NIS
Nábytkářský informační systém

Úložný nábytek


Úložný nábytek (storage furniture) definuje ČSN 91 0000 Nábytek – Názvosloví takto: „ Nábytek určený k uložení věcí a potravin nebo pro jiný účel ukládání“.

 

ZÁKLADNÍ POŽADAVKY KLADENÉ NA PROVEDENÍ ÚLOŽNÉHO NÁBYTKU

 

Pro běžný úložný nábytek platí, že po otevření křídel dveří či zásuvek se nesmí nenaplněná skříňka převrátit. Nakoupen má být jen nábytek, který je dostatečně stabilní bez nutnosti kotvení do zdi, protože to bývá při prvním přemístění nábytku opomenuto a pak je příčinou vážných úrazů dětí. Zásuvky mají být v přiměřeném dosahu, tedy do 120 cm  výšky (max. 150 cm - jen u hlubokých prvků s ohledem na stabilitu.) Záda skříněk se nesmí po tlaku ukládaných věcí uvolnit. Zejména dělená záda vyžaduji velmi malou vůli v obvodové drážce. Nízké prvky musí být řešeny tak, aby se při vystoupení na jednotku nepropadla - neporušila jeho půda. Správně je půda nízkých skříněk naložena na boky. U mobilních prvků musí být i dostatečná hloubka náboje kolečka nebo příruba zamezující jeho vylomení. Pro police platí totéž co u kuchyně - viz dále. Požadavek vhodných délek polic či jejich podpory je nezbytný zejména u knihoven a kancelářského nábytku. Vliv trvalého zatížení se totiž časem násobí.

 

Kuchyňský nábytek

 

Kuchyňský nábytek je charakterizován hygienickými požadavky, a proto jeho povrch nemá být strukturální ani částečně strukturální. Všechny vnitřní plochy musí být dostupné a čistitelné. Nevhodné jsou proto roletové dveře. Nábytek nesmí mít pevný sokl usazený na zemi, protože po zatečení kečupu či majonézy je čistění podlahy neřešitelné. Nábytek musí být na nožičkách i z toho důvodu, aby při vlhkém úklidu podlahy nevnikala voda s razantními čistidly do konstrukčních desek. Případná soklová lišta musí být řešena tak, aby opakované snímání nevedlo k její destrukci. Police nesmí klouzat na nosičích (zajištění proti pádu) a být odolné vůči průhybu. U laminovaných desek vyhovují požadavkům průhybu jen do délky 50 cm  za dveřmi 60 cm. Delší  police mají být vyztuženy. Zásuvky musí mít vhodné kování, aby nedocházelo k jejich vypadnutí ze skříňky. Napojení plátu, jakkoliv je precizně spojeno a utěsněno, nesmí být v blízkosti dřezu nebo varné desky - permanentní vlhkosti žádné lepidlo neodolá. Vzniká pak ostrý břit spoje na plátu (řezné hrany spoje nejsou v rovině).  Nezbytná je minimální hloubka pracovní desky 60 cm - tedy od hrany po těsnící lištu u stěny, jejiž rozměr se nezapočítává. Důležitý je nenarušitelný odvod tepla, respektive přívod vzduchu ke spotřebičům, jehož minimální rozměry a způsob řešení určuje jejich výrobce. Ten určuje též jejich připojení. Doporučuje se "sporáková kombinace", která umožňuje připojení jakéhkoliv spotřebiče při jeho případné výměně. Lednička musí mít otvory i nahoře - chlazení probíhá jen termickým prouděním vzduchu. Do varných desek nesmí pronikat voda, musí být v rovině (smažení na pánvi). Pod varnou desku nelze umístiti zásuvku bez separace (vzpříčení předměrtů, zatékání  vody, větrání apod.) Důležité je dodržet koordinované rozměry kuchyňského nábytku dle ČSN EN 1116. Tyto rozměry jsou nezbytné pro umístění různých elektropsotřebičů a jejich možné náhrady jiným typem. Na dveřích skříněk je povinností použít bezpečnostní sklo. Odvod z digestoře pomocí krkavice (pokud prochází nábytkem) musí být kapotován konstrukčními deskami, aby nedošlo k jeho narušení.

