NIS
Nábytkářský informační systém

Biologické faktory


Dle dostupných údajů člověk mění polohu svého těla i 60 krát za noc (motorika spánku). Při přehřívání nebo podchlazení těla se počet pohybů výrazně zvyšuje a vede k přerušování spánku, které je vyvoláváno zvýšenou termoregulací (prací) organismu. Při nevhodné tepelné bilanci se musí tělo častěji obracet, aby došlo ke změně  kontaktu těla s matrací nebo dochází k pohybům nutným pro ventilaci přikrývek (dmýchání). Pokud je tělo zabořeno v matraci, je jeho otáčení mnohem namáhavější. Jestliže člověk musí zvýšit tělesnou aktivitu k překonání odporu matrace (která působí proti změně polohy), musí být vytvořený přebytek energie eliminován ochlazováním a potem. Pocení na lůžku uvádí ale i mnoho mladých lidí, sportovců, žen v klimakteriu, žen užívajících hormonální antikoncepci a samozřejmě zejména ty osoby, které mají měkká lůžka. 


Návody „zdravého spánku“ vyžadující úplné podepření bederní části zad nebo prohlubně boků napomáhají zpravidla zvýšenému pocení. Matrace na obrázku 1. bude i přes rafinované profilování evokovat u mladého člověka přehřívání těla (obalení těla matrací) a komplikovat mimovolní motoriku na lůžku. Při nutnosti otáčení je nutno vyvinout značnou energii provázenou teplem (Qa), zejména při hlubokém zaboření velkých kloubů těla. Poloha na zádech je pak obdobně provázená pocením v bederní části. Z hlediska dobrého odvodu tepla (zejména u mládeže) je vhodná taková poloha, při níž lze mírným tlakem zasunout prsty v místě styku prohlubně vykrojení boků a matrace. Při poloze na zádech lze pak obdobně vsunout plochu ruky do oblasti beder. Pokud je odpor proti vsunutí prstů velký, je matrace nevhodná. S vyšší měkkostí matrace se ventilační prostor těla zmenšuje.  Rovnoměrné podepření všech částí těla vede k většímu styku těla s matrací a zhoršuje tepelnou bilanci těla i kvalitu spánku. Zjištění o zvýšeném počtu výskytu roztočů ve vlhkých  matracích vyústilo v alergologickou fobii, která vedla výrobce pěnových matrací k domněnce, že je nutno řešit jejich konstrukci speciálními průduchy v kombinaci s biocidy, které budou eliminovat rozvoj mikroorganismů (obr. 1.).



 
Obr. 1:  Z hlediska páteře teoreticky dokonalá poloha těla http://www.lattoflex.cz/

 

Nárůst imunologické přecitlivělosti na domácí prach souvisí výrazně s rozvojem biologických činitelů. Jejich hlavními představiteli jsou roztoči a houbové mikroorganismy (plísně). Podmínkou pro jejich rozvoj je kumulace vlhkosti v lůžkovinách nebo v porézní struktuře lehací plochy. Roztoči jsou „potížisty“ zřejmě až v moderní době. Jejich rozvoj je podmíněn přetápěním ložnic, nevětráním lůžkovin a objemnými pěnovými matracemi. Dosahují velikost kolem 200 – 300 μm, velikost jejich výměšků je 10 – 40 μm. Živí se drobnými šupinkami lidské kůže, svědčí jim šero, teploty kolem 22-26 oC a relativní vlhkost 70-80%. Roztoči mají ideální podmínky pro svůj rozvoj zejména během spánku, kdy se vlhkost prostředí pod přikrývkou pohybuje kolem 80% a pak při následném zastlání nevyvětraných lůžkovin. Lůžko z pěnových materiálů je zdrojem přísunu potravy (šupinky kůže, houbové mikroorganismy), poskytuje optimální vlhkost i teplotu a tím vytváří skvělé podmínky pro jejich rozvoj. Roztoči se dokáží velmi rychle množit a již za tři měsíce může jeden gram prachu z nové matrace obsahovat až 15 000 jedinců. Nepřijatelné jsou pro ně teploty pod 5 oC nebo nad 55 oC. Nesnášejí pokles vlhkosti pod 50%, sluneční svit a mráz je spolehlivě ničí. Doporučovaným způsobem je pravidelné vysávání, ale to nevede k úplnému odstranění roztočů z matrace. Jejich těla jsou článkovaná a zbytky mrtvých roztočů se zachytí v materiálu matrace. Průvodním jevem vysávání je víření prachu a jeho rozptýlení v bytě, i při použití vodních filtrů, s důsledkem ionopenie. Příčinou alergií dětí je víření prachu z lůžkovin při hrách v posteli a ten fakt, že děti nejsou geneticky vybaveny vrozenou odolností proti roztočům, protože pro to nebyl až do dvacátého století žádný důvod. Do té doby bylo v interiérech zpravidla velmi chladno a roztoči se v takových podmínkách nemohli vůbec přemnožit.

