NIS
Nábytkářský informační systém

Průmyslové vlastnictví


Průmyslový vzor

Práva k průmyslovým vzorům chrání nezávisle vytvoře né vzory, které jsou nové nebo originální a mají individuální povahu. Aby byl vzor způsobilý k ochraně průmyslovým vzorem, nesmí být jeho vzhled daný technickými či funkčními aspekty. Práva ke vzorům lze klasifikovat jako průmyslové vzory a užitné vzory. Průmyslové vzory lze za určitých okolností chránit i autorským právem.

Průmyslový vzor mohou tvořit trojrozměrné prvky, jako je tvar nebo povrch výrobku, nebo dvojrozměrné prvky, např. vzor, linie nebo barva.

Doba ochrany průmyslového vzoru závisí na příslušné jurisdikci a jednotlivé hodnoty se liší. V Evropské unii je platnost průmyslového vzoru omezena maximální dobou 25 let, přičemž vzor lze obnovit každých pět let.

Přestože mezinárodní právní předpisy předpokládají v souvislosti s průmyslovými vzory především obranná opatření, nabízejí tato práva celou řadu obchodních příležitostí. Na průmyslové vzory lze poskytovat licence, lze je prodávat a jinak s nimi obchodovat. V souvislosti s globalizací je rovněž vhodné připomenout, že přesouvání výroby do zemí s nízkou úrovní nákladů by bez práv k průmyslovým vzorům nebylo možné. Pokud by tato práva chyběla, každá osoba zapojená do výrobního postupu by mohla příslušný vzor legálně napodobovat.

Průmyslové vzory chrání pouze formální vzhled, zatímco užitné vzory chrání funkční stránku. V praxi lze stejný tvar chránit užitným i průmyslovým vzorem. Užitný vzor chrání technický aspekt výrobku a průmyslový vzor jeho tvar a vzhled.

Je nutné požádat o ochranu průmyslového vzoru pod správnou třídou podle toho, zda žádáte o ochranu na národní, regionální, evropské nebo mezinárodní úrovni. Je důležité zajistit si ochranu pod těmi třídami, které mohou být relevantní ve vztahu k vaší obchodní činnosti, neboť právní kroky můžete podniknout pouze v případě, že někdo poruší vaše práva v některé z těchto tříd.

Tyto třídy souvisejí s výrobky a službami, pro které svůj průmyslový vzor zapíšete. Nejčastěji používaným systémem na mezinárodní úrovni je systém locarnského třídění průmyslových vzorů. Ten uznává 32 tříd a 223 podtříd. Systém třídění průmyslových vzorů pomáhá v systematickém získávání informací o průmyslových vzorech. Vzhledem k tomu, že jsou průmyslové vzory přihlášeny pro vybraný soubor výrobků a služeb, je snadnější je nalézt v databázích.

Chráněný průmyslový vzor může být rovněž způsobilý k ochraně autorským právem, platí to však pouze pro vzory splňující dva požadavky: tvůrčí povaha a umělecká hodnota. To představuje výjimku z obecných pravidel pro autorská práva, která nevyžadují, aby mělo dílo konkrétní uměleckou hodnotu.

Lze uvést mnoho příkladů, které dokládají klíčovou roli průmyslových vzorů v texilním, kožedělném, obuvnickém a nábytkářském průmyslu: společnost Sorelle, která navrhuje a vyrábí obuv a doplňky (pásky, kabelky atd.), chrání své průmyslové vzory související s obuví především v Řecku. Jednoho dne se všeobecně známá konkurenční firma rozhodla napodobit několik modelů, vyrábět je v Číně a dovážet do Řecka. Společnost Sorelle tak přišla o třetinu ročního obratu. Rozhodla se tedy podat na potenciálního narušitele žalobu, což vedlo k uzavření mnoha obchodů a ukončení prodeje výrobků porušujích práva k průmyslovému vzoru. Bez příslušné ochrany v Řecku by společnost Sorelle zcela jistě přišla o celý podíl na trhu.