 

Na úložný nábytek určený pro veřejný interiér jsou kladeny vyšší požadavky než na nábytek bytový.
Hlavními představiteli typologické skupiny je nábytek pro pokoje a šatny, kancelářský nábytek, kuchyňský nábytek a nábytek koupelnový.
Ukládací funkci má i nábytek pro práci (např. pracovní stoly), který musí rovněž splňovat požadavky pro úložný nábytek, obdobně i lůžkový nábytek pokud je vybaven úložným prostorem ap.. Podrobně viz nábytek pro veřejný interiér

 

 

 

STRUČNÁ HISTORIE ÚLOŽNÉHO NÁBYTKU 

 

Úložný nábytek patří k nejstarším, cílevědomě utvářeným předmětům člověkem. Jeho velký rozvoj začíná od období zemědělské revoluce cca 5 000 př. Kr. Pro naplňování základních potřeb vznikla v této době rozhodující společenská instituce, kterou byl trvalý příbytek člověka. Ten lidstvu umožnil rozvoj potřeb odvozených a s nimi nárůst věcí osobní potřeby. Příbytek dále podmínil i rozvoj topidel a jejich vývoj pak následně umožnil kvalitativní rozvoj nábytku a doplňků interiéru. S rostoucí technickou vyspělostí probíhala i kultivace uspokojování lidských potřeb a zvyšovaly se požadavky na kvalitu a úroveň nábytku. Rostoucí dělba práce ve společnosti přinášela další rozvoj hmotné kultury, rostoucí majetkovou diferenciaci a s ní i nárůst věcí domácnosti a zvýšenou potřebu tyto věci ukládat.

 

Prvním úložným kusem nábytku byla již ve starověku truhla a od dob Říma pak skříň pro potraviny. Širší rozvoj používání úložného nábytku byl na chladném území Evropy podmíněn rozvojem otopných systémů a vyloučením dýmu ze světnice (světlice, sednice, jizby). V románské době se v Evropě objevil skříňový nábytek, který sloužil nejprve k ukládání potravin a liturgických předmětů. V gotice se objevila "credenza" (slangově kredenc) pro vystavení nádobí a první pevné stoly. V renesanci již vznikaly složité a rafinované sekretáře pro ukládání písemností, cenin, šperků, kosmetiky a doplňků osobní agendy. Objevily se i mycí skříňky a zcela nově skříně s policemi na knihy. V renesanci se také objevil nábytek pro kanceláře a provázel bytové podnikání právníků, lékařů, bankéřů aj. profesí. Postupné oddělování bydlení a práce pak podmínilo rozvoj specializovaného nábytku pro kanceláře a veřejné služby. V baroku byly v oblibě reprezentativní kabinetní skříně, ozdobné komody a první skříně pro zavěšení bohatých oděvů, protože žehlení bylo komplikované. Pro pamlsky vznikly první bufetové skříňky. Měšťanstvo přidalo robustní kabinetní skříně a velké skříňové „schapy“ (šapy). Rokoko přineslo lehké zásuvkové komody "chiefoniers" (slangově šifonér) a vytvořilo komplety nábytku. Klasicismus zjednodušil a upravil nábytek i pro chudší vrstvy. Empír objevil hranolovitý kubus korpusu, který se v meziválečné době 20. století stal základem pro sestavovací nábytek a nábytkový sektor. V 19. století vznikly první kuchyňské solitéry, o jejichž další vývoj se zasloužila na přelomu století zejména Amerika. Nábytek šaten, který dnes slouží pro ukládání svrchníků, obleků, věcí pro hobby, obuv ap., se objevil až na konci 19. století, které provázela i první výstavba bytových komor. Ve 20. století byly velkou novinkou kuchyňské linky, předsíňové sestavy, bytové nábytkové šatny, dělící skříňové příčky a koupelnový nábytek. V současné době dochází v bytovém i veřejném interiéru k redukci úložného nábytku v důsledku rozvoje PC techniky. Nábytkové kování vylepšuje již gotika cínováním povrchu a zdokonalením mechanismu otočného zámku.  Povrch nábytku byl dokončován kartáči, včelím voskem, lněnou fermeží nebo jejich kombinací. Rozvoj povrchových úprav tvořených nátěrovým filmem a tmely spadá do pozdní renesance a baroka (šelak a kopál). Nové povrchové úpravy pronikly do nábytku až ve 20. století. Vykládání povrchu se po období starověku obnovilo v křesťanské Evropě až v gotice a vyvrcholilo v rokoku (intarzie, marketerie, inkrustace, zlacení, vykládání a rytí). Sklo (známé již v starověkém Egyptě) bylo prakticky využito v římské době pro zasklení oken a v nábytku se objevilo až v gotice. Zinkování kovu bylo objeveno až ve druhé pol. 19. století. Další způsoby pokovení se prosadily ve 20. století. S novými technologiemi byl po období starověku znovu „objeven“ i kovový nábytek.

 

Více informací o historii nábytku můžete nalézt v sekci Stylový nábytek.