NIS
Nábytkářský informační systém

Materiál


Pro materiál ze dřeva a na bázi dřeva platí obecné požadavky uvedené v Nábytkářský informační systém Všeobecné požadavky na nábytek.

 

DŘEVĚNÉ MATERIÁLY KOSTER SEDACÍHO A LEHACÍHO NÁBYTKU info

Poznámka: Níže uváděné požadavky jsou vhodné pro sériovou výrobu, ale platí i obecně.

 

Povolené vady dřevěných dílců použitých na kostry výrobku:

 Dílce, které jsou viditelné při dalších funkcích čalouněných výrobků (rozkládací systémy, úložné prostory aj.), musí splňovat požadavky na vnitřní plochy úložného nábytku.

Dílce, které jsou viditelné na hotovém výrobku, jako jsou dřevěné plakety, ozdobné dílce a vlysy, boční opěry, nohy apod., musí splňovat požadavky na vnější plochy.

Vady dřeva nesmí snižovat pevnost dílců a nesmí mít vliv na vlastnosti výrobku. Rozsah vad na dílcích se řídí namáháním dílce, typem výrobku a požadavky odběratele – viz dále.

Dle způsobu namáhání je v níže uvedeném přehledu rozdělen materiál na A a B.info A nosné vlysy, B spojovací vlysy, lišty a tvarové dílce.

 

 


Dílce z měkkého dřeva


Kvalita A:

 

Přípustné vady dřeva:

-  zdravé a zarostlé suky do 1/3 tloušťky a šířky dílce

-  pevné černé suky do ø 5 mm

-  přirozené zbarvení dřeva

-  vyspravené zásmolky nad 25 mm lodičkami, menší tmelením

-  povrchové trhliny maximální hloubky 1 mm a 3 % délky dílce

-  odklon vláken maximálně 5 %

-  zakřivení max. 0,2 % délky dílce, pokud nepřesahuje povolené předepsané tolerance

-  zabarvení dřevo zbarvujícími houbami, mimo viditelné dílce

 Nepřípustné vady: 

-  vypadavé a vyhnilé suky

-  hniloba, plísně nebo poškození hmyzem

-  dřeň hlubší než uvedené trhliny

-  poškození hmyzem

-  křídlové suky

 Kvalita B: 

 

 Přípustné vady dřeva:

-  zdravé a zarostlé suky do 1/3 tloušťky a šířky dílce

-  nesrostlé ale ne vypadavé suky v rozsahu zarostlých suků

-  vyspravení zásmolků lodičkami nad 30 mm délky, kratší musí být vyškrábány

-  povrchové trhliny do 1 mm hloubky do 25 mm délky

-  zakřivení do 5 % délky dílce

-  odklon vláken do 10 %.

 Nepřípustné vady:

-  v rozsahu jako u kvality A.

 

 


Dílce z tvrdého dřeva

 

Kvalita A:

 

Přípustné vady dřeva:

-  zdravé zarostlé suky do 1/3 tloušťky nebo šířky dílce info

-  nepravé jádro bez omezení (bez sekundárního napadení houbami)

-  trhliny na ploše a boku maximální hloubky 1 mm a 5 mm délky

-  zárosty jednostranné do 5 mm

-  trhliny na čelech dílců délky max. 5 mm, pokud přechází do plochy max. hloubky 2 mm

-  odklon vláken 8 %

-  zakřivení do 0,6 % na 500 mm délky dílce, pokud nemá vliv na předepsanou toleranci

Nepřípustné vady:

-  nesrostlé suky

-  hniloba

-  zárosty suků větší než 5 mm

-  poškození hmyzem.

-  křídlové suky

 

Kvalita B:


Přípustné vady:     

-  zdravé a zarostlé suky do 1/2 tloušťky nebo šířky dílce info

-  nepravé jádro bez omezení (bez sekund. napadení houbami)

-  trhliny na ploše a boku maximální hloubky 3 mm a 10 mm délky

-  odklon vláken 10 %

-  zakřivení do 1 % na 500 mm délky, pokud nemá vliv na předepsanou toleranci.

Nepřípustné vady:  

-  obdobně jako u kvality A.

 

Tento rozsah vad lze připustit u skrytých dílců a u dílců, které při běžném užití výrobku nejsou viditelné.

