NIS
Nábytkářský informační systém

SECESE


Od r. 1890 do r. 1920. Tématem doby byly mocenské sféry vlivu a nové dělení Evropy.

Doba secese začíná po roce 1890 inspirována výtvarným uměním a doznívá vedle na­stupující moderny kolem roku 1920.

 

Významné události doby:

Období secese bylo spojeno s tvrdým hospodářským soutěžením, které zesilovalo zbrojení a nepřátelství v politice. Velmoci světa utvořily dva bloky. Ke spolku Německa a Rakouska zpočátku přistoupila Itálie, jeho protiváhou byla dohoda Anglie, Francie a Ruska. V roce 1914 vypukla zničující 1. světová válka.

 

V Rusku, po prohrané válce s Japonskem (námořní bitva u Cušimy) a vzpouře na křižníku Potěmkin, přijal car r. 1905 konstituci. Zdrojem napětí byl Balkán, kde se střetávaly zájmy Rakouska a Ruska. Rakousko se snažilo získat pod svůj mocenský vliv Srbsko, které bylo chráněncem Ruska. Po anexi Bosny a Hercegoviny se vztah mezi Srbskem a Rakouskem vyhrotil. Turecko se postavilo na stranu Rakouska, protože jeho hlavním nepřítelem bylo Rusko.

 

V Sarajevu byl 28. 6. 1914 srbským studentem zastřelen rakouský následník trůnu František Ferdinad d´Este. Rakousko–Uhersko vypovědělo měsíc po té válku Srbsku. Rusko chránící Srbsko stáhlo vojska k hranicím. Německo žádalo zrušení ruské mobilizace, následně vypovědělo válku Rusku a napadlo jeho spojence, Francii. Do války vstoupila Anglie a po jejím boku Japonsko. Země dohody přiměly Itálii ke vstupu do války proti Rakousku. Do války se zapojily r. 1916 USA. První světová válka skončila vyčerpáním Evropy. V roce 1917 vypukla v Rusku revoluce a čeští legionáři se navraceli transsibiřskou magistrálou do vlasti. Dnem 28. října 1918 byl vyhlášen vznik Československé republiky.

 

Společnost a její styl:

Měšťanstvo se definitivně stalo vůdčí silou společnosti. Ekonomická konjunktura přinesla rozkvět kapitalistického podnikání a obchodu. Města se stala vyspělými centry vznikajícího technického světa info. Doba velkých vynálezů a objevů vytvářela nové potřeby a s nimi požadavek sociálních jistot. Prosperita podnikání a rychlá industrializace prohlubovala znečištění životního prostředí. Z termínů smoke (kouř) a fog (mlha) vznikl nový termín smog, který provázel obyvatele průmyslových center. S rozvíjením měst byly zastavěny volné zelené plochy a příroda začala být pro obyvatele obtížně dostupná. Lidé cítili přirozenou potřebu přírody nejen pro své zdraví, ale i z potřeby psychické kompenzace technické doby. V secesi se poprvé projevil masivní přenos informací, který začal bezprostředně ovlivňovat dění ve společnosti. Komunikace na dálku pomocí morseovky, telefonu a zejména prvního krystalového radiopřijímače vyvolal dokonce iluzi o možnosti spirituální komunikace s alternativním světem. Média zprostředkovávající přenos informací se tak stala akcelerátorem vývoje a utvářela nové společenské vztahy.

 

Zdobení a ornament secese:

Stabilizovaná společnost se identifikovala s rostlinnými, folkloristickými a spirituálními motivy. Příčinou úspěchu zdobení secese byl ekologický vjem obyvatel měst a současně i přirozenou reakcí na viktoriánskou pruderii. Společnost uzavřenou v rytmu industriálního pokroku oslovil skrytý atavismus a návrat k přírodě. Nová media (telegraf, telefon, rádio) utvářela spirituální představy o možné komunikaci se ztraceným světem a vedla k myšlenkám o astrálním pokračování života. Zdrojem secese bylo výtvarné umění, její ztvárnění se ale různilo podle tradic regionů. Secesí (latin­sky oddělení) bylo chápáno odtržení mladších umělců od starší generace. Ve Francii byla nazývána Art nouveau, v Anglii Liberty. V Paříži založili umělci v roce 1895 Salon odmítnutých. V Německu se vytvořila skupina umělců sdružených kolem časopisu Die Jugend. Na předmětech dominovaly motivy květů a listů, do nichž byly zakomponovány lehké „rokokové“ křivky s rostlinnými liniemi. Častá byla abstraktní a spirituální forma řezeb. Průvodním rysem secese byla aplikace nových materiálů ve stavebnictví (sklo, železo, beton aj.). Secesi bytových doplňků výrazně ovlivnil objev minojsko-mykénské kultury na Krétě. Velkým inspiračním vlivem mohla být i keltská kultura, která byla byla objevena 1854 na břehu jezera v La Téne. Archeologické nálezy této doby mohly být velkou inspirací secese. Velkou příbuznost motivů nabízí i vykopávky z Heuenburgu, Hochdorfu u Stuttgartu a dalších míst.

