Nábytek sloužil od nejstarších dob k ukládání šatstva, potravin a cenného majetku (středověk označuje majetek nábytek). Širší rozvoj používání úložného nábytku byl podmíněn na chladném území Evropy až s rozvojem otopných systémů, po vyloučení dýmu ze sednice (světlice, světnice, jizby).
Prvním úložným kusem nábytku byla již ve starověku truhla, od dob Říma pak skříň pro potraviny. V gotice se objevila "credenza" (česky slangově kredenc) pro vystavení nádobí, v renesanci skříň s policemi pro knihy a psací sekretáře. V baroku byly v oblibě reprezentativní kabinetní skříně, ozdobné komody a první skříně pro zavěšení bohatých krojů. Rokoko přineslo lehké zásuvkové komody "chiefoniers" (česky slangově šifonér). Klasicismus zjednodušil a upravil nábytek i pro chudší vrstvy. Empír přinesl hranolovitý kubus korpusu, který se v meziválečné době 20. století stal základem pro sestavovací nábytek a nábytkový sektor.
Nábytek šaten, který dnes slouží pro ukládání svrchníků, obleků, sezónního oblečení, věcí pro hobby, obuv ap., se s rozvojem odvozených potřeb prosadil již v 19. století, které přineslo výstavbou bytových komor. V současné době jsou běžné vestavěné úložné prostory s posuvnými dveřmi a vestavěné rohové nábytkové šatny apod.
Nábytek pro kanceláře se objevil v renesanci a provázel bytové podnikání právníků, lékařů, bankéřů aj. profesí. Postupné oddělování bydlení a práce přineslo rozvoj specializovaného nábytku pro kanceláře a veřejné služby.
Rozvoj nábytkového kování přinesla gotika s cínováním povrchu kovu a zdokonaleným mechanismem otočného zámku. Povrch nábytku byl dokončován kartáči, včelím voskem, lněnou fermeží nebo jejich kombinací. Rozvoj povrchových úprav tvořených nátěrovým filmem a tmely přinesla pozdní renesance a baroko (šelak a kopál). Vykládání povrchu počalo v pozdní gotice a vyvrcholilo v rokoku (intarzie, marketerie, inkrustace, zlacení, vykládání a rytí). Sklo (známé již v umění starověkého Egypta) bylo prakticky využito ve starověkém Římě pro zasklení oken, v nábytku se objevilo až v gotice.
V současné době dochází v bytovém i veřejném interiéru k redukci pokojového nábytku (malé úložné prostory) - reakce na rozvoj PC techniky a změnu životního stylu. info
Rizika nábytku info
Znaky :
Požadavky na bezpečnost, technické náležitosti a náležitosti výrobků všeobecně řeší ČSN 91 0100 /2/, ČSN 91 001 /3/, ČSN 91 0102 /3/.
Úložné prostory v současné době plní funkci ukládání předmětů denní potřeby, zejména pro věci indi-viduálních aktivit volného času, oděvů a prádla.
Nábytek musí svými užitnými vlastnostmi a užitnými parametry plnit bezvadně účel, pro nějž byl zhotoven a obsahovat základní pasivní prvky bezpečnosti.
Nábytek musí mít takové rozměry nebo musí být jinak uzpůsoben pro stěhování standardními otvory staveb, s hmotností přepravovaného dílu do 50 kg.
Úložný nábytek má zpravidla funkci mobiliáře, může být také řešen jako vestavěný, pevně spojený s konstrukcí stavby. Řešení musí respektovat a umožnit sanitární údržbu interiéru.
Úložný nábytek pro specifickou skupinu obyvatel (senioři, děti osoby s handicapem aj. musí být řešen na základě znalosti definovaných kritérií a individuálních požadavků jednotlivců – skupin.
Úložný nábytek je určen nejen pro bytové použití, ale i pro oblast privátního podnikání a veřejných služeb - viz úložný nábytek pro kanceláře a služby.
Pro nábytek kanceláří a veřejných služeb je nutné použít jen materiály a konstrukce nejvyšší jakosti, a dále naplnit požadavky na výrobky dle ČSN EN 14073 část 2 a 3.
Speciální požadavky na úložný nábytek a provoz veřejné služby stanovují zvláštní hygienické a bez-pečnostní předpisy (banky, obchody, lékárny, knihovny atd.).