NIS
Nábytkářský informační systém

Ze stromů a dřevní hmoty


Dřevo a materiály na bázi dřeva- nejsou v této části uvedeny, jsou podrobně charakterizovány v části dřevěné a aglomerované materiály.

 

Kaučuk – přírodní kaučuk je obsažen v některých tropických stromech v podobě mlékovité šťávy, zvané latex. Latex je uložen ve zvláštních trubkovitých buňkách, které jsou umístěny ve spodní vrstvě kůry stromu po celém jeho povrchu, včetně kořenů a větví. Dle původu se rozlišuje kaučuk americký, africký a asijský. Kahuch čili Kaučukovník obecný (Hevea guayanensis), strom 15-20 m vysoký a Kahuch brasilský (Hevea brasiliensis) poskytují nejkvalitnější druh kaučuku - tzv. para kaučuk.

 

 Obr.č. 46 Druhy kaučukovníků

 

Kaučukové mléko prýští samovolně z ran v kůře kmenů (Indiáni nazvali kaučukovníky „plačící dřevo“), nebo ze záměrně nařezaných řezů (to se nazývá „čepování“). Pod šikmý zářez v kůře stromu (zasahující největší počet šikmo uložených latexových buněk) se umístí nádobka, do níž odtéká latex vytlačovaný vnitřním tlakem. Mléko na vzduchu tuhne, sbírají se vzniklé provazce obalující kůru stromů nebo se slévá z připravené nádržky, upevněné ke kmenu stromu. Dobrou výtěž poskytují stromy stáří nad 10 let, největší výtěž dávají stromy nad 25 let staré. Při nejpříznivějších podmínkách poskytuje kahuch i 4 l mléka denně. Složení přírodního latexu není zcela stálé, záleží na druhu a stáří stromu, způsobu čepování, počasí, ročním období a dalších okolnostech. Průměrný obsah kaučukového uhlovodíku je cca 35 %, dále obsahuje vodu cca 60% a příměsi (pryskyřice, bílkoviny, cukry, popel a nečistoty). Surový kaučuk je tuhá hnědá houbovitá a pórovitá hmota, v tenké vrstvě nažloutlá až průhledná, ale vysoce elastická hmota. Upravuje se srážením např. kyselinou mravenčí, pere vodou a suší na materiál zvaný krepa. Jeho dalšími úpravami (přídavkem plniv, dalších aditiv a vulkanizací) se vyrábí "přírodní kaučuk" čili přírodní pryž. Plantážový kaučuk se objevil na trhu poprvé roku 1900. Přírodní kaučuk byl v Evropě znám zhruba od poloviny 18. století. Kaučukovníky pro jeho produkci se pěstovaly až do druhé poloviny 19. století jen v Jižní Americe, později i v Jihovýchodní Asii. Rozhodující pro širší využití přírodního (a posléze i syntetického kaučuku) byl vynález vulkanizace, který se obvykle připisuje Američanu Charlesi Goodyearovi a datuje se do roku 1844. Ducháček definuje kaučuk jako elastomer, který má schopnost být vulkanizací převeden na pryž (gumu) a vulkanizaci jako proces, při kterém se z termoplastického kaučuku stává netermoplastická pryž. Z kaučuku se pro čalouněné výrobky vyrábí tvarovací materiál - pěnová pryž, také se používá jako pojivo při výrobě pryžožíně a pryžokokosu, vyrábí se z něj i disperzní čalounická lepidla (např. Lacentex).

 

 

Obr.č. 47 Těžba latexového mléka

 

Lepidlo Lacentex je zahuštěný latex přírodního kaučuku, který je ustálený přidáním amoniaku. Je to vodní roztok s obsahem cca 60% sušiny. Je ředitelný vodou, která se však může přidávat po malých dávkách, aby nebyly zhoršeny lepivé vlastnosti. Pro zlepšení nanášecích vlastností se upravuje univerzálními plnidly, např. kaolínem.

 

Pěnová pryž, vyráběná z přírodního kaučuku je první měkký lehčený plast, používaný v čalounické výrobě. Je to velmi kvalitní tvarovací materiál, vyznačující se vysokou pružností, tvarovou pamětí, vysokou elasticitou a nízkou deformací po dynamickém nebo statickém namáhání. Vynález polyuretanové pěny částečně vytěsnil používání tohoto materiálu. Pěnová pryž se vyrábí buď ve formě pásů, nebo vypěněním do forem v podobě tvarovek. Nevýhoda tohoto materiálu je stárnutí pěny vlivem složek UV záření a jeho rozpad na prachové částice. Proto musí být ve výrobku vždy dostatečně překrytý kypřicím materiálem. Pěnová pryž je výborný tvarovací a nosný materiál zejména pro výrobu matrací a dále sedacího nábytku, na výrobu sedadel a opěradel a také pro sedadla a opěrky v automobilovém průmyslu.

 

 

 Obr.č. 48 Výroba pěnové pryže

 

Rotang – zvaný též „španělský rákos“ nebo „rattan“ či „rotan“ jsou stonky (liány) o průměru 2 až 4 cm, které vyrůstají do délky až 200 m z popínavé palmy rotangové (rákosovité) čili rotangu skalního (Calamus Rotang) a jiných druhů palem (Calamus Scipionum), rotang pravý (Calamus verus), rotang prutnatý (Calamus viminalis) a rotang dračí (Calamus Draco). Tato palma je nazývaná „nejdelším stromem světa“. Liány mají po celé délce skoro stejnou tloušťku a pevností a pružností se jim nevyrovná žádný rostlinný materiál. Používají se jako přirozená lana na mosty, stavby a různá pletiva. Ve výrobě nábytku se používají zejména pruty rotangu, které jsou oloupané a hladké bez listí a svrchní kůry, ohebné, lehké a pórovité. Pruty jsou žlutohnědé, světlé, na svém povrchu lesklé, hladké, sklovité, tvrdé, což je způsobeno křemičitými buňkami kožního pletiva. Bez další úpravy se používají na ohýbaný a pletený rákosový nábytek. Pruty rozštípané – ploché, které se užívají v rákosových židlích, se nazývají šény“.



