NIS
Nábytkářský informační systém

Stručná charakteristika vývoje Evropy


Předvěk je dobou nepoznaných civilizací před potopou světa, které byly úzce navázány na matku vesmíru s matriarchálním uspořádáním a vysokým věděním. Matriarchát této doby nebyl opakem patriarchátu s vládou žen ovládajících muže, ale byl založen na jejich rovnováze.info Tyto civilizace měly výjimečné schopnosti tvořit monumentální stavby z velkých prvků. Tyto schopnosti ale slábly a stavební prvky i stavby se postupně zmenšovaly.info

 

Pravěk odhaluje archeologie, která na základě objevené hmotné kultury popisuje způsob života a společenskou strukturu zaniklých kultur. Rozhodující byla instituce tlupy, která umožnila přežití v úzkém sepětí s přírodou. Převažující způsob obživy byl lov, sběr a později pastevectví. Vedle nomádů se zvolna začalo prosazovat zemědělství a usedlý život.

 

Starověk, charakterizovaný zemědělskou revolucí a první dělbou práce, utvářel dva základní postoje. Víru v život posmrtný - východ (Egypt) a realistickou pochybnost o něm, která upřednostňovala život přítomný - západ (Řím). Přechod od božstev k bohu přinesl ústy Ježíše sociální myšlenky, které zrušily otroctví a utvářely novou dobu - středověk.

 

Středověk byl založen na zemědělské výrobě, rozvíjel dělbu práce a řemesla. Jednotící ideou bylo křesťanství, které se na křížových výpravách střetlo s islámem vyspělého a bohatého arabského světa. Výklad bible nadřadil člověka nad přírodu, která mu byla dána Bohem k užití, a člověk postupně vyměnil apely Krista za osobní prosperitu. Východ (budhismus, hinduismus, taoismus, aj.) nadále vnímal svět jako soulad člověka a přírody.

 

Novověk rozvíjel přenos informací, které urychlovaly hospodářský vývoj a přechod od zemědělství k průmyslové revoluci. Rozvíjení nových potřeb člověka bylo rychlejší než růst zdrojů vytvářených zemědělstvím. Současně vznikaly konflikty mezi zájmy osobní prosperity jednotlivce a společnosti. Rozpor mezi potřebami a zdroji vyústil nejprve v buržoazní a později v industriální revoluci.

 

Mediální věk nastal ve chvíli, kdy přenos informací začal bezprostředně ovlivňovat  dění ve společnosti. Rychlý tok informací utvářel nové, historickým zkušenostem se vymykající sociální vztahy. Nové století bude zřejmě po tématech trvalé udržitelnosti dobou výrazných změn, podmíněných rozporem mezi mírou potřeb a zdroji. Po zemědělské a průmyslové revoluci bude možná následovat revoluce další, možná informační.

 

Poznámka:
Vývoj Evropy po roku 0 ovládal prvotní spor o pojetí křesťanství, spor zda větší je německý císař či papež, král Anglie či Francie, zda jsou katolíci křesťanštější než protestanté, zda jsou Habsburkové mocnější než Bourboni, zda zvítězí  myšlenky francouzské revoluce, Napoleon či monarchie, Německo či Dohoda, fašismus nebo demokracie, socialismus či kapitalismus, zda vznikne společná Evropa a jak bude řízena. 
 
