NIS
Nábytkářský informační systém

Kvalita vnitřního prostředí


Proměny prostředí budov

Předměty veřejného interiéru skrývají řadu chemických rizik, která jsou všeobecně označována pojmem xenobiotika. Tyto cizorodé látky, kterých se dnes vyrábí více jak půl milionu druhů v podobě lepidel, plastů apretací textilií, čalounění či pěnových hmot, negativně ovlivňují prostředí interiéru. Těkavé organické látky VOC (volatile organic compounds) patří mezi jeden z největších zdrojů znečistění vnitřního i vnějšího životního prostředí. VVOC označuje velmi prchavé organické sloučeniny. Formaldehyd, jako představitel VVOC je brán v úvahu pro svůj zdravotní význam separátně. Pro hodnocení dnes slouží údaj TVOC (total volatile organic compounds), který udává celkové množství těkavých organických látek jako indikátor stavu vnitřního prostoru. Dále jsou uváděny SVOC (SVOC - Semivolatile oganic compounds) a POM (POM   - Organics compounds associated with particulate mater or particulate organics mater).

První změna - celosvětový vzrůst cen energie a hrozba vyčerpání zdrojů vedla k šetření energie pro vytápění objektů. Podřízení konstrukcí zábranám tepelných ztrát vedlo k omezení přirozeného větrání okny a ke zvýšenému používání klimatizace s kumulací škodlivin ve vnitřním ovzduší. Současně dochází ke zmenšování prostoru, ale počet věcí v prostoru roste.

Druhá změna -explozivní používání chemických látek v budovách, v nových materiálech, v nábytku a doplňcích interiéru, v přístrojové technice či v používání čistících, úklidových, desinsekčních a desinfekčních prostředků. Počet předmětů narůstá a současně klesá podíl přírodních materiálů, které jsou nahrazovány umělými hmotami a kompozitními materiály.


Zdravotní rizika

Lidé se navzájem liší nejen vzhledem, ale i vrozenou reaktivitou a odolností vůči škodlivinám vnějšího prostředí. Dlouhodobým vývojem utvářené genetické předpoklady skupiny lidí utvářené v konkrétním prostředí jim právě v tomto prostředí poskytovaly větší imunitu vůči chorobám, než v prostředí odlišném nebo proměnném. Tyto podmínky se však během XX. století razantně proměnily. Jakkoliv byl organismus člověka svým vývojem vybaven určitou schopností přizpůsobit se změněným podmínkám je zřejmé, že proměny obývaného prostředí předbíhají schopnost adaptability lidského organismu a to se projevuje nárůstem civilizačních onemocnění. Jednoznačně víme, že určitá zátěž může vyvolat i zděděnou chorobu, která by jinak zůstala skrytá. Lze říci, že schopnost přežití a reprodukce si dosud na planetě po dlouhé generace zachovávali lidé vybaveni jen jistou dispozicí organismu. Dnes stojí proti této přirozené selekci života vyspělost medicíny, a proto její náklady rostou a budou dále stoupat přímo úměrně se zhoršováním prostředí interiéru. Ke škodlivému prostředí interiérů přispívá omezování větrání a kumulace předmětů - respektive chemických látek v nich obsažených. Tyto látky ničí biogenní prvky prostoru, oslabují lidský organismus, způsobují alergie, iniciují somatické mutace a mají vliv i na genetickou informaci člověka. Na základě těchto skutečností vstoupila v platnost vyhláška MZČR č. 6/2003 dle Zákona č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví.  Níže je uveden přehled hlavních rizikových faktorů interiéru:
 

Dráždivé a chronické účinky (iritanty vnitřního prostředí budov)

-  Ionopenie - vliv na biochemické procesy (hormonální činnost)

Pokles vitality a výkonnosti (oslabení eliminací xenobiotik a ionopenií)

Nárůst alergií (abnormální imunologická reakce)

Iniciace latentních onemocnění (skryté nemoci)

Hromadění škodlivých látek v těle (nemoci z povolání)

Toxické účinky (napadání tkání)

Somatické mutace (rakovina)

Genetické mutace (vývoj plodu)
 

Ve společnosti jsou obecně známá rozměrová a ergonomická hlediska nábytku, ale závažnější jsou dnes jeho rizika hygienická. Nábytek vytváří nejen emotivní prostředí domova, ale i biogenní stav prostředí - kvalitu interiéru. Xenobiotika, například částice degradovaných pěn čalounění a těkavé látky (VOC), uvolňované z levného nábytku nebo bytových doplňků likvidují ve vnitřním prostředí volné ionty, oslabují vitalitu člověka, iniciují rozvoj latentních onemocnění, podporují vznik alergií a vytváří dokonce i onkologická rizika. Citlivost na VOC a xenobiotika je individuální, a proto se jejich vliv může projevovat odlišně. Změněné prostředí iniciuje kromě uvedených rizik i dědičná onemocnění, která se projevují již v ranném dětství, ale i onemocnění nová, jejichž příčina nebyla dosud jednoznačně stanovena. Současná medicína je sice vyspělá, ale nemůže běžnými prostředky eliminovat důsledky razantní proměny obývaného prostředí, a proto náklady ve zdravotnictví nadále porostou.