NIS
Nábytkářský informační systém

Ergonomie



Všeobecné požadavky řeší

ČSN EN ISO 9241-6  Ergonomické požadavky na kancelářské práce se zobrazovacími terminály - Část 6: Požadavky na pracovní prostředí




ERGONOMIE A PSYCHOLOGIE


Pracovní stůl lze definovat jako pracovní desku na podnoži či skříňce často doplněnou  mobilním kontejnerem. Mezi základní rozměry patří: výška, šířka a hloubka. Rozměry pracovního stolu vycházejí z antropometrie a optimálního držení těla při  pracovní činnosti. Velikost pracovní desky by měla zajišťovat pohodlné a správné rozmístění všech předmětů potřebných k vykonávání práce (Obr. 1). V dnešní době je to monitor a klávesnice s myší.

Obr. 1: Dosahy člověka při práci vsedě info



Obr. 2: Dosahy člověka při práci vsedě comfort (aktuální výzkum NIS, 2011).

 

Výšce stolu musí odpovídat i výška židle, která je zpravidla výškově nastavitelná. Rozměry kancelářského nábytku stanovuje  ČSN EN 527-1 Kancelářský nábytek - Pracovní stoly - Část 1: Rozměry.  Antropometrické a ergonomické požadavky viz kapitola „rozměry nábytku“.

V nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci zaměstnanců, je uvedena optimální výška pracovní ploch (práci vsedě) u mužů 670 – 760 mm a 660 – 750 mm u žen. Prostor pro dolní končetiny by měl mít minimální výšku 600 mm a hloubku a šířku 500 mm. Minimální rozměry pracovní plochy jsou 800 x 500 mm, optimální rozměry pak 1500 x 800 mm. Vyhláškou uváděné rozměry neodpovídají ČSN EN 527 -1. info


Obr. 3: Dosahy člověka při práci ve vzpřímeném sedu (aktuální výzkum NIS, 2011).


U školního nábytku je znovu  propagován sklon pracovní plochy, který usnadňuje vzpřímené držení těl a současně snižuje předklon krční páteře i nároky na akomodaci oka (papír je stále ve stejné vzdálenosti). Sklon plochy by měl být regulovatelný, jelikož závisí na druhu pracovní činnosti – pro čtení až 35°, pro psaní 10 – 15°. Konstrukce a provedení stolů se sklopnou deskou musí  současně zamezit sesouvání předmětů uložených na stole.

 

Podle charakteru lze rozdělit výšky pracovních ploch při práci vsedě na několik úrovní (Poštulková, 2007, Dorotjaková, 1999):

- 880 mm pro velmi jemné práce (montáž hodinek, speciální obory vyžadující velmi přesnou manipulaci)

- 850 mm pro práce s větší zrakovou náročností

- 700 – 750 mm běžný pracovní stůl určený pro manipulaci bez zvýšené námahy a bez nutnosti zvýšené zrakové kontroly

- 650 mm pro práce vyžadující vynaložení větší síly

 

Z hlediska uspořádání v prostoru lze rozlišit tyto typy pracovních stolů (Dorotjaková, 1999):

- samostatně stojící stoly, řídící se zakladními rozměry a specifickými požadavky pro prácí jednotivce;

- sestavy stolů pro jednu osobu  nejčastějií ve tvaru písmen L, U, C a G (Obr.5: Půdorysná schémata kancelářských stolů pro jednu osobu ve tvaru písmen L a U), která umožňuje oddělenou prácí s počítačem od ostatních činností, dále dostatek úložného a pracovního prostoru a  prostor pro obsluhu zákazníků atp.

- sestavy stolů pro více pracovníků, umožnující práci a komunikaci většího množství zaměstnanců. Tyto sestavy se obvykle skádají ze základních stolů, které jsou napojovány a rozšiřovány různými rohovými či přístavními stolky (Obr.4) a  dalšími doplňky - například paravány, úložnými prostory, systémy na ukládání tiskovin nebo psacích potřeb apod.

- stoly jednací, určené k poradám nebo ke shromažďování lidí na jednom místě. Důležitá je zde jednduchost tvaru sestavy, zajišťující dobrý přehled - všichni účastníci si vidí do tváře.


Obr.4: Půdorysná schémata sestav kancelářských stolů pro více osob


Obr.5: Půdorysná schémata kancelářských stolů pro jednu osobu ve tvaru písmen L a U


Z hlediska psychologie prozrazuje pozice u stolu, komu patří sympatie a kdo je protivník. Nový člověk šíří neklid neboť narušuje zaběhnutý standard.


