NIS
Nábytkářský informační systém

Historie


Nejstarším sporem lidstva je, zda prvotní příčinou světa byla idea nebo materie. Kvůli tomu vznikaly války, hrdinské činy, velké filosofie i lásky, ale jak to vše začalo, stále nevíme. Jisté je, že aby myšlenka myšlenkou či hmota hmotou byla, musela mít nějaký obsah. Pokud byla myšlenka či hmota stvořena a pokud vznikl člověk, musel pro to být nějaký zatraceně vážný důvod, velký popudinfo, ba dokonce i silné puzení. Puzení ovšem jinak vysvětluje fyzika, jinak chemie nebo teologie, astronomie či umění. Jiné puzení má politik a jiné poustevník, jiné senior a jiné pubescent. Bez puzení by ale nikdy nevznikly geniální myšlenky, ani dobré projekty, ani nábytek, ani vznešené, ba ani obyčejné věci. Tvůrčí činnost bez puzení je marným úsilím, ale my lidé jsme marniví a nějak se prostě živit musíme.

 

Proto, aby Bůh stvořil nebe i zemi a řekl: „Budiž světlo“, musel mít silné puzení, „a viděl, že bylo dobré". Starý zákon pak praví, že: „Dokonal Bůh dne šestého dílo své, které dodělal a odpočinul v den sedmý, ode všeho díla svého“.info Nepraví ale již kniha Mojžíšova, zda si Bůh pro své odpočinutí zvolil židli nebo lože a jaký že měl pracovní stůl, které si předtím sobě zhotovil. Není pak ovšem divu, že i Ježíš zdědil po otci truhlářský talent a nebylo také náhodou, že za pěstouna mu byl vybrán truhlář Josef. Bohem vyvolen byl pak tesař Noe, který byl zplozen ve městě Enoch na stejném loži, které bylo i kmotrem národa Abrahámova i Mohamedova.info Z prvních stran knihy Genesis tedy jasně vyplývá, že nábytek existoval dříve, než byli stvořeni Adam a Evainfo, a že byl pro život lidí nepostradatelný. Jeho božský prototyp musel být ovšem také i nadmíru kvalitní, neboť měl na Boha prokazatelně blahodárný vliv. Jen odpočatý a silný duch mohl být totiž tak velkorysým tvůrčím altruistou a filantropem. Dnes jsou domy a armariu (skříně) velmi vzdáleny slovům Ježíše Krista, který svým učedníkům děl: „Lépe velbloudu uchem jehelním projíti než bohatému do království nebeského vstoupiti." Křesťanství rozbilo starověk a stalo se symbolem nové doby. Vládnoucí elita přijala pragmaticky Ježíše za „guru“ svého učení, které doplnila o moc peněz. Byla to ale právě chtivost peněz, vůči níž Ježíš o velikonočním svátku „Pesach“ svůj hněv ostře namířil. Humánní vize Ježíše se staly Erinyemi mocných a bible otřásala světem.

 Co člověku prospěje, získá-li celý svět a ztratí duši?info

 

Výrok německého kancléře Otty Bismarcka, že „dějiny se píšou mečem a krví“, je jen prudérní polopravdou. Dějiny totiž začínaly v posteli, procházely postelí a teprve až v závěru vyčerpány svojí zběsilostí končily u jednacího stolu. Kolik ložnic zachránilo smír, kolik slibů znaly stoly od dob Etrusků přes kruh rytířů krále Artuše až po Jaltskou konferenci? Truhla byla nejčastějším zdrojem konfliktů, neboť skrývala majetek a pak ovšem lože, které bylo asi primární příčinou všeho. Kurulské křeslo (sella curulis) bylo nástrojem diplomacie, archa úmluvy tajnou zbraní, která zbořila zdi Jericha a prázdné truhly tím, kdo rozhodl bitvu na Bílé hoře.  Církev stála u zrodu známého anglického ušáku, který byl původně francouzským zpovědním křeslem s „uchy", která zakrývala tvář kněze. Křesťanství založilo éru knihoven pro uložení kodexů a liturgických relikvií, inspirovaných římským „armáriem", které ale mělo původně  jen funkci jídelní špajzky. Prokrustovo a Záhořovo lože se stalo předlohou hororů a Freudova pohovka místem objevu psychoanalýzy. info Nábytek měl i své politiky. Jeden výmluvný dekoratér Adolf uvrhl svět do nejkrutější války dějin a jeden sečtělý stolař Klement podfoukl lidi světlými zítřky pod křídly „matky strany“. Marseillaisu si začal broukat nějaký neznámý tesař a Maxmilián Robespierre žil v domě přesvědčivého truhláře Maurice Duplaye.

