Matrace se zónovou tuhostí
Zónová tuhost je nový trend utváření matrací, který má racionální jádro, ale mnohdy je interpretován špatně. Zónová tuhost (zejména u profilovaných matrací z monobloku) pomáhá vytvářet lehací plochu s nestejnou tvrdostí v průřezu. Stanovení zónové tuhosti vychází z měření tlakové mapy pomocí elastické podložky (viz ergonomie ležení). Zónová matrace může rozšířit nabídku lůžek na trhu pro specifickou stavbu těla nebo pro konkrétní potíže zákazníka, ale není určena pro univerzální použití. Využití zónové tuhosti spadá tedy spíše do oblasti kompenzačních pomůcek a lékařského doporučení. Její použití je vhodné zejména v těch případech, kdy je tělo nutno konkrétním způsobem revitalizovat. Užívat ji preventivně či běžně není vhodné. Acylpyrin je dobrý lék ke snížení horečky, ale při preventivním užívání prokazatelně škodí. Stejně tak je škodlivé permanentní užívání ortézy, či kýlního pásu, pokud je nenaordinuje odborný lékař.
Obr. 1: Grafické znázornění funkce zónové tuhosti (http://www.matrace-unar.cz).
Zónová tuhost má být uplatňována tehdy, pokud má subjekt například vyšší hmotnost, nebo jiná antropometrická specifika (poměr boků a pasu apod.) info. Uplatněny mohou být i u seniorů, kteří mají problém s artrózou kloubů, hematomy aj. potížemi, kdy je nutno tlak na oporných bodech mírně odlehčit a rozložit na celé tělo. Rovnoměrné rozložení tlaku může být ale současně velmi nebezpečné z hlediska omezení motoriky těla (dekubity) nebo pro ty, kterým byly operovány vnitřní orgány (ledviny, žlučník ap.) viz obr. 1, zóna C (byť je tato zóna z měkčí pěny). V tomto případě je bodové podepření kloubů naopak nutné, aby nevznikal tlak na „internu“. Obecně je pro seniory výhodnější matrace, která umožňuje dobrou motoriku na lůžku (omezení podchlazení, neprokrvování tkání apod.). Přínosem jsou z tohoto pohledu líné pěny, které roznášejí dobře bodový tlak a současně neomezují ve slabší vrstvě motoriku těla. Tyto pěny s velkým tepelným odporem jsou s ohledem na horší tvorbu bazální tepla u seniorů vítaným pomocníkem, naopak spíše nevhodné jsou u mladé a zdravé populace neboť způsobují přehřívání těla (vliv vysoké bazální teploty juniorů).
Použití zónové tuhosti pro mládež je velmi polemické. Mládež má zejména trénovat oporné body, tak jako muzikant musí trénovat své prsty, aby při tlaku na strunu nebolely. Nevhodně pojaté (měkké) zónování může u mládeže s ohledem na vysokou tvorbu bazálního tepla zvyšovat potivost a vlhkost lůžkovin -lůžka, která pak vede k rozvoji roztočů, plísní, bakterií a následným alergiím. Zónová tuhost je pro zdravého člověka se standardními somatickými a antropometrickými parametry zbytečná, při výrobě pro anonymní tělesný skelet může být i škodlivá. Zónová matrace musí být „šita“ na míru, z přesně stanovených a konkrétních důvodů, jinak může i škodit.
Lůžka nemocnic
Konstrukce nemocničních lůžek podléhá znění Nařízení vlády č. 336/2004 Sb. přílohy č. 1, oddíl II. Požadavky na návrh a konstrukci zdravotnických prostředků se dále řídí NV 212/2007 Sb., 245/2009 Sb. a 65/2011 Sb. Pro nemocniční zařízení jsou kromě lůžek následné péče určena speciální lůžka vybavená zpravidla elektronickým ovládáním polohování. Nemocniční nábytek musí mít způsobilost pro speciální použití ověřenou klinickými zkouškami nebo příslušným atestem a splňovat předpisy Ministerstva zdravotnictví. Speciální lůžka jsou nutná jen pro osoby, které mají definovaný zdravotní problém. Jedná se zejména o lůžka popáleninových center a pooperační lůžka. Speciální nemocniční lůžka jsou podrobována klinickým zkouškám pro převažující nebo konkrétní účel použití.
Horní plocha pečovatelského lůžka má v hlavové části umožňovat zvýšení nad základní rovinu lůžka nejméně o 20°. Žádoucí je ovšem i poloha pacienta v polosedu se sklonem 95-110°, z důvodu fyziologické vhodnosti změny polohy těla a dalších aktivit pacientů v době, kdy je jim lépe. Větší komfort poloh je vítán, ale nesmí být v rozporu s bezpečností systému a fyzickými možnostmi jejich realizace (sestra). Obvod matrace musí být ztužen tak, aby nedocházelo ke sklouzávání ležícího z plochy lůžka (pád na podlahu během spánku). Pevný obvod současně umožňuje dobré zapření rukou při vstávání z lůžka. Vyšší výška lůžka (55 – 65 cm) umožňuje snadnější přístupnost lůžka pacientům a zdravotnickému personálu pak usnadňuje obsluhu pacientů i lůžka. Nízká hmotnost matrace umožňuje snadnou výměnu lůžkovin. Z hlediska tepelného komfortu je možná aplikace „teplého“ povlaku, který zvyšuje tepelnou pohodu pacienta.
