NIS
Nábytkářský informační systém

Závazné předpisy


Všeobecně :

 

Pro výrobce nábytku platí, že nelze navrhnout a uvést na trh výrobek, který je nebezpečný. Co je považováno za bezpečný výrobek je definováno v ČSN 91 0100 Nábytek – Bezpečnostní požadavky a dále v převzatých evropských normách, které řeší bezpečnostní požadavky výrobku a jeho zkoušení. Běžné technické normy nejsou závazné a slouží jen pro zjednodušení smluvního vztahu mezi partnery, tedy zbavují smluvní strany nutnosti popisu toho, jaké má mít nábytek atributy. Pokud se smluvní strany věrohodně dohodnou na tom, že věc může být jiná než určují technické normy, je tato úmluva nadřazena znění těchto norem. Pokud ale takové ujednání není prokazatelně doložitelné, je obvyklost věci při nalézání práva opět hodnocena podle zmíněných technických norem. Tedy normy (kromě těch ověřujících bezpečnost věci) závazné nejsou, ale pokud není ujednána ve smlouvě výjimka, pak závazné jsou. Normy řešící bezpečnost výrobku jsou ze znění Zákona ČR č.102/2001 Sb., závazné a jejich závaznost nemůže prolomit ani smluvní vztah. V překladu pro výrobce to znamená, že v individuální tvorbě lze činit „vše“, pokud to „vše“ co je v rozporu s technickými normami, je prokazatelně dojednáno ve smluvním vztahu s konkrétním odběratelem - ovšem pozor - vyjma omezení bezpečnosti věci. Při opakované výrobě pro anonymního zákazníka je nutné vždy dodržovat požadavky technických norem, jakkoliv i zde lze v rámci smluvního vztahu mezi distributorem a zákazníkem (na základě vzorku či písemné smlouvy) odlišnost věci dohodnout.


V současné době se řada malých a středních firem potýká s přemírou technických předpisů, které jsou závazné pro výrobu nábytku. Podstatou problému je ta skutečnost, že Evropská unie vydává velkou řadu norem na zkoušení nábytku za účelem ověřování jeho bezpečnosti v akreditovaných zkušebnách. Tyto normy jsou zpravidla přejímány v anglické odborné terminologii, která je komplikovaná i pro specialisty v oboru zkušebnictví. Současně tyto normy nepodají výrobcům a distributorům nábytku na trh informaci jaké kvalitativní znaky má nábytek mít, aby tyto požadované vlastnosti výrobky dosáhly. Evropská unie současně omezila tvorbu „požadavkových“ norem, tedy norem, které řeší provedení, užitné vlastnosti a technické parametry nábytku. Tyto atributy ponechává Evropská unie na smluvním vztahu mezi obchodními partnery. Tento postoj je logický neboť universální standardy, například rozměrové aj. požadavky nelze stanovit jednotně s ohledem na antropometrické odlišnosti etnik v jednotlivých státech.

 

Prostor pro tvorbu „požadavkových norem“ je nabízen národní normalizaci a standardizaci, která ovšem musí být v souladu s legislativou a normami Evropské unie. Tyto národní normy ale nejsou závazné, ale definují obvyklé vlastnosti výrobků a zjednodušují tím tvorbu smluvních vztahů, distribuci výrobků na trh, kontrolu jakosti výrobků výrobku státními orgány a nalézání práva s využitím v oblasti soudního znalectví. V České republice existuje celá řada starších „požadavkových“ norem, které jsou postupně rušeny nebo nahrazovány a revidovány-aktualizovány s ohledem na požadavky Evropské unie. Obvyklost věci je tedy vyjádřena prioritně normami a odbornými obvyklostmi oboru (odborná literatura ap.). Z výše uvedeného vyplývá, že velkou váhu mají i neplatné normy nebo i zrušené oborové normy, které mohou stále deklarovat obvyklost věci nebo postupy výroby v odborné praxi obvyklé. Jakkoliv je provedena aktualizace těchto norem je provedena ale pouze suchou normotvornou formou – bez průvodního komentujícího materiálu. Z tohoto důvodu je nezbytné vytvořit pro výrobní sektor a zejména obchod komentovaný souhrnný a koherentní materiál postihující aktuální kvalitativní standardy nábytku.

 

Velký význam mají pro rozvoj nábytkářského průmyslu inovace v oblasti nábytkové tvorby, které jsou i determinantem konkurenceschopnosti českých výrobků na zahraničních trzích. Se zrodem invenční inovační myšlenky do okamžiku kdy bude výrobek uveden na trh vzniká současně i vážná právní odpovědnost. Podstatou této odpovědnosti je, že distributor je povinen uvádět na trh jen výrobky bezpečné, v souladu s ustanovením harmonizovaných právních předpisů EU, dále národních předpisů (řekněme občanského zákoníku) a technických norem konkrétní země, kde byl výrobek uveden na trh. Občanský zákoník v ČR například uvádí, že pokud není ujednáno jinak, musí mít věc vlastnosti obvyklé. Obvyklost věci určují technické normy nebo obecná známost odborných a vědních poznatků oboru. Pro řadu malých a středních podniků nejsou dostupné souhrnné materiály, které řeší návaznosti uvedené problematiky komplexně.