 


 
Obr. 2:  Komunita roztočů na povrchu lůžkovin (http://www.makro.sk).

 

Zvýšená potivost dětí vlivem vyšších teplot místnostiinfo a hutných matrací je zřejmá i z toho důvodu, že mají vyšší tvorbu bazálního tepla a větší potivost než dospělí. Pokud jsou lůžkoviny ihned po ranním vstávání zastlány nebo umístěny do uzavřeného úložného prostoru, tak jsou ideálně „kompostovány“ s dobrými podmínkami pro rozvoj plísní, bakterií a roztočů. Nevhodné jsou denní aktivity dětí v lůžkovinách, protože se jejich vlhkost zvyšuje vlivem potu, který provází jejich tělesné aktivity. Při zvýšené evaporace se může vlhkost v hutné pěnové konstrukci hromadit, neboť tyto matrace hůře větrají. Vlhký vzduch je těžší než suchý a v matraci pak „sedí“. Ověřenou ochranou je bidlo zavěšené v dětském pokoji, přes nějž se lůžkoviny přehodí a v době školy větrají. Bidlo bylo naprosto samozřejmou součástí venkovských stavení a sloužilo nejen na zavěšení prádla, ale i pro větrání lůžkovin, pokud nemohly být v deštivém počasí vyneseny přes práh „na plot“. To dnes ale není v městě samozřejmě možné.

 

Ještě v první polovině 20. století se místnosti nepřetápěly (protože to ani nešlo). Biologické organismy tak neměly podmínky pro svůj rozvoj, zejména pokud se lůžkoviny a sýpek s peřím pravidelně větraly v oknech nebo na slunci. Tuto tradici utvářely i vlhké byty a velké střídání teplot v místnosti. Při nárazovém vytápění a jarním větrání nebo při vaření docházelo často ke kondenzaci par v matraci lůžek. Proto byla také běžná častá výměna i nesmáčivé slámy strožoků info  a jejich větrání na slunci. Matrace z přírodních materiálů prosté „ortopedických ambicí“ nezvyšovaly potivost osob a nezdržovaly vlhkost ve své konstrukci. I pozdější klasické pružinové vložky s žíněnou vrstvou povrchu (epeda) byly více vzdušné než současné skladby a umožňovaly i mechanické vyprášení klepáním. To není u pěnových materiálů ale možné, neboť údery provází drolení degradovaného materiálu a následné zvýšení prachových částic polyuretanových pěn v bytě. Z hlediska dětí lze považovat za nejvhodnější klasické složení plochy ze tří pružinových matrací, které slouží nejen hrám dětí (domečky, úkryty, stolečky ap.), ale lze je i dobře čistit. Pokud spáry matrací navazují mimo kontaktní body těla (rameno, boky, koleno-lýtko), nevytváří u zdravých dětí žádný ergonomický diskomfort (ověřeno tradicí). Tyto matrace jsou lehké, umožňují dobrou sanitární údržbu, na rozdíl od kompaktní matrace, s níž nemohou děti ani matka hnout, natož je jakkoliv účelně čistit.

 

Na místo ověřených tradic jsou vyvíjeny nákladné skladby matrace se speciálními materiály a přísadami, kterými jsou ničeni nejen roztoči, ale i bakterie a plísně, které jsou přirozenými a nezbytnými průvodci člověka. Na místě je položit otázku, zda chemikálie, které eliminují biologické činitele, nemají i zhoubný vliv na člověka či jeho mikroflóru. Objektivní zkoumání skutečného výskytu roztočů v matracích je proto nezbytnou zbraní proti současnému hysterickému strašení obyvatel, které má více lobbistický než hygienický důvod. Nejjednodušší ochranou proti negativním účinkům vlhkosti je návrat k ověřeným tradicím. To je ale spojeno s časově náročnou „víceprací“, kterou není moderní druh homo sapiens ochoten akceptovat, stejně tak jako raní procvičení těla, které je s tímto výkonem běžně spojené.