Matrace musí mít odolnost proti úniku biologických tekutin (zvratky, krev, moč, stolice). Specifické požadavky pro zdravotnická a pečovatelská zařízení je zejména nepropustnost tekutin potahovým materiálem matrace, paropropustnost potahu, čistitelnost propařováním a umožnit povrchovou údržbu desinfekčními prostředky. Matrace musí být konstruována ze zdravotně nezávadného (nealergizujícího) materiálu. Látka musí splňovat požadované hygienické atesty na kontakt s pokožkou. Nezbytná je snížená hořlavost čalounických materiálů, viz vyhláška MVČR 23/2008. Pro lůžka osob se zdravotním postižením platí ČSN EN 1970 Nastavitelná lůžka pro osoby se zdravotním postižením – Požadavky a metody zkoušení.
U pečovatelských lůžek dlouhodobě ležících starších pacientů nesmí matrace omezovat motoriku těla na lůžku (dekubity). U starších osob nebo osob s nižší tvorbou bazálního tepla je možné využít viskoelastické pěny, které změkčí povrchové vrstvy, zvýší tepelný komfort a neomezí na tužším podkladu motoriku těla. Označení líná pěna získal materiál díky efektu pomalého vracení do původního tvaru, které omezuje protitlak matrace na exponovaná místa, zlepšuje prokrvení a zabraňuje vzniku proleženin. Tento materiál je velmi vhodný pro osoby s nižší tvorbou metabolického tepla, které jsou dlouhodobě upoutáni na lůžku (senioři a ženy). Pro mladou a produktivní generaci s dobrou tvorbou metabolického tepla jsou tyto pěny nevhodné, neboť mohou způsobit přehřívání pacienta.
Stanovení optimální zónové tuhosti vychází v současnosti z měření pomocí elastické podložky, která obsahuje hustou síť senzorů tlaku (viz ergonomie lůžka). Získaná tlaková mapa ale nemá požadovanou interpretaci v lékařských studiích a to dokonce ani v případě antidekubitních matrací, protože není zatím jednoznačně zjištěno, jaký tlak u konkrétního pacienta uzavírá jeho mikrokapilární cévy. Orientačně je uváděn tlak 32 - 70 mmHg, který vede k přerušení průtoku krve vlásečnicí. Uzavírání cév je ovlivněno konstitucí těla, vlastností cév, funkcí kardiovaskulárního systému a zejména vlivem mikroangiopatií (poškození drobných krevních cév vedoucí k poruše krevního průtoku v dané oblasti). Udáváno je, že tlak krve na tepenném konci kapilár dosahuje 35-30 mmHg (torrů), na žilním konci kapilár je 10-20mmHg. V přepočtu pak 37,5 - 43,7 g/cm2 a 12,5 – 25 g/ cm2. Oběh krve v těle zajišťuje přetlak na výstupu krve ze srdce a podtlak na vstupu do srdce. Pokud tedy vnější síla (tlak matrace) převýší tlak na žilním konci kapilár, může docházet ke zpomalení nebo zastavení krevní cirkulace s důsledkem vzniku dekubitů nebo jiných problémů.
Dekubitus - proleženina nebo dekubitový vřed je rána způsobená trvalejším neodlehčeným tlakem na část těla. Proleženina je častou komplikací u dlouhodobě ležících, nehybných pacientů a vzniká jako důsledek nedostatečného prokrvení a špatné výživy tkání. Dekubity vznikají nad kostními výběžky (v křížové oblasti zad, na loktech, na patách). Citlivé jsou zvláště části kůže chránící kostní nebo chrupavkovité plochy vystavené dlouhodobému tlaku. Velmi účinné je uložení pacienta na vodní lůžko (což ovšem neodstraňuje nutnost polohování). Pacient by měl měnit polohu každých 15 minut, i když jsou používány pomůcky zmírňující tlak. Vhodné je i použití různých podložek a polštářků, které omezuje působení tlaku na rizikové partie těla.
Obr. 2: systém změny zatěžování u antidekubitní matrace fungující na bázi cirkulace vzduchu mezi pacientem a lůžkem. Tlakem kompresoru v závislosti na tělesné hmotnosti pacienta se střídavě plní a vypouštějí dvě sady vzduchových komůrek. Vzniká tak postupující vlna, která střídavě podpírá pacienta v různých částech těla (http://www.asker.cz).
U dlouhodobě ležících pacientů jsou využívány antidekubitní matrace. Speciální vzduchové matrace pro prevenci a podporu léčby dekubitů ovládá řídící jednotka, která je přímou součástí matrace. Na ni je připojen kompresor, který dle zadaných parametrů plní jednotlivé části matrace na požadovaný tlak, dle údajů získaných z měřící podložky. Pomocí pneumatického systému jsou řízeny i jednotlivé části matrace tak, aby bylo eliminováno stálé zatížení na pacienta ve stejných bodech. Cílem je odlehčování již zatížených částí a střídání míst zatížení těla, které provází lepší prokrvování tkání a omezuje vznik dekubitů. Do potahu matrace může být zakomponována i měřící podložka, která může v každém okamžiku vyhodnocovat a upravovat lehací plochu. Nevyřešena je však zásadní otázka, zda lze pro konkrétní osobu objektivně stanovit vhodné parametry tlaku na povrch těla.
i nfo