NIS
Nábytkářský informační systém

FUNKCIONALISTICKÁ MODERNA a POSTMODERNA


Tématem této doby byl střet komunismu a kapitalismu; vztah totality a svobody.

Poválečný rozvoj Evropy přinesl konzumní styl života a výrazné rozdíly mezi bohatými a chudými zeměmi světa. Ve východní Evropě padla totalitní forma komunismu. Politika velmocí se zaměřila na strategické suroviny (ropa, plyn aj.). Vznik Evropské unie provázel integrační proces, ale i první vážné potíže. Racionální vědecké poznatky a technický rozvoj přivedl lidstvo ke zkoumání vesmíru a k prvním ekologickým problémům.

 

Významné události doby:

Po druhé světové válce vyhlašují USA Marshallův plán pro obnovu Evropy. V padesátých letech nastává rozvoj spotřeby, která se stává hybnou silou této doby. V šedesátých letech soutěží USA a SSSR v ovládnutí vesmírné technologie. V  roce 1968 byl v Československu tanky sovětského Ruska a zemí Varšavské smlouvy zmařen pokus o demokratizaci komunismu. V sedmdesátých letech vyústila hospodářská válka mezi západem a východem Evropy v helsinský závazek dodržování lidských práv. Američané postupně „uzbrojili“ sovětské Rusko, což podmínilo „perestrojku“ a rozpad Varšavské smlouvy. Po rozpadu země na Českou a Slovenskou republiku vstupují Češi a Moravané do Severoatlantické aliance. Mezinárodní summity definovaly na přelomu století požadavek snížit rozdíl životní úrovně vyspělých a rozvojových zemí. Druhým postulátem bylo omezit devastaci životního prostředí za pomoci trvale udržitelného, efektivního využívání zdrojů.  Hospodářský pokles Evropy po přelomu století nastolil otázky další.

 

Společnost a její styl:

Poválečná úleva a nabytí svobody posílily společenskou solidaritou a levicové myšlenky. V Československu (aj. zemích Evropy) převládlo nadšení z nových společenských forem bez majetkové segregace společnosti. Velké ideály mladé generace ale zklamal nastolený komunistických systém a zvůle jeho vůdců. K moci se dostali bezpáteřní egoisté, kteří zaměnili slibované činy za fráze a schematická dogmata, která jim umožnila kariérní růst. Příznačným rysem poválečné doby bylo heslo: „mládí vpřed“ a tak byli na čelní místa dosazování mladí svazáci bez žádoucí odborné erudice. Československo přišlo postupně o dobré jméno svého průmyslu a ocitlo se za železnou oponou. V roce 1968 vstoupila do strany řada čestných lidí v  domnění, že komunismus je reformovatelný. Očistnou vlnou proti kariéristům bylo „Pražské jaro“, které ale ukončila okupace vojsk Varšavské smlouvy. Český národ na základě zkušenosti z dob C. a K. monarchie, protektorátu a „Vítězného února“ vyměnil revoltu za pasivní rezistenci info a humor mezi řádky: „Stavět loď na kopci, taková pitomost!“…. „No, když Noe stavěl loď na kopci, taky se mu všichni blbí smáli.“….„Ovšem!…. Když loď, tak jedině na kopci!“ (Horníček, M., Werich, J.)


Nesouhlas s normalizací přinášel persekuci, ztrátu povolání či možnost studovat. Zásadoví lidé byli nahrazeni kariéristy, kteří zištně vstupovali do strany nebo jí pomáhali servilním souhlasem. Únik od společenských témat k trampingu, chataření, chalupaření připomínal dobu biedermeieru a vytvořil „socík“, charakterizovaný schizofrenií toho, co se říkalo doma a co venku. Doba socialistického realismu byla nazvána „Sorela“. Řada schopných lidí v této době emigrovala před zlobnou závistí a udavačstvím, které pramenilo ze mstivé zloby dobou pokřivených vůči slušným, kteří si troufli nebýt tak zbabělí jako oni.

 

 Sloužit vědomě zlu není omyl, ale záměrný kalkul.


V roce 1989 přinesli změnu svobodomyslní studenti, kteří mnohdy ani netušili, kolik potupné servility a strachu museli absolvovat rodiče, aby jim umožnili studovat na vysoké škole (oni sami mnohdy studovat nesměli). Odvážné vystoupení studentů zmobilizovalo národ proti zvůli privilegovaných, jejichž dokladem o schopnostech byla jen legitimace KSČ info.  Lidé cinkali klíči a doufali, že přivolají dobu slušnosti a poctivosti. Zatím co lidé snili své ideály svobody, ti „chytří zhasli“ a švindlem plnily své kapsy. Znovu platilo mladí vpřed a noví manažeři info (o to rozhodnější, čím méně jistí si byli) nahradili po roce 2005 zkušenou tolerantní generaci, která prožila a odmítala zvůli moci. Nová generace formovaná arogancí totality ale bohužel přijala její vzor. Spokojenou vrstvu tvořili lidé, kteří nahradili loajální postoje ze „socíku“ za výhody nové doby a vezli se na vlně švindlu s heslem: "V bordelu je naše síla". No a to se nezměnilo, jen proměnilo v tunneling. V této době byl vůči masarykovským hodnotám postaven osobní úspěch, který nemusel být ani formálně svázán s principem mravním. Důsledkem byla devalvace tradičních hodnot, růst korupce a společenské frustrace. Stali jsme se zemí, kde nic nebylo hanba. Vliv hospodářské recese info, „mlčení práva“ a medializace abnormálních podvodů vedla část obyvatel ke ztrátě národní hrdosti a pocitu, že demokracie je jen pro bohaté. Palčivý se stal problém vyčleněných skupin, hendikepovaných a seniorů. Problém doby spočíval v neobolševické metodě demokracie, která tkvěla v přesvědčení, že k dobrému rozhodnutí postačuje jakákoliv většina (nejlépe nekompetentní), kterou si lze koupit nebo získat za jakoukoliv cenu. Vítěz pak bere vše. Demokracie je samozřejmě založena na mínění většiny, ale ve skutečné demokracii si lidé naslouchají, korigují své názory a respektují se. Jeden z aktérů obrodného Pražského jara 1968 rezignovaně konstatoval: „komunismus je nereformovatelný, ale příčiny jeho vzniku jsou tady zase.“ 