 
 Významné události pro vývoj Evropy:


1) Učení Ježíše Krista mělo zcela zásadní význam pro rozvoj Evropy. Jeho vize byly v principu velmi levicovou sociální reformou, která otřásla starověkým světem. „Populistické“ vize „falešného proroka“ o marnosti bohatství, neprávu otroctví a rovnosti lidí byly neslučitelné s řádem i hospodářským systémem starověku, a proto musel být ukřižováninfo. Křesťanství  pak rozbilo starověk a stalo se symbolem spravedlivější doby. Vládnoucí elita prohlásila z pragmatických důvodů Ježíše za „guru“infofeudálních, pak i liberálních hodnot.info Humánní vize Kristova učení se ale tím současně staly Erinyemiinfo mocných a otřásaly světem. 
 „Co člověku prospěje, získá-li celý svět a ztratí duši?“info
 
Pád starověku urychlilo kromě křesťanství i císařem Caracallou povolené udílení římského práva všem svobodným občanům říše, které se stalo též jednou z příčin pádu Říma.info Historickou paralelou bylo udílení práv Helotům (řeckým otrokům), které přivodilo spor mezi Athénami a Spartou. Peloponéská válka pak vedla k destrukci civilizačního vzepětí antiky.

 
2) Realistická pochybnost starověkého Říma o životě posmrtném a sociální vize Krista výrazně ovlivnily evropský vývoj. Realismus římské společnosti se promítl i v křesťanském akceptování materialismu Starého zákona:  „Ploďte se a rozmnožujte se, naplňte zemi a podmaňte ji a panujte nad rybami mořskými a nad ptactvem nebeským i nad všelikým živočišstvem hýbajícím se na zemi“info. Hmotná motivace se pak stala základem prosperity středověké i současné křesťanské Evropy a přiměla i samotnou církev k zavedení celibátuinfo a racionálnímu mocenskému konání.

 

3) Udílení arcibiskupství papežem bylo od 10. století podmínkou pro získání státní legitimity správního celku. To pak umožnilo pozdější pluralitu křesťanských států a znemožnilo hegemonii vlády v Evropě. Soutěživost vedla k obnově dělby práce, zakládání měst, podnikání, hospodářské soutěži a humanismu. V roce 1000 uzavřel snahy o vznik celoevropské říše Hnězdenský „summit“ Oty III. a Boleslava Chrabrého při vyhlášení hnězdenského arcibiskupství. Na tomto „summitu“ byl stvrzen statut legitimity států uznaných církví.  Panevropské ideje Jiřího z Poděbrad se uskutečnily až ve 20. století. Významnou silou této doby byl islám, jehož dnešní „fundamentalistický problém“ je určen tím, že Evropa má o 600 let delší náboženskou zkušenost. Ve stejném stáří víry vedli křesťané proti vzdělanému Orientu kruté kořistné křížové války.

 

4) Velká francouzská buržoazní revoluce podmíněná krizí feudálního systému, zrodila po vzoru antiky, občany, republiku a rozbila feudální systém. Republika pak podmínila všeobecné volební právo, bolševickou revoluci v Rusku a vytvoření moderních sociálních států Evropy. Hrůzy válek v první polovině 20. století vedly ke vzniku Evropské unie, ale na počátku nového století je znovu cítit rozpor mezi dosaženým prahem potřeb jednotlivce a hospodářskou výkonností společnosti, který v dějinách vedl vždy k výrazné změně.

 
Glosy vývoje evropské společnosti:
 

Vývoj dějin po celá staletí určovaly osobní ambice jednotlivců toužících po společenské prestiži, kterou provází osobní prosperita a s ní i možnost vyššího uspokojování potřeb.info To může vysvětlit i zánik starých civilizací, které svými rostoucími potřebami natolik proměnily a vyčerpaly svůj sídelní prostor, že nakonec musely svá centra opustit. U rozpadu mayské civiliace sehrála význmnou roli i proměna klimatu. Klasickým příkladem byl zánik Říma kde rozpor mezi potřebami a zdroji vyústil v rozklad funkcí státu s nímž se jeho občané přestali identifikovat. Řím pak podlehl tlaku germánských kmenů. Dělba práce zanikla, města se vylidnila a elita odešla do jiných zemí. Obdobný byl asi i zánik Velké Moravy, kdy povodně a tlak Maďarů (Avarů)info přivodili krizi zdrojů, ztrátu elit, dezintegraci státu a úpadek jeho mocenského významu.