 

PŘEDVĚK

Objevy dnešní doby otřásají Darwinovou evoluční teorií, která je základním kamenem současné vědy. Zdá se, že na zemi vzkvétaly již dlouho před potopou světa vzdělané civilizace, které zničila kataklyzma nebo výrazná změna klimatických podmínek. Revoluční jsou úvahy o genetickém inženýrství boha či mimozemšťanů, kteří učinili člověka k obrazu svému a úvahy o vyspělé civilizaci, jejíž stopy dokládají báje i hmotné artefakty. Jak vznikly prastaré krystaly opracované snad laserem, leštěné čedičové podlahy, plochy s neuvěřitelnou tolerancí opracování, podivné nástroje, stopy po rotačních nástrojích, obrazce na peruánských plošinách či záhadné písemné záznamy a stavby z kamenných monolitů (dnešní technikou neřešitelné), prostě vysvětlit neumíme. Neznámá epocha je provázena symboly a obrazci, které se po potopě světa již autenticky neopakují. V zádech ale mrazí její vyspělost, tak podobná té dnešní.

 

STAROVĚK

Při pohledu na vývoj zdobení v hmotné kultuře je zřejmé, že v oficiálních deklarativních znacích kultur starověku převládaly symboly moci nad smírnými rostlinnými motivy. Rostlinné vzory byly převážně používány k oslavným a dekorativním účelům nebo jako symboly sexuality, protože plození dětí garantovalo existenci a přežití společenství. Dominantní postavení hierarchické struktury zajišťovala magická moc, boží vůle a síla vládců ztělesňující řád, jemuž byly slabosti člověka plně podřízeny. Mocenské symboly byly proto deklarativně uplatňovány na monumentech kultury a byly garancí úspěchu nad nepřítelem. Z přírodních motivů byly pro tyto účely akceptovány zpravidla jen mocní lvi, býci, vlci, orli apod. Jistá rozpolcenost pupečního spojení člověka s přírodou (obživa a reprodukce) a současně jeho emancipace z přírody (i snaha ovládnout přírodu), provázela celý vývoj lidstva. Větší míra společenské solidarity je podvědomě i dnes spojena s přírodními motivy, naopak individualistické, elitářské, či hierarchické ideje jsou deklarovány „velkými" symboly, které nadřazují sílu a moc nad solidárním řádem prvotní společnosti. Zjednodušeně lze říci, že přírodní motivy jsou projevem deklarace člověčenství, naopak velké symboly (ať již abstrakce či antiky) deklarují ideje nové doby, sílu nového řádu nebo absolutní moci státu.

Realističtější zobrazování rostlinných ornamentů je zřetelné v Byzancii a arabské kultuře (též vliv náboženství) napojené na vyspělé kultury Indie, Číny a dálného východu. Vzdělanost a sebevědomí těchto kultur bylo vyjádřeno v 5. - 6. stol. př. Kr. filosofií smíru a souladu s přírodou (Lao-c, Konfucius, Upanišady - Brahma, Gautama Buddha aj.). V Evropě se realistické přírodní motivy významněji prosadily v době minojské kultury a vzdělanostního řádu antiky, který toleroval i různé formy sexuality. Antika doplnila ideové symboly přírodními motivy jen formou doplňkového zdobení. V Římě byla akceptována rostlina jen ve stylizovaných symbolech (vavřínové věnce oslav, akant - vzor nepoddajnosti a svazky prutů - soudržnosti).

