NIS
Nábytkářský informační systém

Ze sekretu hmyzu (fibroin)


Hedvábí je ztuhlý výměšek snovacích žláz housenek nočních motýlů. Po usmrcení housenek parou dochází ke smotávání vláken z kokonů. Vlastnosti hedvábí: jemnost vlákna je asi 10 mm, délka vlákna v kokonu je přibližně 1500m, délka spřadatelných vláken jen 400 – 900m. Td – titr denier – je jednotkou jemnosti pro hedvábná vlákna, určuje jakou hmotnost v gramech má 9km vlákna. Přepočet Td=1,1dtex. Identifikace materiálu: Přírodní hedvábí hoří podobně jako vlna – škvaří se, zapáchá po spálené rohovině a po spálení zanechává pórovitou zuhelnatělou kuličku. Zatížené hedvábí se rozžhavuje. Mikroskopický vzhled surového vlákna z kokonu v podélném pohledu se podobá dvojité stužce sklovitého vzhledu s rozpukaným povrchem (sericin). Průřez vláken je trojúhelníkový. Poprvé bylo hedvábí využíváno v Číně. Dnes jsou pěstitelské oblasti hlavně Japonsko, Čína, Korea, Turecko, Španělsko a Francie. Z historie je známý termín „Hedvábná cesta“, což bylo označení pro karavanní obchodní cestu spojující Čínu se Západem ve starověku a středověku (od 2. Století př. n. l.).

 

Pravé hedvábí – je výměšek snovacích žláz housenek Bource morušového (Bombyx mori), je to přírodní vlákno, které není třeba spřádat. Je jemné, rovnoměrné, mírně zvlněné, měkké, lesklé a velmi pevné, omak je teplý. Barva žlutošedá. Již 3000 let př. n. l. je používali v Číně. Hedvábné vlákno se skládá z vlastního vlákna z bílkoviny fibroinu (76%) a klihového obalu z bílkoviny sericinu (22%). Sericin je příčinou drsného omaku surového hedvábí, ale z hlediska zpracování je jeho přítomnost vítána, protože působí jako ochranná vrstva. Surové hedvábí má nažloutlou barvu a je bez lesku a šustivosti. Bourec morušový je středně velký žlutobílý motýl, který se živí pouze listy moruší. Ve volné přírodě se už nevyskytuje. Svůj kokon tvoří housenka dvěma snovacími žlázami, kterými vylučuje hustou šťávu ve formě dvou vláken, které se následně spojí v jedno vlákno, které na vzduchu rychle tuhne. Vlákno v zámotku měří 900-1000 metrů a jeho tloušťka je okolo 0,037 mm. Hedvábná nit je společně s pavučinou nejpevnější tkaninou a v textilním průmyslu je jedinečnou přírodní surovinou.

 

 Obr.č. 79 Pravé hedvábí

 

Zpracovává se degumováním, kokony se namáčí do mýdlové vařící vody, smotává se vlákno z více kokonů najednou, smotávají se svazky hedvábí a navíjí se na přadena. Po degumování se stává vláčným, měkkým a hebkým, s vysokým leskem. Používá se na výrobu jemných dekoračních a potahových textilií (např. damašek, brokát, hedvábný plyš, ryps apod.).

 

Divoké (plané) hedvábí - hedvábí tussah – vyrábí se z kokonů Bource dubového (Antheraca pernyi). Barva je hnědá, protože housenky žerou i dubové listí. Vlákna jsou stejnoměrná, pevná, méně lesklá a obtížně se barví. Používá se na výrobu potahových textilií, i když nedosahuje kvality pravého hedvábí. Také se spřádá s ovčí vlnou a zpracovává na kypřicí rouno pro matrace.

 

 Obr.č. 80 Divoké (plané) hedvábí – hedvábí tussah

 

Pavoučí hedvábí- pavouk má speciální žlázy, každá produkuje jiné hedvábí. Do žláz přichází vodní roztok proteinů. Po vytlačení ze žláz vzniká pevné, ve vodě nerozpustné vlákno. Pavoučí hedvábí je proteinové vlákno z výměšků pavouků druhu Argiope a Nephila. Přímý chov pavouků na vlákno je prakticky nemožný. Žlázové geny pavouků se proto transplantují do mléčných žláz koz a jejich mléko pak obsahuje patřičné proteiny. Mléko se odstřeďuje, přidává se k němu druh soli a sediment se rozpouští ve vodě. Z emulze se spřádá nekonečné vlákno (obsahuje 25% alaninu a 42% glycinu), které může být až 10x jemnější než přírodní hedvábí, mají vysokou tažnost (20-30%) a vyšší pevnost.

 

Lasturové hedvábí – Byss (byssové hedvábí) je vlákno mořských mlžů. Byssus jsou svazečky hedvábně lesklých, jemně rýhovaných vláken, které vylučují některé druhy mořských plžů, např. slávka jedlá. Jemná vlákna se používaly na výrobu potahových textilií.