NIS
Nábytkářský informační systém

DOBA ROMÁNSKÁ


Tématem doby byly křižácké výpravy do Orientu a to, zda je větší císař nebo papež.


Významné události:

Arabský lékař Avicena na konci 10. stol. sepsal „Canon medicinae“, který 500 let léčil křesťanské země. V roce 1009 byl islámskými fundamentalisty vypálen chrám božího hrobu v Jeruzalémě. Idea křesťanství a bohatství Orientu přivedla Evropu ke křižáckým tažením s ideou osvobození Jeruzaléma, který byl pak za hrozného krveprolití roku 1099 dobyt. Po krátké době trvání křižáckého státu (sevřen Byzancií a Araby) následovaly výpravy další. Orient po vítězstvích Saladina zesílil a tak po nátlaku Benátek křižáci vyplenili r. 1204 bohatý křesťanský Cařihrad. Střední Evropa pak byla dlouho zaměstnána sporem, zda je významnější papež nebo německý císař. Češi za pomoc v boji proti papeži získali od německých císařů královskou korunu. Západ Evropy rozšířil křesťanské území na Pyrenejském poloostrově v bojích s Maury (Araby). Normanští Vikingové se vylodili v Británii a po vítězství u Hastingsu 1066 ovládli Anglosasy a anglické Dány. Normané a Sasové se později spojili proti králi Janovi a v roce 1215 si vynutili velikou chartu svobod (Magna Charta Libertatum), která se stala základem prvního evropského parlamentu. Na východě se zvedla mongolská vlna, která smetla Araby. Vstup do Evropy jim umožnila skvělá výzvědná služba. Tataři byli odraženi nejen Václavem I., ale i hustými lesy Moravy. „Renesanční“ osobností byl Fridrich II. (vládl 1212-1246), který respektoval vzdělaný arabský svět a proslul výrokem: „každé náboženství je podvod“. Po klatbě byl jeho rod zničen.

 

Společnost a její styl:

Realistická pochybnost římské antiky provázela i křesťanskou víru románské doby. Ta byla proto schopna tolerovat řadu světských slabostí, neboť to vyhovovalo nejen velmožům, ale i církvi. Zlomem byly nesmiřitelné křížové výpravy do bohatého a kultivovaného Orientu. Prestižním počinem se stala účast ve výpravě na osvobození Božího hrobu. Získané bohatství a „know how“ Orientu pak stimulovalo rozvoj italských měst a ve Francii vznik gotiky. Období neustálých změn a prosazování zájmů jednotlivců bylo provázeno nestabilitou. Tato situace přispěla ke vzniku nových států s hrabskou správou a církví garantovanou legitimitou. Pod vlivem křesťanství bylo rušeno otroctví a vytvářel se vazalský lenní systém (nevolnictví), který se stal základem hospodářského vzestupu Evropy. Zdrojem obživy bylo zemědělství a chov dobytka soustředěný kolem sídla feudála, který poskytoval svým poddaným vojenskou ochranu. Ukončení feudalizačního procesu stabilizovalo společenskou strukturu a zvýšilo její hospodářský výkon. Velká idea lásky boží sjednotila Evropu a utvářela novou dobu spirituální gotiky.

 

Zdobení a ornament doby románské:

Ve společnosti se počal vytvářet nový, svobodnější feudální systém, který odmítal otroctví. Doba velkých proměn a společenské nestability byla spojena velkou jednotící ideou křesťanství, která mírnila surovost doby. Ornament obsahoval antické i rostlinné motivy. Po etablování křesťanství se začaly prosazovat antické motivy symbolizující vymezení člověka z přírody, která byla z pohledu církve místem pohanů, ďábla a zlých sil.  Latinské (západní) náboženství se identifikovalo s antickými románskými motivy, které byly na severu obohaceny o germánské vzory. Význam Byzancie po krátké době Otonské renesance postupně slábl a rostlinný motiv ustoupil románské střídmosti. Po odchodu byzantských řemeslníků poklesla i zručnost doby. Vliv Maurů se udržel v Hispánii, kde převládal rostlinný dekor, sever uchovával starogermánské a keltské magické motivy, runy aj.

 

U liturgických staveb bylo sloupořadí antiky přeneseno do vnitřních prostor chrámu a zdobné prvky se objevily na portálech, klenbě a zdvojených oknech. Malířství neovládalo perspektivu a plastiky tvořil převážně jen plošný geometrický reliéf.

 

U nábytku byly aplikovány zejména ornamenty stavební architektury zaniklého Impéria Romana Christiana. Ve zdobení nábytku se uplatnil jednoduchý lineární reliéf, antické ornamenty, motiv románského oblouku, figurální řezby a malba bez perspektivy.

 

Bydlení doby románské:

Bydlení bylo velmi diferencované, odlišné bylo bydlení nobility a chudiny. Mezi stavbami paláců a sruby či zemnicemi byl zřetelný rozdíl. Hygienický komfort byl obecně minimální, odpady byly vrstveny v blízkosti obydlí. Odlišnou pozici měla Byzancie, která uchovávala vysoké standardy hygieny bydlení starověku.

