NIS
Nábytkářský informační systém

Textilie


Významným čalounickým materiálem jsou textilie. Používají se především na vrchní potah výrobků, dále na vnitřní výztuhy, na izolaci vrstvených materiálů či na zpevňování materiálové skladby.

 

Textilie lze členit:

  • podle účelu použití na potahové a technické
  • podle užitého materiálu na přírodní, syntetické nebo směsové
  • podle způsobu  výroby na tkané, netkané, pletené, pletenotkané a nánosované (vločkované, povlakované, bariérové a jiné)

 

Stručná historie vývoje výroby textilií

Již tkalci ve starém Egyptě vyráběli velmi jemná lněná plátna, staří Řekové zpracovávali len a vlnu, Čína byla proslulá výrobou hedvábných tkanin. Historické prameny uvádějí nález lněné tkaniny starší než 10 000 let v Jižní Americe. Rychlý rozvoj textilního průmyslu v dalších obdobích podnítil vývoj nových materiálů, včetně výroby netkaných textilií. Jak v historii, tak i v soudobé produkci vývoj oděvních textilií ovlivnil vývoj potahových textilií, zejména z hlediska trendů barevnosti a vzorování.

 

 Obr.č. 118 Významné objevy textilní výroby

 


Základem každé textilie je vlákno.

Vlákno se podle účelu dalšího použití zpracovává předením, plstěním, vpichováním, prošíváním, lisováním či lepením. Výjimečně se používá v přirozeném stavu. Vlákna se rozdělují podle původu.

 

 Obr.č. 119 Dělení textilních vláken dle původu

 

 

Přírodní vlákna rostlinného původu jsou lýková vlákna z bavlny, lnu, konopí, juty (kalkutské konopí) a ramie (čínská tráva) nebo vlákna získaná z plodů a listů sisalu, kokosu, novozélanského lnu nebo mořských řas.

 

Přírodní vlákna živočišného původu jsou vlákna z ovčí vlny (rouno), mohéru (koza angorská), angorské vlny (králík angorský), kašmírské vlny (koza kašmírská), velbloudí vlny či hedvábí.

 

Chemická vlákna se získávají z přírodních polymerů, t.j. celuloza, bílkoviny (keratin, fibroin), viskoza (dřevní celuloza), acetátová vlákna a pryžová vlákna (přírodní kaučuk) a ze syntetických polymerů – polyamidová vlákna (PAD), polyesterová vlákna (PES), mikrovlákna, polyetylénová vlákna (PE), polypropylénová vlákna (POP), polyuretanová vlákna (PUR), polyakrylová vlákna, vlákna z minerálů, konjugovaná vlákna nebo speciální vlákna (dutá, vysocesorpční a jiná).

 

Potahové textilie plní na čalouněném výrobku nejen funkci estetickou, ale také ochrannou a kvalitativní. Trvanlivost potahových textilií významně ovlivňuje celkovou životnost výrobku. Kvalitu potahových textilií lze vyjádřit souhrnem fyzikálně-mechanických hodnot a výtvarně estetickými hodnotami ve vztahu k současným užitným a módním trendům.

 

Z hlediska kvality a vlastností pro různé výrobky jsou stanoveny technologické a speciální požadavky na potahové textilie :

 

  • nízký oděr
  • vysoká pevnost v tahu
  • pevnost proti protržení
  • nezátrhovost
  • nežmolkovitost
  • odolnost proti deformaci profilu
  • nízká trvalá deformace
  • stálost vybarvení na světle
  • nízká fotodegradace
  • prodyšnost
  • paropropustnost
  • úprava na sníženou špinivost
  • neposouvání soustav nití po sobě
  • nízká třepivost
  • nízký posuv nití ve švu
  • nepáravost
  • dobrá zpětná elasticita
  • antistatická úprava u syntetických textilií
  • dobrá zpracovatelnost
  • zvýšená čistitelnost
  • možnost desinfekce
  • úprava na sníženou hořlavost
  • samozhášenlivost
  • odolnost proti hoření
  • snížená mačkavost
  • praní při dané teplotě

 

 

Základní objektivní požadavky na potahové textilie jsou uvedeny v ČSN EN 14465. Norma rozlišuje kategorie potahových textilií podle vhodnosti užití do pěti skupin namáhání – A, B, C, D a E:

 

A - Náročné použití ve veřejných sektorech. Textilie jsou vhodné pro všechny typy nábytkářského použití, pro veřejné prostory s vysokou intenzitou namáhání (např. kinosály, divadla, čekárny apod.). Mohou být použity také pro čalounění sedadel dopravních prostředků, jsou-li u nich splněny další specifické požadavky.

