosti práce přítomnost další osoby. Je-li k dispozici byť jen malá kotoučová pila či vrtačka, mohou být úrazy velmi nebezpečné. Pokud se práce nedaří, je nejlepší ji přerušit. Práce ve spěchu může nejen znehodnotit několikadenní práci, ale přivodit i naši pracovní neschopnost. 

 

3) chvála fotografie

Je-li po ruce potřebné náčiní, které je základním předpokladem úspěšné práce a rovněž i pracovní oděv, který snese další trhlinu - „sedmu“ či „grafit“, jde se na věc. Před startem však ještě malé doporučení. Předmět je nutno předem vyfotografovat, protože paměť je jen částečná a často je potíž vybavit si později „jak to vlastně bylo“. Po rozebrání výrobku funguje zákon schválnosti, který nutí opraváře poťouchle spojovat to, co nikdy spojeno nebylo. No a podruhé pak proto, aby bylo možné před ostatními „dmout prsa“ a vyslechnout slova o tom, že ten kdo to opravil je šikula a pracant. U čalouněného výrobku je fotografování snad nejdůležitější úkon. Fotografie se hodí i v případě, že se nedaří a je nutné požádat o pomoc řemeslníka. Ten ovšem to, jak výrobek vypadal původně, pozná jen z fotografie.


4) rozebrání výrobku

Aby bylo možné výrobek renovovat, je nezbytné jeho opatrné rozebrání na jednotlivé součásti tak, abych bylo možné dílce dobře opravit. Ještě před rozebráním výrobku je nutné jednotlivé součásti označit a nakreslit situační plánek tak, aby bylo možné výrobek bez potíží znovu sestavit. Prvním úkolem je rozrážení konstrukce, které se provádí pomocí gumové paličky. Údery je možné vést také kladívkem přes dřevěnou příložku, aby na ploše nezpůsobily škodu. Čepované spoje jsou někdy zajištěny hřebíčky, které je nutno před rozebíráním výrobku vytáhnout. Údery paličkou je nutno kombinovat s postupným vyvikláním součástí. Po rozebrání výrobku je nutno přepsat značky na místa konstrukčních spojů. U čalouněných výrobků je nezbytná, vzhledem k mnohaletému prachu usazenému v nábytku, práce s rouškou. Nejtěžší je vytažení kovových sponek, které je nezbytné pro připevnění nového čalounění.


5) opravy konstrukce

Po rozebrání výrobku je nutno nejprve vadné nebo poškozené konstrukční spoje nahradit novými. Zásadní podmínkou zdárného výsledku je použití stejného druhu materiálu (dřeva, dýhy atd.). Většinu oprav spojů dřevěných součástí lze provést za pomocí dřevěných kolíků. Aby vrtání otvorů pro kolíčky bylo přesně na správném místě, je nejjednodušší označit místa vrtání. Na jednom z dílců se špičkou vytlačí místa středů vrtání a do nich se zatlučou malé hřebíčky. Po ostřihnutí jejich hlaviček se přiloží dílec přesně k druhé součásti a úderem se provede jejich „orýsování“. Vpichy se zvětší špičkou, aby vrták nemohl sklouznout. Podmínkou úspěchu je pak kolmost vrtání, ostrý vrták na dřevo (lze použít i na železo) a zásada, že se při vrtání nespěchá a netlačí. V opačném případě může vrták ve dřevě uhnout.


6) odstranění starého povrchu

Dalším krokem je očištění dílců, pro něž lze použít postupy mechanické, chemické nebo kombinované. Nejprve je vhodné použít odstraňovač starých nátěrů, potom různé škrabky, cidlinu, brusný papír, aluminiové drátky (alorit) a kartáče. Při použití brusného papíru nelze volit hrubé zrno (ne vyšší č. 80), protože rýhy, které se na povrchu vytvoří, již nelze odstranit. Dýhované součást lze také probrousit až na konstrukční desku a výrobek nenávratně poškodit. Z tohoto pohledu je nejchoulostivější plocha u hran, a proto je nutné mít brusný papír podložený dřevěným paklíkem polepeným silnější plstí. Zásadně je nutné brousit ve směru vláken dřeva, aby na povrchu nevznikly příčné rýhy, u jehličnatých dřev pak mírně šikmo na vlákna, proti vybroušení měkkých částí dřeva. Po zvlhčení obroušeného výrobku vyniknou různé vady, kterými jsou například prohlubně způsobené úderem, uvolněná dýha od podkladu, odštípaná místa a známky toho kde hlodal „zub času“. Pak je nutná další oprava a broušení.