  • Římané stavěli hrubou stavbu, kterou dodatečně opracovali nebo obkládali
  • Antičtí křesťané a doba Velké Moravy staví hrubou stavbu, omítanou zevnitř i zvenku
  • Románská architektura opracovala kámen, který po sestavení omítala jen zevnitř
  • Obytné stavby byly ze dřeva, kamene, z hliněných válků a cihel

 

Nábytek se omezoval na lavici, kozový stůl a truhlu, která byla nejdůležitějším ku-sem výbavy domu, vybavena dvěma uchy byla stále připravena pro naložení na vůz a k útěku. V průběhu několika století byl mobiliář doplňován postelí, lavicemi, křesly a prvními spížními skříněmi nebo skříněmi pro liturgii. Interiér si zachoval způsob rozmístění nábytku po obvodu místnosti, střed byl vždy volný pro domácí práce spojené s obživou. Do středu místnosti byl situován jen stůl na kozových podstavcích, ale ten byl po hostině opět rozebrán a pověšen na stěnu.

Románské motivy zdobení:            

 

Obr. 1: zdroj SPELTZ, A. Der Ornamentstil

 

Nábytek doby románské:

Základní funkcí nábytku bylo ukládání majetku. Truhla byla prvním trezorem zpevněným kovovými pásy a uchy, která umožňovala v době ohrožení její rychlé naložení na vůz. S ohledem na vlhké prostředí románských staveb byla truhla vybavena zvýšeným podnožím. Významné místo mělo lůžko, které bylo čestným místem obydlí a znakem bohatství. Stůl tvořila deska na kozových podstavcích, po jídle byla zavěšována na stěnu.

 

 

Materiál a konstrukce:

Konstrukce - prkna osekávaná širočinou, vznik první spárovky, kovové spojovací prvky

Zdobení - vrubořez, malba, kování, soustružení, včelí vosk byl jen na luxusním nábytku

 

Počátky doby provázely těžké a hrubé tvary nábytku, které byly výsledkem nevyspělých řemeslníků a jejich nástrojů. Teprve po stabilizaci politické moci došlo k rozvoji a specializaci řemesel. Nábytek byl zhotoven z otesávaných prken, na konci doby vznikly první spárované konstrukce. Desky byly spojovány kovovými pásy, které plnily konstrukční funkci a zakrývaly nedostatky opracování. Prvními spoji byly čepy a polodrážky, zpevněné hřeby. S růstem řemeslné zdatnosti se objevilo zdobení nábytku, které tvořily lineární vrubořezy, v pozdějším období plochý reliéf, který aplikoval stavební a figurální motivy. Konec románské doby již zvládal přesné konstrukce a kombinace čepů s hranatými kolíky. Většina nábytku neměla povrchovou úpravu, aplikován byl  jen včelí vosk. Nábytek nebyl čalouněn, změkčován byl jen houněmi a kožešinou.  

 

Obr. 2: Románská židle - Norsko (University of Oslo) čep kombinovaný s kolíkem info

 

Proměny nábytku:

Truhla byla odvozena z germánského názvu trog a sloužila pro uložení oděvu a zbroje

Stůl tvořila jen deska na kozové konstrukci

Postel tvořila prkna ohrazující seno, později byla konstrukce zvednuta na nohy

Skříň měla spížní funkce (armarium) nebo sloužila pro ukládání liturgií

Sedací nábytek tvořila jednoduchá křesla, lavice, židle, stoličky a kurulská křesla elity

 

Typologie románského nábytku

Truhla byla pro raný středověk nejdůležitějším kusem nábytku, do nějž se ukládal nejcennější majetek.  První truhly byly dlabány z jednoho kusu dřeva. Později byly truhly vyráběny z prken pobitých železnými pláty a se sedlovým střechovým víkem. Vlhké podlahy si vynutily vysoké, deskové nohy. Na konci doby byly truhly zdobeny lineárním vrubořezem na vysoké úrovni.

 

Skříň měla z počátku tvar štítu, který byl zdoben plošnou řezbou. Vlastní konstrukci tvořila prkna, která byla se­sazena „na tupo“ k sobě a spojena železnými pláty. Skříně slou­žily nejprve pro ukládání potravin, později se objevily v sakrálních stavbách jako místo ukládání kodexů a relikvií. Tyto sakrální skříně byly zdobeny malbou s liturgickými výjevy.

 

Sedací nábytek tvořily lavice a truhlová křesla, inspirovaná trůny. Oblíbena byla kurulská křesla, která byla nábytkem vznešeného sezení významných osob. V obyčejných domác­nostech byly lavice a stoličky se zadlabanými nohami. Tyto lavice sloužily také pro spaní. Lavice ve výklencích byly častou součástí sakrálních staveb. Dalším typem sezení byly skládací stoličky s ozdobou zvířecích noh a hlav, převzaté z římské doby.

 

Stůl tvořila hrubá deska, která byla pokládána na dřevěné kozové podstavce.  Po skon­čení jídla byl stůl rozebrán a uložen ke zdi. Pevné stoly se objevily až v gotice.

 

Lůžko bylo tvořeno dřevěným roštem, pokrytým nenasákavou slámou a kože­šinami. Později byla sláma na podlaze uzavírána prkennou ohradou a zvednuta pomocí noh, které v gotice přechází v nosnou konstrukci baldachýnu. Postel byla středem společenských událostí, kdy se kolem lůžka shromažďovali nejen rodinní příslušníci, ale i jejich přátelé (smrt ale i porod).  Postel byla čestným místem obytného prostoru a znakem bohatství. Lůžkoviny tvořila vlněná deka a lněná plátna, polštáře byly plněné peřím, matrace slámou.

 

Románský nábytek:

      

 Obr. 3: zdroj KAESZ, G., Möbelstile


 


Obr. 4: zdroj KAESZ, G., Möbelstile