 

 

Vady řeziva pro výrobu dílců koster

Z rozsahu přípustných vad na dřevěných dílcích koster čalouněného nábytku vyplývá, že vady, mající vliv na pevnost dílců se nenachází u vyšších kvalitativních tříd řeziva. Přesto lze na výrobu koster využívat dřevo s vzhledovými vadami odpovídající nižším třídám (ČSN EN 844–3, ČSN EN 1310 a ČSN EN 1311), pokud jsou jeho mechanické vlastnosti vyhovující.

Při sériové výrobě může proto být výhodnější nakupovat speciální výběr řeziva, který zohledňuje specifické kvalitativní požadavky výroby.

Níže je přehled vad, který umožňuje (není stanoveno normou) nákup řeziva jehličnatých a ostatních měkkých dřevin ve výběru pro výrobu dřevěných nosných koster čalouněného nábytku, pro neviditelné dílce (neplatí pro viditelné dílce).

 

Tab. 1: Klasifikace povolených vad pro řezivo z jehličnatých a ostatních měkkých dřevin info

Vady, znaky

Povolené vady

Suky, skupinové suky

Zdravé a zarostlé suky do 1/3 tloušťky a šířky kusu, maximálně ø 15 mm

Černé suky

Do ø 5 mm, vzdálenost v podélném směru ve středech min. 150 mm

Nesrostlé, ne vypadavé suky

Maximálně u 1/3 dodávky v rozsahu zarostlých

Suky napadené hnilobou a vypadavé suky

Nepovolují se

Křídlové suky

Nepovolují se

Trhliny

Na plochách a bocích vycházející z čela do 5 % celkové délky, u 1/3 dodávky do 15 % celkové délky

Odklon vláken

Maximálně 5 %, u 1/3 dodávky do 10 % celkové délky

Smolníky a zárosty

Do 25 mm délky, u 1/3 dodávky do 80 mm

Zabarvení

Povoluje se, bez sekundárního napadení

Poškození hmyzem

Nepřípustné

Hniloba

Nepřípustná

U ostatních měkkých dřevin se povoluje

Bez omezení nepravé jádro, skvrnitost, vnitřní běl, zbarvení jádra i běle dřevo zbarvujícími houbami bez sekundárního napadení, zapaření do 5 % povrchu plochy.

Tlakové, tahové dřevo

Přípustné bez omezení

Viditelná dřeň

Nepovoluje se

 

Níže je přehled vad, který umožňuje (není stanoveno normou) nákup řeziva tvrdých dřevin ve výběru pro výrobu dřevěných nosných koster čalouněného nábytku, pro neviditelné dílce (neplatí pro viditelné dílce).

 

Tab. 2: Klasifikace povolených vad pro řezivo z tvrdých dřevin info

Vady, znaky

Povolené vady

Zdravé, zarostlé suky a nesrostlé, ne vypadavé

Do 1/3 tloušťky nebo šířky kusu maximálně ø 20 mm, vzdálenost v podélném směru ve středech minimálně 150 mm, zřetel se nebere na rozmístění suků menších než ø10 mm

Částečně zahnité suky

Povolují se maximálně v 10 % dodávky do 1/3 ø suku, v rozsahu zdravých suků

Suky napadené hnilobou a vypadavé suky

Nepovolují se

Svalovitost

Bez omezení

Trhliny

Na plochách a bocích vycházející z čela do 10 % celkové délky, u 1/3 dodávky do 20 % celkové délky

Odklon vláken

Max. 8 %, u 1/3 dodávky do 10 % celkové délky

Zapaření

Povoluje se do 5 % plochy kusu, do 5 % řeziva v dodávce

Zabarvení houbami

Povoluje se, bez sekundárního napadení

Poškození hmyzem a cizopasnými rostlinami

Nepřípustné

Tvrdá hniloba

Povoluje se u 20 % dodávky ve formě skvrn a pásů o ploše maximálně 5 % kusu

Měkká hniloba

Nepřípustná

Zárosty jednostranné

Povolují se do 1/10 délky a šířky kusu

Tahové dřevo

Povoluje se

Nepravé jádro

Zdravé se povoluje

     

 


 

Nekonečné vlysy info

Jakkoliv nekonečné vlysy vykazují dobré vlastnosti, je přesto nutná opatrnost při jejich použití na konstrukční vlysy typu A.