Od dob konstituující se středověké Evropy se antika a její symboly staly zosobněním ideálu dokonalosti. Antické Řecko bylo přímo posedlé dokonalostí, které bylo podřízeno vše. Člověk se musel podrobit velkému ideálu a lidské slabosti nebyly oficiálně trpěny. Proto i pozdější ideologie přejímaly zdobení antiky, neboť ona jim propůjčovala vzezření dokonalosti a spravedlnosti. Proto se při zlomových společenských událostech v hmotné kultuře Evropy prosazovaly opakovaně antické zdobné prvky. Po období změn a etablování společenské struktury se ale opět prosadily rostlinné motivy, které provázela nejen doba nadvlády státu, ale i mírná tolerance lidských slabostí (povedou-li se).

 

STŘEDOVĚK

Rostlinný motiv se v Evropě prosadil v období Velké Moravy a Otonské renesance navázané na Byzancii. Zdobení utvářely souběžně antické i rostlinné motivy. Po krátké době Otonské renesance význam Byzancie v Evropě postupně slábl a rostlinný motiv ustoupil románské střídmosti. S odchodem byzantských řemeslníků poklesla i zručnost doby. S etablováním latinského (západního) křesťanství začaly převažovat antické motivy symbolizující vymezení člověka z přírody, která byla v křesťanské ideologii místem pohanů, ďábla a zlých sil. Latinské náboženství se více identifikovalo s antickými motivy, které byly na severu obohaceny o prvky germánského zdobení. Oděv tvořila režná látka, často v barvě šedé a hnědé, bez ozdob. Slavnostní šaty byly modré. V Hispánii převládal rostlinný dekor Maurů (Arabů).

V době spirituální gotiky se prosadil rostlinný motiv symbolizující smír v učení Krista, podmíněn zejména dovozem vzorovaných látek z Orientu a arabskou vzdělaností. Vedle hospodářského (existenčního) významu byl floristický symbol gotiky i oslavou božího stvoření země, ale současně i projevem sexuality nové, konjunkturální měšťanské společnosti. Již ve starém zákoně (Genesis) byl boží ráj výkrojem přírody i místem prvotního hříchu. Nezávislost člověka (personifikovaná sexualitou) se ale stala v období gotiky pro vládnoucí establishment, i církev nežádoucí, a proto se memento prvotního hříchu Adama a Evy stalo silným tématem církevního učení. Sociální teze Krista o odpouštění, hříchu a milosrdenství byly přijatelné, ale rovnost všech nebylo možné v gotice již výrazněji akcentovat. Také proto bylo učení od nejstarších dob spojeno s pragmatismem Starého zákona a doplněno peklem. Učení se postupně stalo nástrojem pro ovládání společnosti. Opozitem rostlinných motivů byl kříž, který nahradil rybu křesťanů a stal se ve jménu tolerantního Ježíše netolerantním symbolem moci.

 