Na přelomu osmdesátých a devadesátých let byly v Evropě definovány nové environmentální postoje. Řešení růstu potřeb člověka začala provázet i hlediska šetrného přístupu k životnímu prostředí se snahou eliminovat negativní dopady konzumní spotřeby na environment. Součástí společenských témat se stala ekologie, která definovala problematiku surovinových zdrojů, energií, odpadového hospodářství a likvidace věcí po spotřebě. Vyšší hledisko efektivity začalo být vyžadováno nejen na úrovni využití zdrojů a šetrných technologií, ale začaly být zvažovány i náklady vynaložené na sanaci kvality života (medicína). Do plochého myšlení konzumní spotřeby zasáhla ekologická vlna a lidé „obtíženi“ altruistickým myšlením. Objevila se řada řešení pro zlepšení kvality životního prostředí a tím i pro ochranu zdraví obyvatel. Současně byla ale řada dobrých myšlenek info v naší zemi zneužita ve prospěch osobní prosperity jednotlivců či organizovaných skupin.info

 

Významným světovým tématem byla globalizace světa, rozdílné naplňování prahu potřeb jednotlivými státy i etniky a vliv nadnárodních společností na politiku. V evropských státech vznikl problém imigrace, která se v další generaci odmítala integrovat do většinové společnosti. Sociální napětí na konci století zvýraznilo hospodářské problémy, terčem kritiky se stal neoliberalismus. Národní cítění, které bylo dosud zásadní pro definování státu, se střetlo s postupy evropské integrace a s globalizací světa.

 

  Obr. 1: Vlevo současný, vpravo nutný stav uspokojování potřeb člověka (sanace = léčení)

 

 

Bydlení po druhé světové válce:

V poválečném období byla realizována funkcionální teorie oddělování bydlení a práce. Bydlení mělo být propojeno se zaměstnáním i místem rekreace bezvadně fungující dopravou. Obytný prostor osvobozený od průmyslových objektů se měl po naplnění hygienických požadavků stát hybnou pákou rozvoje kvality života a kultury bydlení. Funkcionální teorie zvulgarizovaná technickoekonomickými postuláty hromadné výroby ale proměnila nová sídliště v noclehárny, odkud se ráno proud obyvatel přesouval do pracovní zóny a odpoledne se v přeplněných dopravních prostředcích vracel do svých domovů. Sociolog Musil, J. tehdy konstatoval: „Mo­derní architektura sice otevřela bloky, aby učinila zadost hy­gienickým požadavkům, ale zároveň znejistila funkci ploch a ne­zodpověděla otázky, co se na těchto plochách bude dít, tedy jak se tam mohou lidé chovat, co tam mohou dělat a kdo se o tyto plochy bude starat. Znejistění vztahu obyvatel k prostoru vedla v „socíku“ k vypěstování nezájmu o své okolí, k lhostejnosti a vandalismu. Rozklad veřejného života byl umocněn nízkou ob­čanskou vybaveností služeb, kultury a sportovního vyžití.“ info. Praxe odhalila sociologické nedostatky sídlišť, na něž reagovala charta Machu Picchu r. 1977 se závěrem, že do sídelního prostoru je nutno navrátit, práci, služby a zaměstnanost.

 

Významným činitelem poválečného období byla architektura. Funkcionalistická moderna byla in­terpretována jednak jejím čistým racionálním pojetím posíleným zvýrazněním ge­ometrie (T. Ando, R. Meier) a jednak zvýrazněním konstrukčních a technologic­kých prvků „High-technology“ (N. Post.er, P. Rogers). Nejnovější reakcí na funkci­onalistickou modernu bylo záměrné popírání konstrukce a geometrie, vedoucí k dale­ko vyšším nárokům na technologii – tzv. dekonstruktivismus (Z. Hadid, P. Gehry). Postmodernu je možno rozdělit na dvě větve. První formálně interpretovala prvky klasické architektury (M. Graves), druhá větev se snažila rozvinout klasické principy s po­užitím poznatků modernistické architektury (Stirling, Holein, Botta, Rossi). Vedle těchto dvou základních směrů se rozvíjely i směry založené na zdůraznění různých problematik: organická architektura, sociální romantika, deformace apod. V Československu byla vytvářena architektura socialistického realismu (Sorela), kterou určovaly ekonomické možnosti a rozhodnutí vrcholných orgánů komunistické strany. Důsledkem byly kompromisy a často i šedá průměrnost, z níž se vymykalo jen nemnoho staveb. Jednou z nich byla věž vysílače na Ještědu arch. K. Hubáčka.

 

Obr. 2: Vlevo Hubáček K. Ještěd.  Vpravo vývoj architektury XX. stol. Čejka J. (1990)

Tečkované - negativní reakce na modernu. Šrafované - spíše pozitivní reakce na modernu.