Minimální délka napojovaných kusů má být 250 mm, zpravidla jsou požadovány na dílcích koster maximálně tři spoje na 1 m délky.

Doporučeno je dávat přednost ostřejšímu a delšímu ozubu. Pro tyto vlysy platí ČSN EN 385 Konstrukční dřevo nastavované zubovitým spojem – Požadavky na užitné vlastnosti a minimální výrobní požadavky.

 

Lamely

Nosné prvky lehací plochy z vrstveného tvrdého dřeva, které jsou k nosnému rámu přichyceny pevně, nebo kyvně a pružně. Lamely umožňují vytvořit dvojité pružení čalounění.

 


ČALOUNICKÉ MATERIÁLY SEDACÍHO A LEHACÍHO NÁBYTKU

Čalounění se dělí dle materiálů a technologie na klasické (historické) nebo soudobé.

Pro výrobu klasických výrobků (historických kopií) se používají přírodní materiály a dobové technologie, pouze jedná–li se o repliky, je možné použít i soudobé materiály a technologie.

Pro výrobu soudobých výrobků se v převážné míře užívají syntetické materiály a nové technologické postupy. U „bio–nábytku“ se používají kombinace přírodních a nových materiálů.

Čalouněný výrobek je zpravidla konstruován z vrstev. Definovány jsou vrstvy nosné, pružicí, tvarovací, kypřicí a potahové. U některých výrobků mohou být některé vrstvy sdruženy v jednom vhodném materiálu, zejména pokud jde o nízké čalounění.

 



HISTORICKÉ MATERIÁLY info


Tvarovací materiály rostlinného původu:

Africká tráva – řapíky listů palmy Žumary nízké (africké) tvoří základ klasického čalounění Byl to nejrozšířenější tvarovací materiál čalounické výroby.

Kokosové vlákno (Cocus lucifera) – má dobrou tvarovou stálost, pro nižší cenu jím byly nahrazovány žíněné materiály.

Mořská tráva (Lostera marina) – sušené lodyhy mořských bylin, které vykazují relativně vysokou odolnost proti deformacím.

Španělský mech (Tilandia usneoides) – používán byl i v silnějších vrstvách, většinou v kombinaci s dalšími kypřícími materiály.

Koudel – odpadová vlákna, vznikající při zpracování lýka, lnu a konopí, byla používána jako náplň polštářů, podušek.

Kapok (Ceiba pentandra) – chmýří semene rostlin. S ohledem na kratší délku vláken (a tím vznikající deformace na čalouněných plochách) byl používán v tenčích vrstvách, nebo jako horní kypřicí vrstva materiálové skladby.

Bavlněná a vlněná vlákna – cupované kousky tkanin, jde o méně kvalitní materiál, který se používá například jako výplň matrací.

Kukuřičné listeny (Zea) – v kombinaci se slámou byly používány při výrobě matrací.

Žitná sláma byla často používána pro plnění matrací (strožok).

Dřevitá vlna je méně kvalitní tvarovací materiál z důvodů nízké tvarové paměti, v podobě jemných, slabých hoblin. Dnes je znovu objevena a oblíbena pro vonné aromatické látky emitované dřeva (například limba aj.).

Ostatní materiálydále je používán len, technické konopí, juta (kalkutské konopí), ramie (čínská tráva), sisal, novozélandský len, jehličí, seno, tráva a byliny apod.

 

Materiály živočišného původu se používají jako tvarovací, ale převážně jako kypřicí:

Žíně jsou vlákna z ocasů a hřívy koňů, patří mezi nejvíce užívané materiály, zejména však na kypřicí vrstvu.

Peří – používalo se husí, kachní, kajčí, apod. Pro plnění se používalo oddělovaných komor, které zajišťovaly vyšší odolnost proti deformacím a současně tím bylo možné dosahovat vyšších výšek samotného čalounění až 15 cm (zpravidla v podobě volných polštářů kopírujících půdorys sedací, nebo opěradlové plochy).

Zvířecí srst je používána spíše na nižší vrstvy čalounění anebo jako výplň volných podušek.

Vlna ovčí vlna (rouno), mohér (koza angorská), angorská vlna (králík angorský), kašmírská vlna (koza kašmírská), velbloudí vlna, hedvábí (bourec morušový).