 

Dnes doporučované pěnové matrace v kombinaci s teplou přikrývkou a vysokou teplotou místnosti mohou vést k poruchám spánku. „Ortopedické“ matrace, které rovnoměrněji rozloží tlak, současně tělo více obalí. Větší kontaktní plocha, při spolupůsobení uvedených vnějších faktorů, tělo samozřejmě přehřívá. Jakmile se tělo chce ochladit otočením, musí překonat odpor objemné matrace, konat práci a tělesná teplota se tím opět zvyšuje. To vede k termoregulaci pocením a k uvolňování par, které stoupají do lůžkovin. Pot vniká do pyžama a prostěradla. Narůstající nepohoda pak vede k dalšímu zvýšení motoriky těla a k horšímu spánku. Pokud je překročena sorpční kapacita prostěradla (stres, horečka) může vlhkost vzlínat i do povrchových vrstev matrace. V případě vyřazení činnosti termoregulačního computeru mozku účinkem alkoholu, prášků na spaní nebo vlivem psychického stresu, klimakteria či pouhého onemocnění, se tento stav může ovšem ještě více zhoršit. Při ležení na tvrdší matraci (s využitím opěrných bodů skeletu) je kontakt těla s podložkou menší. Mezi matrací a tělem zůstává volný prostor pro dostatečný odvod tepla i par a spánek je pak klidnější (viz tepelně vlhkostní pohoda).

 

Vnikání par do matrace během spánku zatím nebylo prokázáno, což má i oporu ve fyzikálních zákonech, neboť teplý vzduch přirozeně stoupá vzhůru do pokrývek. Při experimentálních pokusech nebyla zatím v povrchu lůžka zjištěna po nočním spánku zvýšená vlhkost. Při dodržení základních faktorů zdravého spánku (teplota, relativní vlhkost) a běžných stravovacích zásad zachycuje pot pyžamo a prostěradlo. V případě nemoci nebo při extrémní potivosti však nelze vnikání vlhkosti do matrace vyloučit. Zdá se, že zdrojem vlhkosti v matracích nemusí být spící člověk, ale může mít i jinou příčinu. Jednou z možností příčin vyšší vlhkosti může být uzavření matrace vlhkými lůžkovinami nebo kondenzace par v chladnějším materiálu v době, kdy tělo matraci nezahřívá. Důvodem může být chladná podložka (podlaha, sezónní použití či nevzdušný rošt). Odvod vlhkosti z pěnové konstrukce není ani s pomocí ventilace průduchy příliš efektivní, neboť „těžší“ vlhký vzduch v pěnách prostě „sedí“. Známým příkladem je plesnivění matrace položené na celistvé ploše. Při experimentuinfo bylo do malých vzorků pěn injektováno malé množství vody. Tekutina se pak z malých otevřených vzorků odpařila do prostoru nejdříve za dva až tři dny.info  Čím je objem matrace větší, tím je i riziko kumulace vlhkosti větší a s ní i vhodnější podmínky pro rozvoj organismů. Výška matrace není zárukou kvality, ale jen vyšší ceny.

 
                                                                                                                                                                    i nfo 




 Jančová, V. Polyuretanové pěny v konstrukci čalouněného nábytku Mendelu Brno 2008

V prostředí experimentu se pohybovala relativní vlhkost v rozmezí 34 -54 % a teplota  21 - 23°C)

Autorem textu je Doc. Ing. Dr. Petr Brunecký

Pobytové místnosti jsou u nás přetápěny na 24 C° někdy i více. Souvisí to částečně i s vyhláškou MZ č.6/2003, která stanovuje teplotu kulového teploměru Tg v létě 24,0±2,0 C°. V zimě 22,0±2,0 C°. Pokojová teplota je sice cca o 2 C° nižší než Tg, nicméně tato doporučená teplota v létě představuje až 24 C° vzduchu, v zimě až 22 C°, což je pro spaní nevhodné.

Strožok = Strohsack,  německy slaměný pytel. Lignifikovaná vlákna slámy  přijímají velmi  špatně vlhkost.