Zdobení a ornament po druhé světové válce:

I když není pro objektivní zhodnocení doby dostatečný odstup, je možné odlišit zdobení etap roků (1940 -1960; 1960 - 1990; 1990 - 2012). Jednoduchou nápovědou je malba bytů, kde poválečné vzory válečku vystřídala funkční běloba a dnes pestrá barevnost a dekor.

 

První etapu (trvala od počátku války do začátku šedesátých let) provázelo zdůraznění dekoru, který měl navodit atmosféru blahobytu předválečné doby. Pro tehdejší společnost byla typická obětavá sounáležitost při obnově hospodářství. Tuto dobu provázely rostlinné motivy a tmavší důstojnost nábytkových ploch. Návrat ekonomické prosperity podmínil nové tvary šedesátých let a sociální témata hnutí Hippies. Volnou lásku provázely květinové vzory, ale společnost ji postupně „přehlasovala“ spotřebou a jednoduchými formami.

 

Nástup druhé etapy byl zřetelný po výstavě „Expo 58“ v Bruselu, na niž navázaly nové aplikace funkcionální teorie. Světová výstava u nás definitivně odmítla „stalinský barok“, přinesla nové konstrukce a dobu neofunkcionalismu. Ve stavebnictví se prosadily funkcionální myšlenky a „forma následovala funkci“. Vulgarizace funkcionální teorie hromadnou výstavbou přinesla monolity panelových sídlišť, která pak musela být složitě “revitalizována“. Interiér byl spojen s prvními pokusy o využití plastických hmot a laminátových konstrukcí, které dávaly nové podměty tvorbě nábytku. V sedmdesátých letech hospodářské obnovy Evropy již vládla jednoduchost a pravý úhel. V interiéru se prosadily plasty a „klasicistní“ pojetí ovládlo převážnou část bytové kultury. V oblibě byla bílá barva v kombinaci s jinými materiály, v módě byl proužek a geometrické vzory. Nábytek byl tvořen světle hnědými odstíny dřev. Na konci období se začaly prosazovat nové výtvarné směry. První inspirací byla kolekce Memphis 1981 (Ettore Sottsass). U nás po roce 1987 Atika (Pelcl J., Horák B., Cimbura V., Šusta J., Javůrek J.) a separátně pak Šípek B.

 

Třetí období následovalo po první ropné krizi na konci osmdesátých let. V této době byla definována environmentální teorie globálního oteplování. Devastace životního prostředí a rozvoj civilizačních onemocnění přinesl silnou vlnu ekologického hnutí. Řešení nových témat, prudký růst potřeb člověka a globální problémy světa vyústily v hospodářskou recesi. Snahy o udržení sociálního státu provázely přírodní formy dekoru a návrat tvarování. Nábytek ztmavl, přinesl oblouky a výraznou barevnost v lesklém provedení.  Na počátku nového století bylo zdobení spojeno s ozvěnami romantické moderny, která aplikovala tvarování, dekorování, přírodní motivy a pestrou barevnost. Osobitý pohled ztvárnila skupina výtvarníku Olgoj Chorchoj. Fenoménem přelomu století bylo hnutí mladých sprejerů, kteří se realizovali malbami na veřejných stavbách městského interiéru. Revolta „komiksového kubismu“, stejně jako dříve Hippies, byla ale spíše odmítána. Většina společnosti toto umění chápala jako provokaci či devastaci staveb a neúctu k vytvořeným hodnotám.  Na počátku století se v interiéru znovu objevil senzitivní „secesní“ motiv.

 

Obr. 3: Na počátku století končí zvolna éra sprejerů (areál MENDELU Brno)

 


Motivy látek sedmdesátých, osmdesátých, devadesátých let:

 

  Obr. 4: archiv Jančová V.


Motivy zdobení počátku 21. století:

 

Obr. 5:  Fairs M., Design 21. století


 

 

Poválečné tvarování do sedmdesátých let – dřevo, plast, kov, překližka, kůže:

    Obr. 6:  Juhl F., Wegner H.,  Reeling I.,  Hardoy J. F,  Bertoia  H., Saarinen E., Nelson G.,

                 Saarinen E., Eames Ch., Bayer M., Jacobsen A., Paulin P. (Pardyl V., Sembach K.)

 

 

Neofunkcionalismus osmdesátých a počátku devadesátých let:

 

Obr. 7: Botta M., Pollock Ch., Starck P., Opsvik P., Morison J., Perregalli M., Fleetwood R., Behrends T., Citterio A - Oliver G., Behrends T., Aselmi A., zdroj:  Sembach K., Furniture design a  CH. & P. Fiell 1000 Chairs.

 


 Polovina devadesátých let a přelom století:

 

Obr. 8:  Serafini L., Meda A., Sawaya W., Rizzato P., Mourgue P.,  Umeda M., Morrison J.,Umeda M., - zdroj, CH & P Fiell 1000 Chairs a Fairs M., Design 21. století

 


Nábytek:

Prioritou poválečné doby bylo zařízení pokoje a zájem o reprezentativní „entrée“ předsíně a její nábytek. V osmdesátých a devadesátých letech byl kladen velký důraz na kuchyňský nábytek a nábytek ložnic. O nábytek pro děti a seniory byl nejmenší zájem. Nejsilnější skupinou nakupujících byli lidé ve věku 35 let. O nákupu z 80 - 90% (dle typu) rozhodovaly ženy, které preferovaly vzhled, muži naopak cenu. Kvalita nebyla v centru zájmu, což spolu s neinformovaností umožnilo zaplevelení trhu nekvalitními výrobky obchodních řetězců. Ve veřejném interiéru dominoval kancelářský a atypický nábytek.