Gautama Buddha  před 500 let před Kr. definoval problém lidské podstaty slovy: „Všechna soužení pochází z našich přání“ info 

Filosof Konfucius tehdy pravil: "Ten kdo chce činit něco nové, musí důkladně znát a ctít to staré". Úředníkem se v rozkvětu starověké Číny mohl stát jen ten, kdo znal staré spisy a učení. Čím těžší zkoušku ze znalosti starých listin složil, tím vyšší úřad směl zastávat. V Číně té doby tak nevládli císařové, ale učenci“ (volně dle E. Gombricha). 


Platón pravil, ale že: „Většina často padne do rukou skupinky, která využívá svých přesvědčovacích schopností k manipulaci davu ve svůj prospěch. Vláda většiny je založena jen na pouhých míněních. Jen kormidelník, jenž zná kormidelnické umění, je schopen řídit loď státu“. info   Platón pak definoval základy ústavy tak, že se musí opírat o skutečná dobra.

Ježíš Kristus: „Lépe velbloudu uchem jehelním projíti, než bohatému do království nebeského vstoupiti“info. Učení o rovnosti lidí před bohem nebylo příliš slučitelné s motivací pro uspokojování potřeb jednotlivce a ve svém důsledku vedlo ke zrušení otroctví. V dějinách se ale vize Ježíše o lepším řádu dosud nenaplnily, stejně jako snahy Mojžíše, jehož lid vyměnili Boží slovo za zlaté tele. Reformní snahy usilující o návrat ke kořenům Kristova učení byly ve středověku a novověku hlavními tématy doby. Rozpor mezi slovy Krista a realitou života vedl k oslabení vlivu církve ve společnosti, ke vzniku skepse a materialismu. Zřetelné byly v historii posuny od otroctví k feudalismu, od feudalismu k občanské společnosti a od ní k moderní evropské demokracii.

Marx, Engels a Lenin  uchopili sociální témata, která nastolil milosrdný Ježíš Kristus a aktualizovali je na nové podmínky doby. Bídné masy pak odmítly nastavit druhou tvář dle smírného učení Krista a po Velké říjnové revoluci nastolili teror ve jménu blaha lidu, stejně jako dříve Puritáni v anglické buržoazní revoluci a Jakobíni ve Velké francouzské revoluci. Snahy zabránit dalším střetům vytvořením sociálního smíru vždy rozbily osobní ambice jednotlivců, a proto se radikální excesy v dějinách lidstva stále cyklicky opakují.

Ranke, L. Dějiny národů: „V dějinách je zřejmá cesta člověka ke svobodě.“ Cesta ke svobodě byla ústředním činitelem vývoje společnosti. Pět tisíc let dlouhá cesta za práva a svobody jednotlivce vedla od dob nejstarší krutosti přes antickou demokracii ke křesťanství, které zrušilo otroctví a vyústilo v renesanční humanismus. Úsilí za prosazení svobod občanů vedlo od hesla „rovnost, volnost, bratrství“ ke vzniku republiky inspirované antikou, k rovnoprávnosti osob odlišné barvy kůže, k emancipaci žen, až po zrovnoprávnění menšinové homosexuální orientace. 

Čapek, K. k tomuto vývoji podotkl: 
Chce-li někdo tvrdit, že vývoj směřuje vpravo, měl by podat důkaz, že v tu stranu směřuje od punských válek, či nájezdu Atilova, nebo aspoň vzít v potaz základní škol­ní vědomosti“.

Individuální svoboda je nejpevněji zakotvená na západě Evropy, kde jsou pravidla společnosti utvářena samotnými občany (zdola), a proto jsou obecně dodržována. Středoevropská pravidla jsou poněkud méně pevná z důvodu jejich tvorby zastupiteli občanů „shora“. Dodržována jsou pak liknavě a výklad svobod či práva je pružnější, stejně jako proměny státnosti těchto zemí. Východ respektuje svobody méně, protože to ani tradice správy obrovských území a miliard lidí neumožňuje. Vláda je v rukou silných vůdců, kteří určují výklad svobod. Demokracie je naopak spojena se samosprávou se zmíněnými riziky.
 
