NIS
Nábytkářský informační systém

Nábytek pro vzdělávání


Nábytek pro vzdělávání - školní nábytek je specifickou skupinou nábytku, z níž vyplývají i odlišné nároky na funkčnost a použití výrobku. V kvalitě školního vybavení se odráží i úroveň celé společnosti, protože školní prostředí formuje žáky i studenty v nejdůležitější době vývoje jedince, při osvojování si návyků a vlastních postojů. 

Ergonomie – řeší správné zásady sezení, použití vhodného sedacího nábytku, nezbytný je i dohled poučených pedagogů. S nástupem školního věku se prudce zvyšuje četnost vadného držení těla. Dlouhodobá statická zátěž může vést nejen k rozvoji vadného držení těla, ale následně i k bolestem zad. Velkým problémem při navrhování nábytku je rychlá proměna výpočetní techniky a větší antropometrické odchylky populace. Jakkoliv jsou zpracovány evropské normy, je vývoj dětí různých etnik v EU specifický. Problém současné EN je podmíněn skutečností, že vychází jen ze dvou antropometrických charakteristik (viz dále).

Bezpečnost - nábytek musí splňovat vysokou úroveň pasivní bezpečnosti, a to jak v konstrukci (oblé hrany, stabilita, minimum oddělitelných či drobných součástí), tak i při použití materiálů (VOC látky), které mohou negativně působit na vyvíjející se organismus.

Nízké náklady - vzhledem k současnému ekonomickému stavu ve školství, a to nejen v České republice, je velmi důležitým parametrem cena. Ta do jisté míry omezuje používání nových výrobků. Ekonomie ovlivňuje jak vzhled, tak i kvalitu školního nábytku.

Odolnost - parametr velice důležitý vzhledem k vysoké zátěži provozu společně s  kreativitou uživatelů při zacházení s nábytkem. Tento parametr musí být zohledněn v konstrukci (stabilní, pevná, snadno opravitelná, minimum pohyblivých součástí), i ve výběru materiálů (odolné povrchy, povrchové úpravy pracovních desek a konstrukcí nábytku).

Variabilita - možnost přizpůsobení různým provozním podmínkám, skladebné možnosti, měnitelnosti výšky, či sklonu pracovní plochy nebo formou stohovatelnosti nábytku.

Opravitelnost – důležitá vlastnost z hlediska ekonomického a ekologického. Opravy by měly být snadno proveditelné a levné. Typickým příkladem jsou několikráte svařované konstrukce židlí i stolů, opakovatelně přebroušené a lakované povrchy stolových desek.

Design - poslední a často opomíjený efekt kultury prostředí škol, je její působení na tvorbu estetického názoru. Podíl na tom má i nedostatek peněz ve školství, což si vynutilo použití minima materiálu a tvarově nenáročná řešení. To paradoxně vytvořilo puristickou  povahu zařizovacích předmětů škol, které se tak vyhnuly krátkodobým módním vlivům a školní nábytek se za posledních 50 let téměř vůbec nezměnil.

Specifické pracoviště žáka či studenta lze definovat jako polohu vsedě u pracovní plochy určené pro psaní, čtení apod. Obecně jako systém pracovní plocha a sedadlo. Vzhledem k dlouhodobému sezení je kvalitní židle základním kamenem optimálního pracovního výkonu. Určitá podobnost se zde nabízí srovnáním s pracovištěm v kanceláři. Oproti kancelářskému pracovnímu místu má však pracoviště žáka minimum úložných prostor a neumožňuje zanechávat na pracovišti osobní věci či nedokončenou práci. Podstatným rozdílem je minimální možnost seřízení svého pracovního místa a jeho častá změna - přesun do různých učeben.

Obecně je u dětí doporučena maximální hmotnost ručně manipulovaného břemene (i pouhé zvedání) do 15% jejich hmotnosti.  V případě drobného dítěte v první třídě ZŠ o hmotnosti kolem 20 kg by židle neměla mít hmotnost vyšší než 3 kg. Ty nejlehčí školní židle mají zpravidla hmotnost ale nejméně 3,5 kg. To jsou židle pevné bez nastavování. Většina škol  začíná být vybavována stavitelnými židlemi, které jsou vlivem této možnosti mnohem těžší. Kromě nadměrné hmotnosti by se neměly židle zvedat nad zem ani z bezpečnostního důvodu. Při jejich hmotnosti by mohlo dojít např. při dopadu na nohu k závažnému úrazu.  Přestože norma ČSN EN 1729 platná v zemích EU uvádí mnoho povinných rozměrů z hlediska zachování vhodných ergonomických parametrů židle o hmotnosti nehovoří a není zmíněna ani v hygienických předpisech pro provozní podmínky ve školách. Je to proto, že se zřejmě vůbec nepředpokládá, že by malé děti vůbec manipulovaly s nábytkem. Není povinností žáků zvedat židle. To je v popisu práce dospělých, kteří mají na starost úklid tříd info. Na druhé straně je tato skutečnost ( z hlediska českého výchovného hlediska) kontraverzním výchovným momentem.