 

Klíčové pro bytovou kulturu a nábytkářství byly v Československu instituce, které zprostředkovávaly odborné i široké veřejnosti informace ze zahraničí a zabývaly se i vlastní výzkumnou činností. Jmenovat lze UBOK – Ústav bytové a oděvní kultury v Praze, dále VUO – Výzkumný ústav obchodu a VÚN výzkumný ostav nábytku, později VVUN. Po revoluci v roce 1989 byly tyto ústavy zrušeny. Následně vznikla AČN – Asociace českých nábytkářů a studium nábytkového inženýrství na Mendelově univerzitě v Brně.

 

Proměny nábytku: 

Po ukončení války navazuje tvorba nábytku na vzory předchozích období. Oblíben byl lehký nábytek funkcionalistické moderny (u nás nábytek UP), ale i nábytek romantizujícího stylu. V šedesátých letech byla na nábytku patrná jeho lehkost, kterou mu propůjčily tenké „klasicistní“, zpravidla kónicky dolů se zužující nohy nebo podnoží z uzavřených profilů čtvercového průřezu (Jäkl). V oblibě byly světlé dýhy a parkety, koberce nezasahovaly pod úložný nábytek. Na konci sedmdesátých let se nábytek nožiček rezolutně zbavil a vytvářel konstrukce s plným soklem, vloženým mezi jeho boky. Interiéry byly vybavovány celoplošnými koberci, do nichž byl rozložitý úložný nábytek doslova „zabořen“. V osmdesátých letech nábytek ještě více zmohutněl a vytvářel objemné nábytkové sestavy. Novinkou byly demontážní systémy úložného nábytku, v oblibě byly opět tmavé barvy a obloukovité (barokní) ukončení skříněk. Tento trend se udržel až do devadesátých let.

 

 

Utváření nábytku této doby ovlivňovala celá řada faktorů:

Prvním rysem bylo, že se nový nábytek v období šedesátých a sedmdesátých stal dostupným všem vrstvám společnosti. Nábytek přestal být zbožím dlouhodobé spotřeby a stal se vlivem produktivní výroby spotřebním zbožím. Ve druhé polovině 20. století se domácnost poprvé zařizovala po svat­bě nebo po získání bytu, podruhé v období kdy děti opouštěly domov a rodi­če si zařizovali byt podle svých potřeb. Ve Skandinávii byla v této době již zaznamenávána běžná obměna nábytku po pěti letech.

 

Druhým rysem byla skutečnost, že vedle levného nábytku (vyráběný produktivním způsobem) rostl i zájem o nábytek, který vyjadřoval představu uživatele a utvářel osobitost bydlení. Na přelomu století se tento atypický (lepší) nábytek stal synonymem movitosti.

 

 Třetím rysem byl obrovský rozvoj nábytku veřejných interiérů, který byl podmíněn vysokým tempem výstavby staveb občanské vybavenosti. Jednalo se zejména o nábytek kancelářský, nábytek služeb a obchodu, nábytek vzdělávacích či zdravotnických aj. zařízení. Významnou částí interiéru byl vestavěný nábytek, oblíbené byly stále obklady stěn.

 

Čtvrtým rysem nábytku byla snaha přizpůsobit je­ho funkci potřebám a požadavkům člověka. Vedle nových ergonomických poznatků, které vyústily ve zvýšeném komfortu sedacího a lůžkového nábytku, se objevil i speciální nábytek pro tělesně postižené a občany s pohybovým omezením, kteří byli dříve v oblasti kultury bydlení diskriminováni.


Pátým rysem byla ekologická vlna, která se stala výrazným kritériem kvality nábytku. Prů­myslový vývoj vytvořil v Evropě naléhavý požadavek ochrany životního pro­středí. Zvýšené povědomí o problematice environmentu vyvolalo poptávku po zdravotně nezávadných a ekologi­ckých věcech denní potřeby. Evropská unie zpracovala „Ecolabel For Furniture“, kde byly stanoveny limity emisí a zvažovány byly i energetické limity výrobku a výroby.

 

Šestým rysem byl vznik „dřevotřískové“ a „pěnové“ lobby, které vnutily trhu nové utváření nábytku. Vedle pozitivních přínosů se objevila ale i řada problémů. Spotřeba pěn byla propagována doktrínami o úžasném komfortu hutných skladeb čalounění, které ale samy o sobě vytvářely problémy, které byly následně „eliminovány“ materiály dalšími. Odstranění rizik bylo řešeno vývojem nových pěn a antimikrobiálními úpravami potahu. Tvorba lůžka byla obestřena marketingovými fabulacemi a účelově využitými ortopedickými zásadami, bez zohlednění potřeb motoriky na lůžku, přehřívání těla, požadavků “interny“ aj. faktorů, které podmiňují dobrý spánek.info

 

Sedmým rysem byla ta skutečnost, že na konci století klesal zájem o objemný nábytek obývacího pokoje. Tento trend byl určen rozvojem PC techniky a úložného nábytku komor. Současně klesla i potřeba ukládání odložených věcí  - myšlení na zadní kolečka podmíněné tradicí válečných let. Nová generace s ohledem na vyšší osobní prosperitu věci nehromadila a prozaicky se jich zbavovala s heslem „nová domů, stará z domu“.