 

Potahové textilie:

Sukno – vlněná tkanina, následně upravena valchováním a prostřihováním.

Brokát vazba hedvábné látky se vzorem často protkávaným drahými kovovými vlákny.

Aksamit původně samet, osnova hedvábná, vlněná, bavlněná, pak prostřihována–hustý vlas.

Gobelíny – stehy pokrývají a zpevňují povrch plátna, též označení pro nástěnné koberce.

Hedvábí – vlákna bource morušového, čínská hedvábná stezka, výroba v Evropě od 6. století.

Voskové plátno – úprava textilu (slabý olejový nános), s cílem imitace přírodní kůže.

 

 

SOUDOBÉ ČALOUNICKÉ MATERIÁLY


NOSNÉ MATERIÁLY

Nosný základ dělíme na pružný a nepružný. Pružný základ je tvořen textilními, pryžovými nebo pryž textilními popruhy, nosnými síťovinami, pružinami tažnými a tlačnými, pružinovými rošty a lamelami.

Nepružný základ je tvořen deskami, rošty nebo rámy ze dřeva a materiálů na bázi dřeva s použitím plastů, kovů, textilií nebo jejich vzájemných kombinací.

 

TVAROVACÍ MATERIÁLY

Dělíme je na přírodní, syntetické nebo kombinované.

Základním konstrukčním tvarovacím materiálem soudobých čalounických konstrukcí jsou pěnové materiály. Používají se měkké polyuretanové pěny, pěnová pryž, mikroporézní pryž, vysoko lehčený polystyren, doplňkově na nenamáhané nefunkční plochy i panely z polypropylenu a polyetylenu.

 

Měkké polyuretanové pěny éterové a esterové jsou nejvýznamnějším materiálem. Měkké polyuretanové pěny jsou adičním produktem polyolů, izokyanátů a pomocných látek. Jsou tvořeny sítí buněk, které jsou převážně otevřené a navzájem propojené.

Velmi rozsáhlý sortiment polyuretanových pěn (značíme PUR pěny) umožňuje velké množství konstrukčních variant tvarovací vrstvy čalouněného výrobku.

Sortiment pěn je vyráběn tak, aby pokryl celé spektrum specifických požadavků různých výrobků. Mísením ve vzájemných poměrech jednotlivých složek, společně s technologickými podmínkami reakce, jsou vyráběny pěny studené a horké.

Pěny umožňují vytvářet optimální čalounické konstrukce pro konkrétní účel použití. Výrobci pěn vyvíjí nové typy pěn, v současné době je k dispozici cca 300 typů pěnových materiálů.

Rozlišení typů polyuretanových pěn (dále PUR pěn) a jejich vlastností pro zpracovatelský průmysl zajišťuje jejich označení, které ve své zkratce udává typ pěny, údaj objemové hmotnosti a tvrdosti (odporu proti stlačení při 40% stlačení).

Objemová hmotnost je uvedena ve zkratce označení v kg/m³ jako první dvojčíslí typového označení materiálu.

Odpor proti stlačení je uveden ve zkratce označení v kPa, jeho hodnota vyjadřuje tvrdost a tvarovou stálost pěn.

Objemová hmotnost určuje nosné vlastnosti pěny a používá se v rozsahu 16–60 kg/m³. Pěny vyšší objemové hmotnosti vykazují nižší deformace a lépe roznáší zatížení do plochy.

 

Pěnová pryž – druh lehčené pryže, která je vyráběna vulkanizací vodní disperze polymeru přírodního a syntetického latexu. Typické vlastnosti jsou vysoká elasticita a nízká trvalá deformace. Vyrábí se ve formě tvarovek a pásů. Objemová hmotnost je v rozmezí 70 – 100 kg/m3.

Pojená polyuretanová pěna (značíme PPUR pěna) je vyrobena z odřezků vzniklých při zpracování polyuretanové pěny, vyrábí se v blocích. Je velmi dobrým tvarovacím materiálem, používá se v objemových hmotnostech 50–120 kg/m³.

Vysoko lehčený polystyrénpolymer styrénu, tvarový lehký materiál používaný jen v kombinaci s nosnou kostrou, nebo jako nefunkční výplňový materiál.