B - Náročné použití v domácnosti. Textilie jsou určeny pro celodenní používání v domácnostech a pro běžné použití ve veřejných prostorách.

C - Běžné použití v domácnosti. Textilie jsou vhodné pro většinu čalounických stylů, pro všeobecné použití v domácnosti.

D - Nenáročné použití v domácnosti. Obvykle se jedná o textilie s nižší plošnou hmotností nebo vyšší flotáží (delší volné nitě ve vazbě tkaniny). Jsou vhodné pouze pro nenáročné použití v obývacích pokojích.

E - Příležitostné použití v domácnosti. Textilie jsou vhodné pouze pro čalouněný nábytek používaný jen občas. Jsou nevhodné na područky, knoflíky, lemy a trubkové konstrukce.

 

 

 Obr.č. 120 Požadavky na potahové textilie

 

 

Rychlý vývoj textilií je zřejmý i v textiliích pro výrobu čalouněných výrobků. Nové generace materiálů s aplikací vysoce funkčních vláken zlepšují uživatelské vlastnosti výrobků a umožňují plnit i jejich specifické funkce, například z hlediska hygienického (nemocnice, penziony, ubytovny, věznice, domovy pro seniory apod.) nebo aplikace ve specifickém prostředí (laboratoře, veřejný prostor, dopravní prostředky) a další. Textilní produkty současnosti využívají nejnovější výsledky materiálového a technologického výzkumu a s tím souvisí i jejich uplatnění v celém sortimentu textilního zpracovatelského průmyslu, kam nepochybně patří výroba čalouněného nábytku a čalouněných dílců. Vysoká kvalita textilií s přidanou hodnotou vzniká kombinací kvalitních vláken a zušlechťováním textilií, což se provádí v metráži máčením, nánosem či zátěrem nebo na hotovém výrobku nástřikem. Rozlišují se permanentní úpravy, jejichž vlastnosti zůstávají i po mokrém procesu čištění nebo nepermanentní úpravy, které se musí po mokrém číštění opět aplikovat.

 

Nové „ permanentní i nepermanentní“ úpravy (vlastnosti) textilií:

  • samozhášivá nebo se sníženou  hořlavostí (DIN 4102-B1, EN ISO 1021-1,- 2, ČSN EN 11O1)
  • se zvýšenou stálostí  barevnosti (UV absorbéry), UV ochranná úprava (Soltex 1052)
  • antistatická – použití vláken se stupňem elektrické vodivosti (úpravy ANTITEX, AVIS)
  • ochrana před elektromagnetickým smogem (kombinace směs. přízí z Ba s vodivými vlákny na bázi stříbra)
  • protipylová úprava – nanotechnologie – proti zachytávání a hromadění prachu ve vláknech
  • (nano-disperze BAYPROTECT NANO-POLLEN penetruje hluboko do textilie a obalí vlákna)
  • mikroporézní
  • bariérová pro mikroorganizmy a exkrementy
  • nepropustná, hydrofobní
  • prodyšná, paropropustná
  • se sníženou špinivostí
  • antimikrobiální (schopnost zabránit přenosu patogenních mikrobů, zamezit zápachu způsobenému mikrobiálním odbouráváním )
  • protiplísňová úprava (Ultra- Fresch NM-V2)
  • odžmolkovací úprava (TEXAZYM AP, TEXAZYM PUR)
  • protimolová úprava (EULAN SPA 01)
  • rezistentní vůči chemickým látkám a biologickým exkrementům
  • podporující evaporaci (vypařování)
  • plněné vonnými esencemi (Aloe-Vera, Texaroma CAP ) ap.