 

Osmým rysem byla ta skutečnost, že zmizela střední kategorie nábytku, která dominovala výrobě nábytku ve druhé polovině století. Vznikly jen dvě kategorie – luxusní nábytek za vysoké ceny a levný nábytek hromadné produkce. Potíže s kvalitou měly bohužel obě skupiny nábytku, které často neseriózně využívaly neznalost zákazníka.

 

Devátým rysem byla masivní distribuce zboží obchodními řetězci „od anonymního výrobce k anonymnímu spotřebiteli“, z níž se vytratil prodej „z očí do očí“info a s tím klesla i kvalita nábytku. V devadesátých letech přestal být nábytek opět značen, což bylo diktováno obchodními řetězci. Design byl velmi často zvulgarizován na módní záležitost, která přinášela pokles užitných parametrů i kvality nábytku.

 

Desátým rysem byly nově definovány faktory vnitřního prostředí bytu (iontové, vlhkostní, tepelné, biologické aj.), které negativně ovlivňují biochemické procesy těla a kvalitu spánku. Největší pozornost byla věnována VOC látkám (organické těkavé látky vytvářející zdravotní rizika) emitovanými z nových materiálů nábytku. Nábytek začal být posuzován i podle toho zda je či není zdrojem xenobiotik a VOC látek.

 

Materiály a konstrukce nábytku  

V poválečném období dochází k překotnému vývoji nových materiálů, které zproduktivnily a zkvalitnily výrobu nábytku. Dřevotřískové desky, které měly původně vyřešit problematiku třískových odpadů výroby, se pro velkou stabilitu ploch staly rozhodujícím konstrukčním materiálem nábytku. Velký rozvoj zaznamenaly překližované materiály, které umožnily nové tvarování výrobků. V sedmdesátých letech tyto materiály postupně nahrazovaly plasty, které umožňovaly výrobu prefabrikovaných výlisků. Renesanci obnovitelné suroviny - dřeva a materiálů na bázi dřeva přinesla ekologická vlna konce století. Prudký rozvoj zaznamenalo nábytkové kování a technické vybavení nábytku.

 

V čalounické výrobě se razantně prosadily nové pěnové materiály na bázi polyuretanu aj. látek, které současně obnovily i klasickou nerudovskou otázku na téma odpadu: „Kam s ním?“  Současně vznikaly nové pojené pěny, ale problém jejich degradace (prach) a recyklace nebyl dosud uspokojivě vyřešen.

 

Strojně-technologické zařízení pro výrobu nábytku reagovalo na nové materiály a požadavky produktivity práce. Nejprve vznikly strojní agregáty, pak numericky řízené (NC) stroje a počítačem řízené stroje (CNC) info. Výrobu ovládly nové technologie olepování hran, membránové tvarovací lisy, víceosé obrábění, snahy využít laser, vodní paprsek a dokončit povrchy desek plazmou (výboj nebo kontakt plynu s chemickým účinkem).  Rozhodující byla obráběcí centra s přenosem informací z CAD info výkresů  do  CAM info aplikací. 

 

Z níže uvedeného přehledu značení materiálu období sedmdesátých let, je zřejmé jejich zastoupení v nábytku. Tyto značky byly na výkresech graficky velmi názorné a na první pohled rozlišovaly materiály konstrukce bez nutných vysvětlivek, takže výkresy byly pro dělníky ve výrobě dobře čitelné. Požadavky EU na sjednocení kreslení různých oborů a systémy CAD/CAM přinesly změnu značek. Nové značení bylo vhodné ve velkosériové výrobě, která používala dílcové výkresy, ale v oblasti atypické výroby přinesly tyto značky menší grafickou sdělnost výkresů, což je patrné z následujících obrázků.

  

  Obr. 9: Oborová norma - Kreslení v nábytkářském průmyslu (Pardyl V.)

 

 

 

  Obr. 10: Značení přijaté v roce 2008 (Brunecký P.)

 


Demontovatelné systémy nábytku

Po ukončení výroby řad „H“ a „E“ se začala v roce 1954 v UP závodech vyrábět řada „A“ a následně (roku 1958) vznikl sektor řady „U-1“ (Jindřich Halabala a kol.). Tímto nábytkem byl posléze vybavován nejen byt, ale i kanceláře.  V roce 1959 vznikl demontovatelný (již dílcový) sektorový nábytek Montisektor M 100 (Jaroslav Šmídek). Jednotlivé kusy nábytku byly montovány až v interiéru zákazníka. V roce 1962 UP závody připravily nový program U 100. V roce 1970 byl v Rousínově otevřen nový závod UP, který byl v té době snad nejmodernější továrnou na nábytek v Evropě. Páteří závodu se stal nový skříňkový sektorový systém Universal.

 

Obr. 11: Montisektor (Koula E., Koželka K., Dnešní byt 1962)

 

 

Obr. 12: Stojinová konstrukce z trubek Jirák, F. (Koula, E., Koželka K., Dnešní byt 1962)


 

Souběžně vznikaly i další demontážní systémy nábytku, například italský závěsný systém Multiform, který zavěšoval jednotlivé skříňky za pomocí ocelových žebříkových stojin, nebo švýcarský stojinový systém Victoria. Velmi oblíbená byla švédská, dnes finská stavebnice Lundia, která byla uvedena na trh již v roce 1948. Truhlář a vynálezce Harald Lundqvist ji ve své dílně poprvé sestrojil v roce 1940 a netušil, že jeho myšlenka dobude svět. Níže zobrazené řešení je ze sedmdesátých let, ale tato stavebnice je nabízena úspěšně i dnes. Nábytkový systém umožňuje úplnou demontáž a zcela jinou variantu sestavení.