Pěnový polypropylén a polyetylén se používají na změkčení případně izolování nefunkčních ploch výrobků.

Pryž žíně a pryž kokos jsou vytvořeny kombinací kokosového vlákna nebo vláken živočišného původu (koňské žíně hřívové a ocasové) stabilizovaného vulkanizovanou pryží, nejčastěji v podobě desek různých tlouštěk. Používají se jako výborný konstrukční materiál na nosný základ. Jejich výhodou je nízká deformace a prodyšnost.

 


KYPŘÍCÍ MATERIÁLY info

Kypřicí materiály mají v konstrukci významnou roli. Změkčují povrchové vrstvy výrobku a prodlužují životnost pěnových materiálů. Překrytí pěnových materiálů separačním nebo kypřicím materiálem je zpomalena degradace vlivem světelných paprsků.  Kypřicí materiál přijímá a uvolňuje vlhkost do prostředí a snižuje otěr i oděr mezi pěnou a potahových materiálem.

Rouna – jsou netkané textilie, které splňují funkci separační, kypřicí, výplňovou a izolační, zejména mezi tvarovacími a potahovými materiály.

Rouna jsou bavlněná, vlněná a syntetická z PES, PAD nebo POP vláken, nebo jsou směsová.

Rouna jsou vlákna pojená nástřikem disperzí, termicky, gaufrováním, propletem, vpichováním, prošíváním nebo lepením. Mechanicko–fyzikální vlastnosti rouna určuje směr kladení vláken a jejich průřez (plný, dutý). Pro výrobu čalouněného nábytku se používají plošné hmotnosti od 80 – 400 g/m², dle typu výrobku a jeho funkce.

 

Vata průmyslová vata, lehce lisovaná směs nepravidelně uložených textilních vláken. Dělí se na tabulovou a vatu v rounech, povrch může být stabilizován klihovou vodou nebo proševem. Bavlněná vata – vrstva upravena jen mýkáním bez následných fixačních úprav. Dnes se vata používá minimálně.

 


POTAHOVÉ MATERIÁLY info

Základní rozdělení: tkané, netkané, pletené, pletenotkané, nánosované (vločkované, povlakované, bariérové, aj.).

 

Useň (vašeta) – zvířecí kůže bez srsti, která je upravená vyčiněním a opracovaná tak, aby byla stálá ve vodě a po vysušení byla ohebná a vláčná. Barvené kůže provází rizika obsahu těžkých kovů (děti) a DMF. info „Ekokůže“ je vytvořena z rozmělněných částic přírodní usně. Dodávaná je jako textilie, pro její výrobu se používají zbytky přírodní usně.

 

Štípenka – useň vzniklá rozřezáním v tloušťce kůže – lícová a rubová štípenka. Má horší vlastnosti než původní useň, neměla by se používat na exponované dílce – sedáky, loketníky, opěráky. Výrobky mají být označeny s údaji o tom, zda jde o vrchovou useň nebo štípenku. info


 

Tab. 4: Požadavky na potahové materiály dle CSN EN 14465 (80 4206) : 2004

 

A – náročné použití ve veřejných interiérech     B – náročné použití v domácnosti

C – běžné použití v domácnosti                         D – nenáročné použití v domácnosti

E – příležitostné použití v domácnosti

 

ÚPRAVY POTAHOVÝCH MATERIÁLŮ

Úprava – všeobecný název pro technologické postupy zušlechťování textilií, které mají zlepšit jejich vzhled, povrch, omak a další užitné vlastnosti. Rozlišujeme permanentní a nepermanentní úpravu povrchu. Úpravy rozdělujeme na mechanické (za sucha) a chemické (za mokra).

Permanentní úprava – konečná úprava textilií, která je trvalá, tedy nevypratelná nebo má omezenou dobou trvání (např. daný počet pracích cyklů).

Nepermanentní úpravaúprava textilie do jejího prvního vyprání.

Antistatická úpravaslouží k odstranění nežádoucích účinků elektrostatického náboje syntetických vláken, která se nabíjejí elektrostatickou elektřinou při výrobě i používání. Elektrostatický náboj způsobuje nežádoucí přilnavost a špinivost. Eliminace náboje je prováděna antistatickými chemickými přípravky, které působí dočasně někdy i trvaleji.