Prostorové řešení výukového prostoru

Kromě návrhu samotného nábytku je nutno pečlivě zvážit rozmístění školního nábytku v prostoru. Základní charakteristikou je dosažení toho, aby žáci dobře viděli, slyšeli, a aby rozmístění vyhovovalo charakteru výuky. V této problematice jsou ovšem důležité i další faktory, jako je akustika, osvětlení, psychologie a hlavně provozní podmínky. Obecně se používá několik zažitých schémat. Těmi je na základní a střední škole klasický trojřad, složený z lavic pro dva žáky. Důležitým parametrem je v tomto případě šířka komunikace mezi řadami (min. 60 cm) a osový rozestup (min. 100 cm info).

Na vysoké škole je další variantou stupňovitá posluchárna. Ta má menší nároky na prostor, osový rozestup lavic může být pouze 80 cm. U této varianty je nutné použití  otáčení či sklápění sedadel, které umožňuje průchod posluchačů. Komplikovanější je řešení laboratoří, dílen, jazykových učeben a seminárních pracovišť, která podléhají specializovaným nárokům na výuku.

Současné změny edukačních prostor souvisí s uvolněním výukového procesu a snahou o příjemnější prostředí. Opouští se klasické schéma lavic v řadách za sebou. Přistupuje se k novým formám uspořádání tříd (různé n-úhelníky, kruhové uspořádání aj.). Pro tvorbu  nábytku  z toho plyne navrhování skladebných stolů o nízké hmotnosti, snadno přestavitelných a při tom stabilních.   

Další fází vývoje je volný půdorys, přizpůsobující se aktuálním požadavkům výuky či posluchačů. Tento princip pozitivně působí na jedince, protože mu dává možnost volby, dává mu více  svobody a tím ho vtahuje aktivně do výuky. V zařízení se logicky uplatňuje mobilní nábytek, stoly s možností sklopení desek při uskladnění. V zásadě se tento nábytek velmi podobá nábytku pro mobilní kanceláře

Univerzalizace nábytku

Existuje několik přístupů k univerzalizaci školního nábytku, odvíjejících se od způsobu uspořádání učeben a provozních požadavků, a to:

-          Koncept lavic a židlí

-          Koncept kompaktních školních lavic sdružujících sezení i psaní

-          Koncept židlí s integrovanými přídavnými sklopnými stolky

           

Koncept lavic a židlí je charakteristický dvěma nezávislými prvky, a to prvkem pro sezení (židlí) a prvkem pro psaní (stůl). Tento koncept je obvyklý v menších třídách a převážně na základních a středních školách. Výhodou tohoto principu je snadná instalace, možnost častých změn rozestavení a také snadnější inovace (například zakoupení nových židlí).

Druhý koncept se vytváří pomocí stabilních, do podlahy kotvených dlouhých stolových bloků, které na přední straně nesou sklopná sedadla. Jeden blok nese několik, obvykle 3-5 sedadel. Někdy se objevuje i řešení se sklopnými stolky. Tento způsob vybavení učeben se využívá především ve větších přednáškových sálech, obvykle ve spojení se stupňovitým uspořádáním. Výhod tohoto systému je několik.

1) menší prostorová náročnost a s tím spojená lepší viditelnost a slyšitelnost (byť za cenu menší pracovní plochy až na hranici formátu papíru A4). Přiblížením k přednášejícímu se zlepšuje také interaktivní kontakt.

2) exaktní definování polohy sezení, respektive vzdálenosti sedadla a stolu. Přesah hrany stolu nad sedací plochu zaručuje správné vzpřímené sezení.

3) úspora materiálu tím, že je využita nosná konstrukce i pro zavěšení sedadel. S tím souvisí i ekonomická výhodnost. Samostatnou otázkou je sama stupňovitost. Je-li dána stavbou, lze považovat toto řešení za optimální.

 

Princip židlí s přídavnými sklopnými stolky je u nás poměrně novinkou. Do škol se rozšířil z firemních a galerijních prezentací a seminářů. Jedná se většinou o stohovatelné židle s loketníky, kde pravá područka nese malý (dřevěný nebo plastový) psací stolek. Toto řešení je velmi úsporné a flexibilní, třídy se mohou tvořit podle aktuálního zájmu posluchačů. Pomineme-li nevhodnost tohoto řešení pro leváky (pokud by nebyly k dispozici židle se stolkem na levé straně), je hlavní slabinou minimální plocha a její nevhodné stranové umístění. Toto řešení je tedy vhodné pouze pro případy, kdy si posluchači dělají minimum poznámek a hlavně poslouchají.

Všechny systémy mají tedy své výhody i nevýhody a při volbě vhodného zařízení je nutno přihlédnout ke specifickým podmínkám výuky a dispozici učebny.