Obr.6:  Psychologie porady (Mluvíme tělem Thiel E.)

Stůl „krále Artuše“:

12) Šéf - 11) Pravá ruka -1) Levá ruka - 2,10) Kolísaví, žárlící na pobočníky - 3,9) Ti co chtějí být vidět, ale i nebýt viděni - 4,8) Sólisté, vyhýbají se střetu - 5,7) Opozice - 6) Vůdce opozice

 

Obr.7: Sommerův pokus v saskatchewanské nemocnici zjistil, že k většímu vzájemnému styku mezi lidmi docházelo přes rohy  stolu (převzato z knihy Sociometrie Panero – Zelnik)

 

Obr.8: Využití pozice u stolu pro „vyjednávání“ (Mluvíme tělem, Thiel E.)

 

Tvar a pozice stolů

Stůl čtvercový – vhodný pro krátké hovory bez privátních tónů

Kulatý stůl – jedná se klidněji, rovnocenná a uvolněná atmosféra

Obdélníkový stůl – moc má ten kdo sedí v čele, silnější je pozice proti dveřím

Šikmý stůl – signalizuje velikášství nebo nejistotu

 

Strategie židle

Řídící mají pro podřízené nižší židle - blízkost podlahy = mám tě na kolenou.

Rozhovor s podřízeným v konstelaci pravoúhlé pozici židlí – uvolněná atmosféra, jednání vedle sebe – partnerské jednání

Šéf má židli na kolečkách,  přesouvá se naproti – konfrontační pozice a podřízený je pod tlakem (výhoda změny polohy proti podřízenému, který má židli vždy bez koleček)

Na židli i na pohovce je natočení kolen ke konkrétní osobě projevem zájmu o ni.

Vysoká židle nutí usednout na kraj, špatný kontakt s podlahou vytváří nejistotu, nedosažitelnost předmětů, podřízení se neopírají nohami, jsou v zemi nikoho.

Nabízení práce či sliby na pohovce se protáhne, nabízení práce u stolu na židli bude naopak velmi rychlé.

Kdo sedí na přední hraně židle, nebo má  natočené nohy ke dveřím „ utíká“, nemá zájem.

Židle favorizují – v konverzaci dominují lidé ne podle toho jak dobře mluví, ale kde sedí nebo jestli musí stát (chairman – předseda)

 

Strategie kanceláře

Obr. 9: Moc sedá v rozích, šéf bez rohové kanceláře má menší autoritu


1) Snažte se získat místo v rohu kanceláře

2) Střed místnosti je neutrální zóna, v případě nouze  ji tvoří „hrad“ s více kolegy

3) Dobře od stolu vidět – kontrola prostoru, výhled do mají nesmělé povahy

4) Kdo usedne bez změny do kanceláře předchůdce, prohrál „první kolo“ zisku autority

5) Nábytek je nutno umístit co  nejvíc ke dveřím - zmenšení prostoru pro návštěvu, která se pak cítí stísněně

6) Šikmý stůl – signalizuje velikášství nebo nejistotu jeho uživatele

7) Světlo zprava - zleva,

            vše co visí za psacím stolem (za zády sedícího) je určeno pro návštěvníky,

            vše co vidí vlastník stolu  ze svého místa odhaluje často jeho osobní život

8) Židle umístěné vedle stolu u stěny - hosté se cítí jako partneři, nehodí se pro ty, co chtějí imponovat (hlava se musí otáčet na stranu)

9) Při potřebě reprezentace je stůl ve středu, sedící ve stínu, návštěvník oslněn světlem

 

Otevřené velkoprostorové kanceláře

Kancelářské prostory s otevřenou dispozicí na velkém prostoru, tzv „open-space“ či „open-plan“, se objevily v první polovině 20. století. Architekt Frank Lloyd Wright viděl ve stěnách a oddělených místnostech přílišné omezovaní svobody. Flexibilní otevřené prostory měly osvobodit firmy či majitele kancelářských prostor od uzavřených „boxů“. Firmy však často pojaly tuto myšlenku jako nástroj ke vměstnání co největšího počtu pracovníků do otevřených kanceláří (Musser, 2009). Půdorysné dispozice kanceláří byly jednotvárné, neboť ve velkém prostoru seděli úředníci či technci, kteří stále opakovali stejnou činnost. (Obr. 10).


