NIS
Nábytkářský informační systém

Netkané textilie


Z historického hlediska lze za nejstarší materiály tohoto typu považovat plstě, vyrobené ze zvířecích srstí. 19. století již znamenalo rozvoj výroby netkaných textilií, zejména pro potřebu zpracování technologických odpadů. Od 30. – 50. let 20. století byla snaha pokrýt zvyšující se poptávku po efektivnějších a levnějších plošných textiliích, což podnítilo vznik nových textilních odvětví, zabývajících se netkanými textiliemi se zcela novými specifickými vlastnostmi.

 

Výrobu netkaných textilií v čalounickém průmyslu lze označit za vývojové pokračování výroby čalounické vaty. Nejstarším typem tohoto materiálu je pojená textilie. Tyto výrobky jsou vyráběné nejrůznějšími technologiemi a odlišují se svojí strukturou. Vzhledem k tomu, že jsou neustále vyvíjeny nové zpracovatelské technologie a s tím spojené nové struktury výrobků, podléhá definice netkaných textilií neustálému vývoji. V podstatě se ale nezměnil technologický způsob výroby, který spočívá v přípravě vláken, dále vlákenné vrstvy a případně pojiva, zpevněním vrstvy a následnou úpravou.

 

Netkanou textilii lze definovat jako plochou vrstvu, vyrobenou z jednosměrně nebo náhodně orientovaných vláken, které jsou spojeny třením, kohezí nebo adhezí jednotlivých částic textilie vyrobené tkaním, pletením, všíváním, proplétáním nebo plstěním. Netkané textilie se vyrábí ze zušlechtěných druhotných surovin, zpevňují se impregnací, syntetickými pojivy, termicky či proplétáním. Rozlišují se:

  • Netkané textilie mechanicky vázané. Jsou vytvořené z vlákenné vrstvy mechanickým vázáním jednotlivými vlákny, svazky vláken nebo soustavou vazných nití.
  • Netkané textilie pojené. Jsou tvořeny z vlákenné vrstvy a pojiva. Pojivo může na vlákennou vrstvu působit dodatečně nebo tvořit složku vlákenné vrstvy a adheze může být vyvolána až během technologického procesu.
  • Netkané textilie vrstvené. Vznikají vrstvením alespoň jedné vlákenné vrstvy s jiným textilním nebo netextilním útvarem. Vrstvy jsou navzájem vázány mechanicky nebo pojeny adhezivy.

 

Základní princip výroby netkaných textilií je výroba vlákenné směsi a její zpevňování. Výchozí vlákna pro výrobu jsou běžně vyráběné vlákenné suroviny pro textilní průmysl, zejména ve formě střiží. Kromě toho se mohou vlákna zvlášť upravovat, například více tvarovat s cílem dosažení vyšší objemnosti výrobků, speciální úpravou povrchu apod. Některé typy vláken vznikají v procesu tvorby vlákenné vrstvy přímo z polymeru. Složkou surovinové základny jsou též sekundární vlákenné suroviny pocházející z technologických odpadů ze všech stupňů zpracování vláken v textilním a oděvním průmyslu a ze sběrových textilií. Základní vlákna posuzujeme z pohledu zpracovatelnosti v jednotlivých výrobních a dle působení vlastností vláken na vlastnosti netkané textilie.

 

Zpracovávají se vlákna přírodního i syntetického původu, používají se vlákna plného průřezu nebo průřezu s jedním či více otvory - dutá. Z hlediska trvalé deformace hraje výraznou roli směr orientace kladení vláken rouna.

 

 Obr.č. 136 struktura výroby netkaných textilií



Rozdělení netkaných textilií podle technologie výroby, tedy podle výroby vlákenné vrstvy uvádí následující přehled na obr. č. 137.

 

 Obr.č. 137 Struktura výroby vlákenné vrstvy

 

Způsoby zpevňování vlákenné vrstvy mají zásadní vliv na zpracovatelské a užitné vlastnosti netkaných textilií a tedy i na jejich použití. Některé netkané textilie mohou být i podlepeny izolační textilií z důvodů zpevnění, manipulace či zjednodušení aplikace na výrobek. Vývoj zpevňování vrstev neustále pokračuje v závislosti na stále se rozšiřující oblasti jejich použití, kde je největším argumentem příznivá cena těchto materiálů.

 

 Obr.č. 138 Struktura zpevňování vlákenné vrstvy

 

Netkané textilie se vyrábí ve velkém sortimentu plošných hmotností od cca 30 g.m-2 do 1000 g.m-2, ve variantách nízko nebo vysoko objemových. Jejich nejčastější využití je aplikace jako kypřicí a změkčovací materiál pod potahový materiál, nebo ve zpevněné listové formě jako výkryt nefunkčních ploch čalounění, či jako izolant mezi jednotlivé materiálové vrstvy.

 

 Obr.č. 139 Vzorky netkaných textilií

 

Nejčastější užití objemových roun je aplikace v kypřicí vrstvě čalouněného výrobku. Tato rouna se vyrábí z přírodních materiálů – vlněná a bavlněná, syntetická nebo směsová. Hlavní výhodou vlněných roun jsou znamenité tepelně izolační vlastností a také přirozená snížená hořlavost materiálu. Bavlněná rouna zase vykazují zvýšenou schopnost přijímat a následně odpařovat vlhkost. Nevýhodou je vyšší výrobní cena zejména z důvodu potřeby zajištění komodit a u bavlněného rouna jeho hořlavost. Materiály pro syntetická rouna jsou nejvíce polyesterová, dále polyamidová a méně polypropylénová vlákna.

