NIS
Nábytkářský informační systém

Jídelní


ČSN 91 0000: Nábytek určený ke stolování a společenským účelům, zpravidla stolový (catering furniture).

 

VŠEOBECNÉ POŽADAVKY NA PROVEDENÍ JÍDELNÍHO NÁBYTKU

 

Jídelní židle nemá mít hmotnost vyšší než 7 kg a lze ji dobře uchopit při odsunování od stolu. Tato židle nemá mít samozřejmě kolečka ani boční opěry, obojí je nebezpečné či omezující. Jídelní stůl musí být dostatečně tuhý, aby po nárazu do něj nedošlo k rozlití tekutin a k opaření dětí. Rozměr stolu musí být takový, aby mohl každý volně zasunout stehna pod desku stolu. Na jídelní ploše stolu má mít osoba prostor 60-65 cm. Deska nesmí mít žádný průhyb (stečení tekutin) a nesmí pod ní čnít kování, které může zranit sedícího a děti při hře. Povrchová úprava stolové plochy musí mít zvýšenou odolnost ve stupni B.info Obvodové hrany, spodní hrana lubu a hranté nohy musí být zaobleny nejméně R 2 mm. Stoly s měnitelnou plochou pro příležitostné stolování musí být dostečně tuhé a stabilní (ověření nábytku zkušebnou).

 

 

STRUČNÝ HISTORICKÝ VÝVOJ NÁBYTKU PRO STRAVOVÁNÍ
 

Jídelní stolky ve starověku sloužil pro odkládání nádobí, antická elita se stravovala vleže. V románské době byly používány kozové stoly s volnou deskou, která se zavěšovala na stěnu domu, aby jeho obyvatelé mohli ve volném prostoru provádět různé práce spojené s obživou. Teprve pozdní gotika vytvářela pevné jídelní stoly a nádobí bylo ukládáno do „credenzy“ v téže době vznikly i první mycí skříně. Renesance, která byla dobou častých hostin a mohutných stolů znovu objevila hygienu stolování a vidličku.  Stoly konce renesance a baroka byly doplněny kulovým podnožím, které chránilo jídelní plochu před hlodavci. V baroku byly jídelny vybavovány bufetovými skříňkami pro sladkosti a skříněmi pro reprezentační nádobí. Rokokové komody sloužily pro doplňky bontónu stolování. V  klasicismu a empíru již byla samostatná jídelna, oddělená od přípravy stravy. Menší prostory měšťanského bytu a společenský život plný hostin si vynutily rozkládací stoly.  Romantismus doplnil jídelnu o nízké rozložité bufety pro jídelní servis stolování a prosklené vitríny pro nápojové sklo či porcelánový servis.  Secese doplnila nábytek jídelny mramorovými deskami, zrcadlem a specializovanými nápojovými skříňkami. Nízké bufety se s nárůstem předmětů a bontónu stolování postupně proměnily v objemné solitéry. Dvacáté století opouštělo vzor jídelen předchozích dob a na počátku XXI. století se stolování opět díky polotovarům spojilo s prostorem pro přípravu stravy a to zejména z důvodu získání většího prostorového komfortu bydlení. Řada žen, ale preferuje oddělenou kuchyni což vyplývá z častějšího vaření a s ním spojených chaosem v kuchyni během přípravy stravy

 

SEZENÍ A JEHO STRUČNÁ ERGONOMIE 
 

Při sezení člověk neustále udržuje rovnováhu těla v požadované poloze a to provází značný výdej energie. Pohyb těla umožňují svaly za pomocí obratlů, plotének, vazů a šlach. Páteř je v podstatě pružná spirála, která je pohyblivá pomocí elastických plotének mezi obratli. Ploténku lze přirovnat ke kuličkovému ložisku, které je současně tlačnou pružinou, které napomáhají vazy s funkcí tažné pružiny (obr. 1). Stav ploténky je určen tím, zda je dobře vyživována krví a zásobena tělní tekutinou. Pro kvalitu sezení jsou určující cévní, lymfatický a nervový systém, které jsou distribučními orgány těla. Svaly vykonávají svou funkci na základě nervových podnětů. Ke své práci potřebují energii, která je dodávána krví pomocí cévního systému. Odpadní látky po pracovním výkonu odvádí lymfatický systém zpět do žilního řečiště k filtraci ve vnitřních orgánech. Stah svalů omezuje průchodnost distribučních sítí, z hlediska páteře pak výživu plotének a svalů. Pokud je systém narušen – (prokrvování a potřeba těla nejsou v rovnováze), je tato skutečnost zprostředkována nervovým systémem jako vjem bolesti.


 
Obr. 1: Pohybový segment páteře info

 




Obr. 2:  Funkce ploténky info

     

 

Při trvalé zátěži plotének dochází k vytláčení vnitřní tekutiny nucellu ploténky, která ztrácí optimální tvar a svoji elasticitu. Vlivem svalových spasmů info jsou zapojovány další (náhradní) svaly, které mohou při prudkém, či neobvyklém pohybu a námaze vytvářet nestandardní tlak na ploténku, který pak může vést k jejímu poškození. Vyhřeznuté části tlačí na obal obratlového těla protkaný nervovými vlákny a způsobují bolest – nehybnost zad, obr 3. Bolestivé příhody vyžadují následnou ortopedickou péči. Prvními varovnými příznaky jsou bolesti zádového svalstva, které nesmí být podceněny.

 


Obr. 3: Stav ploténky info A – nepoškozená , B – poškozená, C – vyhřeznutá

        

 

Rozhodující pro pohyb páteře jsou dobře vyživené, prokrvené ploténky a svaly. Cévy procházejí svalovinou a jejich průtok je omezován stahy svalů. Dlouhodobé zatětí svalů snižuje výživu nutnou pro jejich funkci a následně i pro výživu plotének. Sed v nevhodné statické pozici, při níž jsou svaly permanentně staženy, vede k menšímu prokrvování pohybových orgánů a často vede ke křečím, zkracování svalových vláken, spazmům svalů a k bolestem zad. Svalové spasmy lze odstranit jen odbornými masážemi, koupelemi, elektroléčbou apod. Při veškeré úctě k úžasné konstrukci masážních křesel je dlužno konstatovat, že úspěšnost anonymní masáže strojem, v neuvolněné poloze zad, je polemická a vhodná pouze pro preventivní použití. Vhodnou prevencí proti bolestem zad je „dynamické sezení“, při němž jsou iniciovány mírné pohyby trupu, které střídavě zapojují nebo uvolňují svalové skupiny, čímž je umožněn dostatečný průchod krve svalstvem do plotének. Opakem je delší statické sezení v jedné pozici, při níž dochází sevřením svalů ke snížení průtoku krve cévami a omezení výživy svalů, i plotének.

 


Obr. 4: Schéma statického sezení info

        

 

 

 Hodnoty tlaku na ploténku mezi 2. a 3. bederním obratlem měřené na švédských studentech (dle Nachemsona)

Obr. 5: Tlak na ploténky v různých situacích info

 




ČSN 91 0102 Nábytek - Povrchová úprava dřevěného nábytku - tabulka 1 - stupeň B