7) opravy vad povrchu

Než je přikročeno k odívání opraveného výrobku „do nových šatů“, je nezbytné vady povrchu odstranit. Na promáčklá místa lze vyzrát žehličkou a vlhkým hadrem, které se položí na místo vady a místo se opakovaně propaří. Dřevní vlákna se zpravidla nazvednou do původní polohy, přesto pak bude asi nutno někdy prohlubeň zakapat lakem. To lze provádět ale až po vyschnutí povrchu – nejdříve druhý den. U dýhovaných povrchů bude úspěšnost poněkud menší. Odtrženou dýhu (puchýře) lze odhalit kmitavým pohybem konečků prstů po povrchu, protože v místě uvolněné dýhy je slyšet šustivý zvuk. Místo je nutno proříznout, uvolněnou dýhu podlepit a následně stáhnout pomocí svorek přes dřevěné příložky. Proti jejich přilepení pomůže celofán. Drobné vady lze opravit přibarveným tmelem, ale na zřeteli je nutno mít, že barevnost povrchu se bude měnit a místo opravy může být patrné. Vsadky nebo špánky stejného materiálu jsou poněkud lepším řešením, ale i zde není zaručena jednota barevnosti. Po práci s lepidly je nutné plochy od zbytků lepidla očistit, jinak budou na povrchu skvrny. Opatrně je nutno postupovat i při tmelení vad. Barevný make-up „líčidel“ se sice nemění, ale vlivem slunce a oxidace mění svoji barevnost dřevo. Jestliže jsou použita některá „líčidla“ pro zamaskování vad povrchu, pak tyto úpravy dřevo při stárnutí pranýřuje.


8) úpravy povrchu

Po dokončení oprav je nutno výrobek znovu jemně přebrousit a před povrchovými úpravami řádně očistit od prachu. V případě, že bylo renovováno pórovité dřevo (dub, jasan), tak se zbytky starého laku obvykle nepodaří odstranit. Voda s přísadou klihu odhalí úspěšnost oprav a současně po vyschnutí ztuží vlákna broušeného povrchu, které lze odstranit přebroušením. Pokud nebyl všechen starý lak z pórů dýh odstraněn, je nutné přistoupit na barvení. V tomto případě lze použít rozpouštědlová mořidla, která lépe ulpí na zbytcích laku. U velkých ploch vzniká ale riziko nerovnoměrného nánosu a vzniku skvrn. V případě pigmentových úprav je práce jednodušší a místa vad lze jen přetmelit. I zde je však dobré kombinovat vsadky a tmelení, protože se tmely po vyschnutí smrští a propadnou. Tmelení vadného místa je nutné po zaschnutí několikrát opakovat. Pokud lak z některých míst stéká, je příčinou větší prosmol nebo olejové skvrny z krémů na ruce. Náprava vede jen přes žehličku, piják a odstraňování oleje agresivními rozpouštědly. U prosmolu borovice pomáhá potaš.

 
9) nanášení nátěrové hmoty

Při nanášení nátěrových hmot nebo při aplikaci ochranných prostředků je nutno respektovat pokyny, které jsou uvedeny na výrobku. Těkavé látky jsou toxické a mnohé i karcinogenní, současně hrozí nebezpečí výbuchu nebo požáru. Skladovaný lak nesmí zmrznout. Ob-zvláště opatrně je nutno pracovat s lněnou fermeží, která osahuje oxidy kovů. Ty vedle urychlení vysychání oleje mohou způsobit i samovznícení nanášecí polny nebo pomocných textilií. Materiál obsahující fermež nesmí být odhozen do koše! Bezpečnější je použití vodou ředitelné nátěrové hmoty, ačkoliv je s nimi práce poněkud zdlouhavější a náročnější. Před aplikací nátěrových hmot je nutné nejprve opatrně sejmout případný škraloup laku a pak řádně promíchat obsah nádoby, což je nezbytné zejména u matných laků (sedimentace matovacích přísad). Dobré cezení laku přes starou punčochu nebo jemné sítko eliminuje vady nátěru. Ředění se provádí až po vytemperování barvy na cca 20 C°, jinak bude lak řídký a stékat. Laky se nanášejí na plochy dílců, jejichž teplota nesmí být nižší než 15 C°, jinak je nátěr nekvalitní. Při práci se štětci je největší chybou koupit ty levné, protože pak vlas často ulpí v lakovaném po-vrchu. Stane-li se tak, je možné jej odstranit až po zaschnutí laku. Vadu eliminuje opakovaný nános laku. Kvalita povrchu je dosažena opakovanými nátěry s přebroušením a očistěním povrchu mezi nánosy laku.  


10) montáž výrobku

Po důkladném zaschnutí povrchu dílců (nikdy nespěchat) je nutné očistit všechny konstrukční spoje od přetoků laku. Při montáži je nezbytné nanést lepidlo až na očištěné součásti (teplota nad 15 C°). Lepidlo se nanáší jen na ty spoje, které budou bezprostředně sesazeny. Platí zásada, že čím větší tloušťka lepidla, tím menší pevnost. Po spojení je nutno spoj dostatečně sevřít pomocí truhlářských ztužidel. Ty se ovšem nenasazují na výrobek bez podložek. Dále je nutno kontrolovat to, zda je výrobek sestaven v pravém nebo požadovaném úhlu. Velmi důležitá je čistota pracoviště. Při montáži nelze opomenout ani malý hřebíček, který při montážní manipulaci může výsledek celé práce zhatit.

  

Když se ruka k ruce vine, nemusíme k lékaři.


                                                                                                                                                                  info 




 Doc. Dr. Ing. Petr Brunecký