 

 Obr.č. 140 Polyesterové rouno


Mezi progresivní technologie výroby objemových roun patří technologie STRUTO, což je systém pro výrobu kolmo kladených vláken. Výhodou těchto roun je nejen vysoká objemnost, ale zejména vyšší odolnost proti deformaci stlačením, dobrá tvarová paměť po zatížení, tepelně izolační vlastnosti a měkčící schopnost. Touto technologií lze zpracovat všechny typy vláken včetně recyklovaných.

 

 Obr.č. 141 PES rouno, vyrobené technologií Struto

 

Používaný materiál vláken se mění v závislosti na vývoji cen, dostupnosti zdrojů a s vývojem nových technologií. Klesá podíl vlny a bavlny pro její vysokou cenu a viskózy pro pokles její výroby, je snaha zpracovávat další typy vláken, například jutu. Vzrůstá podíl polyesterových a polypropylenových vláken s rozvojem technologií výroby přímo z polymeru.

 

Obr.č. 142 Netkané textilie

 

Kromě netkaných textilií pojených se vyrábí volné vlákenné plnicí materiály, které se používají zejména do volných polštářů. Vyrábí se jako vlákenné směsi nebo ve formě kuliček, popřípadě se vlákenné směsi mísí s vločkami polyuretanových pěn nebo peří, apod.

 

 Obr.č. 143 Syntetické kuličky

 

Syntetické textilní materiály s nánosem

Vedle usní vyrobených z kůží obratlovců jsou ještě usně vláknité pojené a syntetické usně, které se snaží přírodní usni přiblížit svými vlastnostmi. Vláknitá useň je materiál vyrobený tak, že se přírodní useň mechanicky anebo chemicky rozloží na malé kousky, prach nebo vláknité částice a pak se opět spojí pomocí pojiva nebo bez něj, popřípadě s přídavkem jiných materiálů. Produkuje se v metráži nebo v arších. Na výrobu vláknité pojené usně se zpracovávají odpady z přírodních usní. Syntetické usně jsou uměle vytvořené plošné materiály buď výhradně ze syntetických polymerů nebo jejich kombinací s přírodními polymery v přirozené nebo upravené formě. Člení se dále na plastiky, koženky a poromery. Plastiky jsou samonosné plošné kompaktní nebo lehčené materiály vyráběné z plastů. Koženky jsou plastové plošné kompaktní nebo lehčené materiály na podkladu. Poromery jsou porézní polymerní materiály, zpravidla heterogenní, na podkladu nebo bez něj, vzhledem a vlastnostmi podobné přírodní usni.

 

 

Koženka je plošný plastový materiál s hladkým nebo zvrásněným povrchem napodobujícím přírodní useň nebo s povrchem vzorovaným umělým vzorem. Koženka (Vynitol) byla na tuzemský trh zavedena od roku 1972. Vyrábí se nánosem plastů na základový materiál, jehož vlastnosti (tažnost, pružnost, pevnost atd.) určují vlastnosti výsledné koženky. Podkladovým materiálem bývá tkanina, úplet nebo netkaný textil (bavlna, viskóza, polyamid, polyester), který se před nánosem plastů opaluje, postřihuje, egalizuje, bělí, žehlí a někdy i barví. Používány jsou různé povrchové dezény a úpravy lakováním. Nános plastů je v jedné i více vrstvách, jednoho i více druhů, zpravidla polyvinylchloridem (PVC) nebo polyuretanem (PUR). Rozlišují se na pružném nebo nepružném podkladu, lehčené nebo nelehčené.

 

Pro čalounické účely se nejčastěji používají lehčené koženky s povrchem kombinovaným PUR + PVC, které jsou ohebné, pružné, s příjemným vzhledem, vysokou životností, snadnou údržbou a jsou nehořlavé. V kombinaci s přírodní usní se používají na nefunkční plochy. Méně kvalitní koženky se vyznačují rozlupčivostí vrstev nebo odlupováním částí povrchu. Proto je nutno všechny koženky chránit před agresivními chemikáliemi rozrušujícími povrch.Na potahy matrací do nemocnic, sanatorií apod. byla vyvinuta lehká obousměrně pružná koženka s krycí vrstvou PUR, s antibakteriální a protiplísňovou úpravou, s dobrou hydrolytickou odolností, vodoodpudivá, s částečnou propustností pro páry.

 

Plastik je plošný plastový materiál (často PVC) vyráběný bez podkladu. Dříve se hojně používal na kuchyňských a kancelářských židlích, po obvodu byl spojován tepelně svařováním.

 

Poromer je porézní, zpravidla heterogenní materiál, vzhledem a vlastnostmi podobný usni. Vyznačuje se propustností vodních par, navlhavostí i vysycháním. Vytváří se bez podkladu i s podkladem, který tvoří netkaná textilie, rouno, které se vzhledem blíží spodní straně přírodní usně. Rouna jsou vpichovaná, vysrážená na rubové straně a volba její impregnace určuje konečnou kvalitu výrobku. Lícní vrstvu tvoří PUR nános, nanášený stříkáním, navalováním, natíráním, protlačováním štěrbinou a poléváním. Dále se provádějí povrchové úpravy barvením, vzorováním a přetíráním. Vyrábějí se s hladkým, velurovým nebo semišovým povrchem.

 

 Obr.č. 144 Barevnice nánosované syntetické textilie