Základním předpokladem návrhu interiéru je precizně zaměřená dispozice objektu, který bude zařizován. Pečlivé zaměření ušetří opakované pochůzky do řešeného prostoru, je-li v jiném městě, tak další náklady na cestovné. V případě nepřesného zaměření následují nepříjemná jednání s investorem, dodavateli, provázená případnou náhradou škody nebo minimálně ztrátou renomé. Nutným předpokladem úspěšnosti je povinná preventivní nedůvěra k obdržené půdorysné dispozici a zejména k jí uváděným rozměrům.
Důležitou podmínkou je vybavení zaměřovací brašny svinovacím pásmem, skládacími dvoumetry a dalšími předměty jako je olovnice, klubko provazu, pravoúhlý trojúhelník, vodováha, pár tužek, blok, kalkulačka aj. V poslední době jsou klasické techniky měření nahrazovány moderní digitální technologií. V praxi jsou nejčastěji používány ultrazvukové a digitální přístroje s maximální přesností měření. Ultrazvukové přístroje mají omezené použití pouze pro menší prostory, s laserovými lze měřit i větší vzdálenosti se zachováním maximální přesnosti měření. Dražší provedení těchto přístrojů nabízí dokonce výpočet obvodu a plochy. Pomocí svinovacího pásma nebo digitálních měřidel se zaměřují hlavní rozměry prostoru, které jsou zapisovány formou stavebního staničení – průběžně tak, jak jsou odečítány na pásmu, tedy nikoliv formou absolutních rozměrů jednotlivých úseků. Jedině tímto způsobem je eliminována nejbanálnější chyba zaměření spočívající například v otočení dvoumetru. Obejít se lze i bez složité techniky (vybité baterie) prostým použitím dvou latí, které jsou na každé stavbě k sehnání. Po jejich rozsunutí lze výšku místnosti na zemi snadno změřit.
Obr. 1: Klasické staničování a zaměření dispozice interiéru
Po zjištění hlavních rozměrů je nutno zaměřit různé výklenky, parapety, ostění, výšky zásuvek, vypínačů, radiátorů, trubek ústředního topení, vývodů vzduchotechniky atd. Po měření půdorysu následují výšky místnosti, které se měří nejen po stěně, ale i v prostoru. Velmi chybné je provedení pouze jednoho zaměření neboť výška místnosti se vlivem průhybu stropu aj. důvodů může měnit. V případě zaměřování obkládaných stěn je nutno prověřit rovnoběžnost a vodorovnost podlahy, stropu. Někdy je podlaha se stropem rovnoběžná, ale ubíhá v mírném sklonu. Navržené a vyrobené obklady pak mohou být krátké. Při měření výšek parapetů nebo krytů radiátorů platí zásada, že pokud je změřen jen jeden, bude to určitě ten nejnižší nebo nejvyšší ze všech. Je tedy nutné poctivě zaměřit všechny prvky interiéru.
Často vzniká chyba při zaměřování nedokončených staveb při určení skutečné výšky hotové podlahy nebo při opomenutí síly zdí po dokončení omítek. Při zaměřování je nutné vyznačit směr otevírání dveří, zaznamenat jejich rozměry, výšku a polohu vývodů elektroinstalací, zásuvek TV, telefonu, informačních sítí, vodovodních baterií - odpadu, aj. instalací interiéru. Zaměřit je nutno všechny kovové konstrukce, které budou obloženy dřevem nebo nábytkovým zařízením, protože zpravidla neodpovídají zadaným rozměrům a požadovanému prostorovému umístění určeného projektem. Při zaměření nelze opomenout instalační součásti ústředního topení a různé výčnělky ze zdi. Při zaměřování obkládaných stěn je vhodné na místě zjistit jejich nerovnost a stanovit nezbytnou šířku vypodložení podkladních lišt pro vyrovnání stěny a zvětšení šířek deštění dveří. Podobně je nutné počítat s fabionem přechodu stěny a stropu u starších staveb. Při navrhování nástěnných obkladů je dobré zjistit, z jakého materiálu je zeď tvořena, protože na sádrokarton či duté cihly nelze některé hmotnější prvky nábytku bezpečně umístit.
Velkým problémem může být zaměření poloměru kruhových sloupů nebo naopak dovnitř prohnutých oblouků, které mají být pojednány tvarovými obklady.
V takovém případě nepomůže ani laserová technika, zejména jde-li o nepravidelné křivočaré tvary. Pokud je nutno zaměřit takový interiér, nezbývá než si pro tento účel vyrobit z překližky jakési skládací metry, které se jako límec prostě ovinou kolem křivočarých ploch. Konce jednotlivých dílů se pečlivě označí a potom lze tužkou (podloženou přiměřeně silnou podložkou) obkreslit na límec sloupu vytvořený ovinutým "metrem". V atelieru či dílně se složený "metr" opět rozvine, konce dílů se nastaví na označená místa a tak je získána přesná křivka nepravidelného tvaru. Nutné je ovšem neopomenout odečíst šířku podložky tužky (culoku), který byl použit při obkreslování tvaru - viz níže uvedené schéma.
V některých případech šikmých stěn lze použít klasický truhlářský úkosník, či trojúhelník a vždy přítomnou rovnou laťku. Vhodným doplňkem zaměřovacích pomůcek je olovnice, která zaručeně odhalí svislý průmět konstrukcí, průhyb stěn a jejich případných oblouků (důležité u rohových závěsných skříněk). Pokud je již vše zaměřeno, je velmi prospěšné použít kalkulačku a součtem překontrolovat absolutně naměřené údaje. Velmi doporučované je prověření pravoúhlosti prostoru proměřením úhlopříček místnosti (například pomocí provázku nebo digitálního měřidla). Jen pravoúhlý objekt vykáže stejné rozměry uhlopříček (důležité například u rohových sestav). Pokud se máme vyhnout potížím je lépe se raději ještě jednou vrátit a prostor si znovu projít. Mnohdy je tento návrat záchranou před velkými nepříjemnostmi. Součástí zaměření může být i orientace prostoru na světové strany – aspekt denního světla, dopad přímého slunce a uvědomění si možných souvislostí provozu dané dispozice a možných vlivů exteriéru.