 

Fyzikální metody úpravy textilních povrchů zlepšují užitnou hodnotu materiálů. Vedle "konvenčních" technologií (máčením, nástřikem) , se prosazují plazmové technologie povrchových úprav. Jedná se především o povlakovací technologie. Tyto technologie umožnily kvalitativní skok u vlastností povrchu - např. chemická odolnost ( vysoce převyšující hodnoty tradičních úprav ), vodivost tepelná, otěruvzdornost ( díky vysoké tvrdosti povlaku ), barevnost, vzhled a jiné.

 

Základní typy povlaků textilií dělíme na vzhledové a funkční:

1.      povlaky vzhledové

  • organoleptické – ovlivňující např. omak a lesk textilního materiálu
  • dekorativní – vrstvy dosahují teplých barevných odstínů
  • barevné – barevné odstíny povlaků


2.      povlaky funkční

  • bariérní – izolanty popř. vodiče – antistatické a elektrické vlastnosti, hořlavost a odolnost vůči vysokým popř. nízkým teplotám
  • reflexní povlaky – technické textilie
  • chemicky a biologicky odolné vrstvy – zdravotnictví
  • kompozitní struktury – zesílení a tvar matrice, tvarová paměť

 

Každá skupina má své specifické vlastnosti přizpůsobené pro konkrétní použití.

 

Zátěrové systémy se používají na pleteniny i tkaniny. Systémy na vodní bázi :

  • rubové zátěry (akryláty, polyuretany)
  • nanášení pasty nebo pěny
  • Black Out

 


Uvedené úpravy umožňují vyhovět náročným požadavkům na výrobky pro standardní i specifické použití textilií ve výrobě čalouněného nábytku.

 

 Textilní potahové materiály se dělí podle technologie výroby, vzhledu a jakosti:

  • Tkané listové
  • Tkané žakárské
  • Tkané žakárské víceosnovní a víceútkové
  • Tkané dutinné - matelassé
  • Tkané prutovou technikou – epinglé smyčkové
  • Tkané prutovou technikou – epinglé frisé
  • Tkané prutovou technikou – epinglé řezané
  • Tkané dvouplyšovou technikou
  • Tkané dvouplyšovou technikou s plastickým vzorem
  • Všívané smyčkové
  • Všívané řezané
  • Proplétané s hladkým nebo strukturálním povrchem
  • Proplétané smyčkové
  • Pletené zátažné
  • Pletené osnovní
  • Tkané potiskované
  • Mikrovlákenné na tkaném i netkaném základu
  • Nánosované na tkaném i netkaném podkladu
  • Pletenotkané
  •  

 

 

Základní terminologie textilních materiálů:


Osnova - podélná soustava nití u tkaniny

Útek - příčná soustava nití

Vazba - způsob vzájemného provázání soustavy osnovních a útkových nití

Osnovní vazba - vazba, v níž převládají osnovní vazné body

Útková vazba - vazba, v níž převládají útkové vazné body

Vazní body - body, ve kterých se jednotlivé nitě soustav osnovní a útkové kříží 

Střída vazby - provázání určitého počtu osnovních a útkových nití, v tkanině se opakujících

Dostava - počet nití na určitou vzdálenost (počet nití osnovy/počet nití útku)

Předivo - materiál k zhotovení příze

Příze - stáčená nit určená k tkaní

Tkanina - finální výsledek provázání útkových a osnovních soustav nití

Úplet - finální výsledek pletení, též pletenina

 

 

 Obr.č. 121 Mikroskopický obraz příčného řezu tkaninou

 

Z příčných řezů tkaniny lze určit základní geometrické charakteristiky potřebné k její konstrukci, tedy rozteč osnovních a útkových přízí, relativní výšku zvlnění osnovy a útku, stlačení a zploštění osnovní či útkové příze ve vazném bodě tkaniny. Pomocí uvedených parametrů je možno hodnotit vady ve tkanině, materiálové složení, promísení, atd.