Aktuálním tématem dnešní doby je udržení dosaženého prahu uspokojování odvozených potřeb, zachování svobod médií a elektronických komunikací, které podmiňují svobodu člověka a demokracii. Rozhodující potřebou je komunikace, jejíž ztráta by měla frustrující dopad nejen na jednotlivce, ale i na etablované hodnoty. Proto je dnes toto téma vnímáno se stejnou vážností jako otázky hospodářské. Společnost ale zůstane ve své podstatě asi stejná, jak ji charakterizoval v knize Bible egoistů pan Kirschner.

Kirschner,J.:
Ani v nejmenším nepochybujte o tom, že také ve 21. století zůstane zachována nejstarší forma společnosti, skládající se ze třídy nepřehlédnutelného davu hlupáků; kasty prohnaných jedinců; a nakonec z malé vybrané elity rozumných lidí. Hlupáci budou i nadále zcela bezmocně čekat na vůdce, kteří by jim řekli, v co mají věřit a doufat, co si mají myslet a co by si rozhodně neměli zapomenout koupit. Prohnaní jedinci jim tyto rady ochotně poskytnou a budou z toho jaksepatří těžit. Rozumní lidé zůstanou klidně a trpělivě stát stranou. Oni sami nejlépe vědí, co chtějí a také to dělají, bez ohledu na zákony a morálku.“

Na místě je k citaci připojit doušku, že existuje i třída idealistů, filantropických altruistů a vizionářů, kteří se snaží pomáhat lidem a polepšit svět, jakkoliv jsou za to vysmíváni, šikanováni i trestáni. Kultivovaná vzdělanost sice před silou uhne, ale na rozdíl od ní v mysli světa zůstane.  „Korunním svědkem pravdy je čas.“

 


 



Přání lze považovat za odvozené potřeby

The Pyramid Code“ , Prof. Carmen Boutler PhD. 2010

Viz archeologické naleziště Göbekli Tepe v Turecku.

EV (S) LUKÁŠE K 6/24 -Běda vám bohatým., K18/22 -Vše co máš prodej a rozdej chudým - zápis ze 17 stol. po Kr.

Sanskrtské slovo, které v češtině znamená, duchovní učitel, též ten kdo má následovníky.

Podnětem ukřižování byla Ježíšova pohana bohatých, že si z povinné rituální koupele svátku Pesah udělali byznys

V historii zdá se neobstály vysoké morální a etické hodnoty v konkurenci růstu odvozených potřeb člověka a jeho ega. Naplnění nových, zejména materiálních potřeb umožňovala jen hmotná prosperita jednotlivce, která určovala jeho společenskou prestiž, obdiv druhého pohlaví a dávala šanci jeho vládci -  genu, žít lépe, déle, radostněji, ba stát se i v potomcích nesmrtelným.

Starořecké bohyně pomsty a špatného svědomí, u Římanů Furiae.

Přtom právě Moravané ochránili Avary a umožnili jejich existenci v Panonii.

EV (S) Marka 8/36

Toto populistické opatření přispělo ke snížení identifikace Římanů se státem a prohloubilo krizi státu při kolizi zdrojů a potřeb jeho obyvatel.

Definování konzumní podstaty křesťanského světa – viz kniha Genesis kapitola 1/28, 9/2, 13/15

Pragmatické opatření, aby majetek kněží bez dědiců propadl církvi.

McGREAL, I. P. Velké postavy západního myšlení, Prostor 1997, ISBN 80-7260-002-8

EV (S) MATOUŠE kapitola 19/24, dále ovšem v 19/21- 24, prvotně pak v 6/19,20 – záznam ze 17 století po Kristu.