Bez odpovídající ochrany duševního vlastnictví by byl úspěch mnoha módních a návrhářských společností vážně ohrožen.


Ochranné známky

Ochrannou známkou může být jakékoli označení, které slouží jako určitá značka výrobku nebo služby. Spotřebitelům umožňuje určit a kupovat určitý výrobek nebo službu, neboť jejich povaha a kvalita, určená jedinečnou ochrannou známkou, odpovídá jejich potřebám. Označením může být konkrétní slovo, např. osobní jméno, písmena, číslice, stylistické prvky, konkrétní barvy a kombinace těchto různých prvků. V zásadě musí jít o označení, které příslušný výrobek nebo službu vizuálně odlišuje od ostatních výrobků nebo služeb.

Je nutné požádat o známkovou ochranu pod správnou třídou podle toho, zda žádáte o ochranu na národní, regionální, evropské nebo mezinárodní úrovni. Je důležité zajistit si ochranu pod těmi třídami, které mohou být relevantní ve vztahu k vaší obchodní činnosti, neboť právní kroky obvykle můžete podniknout pouze v případě, že někdo poruší vaše práva v některé z těchto tříd. Pokud například požádáte o ochranu ve třídě 25 (oblečení), ale nikoli ve třídě 18 (tašky) nebo ve třídě 14 (řetízky k hodinkám), a někdo vaši ochrannou známku použije na taškách, nemáte velkou možnost, jak uplatnit svá práva.

Tyto třídy souvisejí s výrobky a službami, pro které svou ochrannou známku zapíšete. Nejčastěji používaným systémem na mezinárodní úrovni je systém niceského třídění ochranných známek. Ten uznává 34 tříd výrobků a 11 tříd služeb. Systém třídění ochranných známek pomáhá v systematickém získávání informací o ochranných známkách. Vzhledem k tomu, že jsou ochranné známky přihlášeny pro vybraný soubor výrobků a služeb, je snadnější je nalézt v databázích.

Ochranné známky jsou individuální nebo kolektivní. Záleží na vlastnictví práv k duševnímu vlastnictví. Kolektivní ochranné známky obvykle vlastní obchodní sdružení nebo družstva ve prospěch svých členů a známky označují určitý výrobek s odlišnými charakteristikami, např. „Leathermark”.

Některé země rovněž umožňují ochranu známek jakosti, které se udělují na základě shody s určenými požadavky a normami kvality. Ty se liší od kolektivních ochranných známek v tom ohledu, že je nemusí nutně vlastnit určité sdružení či skupina, ale lze na ně poskytnout licenci, pokud příslušná společnost splňuje stanovená kritéria.

Jedním z důležitých požadavků na známky jakosti je, aby byl subjekt, který o zápis žádá, „oprávněn certifikovat” dotyčné výrobky. Známku jakosti lze užívat společně s individuální ochrannou známkou výrobce daných výrobků.

Například „Woolmark” je ochranná známka, kterou vlastní australská společnost Woolmark, jež je rovněž subjektem oprávněným udělovat licence v případě splnění příslušných kritérií. Nejde pouze o logo označující materiály obsahující vlnu, nýbrž je to i nedílná součást největšího světového systému zajištění kvality v oblasti vláken.

Avšak zejména v případě individuálních ochranných známek platí, že označení nesmí být druhové. Přihláška ochranné známky „polo” pro polo trička by například byla zamítnuta, zatímco pro parfém by byla povolena, neboť v případě parfému nepředstavuje druhové ani popisné označení.

Ochranná známka svého majitele chrání tím, že mu zajišťuje výhradní právo ji používat pro označení výrobků či služeb nebo za úplatu poskytnout licenci na její používání jiné osobě.

Ochrannou známku lze po zaplacení dalších poplatků neomezeně obnovovat.