 

UP závody r. 1962:

 

Obr. 13: Sektorová řada UP závodů s označením U – 100 (prospekt firmy)

 


Stavebnice LUNDIA:   

  

Obr. 14: LUNDIA, demontážní stavebnice - sedmdesátá léta Švédsko, zdroj časopis Domov



Návrhy flexibilních stavebnicových systémů dětského nábytku byly vedeny snahou o jeho dostupnost mladým rodinám. Řešení spočívalo v omezení počtu dílců, použití levného kování a přesunu montáže na zákazníka (zlevnění nábytku). Cílem byla seberealizace a identifikace dětí či juniorů s prostorovým řešením svého pokoje, který si nyní mohli utvářet sami podle svých měnících se potřeb. Systém Teta 83 na principu „dodos“ (dotvoř, dodělej sám) umožňoval rozvoj manuální dovednosti dětí a po demontáži pak zcela nové sestavení. Stavebnicové systémy byly oceňovány, publikovány, ale s ohledem na kupní sílu cílové skupiny byly vyráběny jen v omezených sériích, stejně jako nábytek pro seniory info.

 

Stavebnice nábytku pro děti a juniory:

 Obr. 15: Stavebnice TETA (Brunecký P.)

 


Montáž stavebnice Teta:

 

Výškově přestavitelný demontovatelný stůl se sklopnou deskou a zavěšenou rolí papíru - uložena v nice stolu

 

Obr. 16: Stavebnice TETA (Brunecký P.)

 

 

Obr. 17:  Studentské pracovní stoly – stavebnice (Brunecký P.)

 

 

  Obr. 18: Typická konstrukce skříňkových sestav osmdesátých let

 

 

Obr. 19:  Typická sestava kuchyňského nábytku osmdesátých a devadesátých let.

              Rozvíjení sektorového systému u kuchyňského nábytku (Brunecký P.)


       

Oblíbený demontovatelný nábytek Československa z přelomu sedmdesátých a osmdesátých  let - stěna „Radikál" (Neuser G.).

 

Obr. 20: zdroj VÚO Praha: Štěpová V., Komarková R. - výzkum bydlení 1979

 

 

Obr. 21: DOMINO 84 (Šafránek K., - Brunecký P., ve spolupráci s ŠDVU info Bratislava).

   

Demontovatelný nábytek z plastifikovaných dýh info (odstín palisandr) bez klasické povrchové úpravy. Nábytek byl dýhován hloubkově probarvenou podřadnou dýhou (wawa, topol), modifikovanou v Jihomoravských dřevařských závodech epoxidovou pryskyřicí (sadurit). Plošné dílce zde byly demontovatelně spojeny rohovými hranolky z lignamonu, info z nějž byly i úchytky. Povrch byl dokončen lněnou fermeží, oživovaný olejovou leštěnkou. Cílem bylo nahradit tropická dřeva, vyloučit technologická rizika lakování a těkavých látek, která měla velmi produktivním způsobem řešit prvovýroba. (DYHA Brno 1984)


Výroba čalounění

Od počátku XX. století se soustředil vývoj čalounění na zvýšení produktivity práce. Rozhodující byl vývoj nových materiálů a strojně technologického vybavení. Vyvíjeny byly nové plastické hmoty, tvarové výlisky koster a pěnové materiály (pěnová pryž, polyuretanová pěna, vysoko lehčený polystyren, polypropylen aj.). Zvyšoval se podíl průmyslové výroby, dělby práce (prefabrikace) a řemeslné čalounictví postupně mizelo.

 

 

Obr. 22: Příklady typické konstrukce konce sedmdesátých let (Jančová V.)

 

 

Obr. 23: Příklady typické konstrukce s pružinovou kostrou (Jančová, V.)


 

 

Obr. 24  Dřevěná kostra čalounění (Holouš Z.)


01-područka; 02-přední díl područky; 03-loketník; 04-spodní díl područky; 05-plaketa; 06-podsedáková deska; 07-boční díl (bočnice); 08-stření díl; 09-záda; 10-lišta zad; 11-opěradlová lišta (vlys);  12-sedákový vlys; 13-spodní vlys; 14-sedákový rám; 15-výztužný špalík; 16-kluzák (noha).



Typologie nábytku

Základní typologické schéma se nemění, a proto lze definovat tyto skupiny nábytku:

Nábytek lehací; Nábytek sedací; Nábytek úložný; Nábytek pro práci a stravování.

 

Lehací nábytek provázely snahy o zkvalitnění lehací plochy za pomocí dvojího pružení tvořeného pružným základem z lamel a sendvičem matrací z pěnových materiálů.  Oblíbené byly i klasické pružinové kostry matrací. U nových matrací se na přelomu století využívala zónová tuhost lehací plochy. Pro nemocniční a speciální použití byla vyvinuta polohovací lůžka od jednoduše nastavitelných až k systémům ovládaným elektromotory.

 

Hodnocení kvality lehací plochy uváděné na přelomu století:

        matrace tvrdá             ~             matrace měkká              ~           matrace optimální

Ortopedická doporučení byla často aplikována šablonovitě, doporučovány byly plochy, které omezovaly motoriku na lůžku, přehřívaly ležícího a přenášely tlak na měkké tkáně. Opomíjena byla tradiční (historií ověřená) doporučení o zdravém spánku na tvrdším lůžku.