NOVOVĚK

Velikost božího řádu vládla tvrdě nad lidskými slabostmi a to vedlo k narůstajícímu společenskému nesouhlasu, který vyústil v reformní renesanci. Renesance se přihlásila k antice, ale neopouštěla rostlinné motivy. Ty pojala jako projekci nového poznání a monumentalizovala je jako opozit vůči církvi, která si přivlastnila „monopol“ na výklad přírodního řádu. Vedle svobody přírody postavila vůči kříži antický ideál člověka, který na rozdíl od klasiky toleroval i jeho slabosti. Nové objevy a poznatky provázel racionalismus, který ohrozil prestiž církve ve společnosti, protože byla schopna na novou dobu reagovat jen scholastickým výkladem bible. Silný rozpor mezi idealismem a racionálním materialismem se promítl nejen ve válkách, ale i v umění a nábytku. Následující baroko uchopilo symboly renesance jako nicotný projev hmoty, nesouměřitelný s vůlí boží, která může vše přetvářet, deformovat a drtit. Lidské slabosti se v baroku opět staly před „vše vidícím božím okem“ nepřípustným a trestaným hříchem. Moc boží zastoupená církví vstoupila agitačně i do intimního prostoru člověka, ve kterém byl i tradiční květinový motiv stylizován a přetvářen. Rokoko a s ním spojená doba osvícenství se navrátila k přírodním zákonům, objevila svobodu člověka, jeho sexualitu a radosti běžného života za hranicemi rajské zahrady křesťanské společnosti, vymezené církví. Nový postoj deklarovala společnost nejprve asymetrií rokaje, úponkovitým motivem a nakonec realistickými květinovými motivy. Doba klasicismu i empíru, ve jménu rovnosti, volnosti a bratrství, deklarovala velké ideály nadřazené veškeré lidské činnosti. Antické motivy zdůrazňovaly vyšší společenské principy a květinové motivy ustoupily i z intimního prostoru občana. Střídání klasických a přírodních motivů pak provází změnu společenských postojů v neorokoku, neorenesanci, v secesi, 20. století i dnes. Pozvolný přechodu stylů pak zrychlil tok informací pomocí nových médií a společenské proměny se střídaly v kratších časových intervalech.

 

Řemeslo 

Řemeslné techniky byly zvládnuty již ve starověku, včetně dýhování (Egypt), ohýbaní vařeného dřeva (Judea), potahování kovem (Asýrie), lakové a  tmelové povrchové úpravy (Babylónie, Egypt). V Evropě byla prvním konstrukčním materiálem jedle, pak lípa, dub a na jihu ořech. Strojové řezání prken (palcový převod) a vznik spárovky přinesla gotika První produktivní vodní pily (poháněné na principu ojnice) umožňily v renesanci rozvoj rámových konstrukcí. Techniky povrchové úpravy, známé již starověku, zdokonalilo baroko šelakovými a kopálovými laky, technikami intarzie, marketerie, inkrustace dřevem, kamenem, kovem s rytím, zlacení, tmelovými aj technikami. Novověk zdokonalil obrábění materiálů vývojem nástrojů, průlomové bylo použití parních a později elektrických obráběcích strojů - podrobně viz stylový nábytek.Typologická skladba nábytku se vyvíjela od desky k rámu - prvním nábytkem bylo lůžko a truhla. Vývoj pokračoval doplněním noh a později se rozvíjel kombinacemi prvků za pomoci kování. Konstrukční princip starý nejméně 5 000 let je dnes zdokonalován novými materiály, pomocnými látkami a technikami obrábění. Vývoj byl determinován růstem potřeb, rostoucí osobní prosperitou jednotlivce a potřebou prezentace své vlastní úspěšnosti. Typologie skříňkového nábytku dosahuje maxima typů ve 20. století, sedací nábytek  má nejvíce typů v rokoku.

 

Stylový nábytek je esencí témat a poznání dob, jejichž lidé jsou již dávno zapomenuti.

 

Více informací o historii nábytku můžete nalézt v sekci Stylový nábytek. 




NOVÝ ZÁKON - Evangelium svatého Marka 8/36

BIBLE SVATÁ, VYDÁNÍ KRALICKÉ 1613, Kniha Genesis

Proto se Židé a Arabové mají stejně rádi, jako většina sourozenců.

Odtud asi rčení že: „I mistr tesař (bůh) se někdy utne.“

K. Čapek:  Sloupky „Chci si sednout“, 1924.

Teorie archeoastronautů uvádí, že Země poskytovala cenné suroviny pro vesmírnou civiliziaci. Ta pro její přípravu vytvořila z pozemského genetického materiálu a mimozemšťanů člověka. Tyto úvahy jsou dokládány starými sumerskými zápisy, stopami po sofistikované těžbě, nástrojích, přistávacích rampách a dalšími technickými, geologickými nebo astronomickými argumenty, které však akademická věda striktně odmítá.