NIS
Nábytkářský informační systém

Kovové materiály


Hlavní polotovar k výrobě kovových prvků a konstrukcí materiálové skladby pro čalouněné výrobky jsou ocelové dráty kruhového průřezu. Méně se používají kovové prvky např. z hliníku a jeho slitin, z cínu, z mědi a jejích slitin. Z drátů se vyrábějí pružiny tlačné i tažné, pletiva, nosné rošty, hřebíky, šrouby, vruty, svorky, sponky a řetězy. Používá se také drát půlkruhového nebo čtvercového průřezu. Dráty menších průměrů než 5 mm se vyrábějí na drátotazích v drátovnách. Tažení drátů probíhá zastudena. Válcovaný polotovar se zbavuje okují mořením a následně se neutralizuje. Po usušení se protahuje, čímž se drát prodlužuje a zpevňuje. Tažený drát se dle potřeby patentuje. Je to způsob tepelného zpracování, kterým drát získává větší trvanlivost a vyšší pevnost. Nejvhodnější na výrobu pružin je patentovaný drát z uhlíkové oceli. Vlastnosti pružin jsou dány zejména průměrem drátu, kvalitou materiálu a počtem vinutí nebo závitů. Kovové prvky se povrchově upravují proti korozi, případně se zlepšuje estetický vzhled povrchu. Stanovení povrchové úpravy závisí na podmínkách prostředí užívání čalouněného výrobku a požadavcích na jeho životnost.

 

Nejpoužívanějším kovovým prvkem jsou pružiny, které zachycují a tlumí různé tlaky. Musí být konstruovány tak, aby u žádné pružiny nedošlo k jejímu úplnému stlačení. Stlačení je možné nejvíce na 50 až 60 % jejich výšky. Výroba nejrůznějších druhů pružicích prvků začala v dávné minulosti. Již u výrobků z konce 17. století byly nalezeny kovové pásky, použité na nosný podklad pro zlepšení pružnosti základu. Přelom znamenal konec 18. století, kdy se poprvé v historii objevují spirálové pružiny, u kterých byla později kvalita zlepšena kalením a galvanizací. Tažné pružiny (vlnité) byly poprvé použity na území Anglie okolo roku 1930. Na světové výstavě ve Filadelfii 1896 byl vystaven nábytek, jehož sedáková i opěradlová plocha byly vytvořeny kulatou a oválnou vyklenutou plochou z děrovaného ocelového plechu.

 

V roce 1905 byl v Anglii patentován vynález plochých tlačných per na způsob vyklenutého pásu. Zde se zřejmě datují počátky pérujících základů s tlačnými ocelovými pružinami pásového tvaru, které se začaly používat jako pružný základ, na který se volně kladly polštáře, jako základ pro nenáročné polštářování pevně s kostrou spojené, při kterém pak odpadá obvyklý systém svislých spirálových per. Druhá skupina pérujících základů byla konstruována s tažnými ocelovými pružinami, obvykle spirálovými. V roce 1911 byl V Německu užíván základ pro ploché čalounění židlí, u kterého plechový střed byl pružně zavěšen tažnými spirálami.

 

Jiným druhem tažných pružin je pružné ocelové pletivo v pásech nebo plochách. Pletivo, vypnuté v ploše do různě konstruovaných rámů a kombinované obvykle s jinými odpružovacími systémy (tažné spirálové pero, tlačné vertikální pero), tvořilo velmi rozšířené ploché vložky jako pružný základ pro postelové nebo pohovkové matrace. Kolem roku 1820 vytvořil jeden německý kovář ze samostatného dřevěného rámu popruhovaného a opatřeného vertikálními spirálovými ocelovými pery (objev pružiny 1808) pružný podklad pro lůžkové polštářování. Svůj vynález nazval „žíněnkou na perách“. Popruhování bylo o něco později z ekonomických důvodů nahrazováno ocelovými dráty napínanými křížem nebo drátěnou sítí. Odsud zřejmě vznikla perová vložka - tedy samostatný prefabrikát, který vytvoří základ polštářování a systém vertikálních svázaných per. Tehdy byl dřevěný rám nahrazen rámem kovovým, tvořícím oboustranně obvodovou hranu a vyvazování per bylo nahrazeno jejich spojením do soudržného celku kovovými sponami. Bylo to v letech koncem 19. a začátkem 20. Století. Po první světové válce bylo již užívání prefabrikátu perových vložek velmi časté.

 

V klasické čalounické výrobě se používají pružiny šroubovité a vlnité. Pružiny šroubovité se vyrábí stáčením drátu do opakujících se spirál. Závity spirál jednotlivých pružin mají i nemají stejný poloměr. Konce stočeného drátu jsou buď zauzlované, nebo nezauzlované (volné). Podle účelu použití se šroubovité pružiny dělí na tlačné a tažné.