V pokojích dětí převládaly válendy s úložným prostorem, který pak v nevětraných lůžkovinách podpořil rozvoj roztočů, provázený větším výskytem alergií. Klasické „peřináče“ byly vyráběny až do konce sedmdesátých let. V ložnicích manželů byly postele vylepšené o velkou nedělenou a těžkou matraci, která neumožňovala jakoukoliv manipulaci či sanitární údržbu a její jednoduchou obměnu.

 

Novinkou byla dražší vodní lůžka, která utvářela rovnoměrné rozložení tlaku na plochu těla a umožňovala temperování matrace. Tato lůžka se příliš nerozšířila právě z důvodu deklarované výhody. Rovnoměrné rozložení tlaku omezuje funkci opěrných bodů tělesného skeletu a tím i lehkou motoriku těla na lůžku. Proto tato matrace spíše vyhovovala mladým lidem, kteří ale její přednosti nepotřebovali a preferovali přijatelnou cenu nábytku.

 

 

Sedací nábytek byl zpravidla tvořen trojmístnou pohovkou a dvěma křesly, případně byla jejich sestava doplněna dvoumístným dílem. Evergreenem byly pohovky pro příležitostné spaní podmíněné malými byty. Nejčastější byla varianta rozkládání rovnoběžně s podélnou osou výrobku a kolmo na tuto osu, někdy řešena jako výklopná ze skříně. Od osmdesátých let byly oblíbené rohové pohovky, které měly menší požadavky na plochu a umožňovaly příležitostné spaní rozložením nebo prostým sestavením. Sedací nábytek postupně zaměnil pružinové kostry za sendvičové konstrukce kombinující pěny různých vlastností. Oblíbená byla i lehká křesílka, která měla ale jen doplňující účel.

 

Obr. 25: Rozkládací pohovky – schéma lehu

 

Úložný nábytek byl ovlivněn nedostatečnou kapacitou či úplnou absencí úložných komor v bytě. Pokojové (bytové stěny) byly z tohoto důvodu velmi objemné, utvářené na principu sestavovacích skříněk nebo byly nabízeny jako dílcový systém v uzavřených sestavách.  Úložný nábytek byl často nouzově a nevhodně umístěn do ložnice, kde byl relativně dostatek místa (hygienické normy objemu místnosti). Ložnice se staly úložištěm věcí s řadou polutantů a kontaminantů vnitřního prostředí. Pro optické zvětšení prostoru byla u tohoto nábytku častá zrcadla, oblíbená zejména u mladých párů.

 

Na přelomu století se vlivem PC techniky úložný nábytek redukoval na ukládání audiovizuálních nosičů či drobností a stal se estetickým prvkem interiéru. Ukládání řešil nábytek komor a šaten s řadou technických prvků ukládání (drátěný program, snášecí pantografy, výsuvy aj.). Oblíbeným doplňkem byly plastové či papírové krabice s víkem.

 

Kuchyňský nábytek provázel rozvoj přístrojového vybavení a zachovával sektorový systém prodeje. Kromě dřezu byla součástí kuchyňské linky lednička, sporák (plyn, elektrika, indukční ohřev), pečící trouba, mikrovlnná trouba, myčka na nádobí, odsávač par a doplňky (kuchyňské roboty, kávovary aj.). Vybavení utvářely zavěšovací drátěné systémy, výsuvy aj. V osmdesátých letech se objevil středový prvek doplňující kuchyňské linky, které byly obvykle v lince nebo ve tvaru „L", či „U".


Na principu montáže nábytku zákazníkem byla vytvořena nová obchodní strategie firmy IKEA, která zavedla demontovatelný sektor (snížení ceny výrobku a přepravních nákladů). IKEA zavedla souběžně i prodej bytových doplňků a domácích potřeb, které nakonec tvořily většinu prodeje obchodního domu.

 

Nábytek dětského pokoje ovládalo dýhované provedení nebo kombinace bílých a výrazných barev. Novinkou byl „rostoucí“ nábytek (pracovní stoly a židličky) nebo flexibilní stavebnice. Nový nábytek byl ale vlivem finanční situaci mladých rodin na okraji spotřebitelského zájmu. Tato situace vedla  svépomocným úpravám staršího nábytku (nátěry).

 

Nábytek pro práci tvořily jednoduché, ale i sofistikované pracovní židle a pevné, později přestavitelné pracovní stoly. Židle se snažily napodobit stav, který tělo zaujímá při chůzi, formou tzv. dynamické sezení. Židle utvářelo kovové, stabilní pětipaprskové podnoží (zpravidla výškově přestavitelné) s kolečky vybavenými odporem proti ujetí, který zajišťoval bezpečné usedání. Kvalitní židle měly přestavitelnou polohu zad, sedáku a loketníků. V osmdesátých letech se objevily klekačky, které měly eliminovat statické sezení. Ukázalo se ale, že sezení bylo unavující, často spojené s bolestmi podkolení a jejich boom ustal. Novinkou byly přestavitelné stoly, které umožňovaly práci vestoje. Stoly byly doplňované zásuvkami s plným výsuvem a omezením vysunutí více zásuvek (stabilita). Nábytek pro stravování se prakticky nezměnil. Nábytek pro vzdělávání byl spíše na okraji zájmu (podfinancování škol).