Obr. 10:   Ukázka velkoprostorové kanceláře americké společnosti Sears z roku 1913


Ve druhé polovině 20. století se projevila snaha o vznik oddělených prostor a to v podobě buněk tzv. „cubicles“. Systém buněk rozdělil původně jednolitý prostor do pomyslných menších kanceláří, doplněných často o větší rostliny, či jiné předělové přepážky (Obr. 11). Německá skupina designérů Quickborner vytvořila například v 50. letech 20. století organická seskupení s dělícími příčkami umožňujícími soukromí, nazvané „Bürolandschaft“. Následně americká nábytkářská firma Herman Miller v roce 1964 představila kancelářský systém „Action Office“ (Berry, 2004) nabízející kancelářské stoly s velkou pracovní plochou a více pracovními výškami (Obr. 11). Systém byl  modulární, firmy si mohly vybírat potřebné komponenty, často však s  cílem ušetřit pracovní prostor, bez ohledu na lidské požadavky.

 

Obr. 11: Action office systém společnosti Herman Miller v podobě buněk (cubicles)


Dnešní kancelářské prostory jsou přibližně u ¾ firem a společností celého světa (velkých i středních)  řešeny jako velkoprostorové kanceláře. Dvěma nejčastějšími variantami jsou:

- prostory dělené do buněk utvářejí jednotlivé kanceláře dělené přepážkami (nízkými či vysokými) zpravidla uspořádané do kójí. Na několika málo metrech čtverečních má zaměstnanec své „soukromí“, ale nedostatek denního světla, ventilace vzduchu a blokace periferního vnímání okolí je častým problémem;

- prostory bez přepážek či jiných bariér mají nejčastěji volně umístěná pracovní místa na jednom dlouhém a širokém stolu s pracovními pomůckami. Stoly jsou buď v řadách, nebo v jiných dispozičních uskupeních, závisejících na typu vykonávané práce (zejména týmová práce vyžaduje přímý kontakt). Právě toto uspořádání je pro firmy nejekonomičtější, zároveň ale nejnáročnější na psychiku pracovníků. Zaměstnanci jsou zde pod stálým dohledem vedoucích i kolegů, rušeni hlasitými hovory či telefonáty, popř. také obtěžováni pachy a průvanem.

 

Často lze najít takové uspořádání kanceláří, kde management společnosti je v uzavřených kancelářích a řadoví zaměstnanci v otevřených prostorech, čímž dochází k větší segregaci a pocitu frustrace. Prostory s větší hustotou pracovních míst zhoršují zaměstnanecké pracovní podmínky, které provází snížená výkonnost a zhoršený zdravotní stav. Nejvíce lidem na otevřených kancelářích vadí nedostatek klidu a soukromí, nevyhovující teplota, nedostatek denního světla a vyšší úroveň hluku. Horší koncentrace, bolesti hlavy, vysoký krevní tlak, zažívací problémy, syndrom vyhoření, hučení v uších a další psychosomatické problémy jsou projevy syndromu otevřených kanceláří – „syndrom open - space“ (SOS).  Architektonické řešení daného prostoru, typ nábytku a doplňky mají významný vliv na kvalitu práce v kanceláři.  Multifunkční nábytek může pomoci zaměstnancům ke zvýšení intimity pracoviště.

Akustická pohoda prostoru, je určena vybaveností akustickými absorbéry (stropní podhledy, obklady stěn, dělící příčky a paravány, nebo zvuk pohlcující rolety nábytku aj.). Nařízení vlády č. 148/2006 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací stanovuje ekvivalentní hladinu akustického tlaku na hodnotu 60 dB pro kanceláře s rutinní povahou práce a 50 dB pro kanceláře s duševně náročnou prací.

Trend otevřených velkoprostorových kanceláří pronikl do České republiky asi před 20 lety s příchodem velkých zahraničních firem. Ekonomické faktory provozu, přímý kontakt a pružnost spolupráce jsou i u nás hlavní argumenty pro jejich stálé využívání. Zaměstnance tyto otevřené prostory stimulují k soutěživosti a řevnivosti nebo naopak k laxnosti a úpadku morálky.  Poslední dobou se objevují i tzv. sdílené kanceláře, jež jsou velmi levnou alternativou pro mladé firmy.




Dlabal, 1977

ČR se zavázala respektovat předpisy EU a zapracovat je do svých provádějících předpisů. V daném případě je pro nás závazné znění ČSN EN 527-1 v aktuálním znění (dnes revidované znění z roku 2011) a nařízení vlády by mělo být v souladu s evropskými standardy.