Existují 4 úrovně známkové ochrany:
 • národní (prostřednictvím národních patentových úřadů),
 • regionální (např. prostřednictvím Úřadu Beneluxu),
 • evropská (prostřednictvím úřadu OHIM),
 • mezinárodní (prostřednictvím organizace WIPO).

Ochranné známky představují důležitý nástroj pro informování trhu o hodnotě příslušného výrobku nebo služby. Známková ochrana je základním kamenem různých strategií značky založených na diferenciaci výrobků a segmentaci trhu, které jsou velmi důležité při řízení hospodářské soutěže, vytváření spotřebitelské poptávky a zajišťování podílu na trhu. Z tohoto hlediska je zřejmé, že ochranné známky jsou pro vaše odvětví klíčové. V mnoha případech například o tom, který výrobek zákazník koupí, rozhoduje právě ochranná známka.

V tomto ohledu jsou kolektivní ochranné známky poměrně účinné při společném marketingu výrobků skupiny podniků nebo průmyslového sektoru. Tím, že spojí úsilí a zdroje pod kolektivní ochrannou známkou, překonají malé a střední podniky často potíže spojené s rozpoznáním individuálních známek ze strany spotřebitelů. Známky „vero cuoio” a „vera pelle”, dvě kolektivní ochranné známky vlastněné italským sdružením UNIC (Národní asociace kožedělného průmyslu), úzce souvisejí se zabavením obrovského množství padělků a napodobenin kožených výrobků italskými úřady během operace „Toxic Shoes”, která byla provedena v roce 2008. Ve skladech v Toskánsku, Laziu a Kalábrii bylo zabaveno 1,7 milionu kožených výrobků v celkové hodnotě přibližně 20 milionů EUR. Z trhu tak zmizelo nelegální zboží, které bylo rovněž nebezpečné pro spotřebitele. Licencovaní uživatelé těchto ochranných známek musí splňovat přísné požadavky na kvalitu.


Patenty a užitné vzory

Patenty jsou práva k duševnímu vlastnictví, která zaručují vlastnictví vynálezu. Aby byl vynález způsobilý k patentové ochraně, musí splňovat kritéria novosti, tvůrčí úrovně a průmyslové využitelnosti. To znamená, že odborník musí zjistit, že přihláška patentu přispívá k aktuálnímu stavu výzkumu, je originální a má určité komerční uplatnění. Základní vědecké objevy tedy k patentové ochraně způsobilé nejsou.

Patenty jsou obvykle platné po dobu 20 let, záleží na příslušné jurisdikci.

Existují některé okolnosti, za kterých nelze patentovou ochranu ani ochranu užitného vzoru poskytnout. Konkrétně jde o následující případy:
 • objevy, vědecké teorie a matematické metody,
 • estetické výtvory,
 • plány, pravidla a způsoby vykonávání duševních činností, hraní her a vykonávání obchodních činností, počítačové programy,
 • podávání informací (např. tabulky, formuláře, typografické uspořádání),
 • výtvory a procesy, které odporují přírodním zákonům,
 • vynálezy, jejichž průmyslové využití by odporovalo zásadám veřejného pořádku nebo etickým principům.

Užitný vzor se podobá patentu, kritéria pro získání tohoto typu ochrany však nejsou tak přísná, především pokud jde o kritéria týkající se tvůrčí úrovně a nezřejmosti. Užitné vzory se udělují pouze v některých zemích a v závislosti na příslušné jurisdikci poskytují ochranu pouze na 7 až 10 let (národní specifika naleznete v národních přehledech). Vzhledem k méně přísné rešerši nam stav techniky se užitné vzory obvykle udělují do 6 měsíců. Obzvláště vhodné se zdají být pro společnosti, které využívají inkrementální inovace.

Hlavní obchodní činnost v textilním, kožedělném, obuvnickém a nábytkářském průmyslu sice není založena na patentech, ale spíše na právech k průmyslovým vzorům, na ochranných známkách a autorských právech, nicméně patenty se v těchto sektorech využívají, a to především v oboru technických textilií.