 

  Obr. 1: zdroj SPELTZ, A. Der Ornamentstil

 

 

Bydlení secese:

V moderních bytových nájemných domech se zvětšila hloubka středního traktu, což zlepšilo dispoziční řešení bytů. Po­čet podlaží se zvýšil na šest, objevil se první výtah a ústřední vytápění by­tů. Součástí velkých bytů (často vyšších než 3 m) byla prostorná kuchyně s přilehlými jídelna­mi a pokoje se vstupem na balkon. Luxusní byty měly obvykle více pokojů, ložnici, kuchyni, koupelnu a pokoj pro služku s přívodem vody. Novinkou byla komora nebo šatny a vestavěné skříně. Balkony byly již ve všech patrech. Do bytů byla zaváděna voda, plyn a elektřina, budována byla kanalizace. O běžném bydlení středně situované měšťanské rodiny této doby ale vypovídají následující vzpomínky:

 

„V bytě bylo plynové osvětlení, po zavedení elektriky se ale zdálo žluté oproti bílému světlu plynových svítidel. Z předsíně bývaly dveře do kuchyně, dvou pokojů, spižírny a na záchod. Služka spala v kuchyni. Všední život se soustřeďoval do jednoho pokoje, který měl výklenek, kde se obědvalo, byla zde akvária, klec s kanáry a večer se tam sedělo u knihy. Většinu místnosti vyplňovaly manželské postele, postýlka a otoman. U dveří byla kamna a vedle nich umývadlo, ovšem bez tekoucí vody. Z tohoto pokoje se mohlo projít do parádního pokoje. Tyto dveře byly celý rok zavřené a otevíraly se jen na Vánoce, aby tam děti neudělaly škodu, v zimě též proto, že se v tomto pokoji topilo jen o vánocích. Za parádním pokojem byla ještě koupelna, kde se pod kotlem topilo jednou týdně uhlím a pak prostorná dřevěná veranda. Ale na verandě jsme pobývali málokdy, bylo tam mnoho sazí.“

 


Nábytek secese:

Nábytek přijal nový dekorativní styl, zařizu­jící byt v jednom stylu. U nábytku lze sledovat dva základní směry jeho utváření. První byl inspirován francouzským uměním, které bylo typické lehkým vedením křivek. Druhý směr, zastoupen především anglickými a německými výrobky, byl definován symetrickou stavbou a konzervativností tvarů. Tento nábytek byl zdrženlivější při aplikaci ornamentů, využíval křížové sesazenky a tvarované plochy z  laťovky. Obvodová linie sedacího nábytku připomínala dobu biedermeieru. Nejrozšířenější byl na našem území vídeňský nábytek Richarda Riemerschmida a Bernharda Pankoka, který si získal velkou oblibu i v Německu.  Opakem byl směr francouzské secese oplývající úponkovitou stavbou a výzdobou nábytku i v asy­metrických liniích. Výtvarnost secese oslovila nejen elitu tehdejší společnosti ale i „střední proud“ nábytkové produkce. Převažujícím rysem nábytku této doby zůstal pokračující romantismus. Kvalita nábytku pro střední třídu se v této době velmi zvýšila.

 

Proměny nábytku

Vymožeností secese bylo, že výrobci začali svůj nábytek podepisovat a dbát na jeho kvalitu. Movití zákazníci si navykli k návrhu svého bytového zařízení zvát odborníka, nábytkáře. Výsledkem této činnosti bylo zkvalitnění prá­ce truhlářských dílen. Mezi nejznámější patřily například Wienerwerkstätte a Dresdenerwerkstätte. Na nábytku byly nově aplikovány lamidýhy objevené již v renezanci. Oblíbené byly křížové sesazenky, doplněné drobným zdobením z perleti. Nohy nábytku byly často chráněny přibitým mosazným plechem, u sedacího nábytku ozdobeny navlečenou mosaznou patkou. Častá byla prohnutá přední dvířka z dýhované laťovky nebo oblouková dvířka se skleněnou výplní. Vodorovné plochy tvořil často mramor, do nábytku bylo často komponováno i zrcadlo. Oblíbené byly mosazné úchytky oválného tvaru se secesními motivy. Nábytek byl zhotoven z různých dřev od barevnosti jantaru až po tmavý palisandr. V módě byly exotické dýhy nebo bílý a černý nábytek. Kuchyňský nábytek byl převážně dokončen bílým krycím lakem. Nábytek ložnic byl doplněn šatními skříněmi a toaletní skříňkovou sestavou s nastavitelnými zrcadly. V ložnicích byla poprvé kovová lůžka, která byla dříve jen součástí nemocnic a lazaretů. Na postelích se objevil mosazný profil čtvercového průřezu (tažený a ohýbaný) a nový pružící prvek – postelová drátěnka s žíněnými matracemi. Povrch nábytku ložnice byl tvořen zpravidla světlými dýhami, častý byl očkovitý jasan a světlé kořenice. U čalouněného nábytku stylové secese převažovalo nižší čalounění, které konvenovalo lehkosti secese. V běžné produkci ale vládla konstrukce vysokého a pohodlného čalounění. Na konci secese se objevily pružinové kostry, později nazývané pérové vložky. Znovu se objevila kůže, která byla použita nejen na sedací a čalouněný nábytek, ale i na pracovní plochy stolů. Do kůže bylo raženo secesní zdobení, oblíbené bylo i ozdobné barvení, zlacení nebo stříbření a vypalování ornamentů.  