 

Inovace jsou tedy často podnikem velmi riskantním, a proto se do nich výrobní podniky tzv. „nehrnou“. Současně ale Evropská unie odmítla to, aby byl nábytek hodnocen povinně a důkazní břemeno vady věci přenesla na zákazníka. Uživatel věci musí prokázat, že věc nemá vlastnosti obvyklé a k tomu má nástroj reklamačního řízení, pak znalecké expertizy a soud. Soud pak ve sporných případech může zadat ověření výrobku akreditovaným zkušebnám (to ovšem může na svůj náklad učinit i zákazník). Akreditované zkušebny prověřují výrobky podle zkušebních norem EU a případně i národních bezpečnostních norem té země, kde byl výrobek uveden na trh. V situaci kdy je vytvářena tvůrčí část inovace není současně zpravidla povědomí o obsahu a požadavcích zkušebních norem, která je mnohdy velkým oříškem i pro pracovníky zkušeben. Většina norem je přejímána v originálním jazyce - v normotvorné angličtině, s níž se potýká i jazykově zdatný odborník. Často je nutný srovnávací překlad s textem v němčině či francouzštině.

 

V České republice proto byly a jsou vytvářeny nové národní normy, které se snaží aproximovat požadavky různých zkušebních norem a legislativních předpisů do jednoho stručného znění s odkazy na podrobné prameny. Takovou normou je například ČSN 91 0100 Nábytek – Bezpečnostní požadavky, nebo ČSN 91 0001 Nábytek –Technické požadavky a samozřejmě ČSN 91 0000 Nábytek - Názvosloví, která je velmi důležitá pro uzavírání smluvního vztahu (při nalézání práva velmi podstatná). V současné době je rozpracována revize ČSN 91 0015 Nábytek čalouněný – Technické požadavky. V přípravě je nová norma pro úložný nábytek, v plánu jsou normy pro sedací nábytek, lůžkový nábytek, nábytek pro práci, stravování atd.

 

Kromě cca 100 technických norem je nezbytná i znalost souvisejících zákonů. Zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, Zákon č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků, Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, Zákon č. 59/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku, Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákoník, Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdrav,í Zákon č. 309/1991 Sb., o ochraně ovzduší před znečišťujícími látkami, Zákon č .356/2003 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích, Zákon č. 477/2001 Sb., o obalech, vyhláška č. 641/2004 Sb., Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech.

 

Pro návrháře, výrobce i obchodníky není reálné a ani možné mít k dispozici všechny dostupné normy podle nichž by si měli sami jednotlivě sumarizovat různé požadavky EN norem, pokynů EU, českých technických norem a legislativy Evropské unie až po aktuální kvalitativní požadavky stanovují základní požadavky na jednotlivé kategorie výrobků. Proto je nezbytné zpracování manuálu pro kvalitativní standardy nábytku, který koherentním způsobem propojí požadavky různých norem a nových poznatků v praxi, včetně závazných předpisů jako je například směrnice EU Pokyn 50 Bezpečnostní aspekty – Směrnice pro bezpečnost dětí (Guide 50, Safety aspects — Guidelines for child safety) aj. Dosavadní literatura, která komplexně řeší danou problematiku spadá do 70 tých let – Halabala, J.: Výroba nábytku - tvorba konstrukce nábytku nebo kolektiv autorů1969, UBOK Praha: Nábytek-člověk bydlení ,1971 a nelze ji s ohledem na zastaralé informace využít.

 

Aproximované zákony EU o obecné bezpečnosti výrobků promítnuté do legislativy ČR i SR platné pro nábytek uvádí, že v případě, kdy bezpečnost výrobku není stanovena právními předpisy EU nebo harmonizovanými normami s předpisy EU posuzuje se bezpečnost výrobku podle :

 

a) národní technické normy, která přejímá jinou příslušnou evropskou normu,

b) národní technické normy členského státu Evropské unie, kde je výrobek uveden na trh,

c) doporučení Komise stanovující pokyny pro posuzování bezpečnosti výrobku (například GUIDE 50 : Safety aspects – Guidelines for child safety)

d) pravidel správné praxe bezpečnosti výrobku uplatňovaných v příslušném oboru,

e) stavu vědy a techniky,

f) rozumného očekávání spotřebitele týkajícího se bezpečnosti.

 

Ověření bezpečnostních požadavků dle příslušných evropských norem může být provedeno kteroukoliv zkušební laboratoří s příslušnou akreditací bez ohledu na její lokaci (stát). Testování nábytku není povinné, distributor výrobku na trh nemusí podrobit výrobek zkoušení, není ale zproštěn odpovědnosti uvádět na trh výrobky bezpečné. V případě nalézání práva se pak postupuje tak, že obvyklost věci je hodnocena na základě technických předpisů, či odborných znalostí, které platily v době uvedení výrobku na trh.