Nešpinivá úprava nebo úprava na sníženou špinavost – tkaniny s touto úpravou mají schopnost odpuzovat disperze nečistot a mastnou špínu. Špína ulpívá na povrchu tkaniny v podobě malých kapiček, jež lze snadno odstranit.

 

Omyvatelná úprava – jde o nejnovější trend v úpravách potahových textilií. Povrch materiálů je upraven tak, že z něj lze omýt (popř. vygumovat) tužku, kuličkové pero, propisku, pastelky aj. nečistoty.

 

NOSNÉ MATERIÁLY

Textilní popruhy - dříve z konopí, bavlny, později z juty. Ve 20. stol. nastal rozvoj pryžových popruhů. Pak následují pryž textilní popruhy a provazce, dnes polypropylénové nebo plastové popruhy. info

 

PRUŽICÍ MATERIÁLY

Kovové pružící prvky

Tlačné vyvazované pružiny – klasika čalounění objevena v empíru, známé jsou vazby anglické, francouzské, německé. Tažné pružiny (vlnité) se objevují poprvé ve třicátých letech 19. století v Anglii. Pružné kovové výplety od konce 19 stol. kombinují různé velikosti tlačných i tažných pružin. Pružinové kostry jsou kompaktní celky vzájemně propojených pružin válcových, dvoukuželových a jedno kuželových i v provedení taštičkovém. Pružiny tvoří jádro matrací nebo opěradlových polštářů. Vlastnosti kovových pružících prvků určuje průměr drátu, jeho kvalita a počet závitů.

Pružiny jsou vyráběny též i z plastů nebo z bambusových stonků.

 


POMOCNÉ MATERIÁLY

Zdrhovadla

Zip – kovový spoj látek, který se objevuje na přelomu 19. a 20. stol., běžný je od konce první světové války.

Suché zdrhovadlo (velcro) – plastový spoj pro fixaci polštářů na ploše. Pro snímatelné polštáře a pro výrobu snímatelných potahů je známý od 60. let minulého století. Dnes jeden z nejpoužívanějších spojů.

 

MATERIÁLY PRO NEBYTOVÉ POUŽITÍ

Dle ČSN 730831 přílohy E, musí vnitřní zařízení splňovat kritéria snížené hořlavosti:

– textilní záclony a závěsy se nesmí zapálit při zkoušení dle ČSN EN 1101:1997, tzn., že v celém rozsahu dob (od 1 do 20 s) nedojde k jejich zapálení.

– čalounické materiály vyhovují, pokud splňují ustanovení 9.2.3. a 9.2.4. ČSN EN 1021–2:1996.

Vyhláška MV ČR č. 23/2008 – Vyhláška o technických podmínkách požární ochrany staveb od 1. 7. 2008 upravuje požadavky na užívání staveb nebo jejich částí, též k úpravě interiéru podle přílohy č. 6 B. U staveb s vnitřním shromažďovacím prostorem musí být prokázána zkouškou dle ČSN EN 1101 zápalnost textilií a záclon menší než 20 sekund. Čalounické materiály musí vyhovět z hlediska zápalnosti ČSN EN 1021–2.

Materiál Hospodářské komory ČR 2007: „Požadavky Evropy na bytové textilie používané v ubytovacích a stravovacích službách, ve zdravotnictví, dopravě, kancelářích a veřejných budovách.“ 

 

 




Text kapitoly Brunecký, P. Standardy nábytku

Holouš, Z. Konstrukce čalouněného nábytku II. Konstrukce nosných koster čalouněného nábytku

Platí pro rozměr vlysu ~ 25 x 50 mm

Platí pro rozměr vlysu ~ 24 x 50 mm.

Holouš, Z., Máchová, E. Konstrukce čalouněného nábytku II. Konstrukce nosných koster čalouněného nábytku

Jančová, V. Polyuretanové pěny v konstrukci čalouněného nábytku

Evropské komise zakázala dovoz a používání výrobků obsahující biocid, dimethylfumarát (DMF), poškozující lidské zdraví (pytlíčky - kapsle ve výrobku). DMF odpařuje a impregnuje tím materiál, kůži textil nebo nábytek a chrání je před rozkladnými plísněmi, po dobu uskladnění nebo transportu ve vlhkém klimatu. DMF se dostává do lidského těla přes kůži.