 

 

Materiál a konstrukce:

Stavba skříňového nábytku se odlišovala od dosavadních (historicky známých) typů zcela ojedinělou symetrickou kompozicí. Boční úzké skříňky byly zpravidla ve spodní části spojeny vypouklým příborníkem. V horní zasklené části bylo uloženo skleněné nádobí. Mezi horní a spodní částí byla nika, často vybavená zrcadlem a mramorovou deskou, kam byly umísťovány ozdobné mísy na ovo­ce, cukroví, hodiny, karafy a jiné dekorativní předměty. Plochy nábytku byly nedělené nebo zdobe­ny jednoduchou křížovou sesazenkou a ozdobným mosazným kováním. Honosný nábytek byl zdoben různými kombinovanými sesazenkami, intarzií, lamidýhami, perletí, slonovinou a kovem (zpravidla mosaz). Povrchová úprava byla prováděna šelakovými laky, novinkou byly nitrolakové politury a pololesk. Na konci secese byly poprvé použity stroje s elektrickým pohonem. Vrcholem mechaniky byl stroj na výrobu rybiny (cinkovačka). Ve výrobě se etablovala kotoučová pila, pásová pila, hoblovací stroje, vrtačky, dlabačky, kotoučové brusky a spodní frézky.

 

Čalounění bylo prováděno zpravidla formou zdvojeného nebo odděleného pružení.  Na počátku XX. stol. se kromě tlačných kuželových a dvoukuželových pružin objevilo použití pružných pásů (tzv. pérující základy). Výsledkem bylo vysoké čalounění tvořené pružinami na sedáku, na područce, lenochu opěráku i oušku jeho opěradla. Jejich uplatnění přineslo lepší kvalitu a snížení ceny výrobků. Základní pružení probíhalo v konstrukci podstavy a pružení sedadla již nemuselo být tak intenzivní. Pérující čalounické kostry byly konstruovány z kovu a využívaly tlačné nebo tažné kovové pružiny. Dále se používaly také pružné pryžové pásy nebo provazce.

 

Na světové výstavě ve Filadelfii 1896 byl vystaven nábytek, jehož sedáková i opěradlová plocha byla vytvořena kulatou a oválně vyklenutou plochou z děrovaného plechu. V roce 1905 byl v Anglii patentován vynález plochých tlačných per ve formě vyklenutého pásu. Zde byl zřejmě počátek pozdějších pružných základů s tlačnými ocelovými pružinami pásového tvaru, které byly pevně spojeny s kostrou. Na tento základ se pak kladly volné polštáře nebo další pevně připojené čalounění. Druhá skupina pérujících základů byla konstruována z tažných pružin, obvykle spirálových. V roce 1911 byl v Německu použit u židlí základ, jehož plechový střed byl pružně zavěšen tažnými spirálami po jeho obvodu.

 

  Obr. 2:  Jančová V.

 

 


   Obr. 3: zdroj W. Naumann: Fachbuch für Tapeziere, upravila Jančová V.

 

 


  Obr. 4: zdroj W. Naumann: Fachbuch für Tapeziere, upravila Jančová V.

 

 


 

   Obr. 5: Zámek Nové město nad Metují, D. Jurkovič, zdroj Mendelu Brno (Jirásková M.)

 

 

Nábytek secese:



      Obr. 6: zdroj KAESZ, G., Möbelstile  a MENDELU Brno (práce studentů)

 

 


           

   Obr. 7: Všední forma secese – komplet ložnice vyráběný v páru prvků (zdroj nezjištěn)

 

    

 

Typologie nábytku:

Typologická skladba nábytku se v tomto ob­dobí příliš neměnila. Charakteristickým znakem byly soupravy a komplety nábytku. Novinkou secese byly velké jídelní kabinety, které sloužily pro ukládání jídelního servisu a reprezentaci. Nábytek středoevropské secese měl zcela typickou třídílnou, osově souměrnou skladbu. Francouzská „éterická“ secese přinesla řadu toaletních stolků, paravánů a bytových doplňků.




Jules Verne, kniha Ocelové město (1870) -  varování před hrozbami technického vývoje