Významným čalounickým materiálem jsou textilie. Používají se především na vrchní potah výrobků, dále na vnitřní výztuhy, na izolaci vrstvených materiálů či na zpevňování materiálové skladby.
Textilie lze členit:
Stručná historie vývoje výroby textilií
Již tkalci ve starém Egyptě vyráběli velmi jemná lněná plátna, staří Řekové zpracovávali len a vlnu, Čína byla proslulá výrobou hedvábných tkanin. Historické prameny uvádějí nález lněné tkaniny starší než 10 000 let v Jižní Americe. Rychlý rozvoj textilního průmyslu v dalších obdobích podnítil vývoj nových materiálů, včetně výroby netkaných textilií. Jak v historii, tak i v soudobé produkci vývoj oděvních textilií ovlivnil vývoj potahových textilií, zejména z hlediska trendů barevnosti a vzorování.
Obr.č. 118 Významné objevy textilní výroby
Základem každé textilie je vlákno.
Vlákno se podle účelu dalšího použití zpracovává předením, plstěním, vpichováním, prošíváním, lisováním či lepením. Výjimečně se používá v přirozeném stavu. Vlákna se rozdělují podle původu.
Obr.č. 119 Dělení textilních vláken dle původu
Přírodní vlákna rostlinného původu jsou lýková vlákna z bavlny, lnu, konopí, juty (kalkutské konopí) a ramie (čínská tráva) nebo vlákna získaná z plodů a listů sisalu, kokosu, novozélanského lnu nebo mořských řas.
Přírodní vlákna živočišného původu jsou vlákna z ovčí vlny (rouno), mohéru (koza angorská), angorské vlny (králík angorský), kašmírské vlny (koza kašmírská), velbloudí vlny či hedvábí.
Chemická vlákna se získávají z přírodních polymerů, t.j. celuloza, bílkoviny (keratin, fibroin), viskoza (dřevní celuloza), acetátová vlákna a pryžová vlákna (přírodní kaučuk) a ze syntetických polymerů – polyamidová vlákna (PAD), polyesterová vlákna (PES), mikrovlákna, polyetylénová vlákna (PE), polypropylénová vlákna (POP), polyuretanová vlákna (PUR), polyakrylová vlákna, vlákna z minerálů, konjugovaná vlákna nebo speciální vlákna (dutá, vysocesorpční a jiná).
Potahové textilie plní na čalouněném výrobku nejen funkci estetickou, ale také ochrannou a kvalitativní. Trvanlivost potahových textilií významně ovlivňuje celkovou životnost výrobku. Kvalitu potahových textilií lze vyjádřit souhrnem fyzikálně-mechanických hodnot a výtvarně estetickými hodnotami ve vztahu k současným užitným a módním trendům.
Z hlediska kvality a vlastností pro různé výrobky jsou stanoveny technologické a speciální požadavky na potahové textilie :
Základní objektivní požadavky na potahové textilie jsou uvedeny v ČSN EN 14465. Norma rozlišuje kategorie potahových textilií podle vhodnosti užití do pěti skupin namáhání – A, B, C, D a E:
A - Náročné použití ve veřejných sektorech. Textilie jsou vhodné pro všechny typy nábytkářského použití, pro veřejné prostory s vysokou intenzitou namáhání (např. kinosály, divadla, čekárny apod.). Mohou být použity také pro čalounění sedadel dopravních prostředků, jsou-li u nich splněny další specifické požadavky.
B - Náročné použití v domácnosti. Textilie jsou určeny pro celodenní používání v domácnostech a pro běžné použití ve veřejných prostorách.
C - Běžné použití v domácnosti. Textilie jsou vhodné pro většinu čalounických stylů, pro všeobecné použití v domácnosti.
D - Nenáročné použití v domácnosti. Obvykle se jedná o textilie s nižší plošnou hmotností nebo vyšší flotáží (delší volné nitě ve vazbě tkaniny). Jsou vhodné pouze pro nenáročné použití v obývacích pokojích.
