NIS
Nábytkářský informační systém

Sociometrie a psychologie prostoru


Člověk se vyznačuje životní potřebou vymezovat a definovat prostor kolem sebe.

Níže je uvedeno několik příkladů významu sociometrie a psychologie interiéru.

Prostor souvisí se základními lidskými potřebami. Pocit obklopení volným prostorem není zpravidla příjemný. Základním psychologickým vjemem je pocit bezpečnosti nebo strach z neohraničeného prostoru (horror vaculi). Pocit bezpečí je navozen jen v úseku, který jsme schopni obsáhnout svým pohledem (zorné pole). Vhodné je takové řešení dispozice s místy pro usednutí, která umožňují kontrolu místnosti pohledem a výhledem na dveře (identifikace možného nebezpečí). Současně je nezbytná kontrola osobního majetku, který musí „na dosah“ nebo v zorném poli majitele věci. Klasickým případem je umístění věšáku či odložení kabelky při vyřizování agendy aj.

-  Prostředí nám poskytuje nejen centrální, ale i periferní informace.

-  Prostředí obsahuje vždy více informací, než jsme schopni vědomě postihnout.

-  Každé prostředí má vedle provozních vlastností i psychologické a symbolické významy.

Intimní zóna 0 - 45 cm

Lidé se mají velmi rádi nebo naopak jde o atak agrese

Osobní zóna  45 - 120 cm

Běžný společenský odstup – není cítit pach

Společenský odstup 120 - 360 cm

Vztahy v zaměstnání, v oblasti služeb, vykání osob

Odstup na veřejnosti 360 – více cm

Oslovení mas, výuka, možnost nenápadného odchodu  
(Mluvíme tělem Thiel E.)

U různých národů jsou sociometrické vzdálenosti odlišné. Čína akceptuje mnohem menší osobní odstup. V Americe je naopak tato vzdálenost větší, při její porušení byla dříve „tasena zbraň“. Rozdílné jsou i vztahy na venkově a ve městech. Při definování funkčních rozměrů interiérových prvků je nutné vzít v potaz i sociometrické faktory provozu zařízení.   

Podle výzkumů vědců (První výzkumy prováděli již v šedesátých letech antropologové Panero, Zelnik) mají jednotlivci tendence udržovat charakteristickou vzdálenost mezi sebou, ostatními lidmi a neživými předměty.  Experimentálně byly například měřeny vzdálenosti, které zůstaly mezi pokusnými osobami a subjektem nebo osobou a věšákem na klobouky. Výsledky pokusů ukázaly, že se respondenti přibližovali k věšáku mnohem blíže než k člověku. Názorným příkladem řešení odstupu od stěny je zavedení mušlí pánských záchodů, provázené zvýšením hygieny pisoárů. Při přiblížení k jinému člověku bylo zjištěno určité území, do kterého pokusné osoby nevstoupily. Nebyl však zjištěn žádný podstatný rozdíl mezi přístupem k muži a ženě. Existuje tedy území osobního prostoru obklopující každého jednotlivce. Za touto zónou je místo intimního přístupu a při jeho porušení subjekt zpravidla velmi citlivě reaguje.

Lidské bytosti fungují ve čtyřech vzdálenostních zónách, z nichž každá má blízkou a vzdálenou fázi:Fázi intimní, osobní, společenskou a veřejnou. (Hall)

 
Dotykové zóny jsou u každého jedince poněkud odlišné a pokud jsou číselně specifikovány (viz výše), jde o hodnoty orientační. Mezi jednotlivými skupinami lidí (Čína, USA aj.) jsou jisté rozdíly. Zvláštní kategorii také tvoří děti nebo schizofrenní osoby, jejichž nárazníková zóna je větší než u ostatních osob. Studiem biopole člověka se kromě psychologů a sociometrie zabývá i psychotronika, která argumentuje schopností diagnostiky člověka podle vyzařovaného energetického obalu (aury). Tato oblast kontaktů člověka s okolním prostředím není zatím dostatečně diagnostikována. Prokázáno ale je, že nemá-li člověk dostatečný osobní prostor, je vyčerpaný a unavený.

Podle významného sociologa Fruina je tvar dotykové zóny proměnlivý podle činností člověka. Například při stáni ve frontě je tvar zóny elipsovitý, při volné chůzi kruhovitý. Pro optimální zónu osobního pohodlí stanovil Fruin průměr 42 palců = 107 cm a pro cirkulační zónu - prostor, při kterém nedochází k obtěžování ostatních osob při průchodu 48 palců = 122 cm. Při porušení této dotykové zóny vznikají pocity nelibosti, psychické nepohody, s nimiž se můžeme setkat například v přeplněné tramvaji.  

V interiérové tvorbě jsou tyto vztahy důležité při navrhování komunikačních ploch a při styku s klientem. Bylo ověřeno, že k větší vzájemné verbální komunikaci dochází mezi lidmi sedícími u stolu přes roh, než u osob sedících vedle sebe nebo proti sobě. Vliv na lidské interakce má i tvar stolu. Kulaté stoly navozují atmosféru rovnocennosti, u ostatních tvarů je jasně vymezena pozice nejdůležitějšího člena skupiny sedících.

Sociopetální  prostory – dostředivé, které povzbuzují interakci (disko, party)

Sociofugální  prostory – odstředivé, které oddělují lidi (autobus, čekárna)

Z předchozích údajů vyplývá, že prostor má svou určitou teritoriální strukturu, která závisí na vztazích mezi jednotlivými členy skupiny. Zcela jiné vztahy budou ve stísněném prostředí a zcela odlišné v prostoru s dostatečným komfortem prostoru (velké prostory mohou ale vyvolávat i stísňující pocit).

V případě zvýšeného počtu zájemců o stejné území vede k „bojům“ o danou oblast. Vpád cizí osoby na vlastní židli chápeme jako útok na soukromí. Z tohoto důvodu je běžné vymezování pozice jednotlivce ve veřejném interiéru. Klasickým příkladem je například školení pracovníků, kde je obvyklé značkování zabraného teritoria předměty nebo neopouštěním svého místo či konverzace se sousedem – garance obhájení místa po našem vzdálení apod.