Obr.č. 49 Rotang

 

 

Rotang je zaměňován s bambusem, ale oproti němu nemá dutý střed. Rotang umožňuje vytvářet menší a sofistikovanější tvary výrobků oproti bambusu. Z bobulí rotangu dračího se získává ostře červená pryskyřice, která se používá do červených laků, fermeží i politur. Rozdíl mezi ratanem a bambusem je v tom, že ratan není schopen stát, vždy potřebuje podpěru. Kmen (stonek) ratanu není skládaný z částí jako v případě bambusu, ale jedná se o měkký a úzký stonek.

 

 

Peddig - vyrábí se z proužků štípaného rotangu. Je to jádro španělského rákosu, z něhož byl sloupnut povrch a který se mechanicky zpracovává do šlahounů se stejným průměrem v celé délce. Povrchní část je cennější, štípe se, čistí, třídí, a vyběluje se nebo zůstává v přírodní barvě. Přírodní barva šlahounů je bílá, ale často se moří, barví a lakuje. Používá se na výplety (sedadel, opěradel, bočnic, roštů apod.) zejména sedacího nábytku nebo čel lůžek. Peddig je velmi tvárný a pružný.

 

 

Obr.č. 50 Peddig

 

Vrbové proutí, získané z Vrby košíkářské (Salix viminalis) nebo Vrby blatenské se používá zelené nebo pařené. Zelené proutí jsou nařezané pruty vrby a zbavené listí. Lepší kvalita je dosahována pařením proutí, následně pokropením studenou vodou, aby se kůra nepřipařila a drhnutím (protahováním dračkou) tak, aby bylo vytěženo loupané proutí v bílé nebo načervenalé barvě podle druhu vrby. Další variantou dosažení loupaného proutí je mízování – tj. čerstvé proutí se postaví do vody na výsluní, po cca 3-4 týdnech proutí pustí pupence, které lze lehce sloupnout a proutí zůstává čistě bílé. Mízování lze provádět i tak, že proutí je uloženo v jámě pod hlínou, kde se zapařuje a po čase se vyjme a loupe. Také se užívá proutí z jívy nebo smrkových kořenů, které jsou nejtrvanlivější. Proutí sklizené v době vegetačního klidu je světle hnědé, zatímco sklizené v době vegetace je bílé. Vrbové proutí je nejrozšířenější materiál pro výrobu proutěného nábytku.

 

 

Obr.č. 51 Vrbové proutí

 

Loupané proutí vyvařované - má zlatavě hnědou barvu, kterou získává z barvy v kůře při vyvařování. Doba zpracování je neomezená, před použitím se máčí. Loupané proutí mízované má oproti vyvařovanému proutí barvu téměř bílou. Důvodem je jiný technologický postup loupání kůry, který je složitější, proto i cena tohoto proutí je vyšší. Vrbový šén – je „pásek“ vyrobený po rozčtvrcení prutu a vyhoblování jeho středu. Používá se jako výpletový materiál tam, kde není vyžadována vyšší pevnost a odolnost např. výplet konstrukcí.

 

Čalounická lepenka - se vyrábí z nejrůznějších surovin, tzv. vláknovin (dřevo), obsahující celulózová vlákna. Dřevo se zpracovává na vlákninu, která se dále upravuje mletím, plněním a klížením na papírovinu a dále na lepenku. Lepenka je papír vyšší plošné hmotnosti, zpravidla nad 250 g.m-2, vznikající z několika vrstev, obvykle různého vlákninového složení. Čalounická lepenka má velmi dobré mechanické vlastnosti, její tloušťka je od 0,8 do 3,5 mm. Používá se ke konstrukčním účelům, zejména jako podklad pro výplně nefunkčních ploch čalouněného nábytku (boční výkryty područek a zadní výkryt opěráků), také k výrobě textilních šablon pro střih textilií a usní, apod.

 

 Obr.č. 52 Čalounická lepenka

 

Dřevitá vlna – je přírodní látka, vyrobená z méně kvalitní dřevní hmoty bez chemizace.

 

 Obr.č. 53 Dřevitá vlna


Vlákna dřevité vlny mají dostatečnou prodyšnost a schopnost zadržovat vodní páry. Nevýhodou je jejich malá tepelně izolační schopnost, vysoká hmotnost a vysoká prašnost při zpracování i užívání. Vlákna mají nízkou tvarovou paměť, jsou lámavá a drolí se, což je způsobené nedostatkem elasticity. Používala se jako méně kvalitní tvarovací materiál v podobě jemných, slabých hoblin, jako náhradní náplň do slamníků a na výrobu provazů. Její použití bylo zejména v období obou světových válek ve 20. století, kdy k jejímu použití přispěla nedostupnost kvalitních materiálů.

 

Větve ze stromů – v období nedostatku dřevěných materiálů byly řídce užívány i větve ze stromů na kostry výrobků pod čalouněné výplně.