 

Design druhé poloviny 20. století uváděný v literatuře se zaměřuje na výtvarný nábytek, který nebyl zpravidla opakovaně vyráběn. Oblíbený byl naopak nábytek UP Rousínova, Jitony Soběslav, Interiéru Říčany, TON Bystřice p. Hostýnem aj. Nový design utvářela nápaditost nábytku výrobních družstev a komunální výroby. Tito výrobci byli na Prodejních výstavách BVV info v centru zájmu zákazníků a přijímali zde objednávky na celý rok. Firma Lena Rýmařov byla synonymem kuchyní pro osoby s pohybovým omezením, Hikor Písek synonymem nápadů a progresivních technologií, Dřevotvar Jablonné designem a citem pro materiál. Dřevotvar Znojmo proslavil proutěný nábytek, Ledenice nábytek z borovice atd. Jakkoliv se design v době Sorely musel podřídit technologickému diktátu výroby, oživil nápaditý nábytek Dřevotvaru Jablonného nad Orlicí (tandem architektů Sedláček M. – Vyčítal K.), Hikoru Písek (arch. Teska V., technolog Bahenský J.), Dřevodíla Rousínov (arch. Hostaša I.), Leny Rýmařov (arch. Kováč K. II.), Jaroměřic nad Rokytnou, Nového Jičína, Stavbytu Kroměříž, Karny Mariánské lázně, Dyhy Brno aj. kulturu bydlení Husákova socialismu. Velkou inspirací byla IKEA, která výrazně ovlivnila nábytek doby.

 

Po revoluci r. 1989 se objevila řada nových výborných výrobců, kteří působí na trhu i nyní a je obtížné bez odstupu času jejich produkci hodnotit. V popředí zájmu veřejnosti byly kuchyně (Koryna, Hanák, Sykora, aj.). Pokud je dále uváděn nábytek Dyhy Brno info, tak proto, že její nábytek byl pro tuto dobu typický a jeho perovky byly k dispozici.

 

EXPO 58 -  Brusel  („bruselstyl“ šedesátých let v Československu)

 

 Obr. 26: http://designguide.cz/index.php?page=paparazzi-detail&lang=2&article_id=30

 

 

Běžná produkce nábytku sedmdesátých let:

 

 Obr. 27: DYHA Brno (kreslila Čejková K.)

 

 

Běžná produkce sedacího a lehacího nábytku sedmdesátých let:

Obr. 28: DYHA Brno (Mrkva K., Morávek V.) kreslila Čejková K.


 

Běžná produkce nábytku sedmdesátých a osmdesátých let:

 

Obr. 29: DYHA Brno (Bubláková E., Šafránek K., Vyhlídal J.) kreslila Čejková K.

 

 

Běžná produkce nábytku osmdesátých let:

 

Obr. 30: DYHA Brno, sektor vyráběný 25 let (Brunecký P), křeslo Morávek V., kreslila Čejková K.

 


Běžná produkce nábytku devadesátých let:  

 

Obr. 31:  DYHA Brno (Čech A., Šafránek - Brunecký, Kuchař J.) kreslila Čejková K.        

 


Nábytkové doplňky:        

 

Obr. 32:  DYHA Brno (Šafránek K., Vyhlídal J., Brunecký, P, Morávek V), Čejková K.

 

 

Avantgarda nábytku konce a počátku století:

 

 

 Obr. 33: Horák B., Šípek B., Baas M.,Wanders M., Fortuna Chair, Pot B., IKEA, Grcic K.


Pasivní rezistence – postoj české politické reprezentace po vzniku dualismu Rakousko - Uherska

Komunistická strana Československa

Od Konfucia, přes monarchii až do republiky platilo, že nejvyšším se stane ten, kdo má nejvíce zkušeností a moudra

Velmi podobná situace provází jižní státy Evropské unie

Využití solární energie, biomasa aj.

PLÁTON: „Demokracie je zneužitelná pokud se ji uchopí skupina, která hlasuje vždy ve svůj prospěch.“

Musil J. Sociologie bydlení, Svoboda I. vydání Praha 1971, 300s, ISBN 25-112-71

Viz Brunecký a kol.  NIS - Požadavky na odpočivný sedací a lehací nábytek.

Výroba pro anonymního zákazníka, či nákup v obchodních řetězcích od anonymního výrobce

Computer numerical control = počítačem řízené stroje

Computer - aided design = počítačem podporované konstruování

Computer - aided manufacturing  = počítačem podporovaná výroba

Nábytek pro děti, či seniory není centrem zájmu podnikatelů (malá kupní síla). Proto by mohl být (přechodně) vyráběn ve věznicích s dotací státu. Firmy nemusí mít obavy z konkurence subvencované produkce v oblasti, v níž se jim podnikat nevyplácí a nábytek by byl pro uvedené uživatele dostupný, provázený přínosem pro společnost, vězně i poškozené.

ŠDVU – Štátny drevársky výzkumný ústav Bratislava (Katuščák S., Werner P.)

Tlakovou plastifikací podřadných dýh byla dosažena kvalita palisandru - náhrada dřeva tropů a laků – únik VOC

Bukové dřevo plastifikované čpavkem a následně tlakem zhutněné tlakem – náhrada tropických dřev a laků

Brněnské výstavy a veletrhy – generální kolekce výrobních družstev

První dělnické družstvo katolických tovaryšů založené r. 1904. V projekčním středisku se během šedesátých až devadesátých let vystřídali: pan Goldman, Cimburek F. (Dějiny nábytkového umění), Šafránek K., Morávek V., Kitzinger K., Kašpar E., Mrkva K., Skřivánek J., Bubláková E., Čejková K.,Vyhlídal J., Brunecký P., Kuchař J., Čech A.