E - Příležitostné použití v domácnosti. Textilie jsou vhodné pouze pro čalouněný nábytek používaný jen občas. Jsou nevhodné na područky, knoflíky, lemy a trubkové konstrukce.
Obr.č. 120 Požadavky na potahové textilie
Rychlý vývoj textilií je zřejmý i v textiliích pro výrobu čalouněných výrobků. Nové generace materiálů s aplikací vysoce funkčních vláken zlepšují uživatelské vlastnosti výrobků a umožňují plnit i jejich specifické funkce, například z hlediska hygienického (nemocnice, penziony, ubytovny, věznice, domovy pro seniory apod.) nebo aplikace ve specifickém prostředí (laboratoře, veřejný prostor, dopravní prostředky) a další. Textilní produkty současnosti využívají nejnovější výsledky materiálového a technologického výzkumu a s tím souvisí i jejich uplatnění v celém sortimentu textilního zpracovatelského průmyslu, kam nepochybně patří výroba čalouněného nábytku a čalouněných dílců. Vysoká kvalita textilií s přidanou hodnotou vzniká kombinací kvalitních vláken a zušlechťováním textilií, což se provádí v metráži máčením, nánosem či zátěrem nebo na hotovém výrobku nástřikem. Rozlišují se permanentní úpravy, jejichž vlastnosti zůstávají i po mokrém procesu čištění nebo nepermanentní úpravy, které se musí po mokrém číštění opět aplikovat.
Nové „ permanentní i nepermanentní“ úpravy (vlastnosti) textilií:
Fyzikální metody úpravy textilních povrchů zlepšují užitnou hodnotu materiálů. Vedle "konvenčních" technologií (máčením, nástřikem) , se prosazují plazmové technologie povrchových úprav. Jedná se především o povlakovací technologie. Tyto technologie umožnily kvalitativní skok u vlastností povrchu - např. chemická odolnost ( vysoce převyšující hodnoty tradičních úprav ), vodivost tepelná, otěruvzdornost ( díky vysoké tvrdosti povlaku ), barevnost, vzhled a jiné.
Základní typy povlaků textilií dělíme na vzhledové a funkční:
1. povlaky vzhledové
2. povlaky funkční
Každá skupina má své specifické vlastnosti přizpůsobené pro konkrétní použití.
Zátěrové systémy se používají na pleteniny i tkaniny. Systémy na vodní bázi :
Uvedené úpravy umožňují vyhovět náročným požadavkům na výrobky pro standardní i specifické použití textilií ve výrobě čalouněného nábytku.
Textilní potahové materiály se dělí podle technologie výroby, vzhledu a jakosti:
Základní terminologie textilních materiálů:
Osnova - podélná soustava nití u tkaniny
Útek - příčná soustava nití
Vazba - způsob vzájemného provázání soustavy osnovních a útkových nití
Osnovní vazba - vazba, v níž převládají osnovní vazné body
Útková vazba - vazba, v níž převládají útkové vazné body
Vazní body - body, ve kterých se jednotlivé nitě soustav osnovní a útkové kříží
Střída vazby - provázání určitého počtu osnovních a útkových nití, v tkanině se opakujících
Dostava - počet nití na určitou vzdálenost (počet nití osnovy/počet nití útku)
Předivo - materiál k zhotovení příze
Příze - stáčená nit určená k tkaní
Tkanina - finální výsledek provázání útkových a osnovních soustav nití
Úplet - finální výsledek pletení, též pletenina
Obr.č. 121 Mikroskopický obraz příčného řezu tkaninou
Z příčných řezů tkaniny lze určit základní geometrické charakteristiky potřebné k její konstrukci, tedy rozteč osnovních a útkových přízí, relativní výšku zvlnění osnovy a útku, stlačení a zploštění osnovní či útkové příze ve vazném bodě tkaniny. Pomocí uvedených parametrů je možno hodnotit vady ve tkanině, materiálové složení, promísení, atd.